Výjimečná...?

Nevím, jestli je to těmi Vánocemi nebo tím, že začínám být chvílemi šíleně přecitlivělá, ale najednou cítím pocity, které jsem do této chvíle nikdy neměla.

Na miminko jsem těšila snad už od osmnácti a byla pevně přesvědčená, že právě já můžu být skvělou mámou…jenže v okamžiku, kdy jsem zjistila, že čekám své první dítě, se mi rozklepala kolena (a to doslova) a já netušila, co se vůbec bude dít.

Cítila jsem uvnitř sebe zvláštní zmatek a rozpolcení. Jedna část mne již milovala ten kousíček z človíčka, který teď bojoval o své místo na světě a ta druhá plašila, že to nezvládne. Najednou jsem si říkala: „holka, jsi mladá, moc mladá, nemůžeš vychovávat dítě…budeš to umět? Zládneš to? Dítě není jako dárek, který můžeš časem s úsměvem vrátit nebo ho někam uklidit…“ (je mi dvacet)

A takhle to šlo ještě pár dní, kdy se euforie střídala se zoufalstvím a strachem, jestli ten drobeček bude v pořádku. Jenže pak jsem najednou ucítila ten pocit,o kterém stále snila a doufala, že se ho jednou díky své píli a snaze být vždy nejlepší (v dobrém slova smyslu), poznám a ucítím…a najednou tu byl. Cítila jsem se výjimečná, ale ne proto, co jsem udělala, co jsem dokázala…vůbec ne…najednou jsem se cítila výjimečná díky tomu drobečkovi ve mě. Vždycky jsem chtěla být něčím výjimečná - a teď mě to maličké výjimečnou udělalo samo.

Cítím se krásně, roste ve mě a já jsem tu jen pro něj. Nosím ve svém těle něco vzácného, překrásného a jedinečného, co vzniklo z lásky dvou lidí…Kdykoli jej vidím na utz, tak si říkám, že je to můj malý zázrak a nikdy za něj nepřestanu děkovat.

Pochybnosti jsou a budou, ale ten pocit, který mi to maličké dalo mi dodává sílu a odhodlání, že můžu být dobrou mámou a že právě kvůli němu, můžu cokoli…

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
  • PenelopaW
  • 16.05.26
  • 37

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Filipina
695
25.12.08 23:02

Tohle je moc hezky napsáno, my jsme na miminku pracovali asi dva roky a přestože jsem byla přesvědčená, že dítě chci ze všeho nejvíc, ten pocit nejistoty jestli budu dobrá maminka se po otěhotnění dostavil taky. Myslím, že to tak cítí každá budoucí maminka a že je to dobře. Mně se dcera narodila v necelých 22 letech a dnes má něco přes tři měsíce. Jsem tou nejšťastnější maminkou na světě a malá je náš největší poklad. Nikde není napsaný, že mladé maminky jsou špatné maminky, kdežto ty starší zase dobré. Je to „kus od kusu“, důležité je se o toho drobečka dobře starat a mít ho ráda. A já myslím, že to ty budeš. Přeju dobrý porod a kráné a zdravé miminko. Filipina+Anetka

  • načítám...
  • Zmínit
stef
1364
28.12.08 12:08

Tak já myslím, že tohle o věku opravdu není, já jsem otěhotněla v 29 letech po delším snažení a ty pochybnosti, tak ty jsem měla taky. Přestože na to člověk dlouho čeká a připravuje se, realita je vždycky trošku jiná. Dneska je dcerce 1,5 roku a je to paráda, ale ten začátek, když se narodila, byl pro mě jedním z nejtěžších a zároveň nejkrásnějších období v životě…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj porod - aneb ne vždy je to

Těhotná? Nebrat!