Výprava za vyřizováním
- Rodičovství
- kate02
- 02.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Menší zamyšlení nad cestováním se vzdorovitým batoletem a malým kojencem. Protože už jsem si zvykla, že v naší rodině nemůže být nic v pohodě a vždycky se najde něco, co naruší její poklidný chod, stalo se, že jsem se musela vydat na výpravu za vyřizováním s oběma dětmi sama. Chápu, že pro většinu mamin je to normální, ale u nás většinu věcí vyřizuje manžel, případně je řešíme společně, abych MUSELA jet někam s oběma dětmi MHD sama se stává málo, naposledy snad někdy na konci srpna, takže praxi nemám veškerou žádnou. Jako bonus jsem poslední tři týdny nevytáhla paty z domu, kromě cest na převazy. Možná i proto jsem z dnešního výletu tolik vyřízená.
Protože nerada otravuju cizí lidi s kočárem, rozhodla jsem, že mladší synátor je už dost velký na to, aby se nesl v nosítku. Jako další krok k úspěchu jsem měla na mysli manželovo neustálé připomínání, že základem je si všechno připravit předem, abych pak nelítala po bytě sem tam a nehledala kousky oblečení mrňat. V této fázi jsem byla ještě přesvědčená, že všechno bude v pohodě, v klídku se oblečeme, dojdeme na úřad, vyřídíme, zařídíme, vrátíme se domů… (hahaha)
První problémy začaly hned při oblékání staršího prcka, který považoval za náramnou legraci schovat se pod sušák s prádlem a nechtít vylézt, oblékat se prostě nebude a nebude. Za neustálého „vyhrožování“, že pokud bude zlobit nikam nepůjde, se mi nakonec povedlo ho obléknout do venkovních věcí. Mimino ještě nevzdoruje, tam proběhlo obléknutí bez problémů, takže za půl hodiny příprav a oblékání jsme byli všichni konečně před domem a šli na tramvaj. Ta kupodivu během chvilky přijela, dokonce bylo i místo k sednutí.
Sedat jsem si s prckem v nosítku nechtěla, tak jsem vzala staršího a posadila ho… Problém číslo dvě byl, že on se nutně potřeboval chytnout „držátka“ na sedadle před ním, kam pochopitelně nedosáhl, takže nezbylo nic jiného, než rezignovat, sednout si a vzít ho na klín. Problém číslo tři… Po třech zastávkách musíme přestoupit na autobus, což znamená vystupování z tramvaje, na které má batole svůj vlastní názor (pochopitelně opačný než já). Daří se mi vysvětlit, že pojedeme trolejbusem, takže se výstup nakonec obejde bez řevu. Ufff.
Nástup i výstup do trolejbusu proběhl bez problémů a já se radovala, že batolátko konečně dostalo rozum. CHYBA. Cestou na úřad musíme projít kolem jedné nejmenované drogerie. Batole vidí pidivozíčky a balónky a je vymalováno. Nutně a právě TEĎ musí jít do drogerie a jít jezdit s vozíčkem a pro balónek. Já si stojím za svým a ukecávám, že jezdit s vozíčkem a kouknout se na balónky půjdeme cestou zpátky (do zavíračky úřadu zbývá už je třičtvrtě hodiny). Nemít na břiše osmikilové mimino, problém by byl vyřešený jedna dvě. Ale vztekající se, řvoucí batole se mi prostě chytnout a odnést nepodařilo, takže jsme asi 5 minut bavili kolemjdoucí hysterickou scénou. Nakonec se daří batolátko ukecat, že půjdeme dát paní papíry a cestou zpátky se OPRAVDU vrátíme za vozíčkem a balónky.
Na úřadě se kupodivu obě děti chovaly slušně, ani jedno neřvalo, nevztekalo se. Dalo by se říct ticho před bouří…
Jako maminka plnící sliby jsem samozřejmě cestou zpátky šla do oné drogerie. Batolátko spokojeně jezdilo s vozíčkem, něco málo jsme koupili. Koukli jsme se na balónky… A samozřejmě nastalo to, co jsem měla čekat. Balónky jsou super, balónků doma není nikdy dost, balónek MUSÍME vzít nutně domů. Já jsem, při představě mimina na sobě, batolete kolem sebe a balónku létajícího na jedné z nejfrekventovanějších ulic v Brně, tento návrh zavrhla = další hysterický záchvat. Řve batole, řve mimino a postupně se rozeřvávají všechny děti v drogerii. Nakonec měním balónek za sušenky a odcházíme bez řevu.
Dát prtěti celý (otevřený) pytlík sušenek byla další (a naštěstí už poslední 
) chyba. Pytlíku se nechce vzdát, při pokusu o sebrání řve, nestačí do každé ruky jedna sušenka, pytlík prostě nedá. Při nastupování do autobusu se povedlo pytlík roztrhnout tak, že už je nutností ho batoleti sebrat, aby sušenky neskončily všude. A v tu chvíli mě napadlo, že batolátko ukecám tím, že pytlík se sušenkami dostane do kapsy. Konečně sedáme do zpáteční tramvaje. Mimino se budí a začíná řvát, protože má hlad. (To aby toho nebylo málo ) To, že po návratu domů, mezitím než jsem vyslékla sebe a mimino, dokázalo batolátko vytáhnout pytlík se sušenkami ze svojí kapsy tak šikovně, že sušenky byly po celém obýváku, mě už opravdu z míry nevyvedlo 
Všem, co tenhle deníček dočetli až sem (a hlavně sobě ), slibuji, že budu cestování s oběma dětma trénovat co nejčastěji, aby už nic z toho, co bylo napsáno, napsáno být nemuselo
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 825
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 320
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 204
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 443
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 362
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1568
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 828
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 3437
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 751
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 579
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Ale jinak jo, když se na to kouknu zpětně, tak to fakt nebylo tak hrozný 