Zápisky z karantény

Své první jaro na mateřské jsem si malovala jasně – výlety do všech pražských parků, v kočáře hrnek s kafem, vitamín D do tváře... Nakonec to začíná trochu jinak. Můj muž přišel o práci, dřepíme doma a pozvolna přicházíme o rozum.

Zápisky z karantény

Den 0: Drahý se vrací před půlnocí z posledního piva a je velmi dobře naladěn – přes rameno táhne 5kilovou španělskou sušenou šunku. Připadá mi to tak archetypálně krásné, jako by právě přitáhl do jeskyně mamuta, že se ani neptám na cenu jamónu. Zbytek večera odkrajujeme šunku a uspáváme breberku. Zdá se, že tohle nebude to nejhorší období v našich životech.

Den 1: Máme naprosto jasný plán, jak trávit dny – mazlit se s breberkou, cvičit jógu, posilovat, trénovat na hudební nástroje a nastartovat pěstování zeleně na balkoně. Můj milý, jakožto maximalista, opatřil v době předkaranténní spoustu semínek… aniž by se podíval, co z toho se dá pěstovat v našich podmínkách. Nadšení pro zahradničení ho zcela pohlcuje. Na jakoukoliv moji otázku nebo prosbu rozrušeně odpovídá: „Já SÁZÍM!“ Přemýšlím, kolik pozdravů slunci si zacvičím, než nám vyroste první cuketa. Volám si snad se všemi známými a příbuznými.

Den 2: Takové zásoby jídla ve spíži jsme v životě neměli! Nachází se tu teď dokonce čerstvý koriandr, takže se chystám vařit své první pho bo. Zázvor, skořice, badyán se suší na pánvi, z oháňky se pomalu táhne vývar. Po pěti hodinách se celým bytem táhne smrad jako z vietnamského bistra, navíc mi dochází, že tak trochu nemám hovězí maso. Výsledek je vcelku ucházející a nebýt vývaru, tak dokonce vegetariánský.

Den 3: Nechávám se nachytat reklamami na Facebooku a zachraňuju zpomalenou ekonomiku. Objednávám závěsy, knížky, nové plavky… Drahý mezitím vyklízí mrazák, aby uvolnil šuplík. Po celodenním sjíždění YouTube videí se totiž chystá na otužování metodou Wim Hof. Ředkvičky v truhlíku jedou bomby.

Den 4: Kry ve vaně potutelně tají, teploměr hlásí sedm stupňů. Drahý při lezení do ledové vody málem omdlí, ale nakonec v ní vydrží přes dvě minuty. Ještě několik hodin poté z něj stříkají endorfiny do všech stran (což je zřejmě přirozená reakce organismu, že to přežil). Přemlouvá i mě, abych překročila svou komfortní zónu. Odpovídám, že svou komfortní zónu překračuju každou noc už několik měsíců, čili se hodlám nadále sprchovat horkou vodou.

Den 5: Ona ta karanténa není úplně blbá, aspoň si tu malinkou užijeme dosyta oba. Je zlatá a pořád se tlemí na celé kolo. Při odpoledním spánku cvičím lekci jógy, kterých teď na internetu kvapem přibývá.

Den 6: Mí Facebookoví přátelé se předhánějí v seznamu sebevzdělávacích kurzů. Se zájmem si to pročítám, ale popravdě nejvíc studuju malé ručičky a nožičky. Venku je nádherně, a tak aspoň pouštím vzduch do našeho bytu. Drahý chodí a vše zavírá, že je tu průvan.

Den 7: Jak to, že chlapům se po pár klicích rýsují svaly, zatímco ženská dělá psí kusy a vypadá naprosto stejně? Nespravedlnost světa zaháním bramborovou kaší a další lekcí jógy.

Den 8: Balíčky chodí jeden za druhým, respektive jeden po druhém. Zaznamenávám vlastní mírné rozladění, když se mě PPLák i tentokrát zeptá do telefonu: „Jste doma?“ Ne asi!!! Očekávám, že příště mi už aspoň nabídne tykání. Vidím první zárodky bazalky.

Den 9: Tykání nikde, zato přišly plavky. Fotím se v nich a posílám sestře fotky. Věta „Hele na to, že je to tři měsíce po porodu, dost dobrý.“ čili v překladu Ty vole, visí ti to všude. je přesně to, co nechcete slyšet! Povolené břicho jsem čekala, ale ty vnitřní stehna slévající se v jednu pomerančovou kůru?? S tím vyvařováním je utrum, holt musím přidat na posilování. Rukola mezitím ukazuje první lístečky.

Den 10: Drahý už dvě hodiny piluje píseň Knock knock knocking on heaven's door na svých elektrických bicích. Moje chyba – když si je pořídil, neprozřetelně jsem mu potvrdila, že to ťukání není přes dvoje dveře slyšet. Dnes jsem empiricky ověřila, že po nevyspalé noci to slyšet JE a sama už pomalu ťukám na nebeskou bránu! Uhnívají nám rajčata.

Den 11: Drahý omylem shodil z parapetu tibetskou mísu, kterou jsem dostala ke třicetinám. Můj karanténní zen je tímto definitivně v pr…i. Urvané dno, uřvaná já. Celé dopoledne ležím v peřinách a brečím, že to tu nevydržím. Malinká odráží náladu své matky a intenzivně křičí celý den. Na balkoně nám vyrašil hrášek.

Den 12: Rozhodnu se pořídit eliptical. „Nemáme tu místo,“ říká mi drahý. „Máš bicí,“ odpovídám já.

Den 13: Jsem stále otřesená, Bebe střecha však zmírňuje miskové trauma. Drahý pilně cvičí a rozčiluje se u natáčení YouTube videí. Venku je nádherně, a tak vynalézáme exteriérovou hamaku pro naši malou, která v ní láme rekordy ve spaní. Já se houpu v naší dospělácké hamace, čtu si časopis a snažím se ignorovat bicí.

Den 14: Učím se Knock knock knocking on heaven's door na ukulele. S drahým se navzájem omlouváme, že jsme už zjevně trochu nervózní. S potěšením konstatujeme, že ta dvoutýdenní karanténa začíná být vidět. Celý balkon se neskutečně zazelenal, třetina šunky je pryč a drahému se vyrýsovala postava. Zůstává jen naše láska a moje pomerančová kůže.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
831
18.4.20 08:02

Skvěle napsáno. Proč jste museli být zavření doma, přijeli jste odněkud z ciziny a museli jste do té povinné karantény?

  • Zmínit
  • Nahlásit
LD1
195
18.4.20 08:23

Zasmála jsem se :mrgreen: Jen info - u fotek nejsi anonymní…

  • Zmínit
  • Nahlásit
8884
18.4.20 08:58

Super, pobavilo :lol: :potlesk: Hlavně to přežít ve zdraví! Fyzickém i duševním :lol: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
34856
19.4.20 00:38

Perfektní :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
7760
19.4.20 01:25

Zasmála jsem se. Také mi pošták ani řidiči od Rohlíka tykání nenabidli :think: Škoda., že jsi anonymní

  • Zmínit
  • Nahlásit
2756
19.4.20 06:28

@tulipán my tady máme pošťáka, který mi volá pokaždé, když k nám jede s balíčkem. Minule jsem ho totálně rozsekala, řekla jsem mu totiž: „no, my jsme doma a kde jste Vy?“ Vůbec mi to v tu chvíli nedošlo… ale zasmáli jsme se oba.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2756
19.4.20 06:29

U hlášky „ředkvičky na balkoně jedou bomby“ jsem se fakt zasmála :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.4.20 13:55

Diky vsem za reakce, vypsani tady mi dost pomohlo ziskat nadhled, v ramci moznosti :lol: karantenu jsme drzeli dobrovolne, hodne se pohybujeme mezi lidma a po prvnich restrikcich jsme se bali, co prijde a co vlastne s tim.. tak radsi preventivni separacka.
Obrazky jsem nechala smazat a hlasila, at si to opravej… anonym radsi kvuli muzi :andel: :lol:

  • Nahlásit
62
19.4.20 21:51

Boží! Jak to dopadlo? Máte doma bicí nebo eliptical? :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
21.4.20 05:34

Bici mame uz par mesicu a eliptical pribyl pred tremi tydny nakonec taky :lol: ale jen pujceny na tri mesice 8)

  • Nahlásit