Ze Stellinky Sašíček
- Těhotenství
- Milounek
- 06.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi málokdo v dnešní době uvěří tomu, co se stalo. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, tak jsem nejdřív nechtěla pohlaví dítěte znát, nakonec ale byla touha nakupovat oblečky silnější, a tak jsem si to nechala říct.
Můj pan doktor mi radostně oznámil, že čekáme holčičku. Já byla radostí bez sebe a manžel dvakrát tolik 
Radostně jsem se naladila na růžovou vlnu a začala nakupovat. První, co mě chytlo, byly samozřejmě oblečky, jak jinak 
Milióny všelijakých bodyček, dupaček, čepiček, svetříků a prostě všeho možného. Na řadu se dostávala výbavička do postýlky, autosedačka, hluboký kočárek, potom kombinovaný. No prostě ta pravá nákupní horečka. Miminko bylo asi stydlín, protože málokdy na ultrazvuku ukázalo „rozčapení“ , a tak když už se poštěstilo, vždy mi doktor nebo paní doktorka v nemocnici řekli, že je to holčička.
Moje babička mi říkala, že to bude určitě kluk, podle tvaru bříška a podle mých nálad. No, já si klepala na čelo, říkám babi, dnes je taková technika, že se ti doktoři prostě splést nemůžou. Pak mi na jednom speciálním vyšetření doktorka říká - teda tohle je ukázkový příklad, jak má být vidět klučina. Já říkám, no to né, já čekám holčičku, řekl mi to můj doktor a řekli mi to i v nemocnici. Samozřejmě jsem věřila mému doktorovi. Když jsem to řekla manželovi, tak řekl, že jestli to bude kluk, tak nám ta doktorka vše proplatí, protože to přivolala
Týdny těhotenství utíkaly krásně dál a protože nebyl žádný problém, nechtěla jsem podstoupit žádná speciální vyšetření. S manželem jsme se prokousávali Johankami, Jůlinkami, Terezkami, Markétkami atd., až jsme se dostali ke Stellince. To jméno jsme si oba hned zamilovali. Na 15. 10. jsem měla stanovený termín. Od 5. 10. jsem si připadala taková těžká, nateklá a nějak jsem tušila, že už to musí co nejdřív přijít. V neděli 9.10. mi u oběda začaly bolesti, ale protože byly docela slabé a nepravidelné, nijak jsem se nevzrušovala. Vyrazili jsme s manželem na procházku, abych to trochu rozchodila. Doma jsem si šla potom dát teplou vanu ( pak jsem z ní taky já slon nemohla ven ), no a když jsem vařila večeři - prásk a praskla mi voda. Tak jsem nechala manžela, ať se ještě nají a vyrazili jsme do porodnice.
Nevím, čím to bylo, možná stresem nebo ze strachu, ale než jsme do porodnice dorazili, byla jsem jako smyslů zbavená, jako nějaký „magor“ . U vyplňování papírů musel asistovat manžel, protože já jsem nevěděla, jak se jmenuji, natož tak ostatní věci Manžel uvedl jména Stella a Alexandr. Já mu pak říkala, proč tam dával toho Alexandra a proč vůbec zrovna Alexandr. Já už si to přesně ani nepamatuji, ale pořád tam někdo chodil, kontroloval jak moc jsem otevřená, kontrolovali srdíčko miminka ad. Pak přišel hlavní pan porodník a porodní asistentka a řekli mi, že pokud nebudu dostatečně otevřená do 3 (do rána), budou muset porodu pomoci, protože se jim na miminku něco nelíbí. Pro mě šok jako blázen…
Ale naštěstí se to sešlo a miminko se začalo drát na svět. Strašně jsem se toho bála, měla jsem strach pořádně zatlačit, ale můj skvělý manžel mě natolik podporoval, že jsem se zakousla, párkrát pořádně zatlačila a najednou úleva a miminko bylo na světě! Slyším ten drobný hlásek, jak pláče! Hurá! Zvládla jsem to! Tak maminko a tatínku, máte krásného chlapečka. Cože?! Chlapečka? Ani nevím, co přesně mi v tu chvíli proletěho hlavou kromě toho, že chci holčičku, ale v momentě, kdy jsem ho dostala do náruče, jsem ucítila, že bych ho nevyměnila za nic na světě.
Odvodila jsem si z toho, že příště už se asi nemůžu spoléhat na techniku, ale na svoji babičku Takže všechny ty růžové věci šly pryč a já pak pomalu neměla ani vajíčko na převoz miminka domů, z porodnice jsem musela obvolávat kamarádky, která půjčí. A oblečení musel také manžel hledat doma, protože v nemocnici bylo jenom růžovo Můj porodník a potom i gynekolog jen nevěřícně kroutili hlavou, že tohle snad v dnešní době není ani možné A? Je
No jinak, náš Sašínek se narodil 10. 10. 2011 v 3.15, 48 cm, 2900 g.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1191
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 704
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1231
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 511
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 314
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19142
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2528
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2755
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2477
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1659
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
vidis, ty se můžeš příště spolehnout na babičku, já na mámina přítele. Přestože mi dle utz 6× řekli chlapečka, on říkal, že doktoři lžou a bude to holka a že druhý budu mít taky holku. No a narodila se Dominika a druhé čekáme, tak jsem zvědavá 
njn jsou různé zvyky 
taky jí doktoři říkali že bude mít holčičku a narodil se jí chlapeček 