Ze Stellinky Sašíček
- Těhotenství
- Milounek
- 06.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi málokdo v dnešní době uvěří tomu, co se stalo. Když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, tak jsem nejdřív nechtěla pohlaví dítěte znát, nakonec ale byla touha nakupovat oblečky silnější, a tak jsem si to nechala říct.
Můj pan doktor mi radostně oznámil, že čekáme holčičku. Já byla radostí bez sebe a manžel dvakrát tolik 
Radostně jsem se naladila na růžovou vlnu a začala nakupovat. První, co mě chytlo, byly samozřejmě oblečky, jak jinak 
Milióny všelijakých bodyček, dupaček, čepiček, svetříků a prostě všeho možného. Na řadu se dostávala výbavička do postýlky, autosedačka, hluboký kočárek, potom kombinovaný. No prostě ta pravá nákupní horečka. Miminko bylo asi stydlín, protože málokdy na ultrazvuku ukázalo „rozčapení“ , a tak když už se poštěstilo, vždy mi doktor nebo paní doktorka v nemocnici řekli, že je to holčička.
Moje babička mi říkala, že to bude určitě kluk, podle tvaru bříška a podle mých nálad. No, já si klepala na čelo, říkám babi, dnes je taková technika, že se ti doktoři prostě splést nemůžou. Pak mi na jednom speciálním vyšetření doktorka říká - teda tohle je ukázkový příklad, jak má být vidět klučina. Já říkám, no to né, já čekám holčičku, řekl mi to můj doktor a řekli mi to i v nemocnici. Samozřejmě jsem věřila mému doktorovi. Když jsem to řekla manželovi, tak řekl, že jestli to bude kluk, tak nám ta doktorka vše proplatí, protože to přivolala
Týdny těhotenství utíkaly krásně dál a protože nebyl žádný problém, nechtěla jsem podstoupit žádná speciální vyšetření. S manželem jsme se prokousávali Johankami, Jůlinkami, Terezkami, Markétkami atd., až jsme se dostali ke Stellince. To jméno jsme si oba hned zamilovali. Na 15. 10. jsem měla stanovený termín. Od 5. 10. jsem si připadala taková těžká, nateklá a nějak jsem tušila, že už to musí co nejdřív přijít. V neděli 9.10. mi u oběda začaly bolesti, ale protože byly docela slabé a nepravidelné, nijak jsem se nevzrušovala. Vyrazili jsme s manželem na procházku, abych to trochu rozchodila. Doma jsem si šla potom dát teplou vanu ( pak jsem z ní taky já slon nemohla ven ), no a když jsem vařila večeři - prásk a praskla mi voda. Tak jsem nechala manžela, ať se ještě nají a vyrazili jsme do porodnice.
Nevím, čím to bylo, možná stresem nebo ze strachu, ale než jsme do porodnice dorazili, byla jsem jako smyslů zbavená, jako nějaký „magor“ . U vyplňování papírů musel asistovat manžel, protože já jsem nevěděla, jak se jmenuji, natož tak ostatní věci Manžel uvedl jména Stella a Alexandr. Já mu pak říkala, proč tam dával toho Alexandra a proč vůbec zrovna Alexandr. Já už si to přesně ani nepamatuji, ale pořád tam někdo chodil, kontroloval jak moc jsem otevřená, kontrolovali srdíčko miminka ad. Pak přišel hlavní pan porodník a porodní asistentka a řekli mi, že pokud nebudu dostatečně otevřená do 3 (do rána), budou muset porodu pomoci, protože se jim na miminku něco nelíbí. Pro mě šok jako blázen…
Ale naštěstí se to sešlo a miminko se začalo drát na svět. Strašně jsem se toho bála, měla jsem strach pořádně zatlačit, ale můj skvělý manžel mě natolik podporoval, že jsem se zakousla, párkrát pořádně zatlačila a najednou úleva a miminko bylo na světě! Slyším ten drobný hlásek, jak pláče! Hurá! Zvládla jsem to! Tak maminko a tatínku, máte krásného chlapečka. Cože?! Chlapečka? Ani nevím, co přesně mi v tu chvíli proletěho hlavou kromě toho, že chci holčičku, ale v momentě, kdy jsem ho dostala do náruče, jsem ucítila, že bych ho nevyměnila za nic na světě.
Odvodila jsem si z toho, že příště už se asi nemůžu spoléhat na techniku, ale na svoji babičku Takže všechny ty růžové věci šly pryč a já pak pomalu neměla ani vajíčko na převoz miminka domů, z porodnice jsem musela obvolávat kamarádky, která půjčí. A oblečení musel také manžel hledat doma, protože v nemocnici bylo jenom růžovo Můj porodník a potom i gynekolog jen nevěřícně kroutili hlavou, že tohle snad v dnešní době není ani možné A? Je
No jinak, náš Sašínek se narodil 10. 10. 2011 v 3.15, 48 cm, 2900 g.
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 850
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 339
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 830
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 417
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 554
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3311
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3594
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3166
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 4240
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 853
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
vidis, ty se můžeš příště spolehnout na babičku, já na mámina přítele. Přestože mi dle utz 6× řekli chlapečka, on říkal, že doktoři lžou a bude to holka a že druhý budu mít taky holku. No a narodila se Dominika a druhé čekáme, tak jsem zvědavá 
njn jsou různé zvyky 
taky jí doktoři říkali že bude mít holčičku a narodil se jí chlapeček 