Zebřičkový deníček - 216.díl - naše první veliká dovolená
- Snažení
- Maru
- 02.05.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky zebrunky, Minule jsem vás zahrnula vyprávěním o tom, jak dovolenou plánuju, balím a šílím a dnes Vám napíšu jak to pak celé dopadlo……
okukuju oceán
siesta na super terase u hotelu a maka s taťkou...
na hřišti
to jsem frajer :-D
schody pro mě nejsou žádný problém
já ti to pivo vypiju táto...
Minule jsem skončila, že ještě netuším co si sebou vzít a nevzít….. tak budu pokračovat. Po bytě se nám postupně hromadili věci, které by jsme si měli vzít sebou a já se děsila,bych nezapomněla něco fakt důležitého. Uklidňovala jsem se tím, že když tak můžeme vše dokoupit, přece nejedeme do pouště 
a tak jsem sebou měli i rezervu penízků navíc. A došlo na balení kufrů A protože Míša neměl nárok na letenku, neměl nárok ani na zavazadlo, takže jsem kufry asi 4× přebalila, než jsem byla spokojená s jejich váhou 
Ale bylo to v pohodě, měli jsme všechno.
A teď teprve začala ta legrace. V den a skoro i hodinu, kdy jsme měli být na letišti, měl odlétat z Prahy i americký prezident, což mě teda fakt mírně znervoznělo. Takže hodina našeho odjezdu na letiště se o trošku víc posunula, abych stihli tam být dřív než budou zavírat Prahu a skončíme v zácpě. Díky mému bratrovi, před kterým teda smekám jak se Prahou bravurně prokličkoval jsme byli na letišti sice o dost dřív, ale hlavně v pohodě. Takže byl čas na kafíčko, koukání na odlétající a přilétající letadla, Míša dostal oběd a pomalu jsem se sunuli k odbavení. To byla taky legrace, nebyl problém s tím co jsem pro něj měli, to bylo naprosto v pohodě a pro dítě jsem si mohli vzít všechno co nás napadlo. Ale chtěli aby přes rentgen prošel sám a bez mne Takže manžel stál na jedné straně, já na druhé, volala jsem na Míšu a ten tam stál, rozdával úsměvy, házel kukuče, že je to fakt prima zábava a nic. Já se potila a myslím, že lidi co tam kontrolovali se bavili náramně Nakonec teda Míša prošel a já si zpocená snad všude oddychla A jak nám bylo v letadle, jak jinak než prima, jak jsme vzlétli, tak Míša usnul a spal 2 hodiny. Po probuzení se najedl, pak jsem mu četli, hrál si a dělal kukuče na holčičku za sebou, se kterou si vyměňovali hračky a knížky. A už jsem přistávali, takže pohoda.
A pak už jsem si užívali dovolenou – hotel prima, jídlo super, ani pro Míšu jsem neměla problém každý den vybrat něco jiného. Půjčili jsem si auto a procestovali ostrov křížem krážem. Byli jsme i v pověstném Loro parku,kde je jednak ZOO a pak jsou tam show s delfíny, kosatkami, lachtany, papoušky. Tak jsme si mysleli, že se tam budu Míšovi líbit a bude koukat na zvířátka. Ovšem spletli jsem se. Ne, že by se mu tam nelíbilo, ale místo aby koukal na to co tam ty zvířátka předvádějí, tak ho zajímala kamera a foťák Až jsem měla strach, že nám všechny fotky vymaže. Ale i tak jsme si to tam hezky užili.
Krásně se koupal v bazénu a moc si to tam užíval, koupili jsem mu tam jak chodíme na plavání, takové speciální balonky, které ho krásně drží, že je jako bojka a je na ně zvyklý, takže jsme ho občas nemohli dostat z vody. Sice se mu moc nelíbil oceán, ale to jsme čekali. Míša tam nevlezl vůbec a druhý den mu začalo vadit i to, že se šel koupat jeden z nás. Takže jsem to pak nechávali jen na bazény a užívali si tam.
Pomalu se blížil čas našeho odjezdu. Sice jsem věděli, že bouchla nějaká sopka na Islandu, ale zatím jsem si nepřipouštěli, že by se nás to mohlo týkat. Ale v pátek ráno, když jsem měli puštěnou TV na hotelu na BBC jsem zůstali koukat, že se zavírají snad všechna evropská letiště. No nechápali jsem, nevěřili jsme…….. Kontaktovali jsme průvodkyni a čekali na další zprávy. Nakonec jsem se dozvěděli, že odjíždíme na letiště a měli by jsem odletět. A začalo fakt veliká nervozita, protože zprávy z domova, byli, že letiště zavírají, nikam se nelétá, kvůli prachu, který může ohrozit letadla. Byla mi fakt na nic a začala jsem se bát. Nakonec jsem se dozvěděli, že musíme rychle odletět, dokud přijímá letiště v Mnichově. Takže fakt super zpráva 
poletíme do nejistoty a ještě v noci přistaneme v Mnichově a čeká nás cesta autobusem Jenže než jsem se odbavili, tak zavřeli – naštěstí – i letiště v Mnichově. No ulevilo se mi, do vzduchu se mi fakt nechtělo.
Jenže začala další nejistota, že zůstaneme pár dní na letišti. No představa s Míšou nic moc. Už jsem přemýšlela kolik máme plínek, mlíčka, jídla……. No naštěstí penízků jsem měli dost. Ale cestovka se zachovala naštěstí skvěle, průvodkyně se pro nás vrátila a zajistila náhradní ubytování, sice ve starších apartmánech, ale co nám chybělo, měli jsem kde spát, kde se umýt, zajistili all incluziv, takže jsem měli co jíst a byl tam i bazén. No super,jen ta nejistota, jak dlouho tam budeme trčet, to všechno kazila… První noc jsem skoro nespala. Naštěstí Míša to snášel skvěle, okouknul nový pokoj, kde co může prozkoumat, vždycky nasadil balonky, řekl „cáky cáky“ a muselo se k bazénu. Takže by se mohlo zdát, že to bylo super prodloužení dovolené. Jenže to bylo tak trošku o nervy, zprávy byly pořád špatné, nikdo nevěděl kdy se zase začne létat…….. Takže jsem dokoupili plíny, okoukli obchod co mají až nám dojdou další věci a snažili se užívat dny.
Po večeři, když jsem se šli projít jsme objevili malou restauraci, kterou měli pronajatou Skoti a chodili tam super Irové. Kde jsem zakotvili na ty naše dva večery, protože tam byla volná wiffi, takže jsme mohli na telefonu sledovat jak se vyvíjí situace. Všichni tam byli hovorní a snažili se s námi pořád povídat, takže došlo i na procvičování angličtiny, z čehož mi šla občas hlava kolem. Ale domluvili jsem se a i pokecali V neděli pozdě v noci jsem se dozvěděli, že odlétáme,ž e se sice neví na které letiště, ale že prostě letíme. No super, pobalili jsem těch pár vytažených věcí a ráno se přesunuli na letiště. První informace byla, že letíme do Vídně. Byly to fakt obr nervy, nechtělo se mi vůbec do letadla nasedat, fakt jsem se bála a jediný co jsem si přála bylo, aby jsem šťastně přistáli. Asi po 20 minutách letu jsme se dozvěděli, že otevřeli letiště v Bratislavě. A po 2,5 hodinách letu kapitán zajásal, že otevřeli letiště v Praze. No zpráva super, ale už aby jsme tam v pořádku byli, přece jenom nám ještě zbývalo ještě 2,5 hodiny letu. No letěli jsem úplně jinou trasu než tam, oblétávali jsme nějak ten mrak prachu… nebudu napínat, přistáli jsem v Praze a já neměla daleko k tomu, abych fakt nebrečela…….
Takže to byla naše první dovolená s prckem. Bylo to super dovolená až ne ten stresující závěr. Užili jsem si jí se vším všudy, z Míši se stal obr plavec, protože když jsme pak šli na plavání tak tam řádí, že se i plavací teta divila co se s ním stalo a doporučila a´t ho pořádně hlídáme, že má vodu strašně rád a že řádí jako černá ruka. Mám pocit, že na dovolenou jel ještě takový maličkatý chlapeček a z dovolené se vrátil už veliký kluk, který má v sobě snad 10 čertů
A ze závěru jsem si odnesla, že nikdy nepojedu s malou cestovou, protože by jsem pravděpodobně zůstali 3 dny na letišti bez pomoci. Takže klobouk dolů před Canadia travel. Snad to není reklama, opravdu se o nás postarali perfektně……
Omlouvám se za dlouhý deníček, nějak to nezvládám napsat kratší, jsou to ještě čerstvé zážitky a já jsem hrozně ukecaná
Opatrujte se a ten srazík na pevno domluvíme zítra, myslím na to 
a těším se
pa Maru a Míša 20.měsíců
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 1128
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 643
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 624
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 581
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 512
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1754
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 1926
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1317
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 918
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 722
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...
.
, nepustí ho!
a idem juknut lod mi asi zas prideme lodou sisa uz sa pytala ci tam pojdeme lodou tak bud sa stretneme pri hlavnej brane alebo pri lodi alebo kde?lebo dievcence nas keby zoo minule nepreviedla Rysavka tak sqa tam nezorientujeme do vecera a kruzili by sme dokola a vela by sme ani nestihli vidiet…no s tej mapkyZOO som bola ja uplne pafff 
a to je květen, já chci krásné májové počasí!
aq len nech mi zane niekto zas vycitat ze som neskromna a myslim len na seba!poslem ich pekne do prdele bez rozdielu kto to povie prvy!ak na nieco mame tak budeme mat aj na to co bavi mna!…
, tak jsem zvědavá jak dlouho to ještě budou dělat!