Ženská, vy jste těhotná!
- Těhotenství
- fenny
- 19.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak název napovídá, příběh bude o mém zjištění této úžasné noviny a trošku o věcech, které tomu předcházely a dalších, které následovaly.
Svatba
Mám skvělého muže. A protože už nám není 20 a ani 25 (bohužel), rozhodli jsme se, že by nejspíš bylo rozumné, pořídit si třetího do smečky. Jenže nemám ráda, když se děti jmenují jinak než rodiče (já vím, že pokud je vztah fungující, je to úplně jedno… ale stejně) a zároveň jsem se nechtěla vdávat těhotná – miluju pivo. Takže tadá, byla svatba. Pojali jsme to jako větší rodinnou grilovačku, všechno, včetně obřadu, na jednom místě u řeky, počasí nám v srpnu krásně přálo, jedním slovem paráda. A to jsme si s přípravami moc hlavu nelámali, nejsem ten typ nevěsty, co musí mít všechno perfektní, barevně sladěné a tak. Důležité bylo, aby nás oddali, aby byla legrace a aby měli hosté plné pupky a je úplně jedno, jestli v nich budou mít dokonale připravený a nazdobený tříchodový oběd nebo buřty z ohně. Obřad na louce má nepochybně svoje kouzlo, ale hlavně tím pádem odpadla starost přesunů, řešit řidiče apod. a všichni si mohli pěkně užívat.
Já prostě musím
Musím vyjádřit svůj názor na jednu věc, a proto si teď dovolím malou odbočku, za kterou mě možná někdo odsoudí, ale prostě mám takový náhled na věc. Vždycky jsem věděla, že bych jednou chtěla mít děti, akčoliv jsem k nim nikdy neměla žádný extra vztah, nikdy jsem nehlídala, nemám ani sourozence a roztomilá miminka jiných maminek, které potkávám, mě nechávají naprosto klidnou. Táhne mi na 30 a mateřské pudy nikde. Na druhou stranu ale moc dobře vím, že pokud dítě mít budu, rozhodně se o něj dokážu postarat a samozřejmě ho budu milovat, čili rozhodně netrpím představou, že bych měla být špatná matka jenom proto, že prostě zatím k dětem nemám vztah. Ale k jádru pudla. Pokud by se nám otěhotnění nedařilo, vím, že bych nebyla ochotná běhat po doktorech a zkoušet třeba IVF. Děti ano, ale ne za každou cenu. Tím se proboha nechci nikoho dotknout, nemám nic proti těm, co mají či zkouší miminka touhle cestou, právě naopak – vím, čím si procházíte a máte můj velký obdiv, držím palečky! Jenom jsem prostě věděla, že tohle není cesta pro mě, že pokud se to nepovede přirozeně, uzavřu to s tím, že příroda snad ví, co dělá a jestli děti mít nemám, tak je zkrátka mít nebudu. Nebyla bych první ani poslední. Tak a teď si mě kamenujte 
„Snažení“
Asi týden před svatbou jsem sezobla svoji poslední pilulku HA s tím, že zbytek necháme na přírodě. Příroda totiž není blbá. Předpokládala jsem (no, vlastně spíš doufala), že hned první měsíc se to nepovede. Předpokládala proto, že jsem HA brala s nějakými přestávkami skoro 10 let (ano, vím, že to není zrovna přirozená metoda antikoncepce, ale je to taaak pohodlné a navíc poměrně spolehlivé, prostě klady převážily zápory) a tedy jsem očekávala, že bude nejspíš chvíli trvat, než se cyklus srovná – před HA jsem ho měla spíše nepravidelný se silným krvácením i bolestmi – ano, další chvála nezdravé HA. A doufala jsem v pozdější početí proto, že v červnu mě čekají státnice a opravdu bych nerada, aby datum porodu vyšlo někdy kolem té doby.
Obavy byly zbytečné, MS přišla přesně za 28 dní, středně silná a bez bolestí. No sláva. Objednala jsem se na běžnou roční preventivní gynekologickou prohlídku. Jenže ouha, den předtím začala další MS, ach jo, prohlídku jsem zrušila. MS ale byla divná. Přišla dřív, trvala jenom tři dny a byla opravdu slabá. Zvláštní. Pár dnů poté jsem zkusila těhotenský test, byl negativní. Počkala jsem na další MS. Přišla opět už za 24 dní a byla ještě divnější: dva dny špinění, dva dny nic a další dva dny špinění. Opět jsem zkusila test a opět negativní výsledek. Příznaky žádné a veškeré naše „snažení“ spočívalo v tom, že jsem prostě přestala brát tu HA a sex byl sice v průměru možná obden, ale taky jsem měla třeba 3 dny noční a vůbec jsme se neviděli nebo byl manžel naopak tři dny v práci a domů nejezdil. Zkrátka žádná poctivá snažilka jsem nikdy nebyla a že existují i ovulační testy, to jsem zjistila až tady v diskuzích. Na další týden jsem se teda objednala na prohlídku s tím, že teď už mi do toho žádná MS nevleze. Položila jsem telefon a teprve mi došlo, že jsem se objednala na 10 hodin v den, kdy mám sice volno, ale budu po dvou nočních dvanáctkách. No, měnit už to nebudu, je to jenom běžná prohlídka, ve 12 jsem doma a krásně se vyspím. Byl to omyl.
Běžná preventivní prohlídka
Slabé dvě hodinky jsem si pospala a pak hurá do sprchy a oblíkat, ať už to mám za sebou a můžu se vrátit do pelíšku. Při oblékání podprsenky jsem zavadila rukou o bradavku. No kurňa, dřív jsem je neměla tak citlivé, nebo ano? To by teda byla pecka, kdyby mi doktor řekl, že jsem těhotná, ale to je blbost, test byl negativní… a nebo přece? No, uvidíme. Do ordinace jsem vcházela opravdu zvědavá. Poctivě jsem nahlásila podivné menstruace po vysazení antikoncepce a negativní test minulý týden. Doktor kouknul na ultrazvuk: „Sliznice je vystlaná, ale nic tam nevidím. Sestřička vám udělá test, a když bude negativní, píchneme vyvolávačku na MS.“ Jak řekli, tak udělali. Tak tedy ten test, dál to nedošlo – byl totiž pozitivní. Sestřička říkala, že není spolehlivý a radši mě pošlou na krev do nemocnice. Poplach, poplach! Na ultrazvuku nic není, test je pozitivní a ženou mě okamžitě na krev – jediné možné vysvětlení je, že mají podezření na mimoděložní těhotenství, no ne? Přece jinak by stačilo pár dní počkat. Ale nejsem doktor, rozumím tomu jak koza petrželi, a tak se smíšenými pocity odjíždím do nemocnice.
V nemocnici
Gynekologicko-porodnické oddělení je čtyřpatrová budova, kdepak asi začnu? Jdu rovnou do čtvrtého, ambulance je v prvním a ve čtvrtém, a tak jednoduché, že bych šla jenom do prvního, to určitě nebude. Ve čtvrtém jsem vysvětlila, co potřebuji, poslali mě do třetího. Ze třetího mě poslali do pr…, pardon, že mají polední přestávku. Vyčerpaně jsem se sesunula do křesla v čekárně, vytáhla skripta a pokoušela jsem se číst. Za 5 minut se otevřely dveře, evidentně se mě sestřičce zželelo a vzala mě, přestože měly zrovna s paní doktorkou polední přestávku. Neuvěřitelné, takovou ochotu jsem v kolínské nemocnici opravdu nečekala, byla jsem moc mile překvapena. Nicméně ani paní doktorka na ultrazvuku nic neviděla, tedy kromě jedné pěkné cystičky. Na krev mě ale poslat nemůžou, tam mě musí poslat z ambulance v prvním patře. Haha, a pak, že nenavštívím všechna patra, Kocourkov hadr. V prvním patře jsem narazila na prázdnou čekárnu a zamčenou ordinaci – a jo, polední přestávka. Byla jsem bez toho spánku už opravdu vyřízená, opět jsem v čekárně vytáhla skripta, aniž bych věděla, o čem čtu. Ale zkouškové se blížilo, tak jsem měla aspoň trochu dobrý pocit.
Konečně přišly z oběda paní doktorka se sestřičkou a byla jsem s velkou slávou odeslána na tu zpropadenou krev. Prý: „Výsledky budou za hodinu a půl až za dvě, tak si zatím klidně dojděte někam na oběd a pak přijďte zase sem.“ Chtějí mě zabít, já chci postel! Jela jsem domů a cestou si koupila těhotenský test. Doma jsem ho zkusila a co myslíte? Dálnice jako blázen. Aha, takže takhle to teda vypadá. Už jsem věděla, co mi řeknou po krvi… ale jak je to teda s tím mimoděložním? Pro výsledky už jsem se do nemocnice vydala pěšky, nemohla jsem přece riskovat, že usnu za volantem. Přišla jsem tam přesně po dvou hodinách a od sestřičky jsem se dozvěděla, že to ještě nemají a ještě tak půlhodinku mám vydržet. Nééé, já už nechci, já chci spinkat! Ani ne za pět minut se ale sestřička objevila znovu: „Tak výsledky už máme, za chvíli přijde pan primář a řekne vám co a jak.“
Jestli jsem nebyla zelená už předtím z nevyspání, tak teď jsem zezelenala stoprocentně, z vyděšení. Přece kdyby bylo všechno v pořádku, nemusel by mi to říkat pan primář. Za chvíli přišel. Sympaťák. Nakráčela jsem do ordinace, v hlavě prázdno. Pan primář kouknul do papírů, pak na mě a povídá: „Ženská, vy jste těhotná.“ Polkla jsem naprázdno. V hlavě mi to šrotovalo: a to je jako dobře nebo špatně, sakra? Vykoktala jsem: „No, to ale není špatná zpráva, ne?“ Teď už se pan primář smál: „No, to teda není, vždyť to říkám radostně!“ To mi teda jaksi uniklo. Za dva dny nástup na ultrazvuk, už by něco mělo být vidět. Mimoděložní by to být nemělo, rozhodně tomu prý nic nenasvědčuje. No tak sláva. Opravdu pěkný dárek k Mikuláši, a pak, že naděluje jenom dětem. Jdu domů a spát už se mi nechce, budeme mít mrňouse! Nemůžu se dočkat, až přijede muž. Škoda že zrovna dneska hlásil docela pozdní návrat. Ne, nezavolám mu, vydržím. A vydržela. U večeře jsem mu celý den odvyprávěla pěkně od začátku, ať má taky překvapení. Nevím už, co říkal, ale myslím, že byl rád. To se pozná, svítily mu oči.
Vánoční večírek
Hned druhý den (měla jsem volno a den strávila ve škole) mělo naše oddělení vánoční večírek v mojí nejoblíbenější pivovarské hospůdce. Čekaly mě dva nelehké úkoly. Oznámit to šéfové (rozumějte, pracuji v laboratoři s geneticky modifikovanými organismy a podobnými dárečky, navíc i noční směny, takže nepřicházelo v úvahu na daném místě setrvávat), které jsem před necelým týdnem na jiném večírku tvrdila (věděla, že plánujeme mimčo), že rozhodně těhotná nejsem, protože to bych přece „nechlastala“. No, opila jsem se tam pěkně. A druhý úkol spočíval v tom, nedát si moje nejvíc nejmilejší pivečko v mojí nejvíc nejmilejší hospůdce, kam se dostanu tak dvakrát ročně. Ano, první úkol jsem splnila. Jedno jsem si dala. Já musela! Velký a třináctku. Když už tak už. Naposledy. Promiň, prcku, ale nemohla jsem se smířit s tím, že poslední pivo, které vypiji, bude gambrinus, to fakt nešlo! Pivařky pochopí, dokonalé matky odpustí… jsem jenom člověk.
Normální těhotnění
Ano, vypůjčila jsem si název jedné diskuze, ale přesně tak se cítím. Další ultrazvuková kontrola potvrdila, že tam „cosi“ je a že je to tam, kde má být, no tak sláva. V práci jsem si okamžitě vzala dovču, která mi vyšla přesně do konce roku a s mužem jsme odjeli na „dovolenou“ ke kamarádovi, pomáhat prodávat vánoční stromky a kapry. Byl to parádní relax! Samozřejmě jsem se šetřila, pořádně oblékala a místo na pálence a pivu jsem ulítávala na kozím mléku. Na Vánoce jsme to oznámili rodině a od Nového roku jsem vyfasovala neschopenku, kvůli té rizikové práci, takže mě čeká půl roku domácího vězení, protože se ale připravuju na státnice, tak je to jedině dobře. Dnes bych měla být na začátku 16. týdne a až na občasné špinění mě nic zvláštního netrápí. Těhotenské nevolnosti vůbec neznám, ale chutě mám, ty jsem ale měla vždycky, takže žádná změna. Vlastně ano, jediná věc, podle které se dá poznat, že jsem těhotná (tedy kromě toho, že už nepiju pivo – fňuk), jsou obří prsa. Začalo to citlivějšími bradavkami (nezdálo se mi to!), pokračovalo zvětšenými bradavkami a dneska mám problém je nahnat do té největší podprsenky, kterou mám. Novou si zatím ale kupovat nechci, copak vím, kam až to dojde?
Taky jsme se s mužem dohodli, že nechceme znát pohlaví dítěte, proč taky? Kluci i holky mají jako miminka naprosto stejné potřeby a výbava? Jednak existují i jiné barvy, než modrá a růžová a taky, nikde není nepsáno, že kluci nemůžou mít růžovou a holčičky modrou. Myslím, že těm prckům je to opravdu jedno a co si myslí okolí, to je zase jedno mně. Takže tak. A aspoň bude nějaké překvapení. Jméno pro holčičku máme jasné – Karolína, ale pro kluka jsme chtěli Vavřince, nakonec to padlo. Jednak bych velice nerada, aby se někdo domníval, že jsme ho pojmenovali po jistém sportovci, ačkoliv jsme to jméno vybrali mnohem dřív, než jsem vůbec zjistila, že takový jmenovec existuje a pak, Vavřinec má svátek 10. 8. a já mám termín 7. 8., takže bych ho nerada připravila o možnost slavení svátku. Takže to bude asi Vendelín.
Všem, kteří dočetli až sem, gratuluji k výdrži, ale pochopte – na něčem tu diplomku natrénovat musím 
Přečtěte si také
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 1612
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 749
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 373
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 514
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 799
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5475
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12959
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 3008
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3737
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 3009
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Přeji, ať se mimčo narodí zdravé a ať vyjdou k tomu všemu i státnice 
byla jsem těhotná přes léto a na zahrádce při parném dni jsem si čas od času malé či radlera taky dopřála 
nešlo odolat 
.S hruzou jsem cekala, jak mi bude chutnat, az budu moct! A chut se vratila 
Příště třeba přidám státnice plus porod, to taky slibuje spoustu legrace 
A stále je, protože čím mám větší dceru, tím více růžového oblečení se dělá 
, chlapi zírali a v práci mi místo pozdravu říkali bez ohledu na pohlaví: ty máš ale kozy 
to, co se s nima stalo po porodu, když se vytvořilo mlíko, to ti raději říkat nebudu. někdo má strie na břiše a někdo holt na prsou..ale to je jiná kapitola, tak nebudeme předbíhat. gratuluju k těhotenství 