Neplánované čtvrté těhotenství
- Těhotenství
- fenny
- 29.09.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Předem upozorňuji, že deníček je v podstatě o ničem, ale dlouho jsem nic nepsala a zrovna se mi chce. Kdo není zvědav číst slaboduché výplody dlouhodobě vykojeného mozku, toho času navíc postiženého ještě těhotenskou demencí, nechť jde klidně dělat něco užitečnějšího.
Ještě přidám jedno drobné varování, deníček bude možná dráždit dlouhodobé snažilky, protože patřím k těm mrchám, co mají děti tak jaksi mimochodem a nijak se o ně nezasloužily. Dobře si uvědomuju, že to není samozřejmost a jsem vděčná za tak vzácné dary.
Čtvrté těhotenství nebylo plánované. Nebylo ale ani nečekané. A už vůbec ne nechtěné. Pokusím se to aspoň trochu rozumně vysvětlit, ale jak říkám, mám s tím teď trochu potíž.
Vždycky jsem si myslela, že nejsem mateřský typ. Děti jsem chtěla (jednou), ale že bych po nich nějak zvlášť toužila, to jako vůbec. Když mi začalo táhnout na 30, řekli jsme si s manželem, že teda jako „už“, ale upřímně, co vlastně budu s tím miminem dělat, to jsem si nedovedla představit ještě těsně před porodem. Doufala jsem, že to má ta příroda zařízený, že jako naběhnou nějaký instinkty, a ono naštěstí jo. Schválně jsem pak chtěla dvě děti rychle po sobě, aby se jako zabavily spolu a nevisely jen na mě. To se taky docela povedlo a když přišla řeč na třetí dítě, manžel tvrdil: „Já jsem taky ze 3 dětí, mně to přijde normální, mít 3.“ A mně to bylo jedno. Měli jsme dva zdravé kluky, byla jsem spokojená, v podstatě mi bylo úplně jedno, jestli bude třetí nebo ne, nechali jsme tomu volný průběh. A přišla holčička. To mě, přiznám se, dostalo (pohlaví jsme si nikdy říct nenechali, máme rádi překvápko) a frčela jsem si na růžových hormonech asi rok (bylo mi tehdy mimochodem úplně fuk i to, že volby vyhrál A. B. a měla jsem srandu z toho, jak se kvůli tomu známí rozčilují).
O čtvrtém jsme vlastně nikdy pořádně nemluvili. Sice by se mi líbilo mít dva kluky a dvě holky, ale nechtělo by se mi riskovat, že to bude další kluk, protože kdo by ty počty pak dorovnával, že jo? Taky nejsem zrovna svatá a tři děti vždy s dvouletým rozdílem mi dávají značně zabrat psychicky a i fyzicky jsem po třetím porodu byla docela vyždímaná (trvalo dva roky, než jsem vůbec dostala menstruaci).
Mimochodem, znáte tenhle vtip…?
Doktorka: Máte děti?
Já: Ano, mám tři děti.
Doktorka: Pijete alkohol?
Já: Ano, mám tři děti.
To jen tak pro dokreslení situace 
No zkrátka jsem na dotazy na další dítě odpovídala jednoznačně: „Třikrát a dost!“
Existovalo i mnoho praktických důvodů, proč by čtvrté dítě nebylo vhodné. A kdybychom si o tom bývali s manželem promluvili, vymysleli bychom jich jistě bezpočet. Třeba (fakt už) nutnost většího auta, dispoziční rozdělení domu taky není ideální. No, jak říkám, důvodů by se našlo…
Navíc naše manželství prodělalo typickou sedmiletou krizi, takže jsme delší dobu nemuseli řešit ani antikoncepci, užívaje tu 100% spolehlivou (absenci sexu). Když jsme krizi zdárně zažehnali (světě div se, bez obousměrné intenzivní a upřímné komunikace se to neobešlo), snažila jsem se veškerý sex směřovat na začátek nebo konec cyklu, nicméně prostě brzo přišel čas na rozhovor o antikoncepci.
Kluci byli zrovna na prázdninách u babičky a dědy, dcerka už spala. Byl to velmi vtipný rozhovor, kdy jsme postupně zavrhli skoro všechny možné způsoby antikoncepce a nakonec jsme se shodli na tom, že (cituji manžela): „Asi budem muset koupit nový šprcky… No jo, ale co dneska?“ Naprosto bez přemýšlení ze mě vypadlo: „Tak jestli k nám ta druhá holčička chce, tak dneska má šanci.“ Druhý den jsme začali mít sex opět chráněný.
V termínu očekávané menstruace jsem si teprve vzpomněla, že se vlastně může stát, že nepřijde. Napřed jsem si ještě vtipně špatně spočítala termín, takže jsem měla pocit, že už je čas, ale pak jsem zjistila, že je ještě asi dva dny čas. Od té doby už jsem byla trochu nervózní… Když už bylo zpoždění asi dvoudenní, manžel vtipně vyhrál v nějaké soutěži rodinnou vstupenku do Zoo Praha pro 2 dospělé a až 4 děti… Tak jsem mu říkala, že to může být brzo aktuální, že už mám dva dny zpoždění. Další den se nervózně ptal, jestli furt nic… Když bylo zpoždění čtyřdenní, dojela jsem si teda už pro těhotenský test a shodou okolností ho pak z tašky s nákupem vyndával manžel. Jeho poznámku už si bohužel nepamatuji, ale jistě něco vtipného poznamenal. Když jsem si test udělala, čekala jsem tam druhou čárku… Vylezla sice až po chvíli, ale byla zřetelná. Už z dálky přes chodbu jsem mávala s testem na manžela se slovy: „Je tam.“ Manžel se romanticky otočil zády a řekl: „No ty vole!“
Jsem teprve v 8. týdnu, ale věřím, že s námi tohle vtipné miminko vydrží, ať už je to holka, nebo kluk a říkám si, že se to vlastně stalo nejlíp, jak mohlo, protože plánovaně bychom do čtvrtého dítěte nikdy nešli a tohle vzniklo tak lehce a mimochodem a mohla by s ním být ještě veliká legrace.
Ráda bych ještě dodala, že dřív se nám nikdy miminko na první (natož jediný) pokus nepovedlo a zároveň jsme oba věděli, že ať tahle legrácka dopadne jakkoliv, případné miminko bude rozhodně vítané, chtěné a milované od první chvíle… Jen jsme s tím tedy moc nepočítali, ale chci věřit, že to tak mělo být.
Jo a taky si chci namlouvat, že jestli tři nebo čtyři děti, už je skoro jedno 
No, já jsem vás varovala, že to bude o ničem. Tak jestli jste vydrželi dočíst až sem, dobře vám tak 
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1809
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2318
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1966
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 744
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 642
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1815
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1909
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2192
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1189
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4915
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Hodně zdraví celé rodině 
byl to nářez ve všech směrech, ale na rozchod to určitě nebylo, jen to načasování nic moc 
) spíchnuto v mezidobí při přechodu od jedné antikoncepce ke druhé (a na léto jsem měla naplánovanou sterilizaci 
). Takže teď už tu sterilizaci stihnu rovnou při dalším porodu (císařem 
)
