Životní sen II
- Těhotenství
- Lithien
- 26.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj poslední deníček končil tím, jak jsem našla partnera tam, kde bych nečekala, mým odsunutím myšlenek a plánů rodiny na pozadí své hlavy a objevováním nového života.
27.6. 2013
MS opět mešká, jako ostatně v posledních měsících už klasicky. Ráno jen v rychlosti doma na WC vezmu poslední test, hodím jej do kabelky a utíkám na tramvaj do práce. Ráno v práci je klasický shon - s chlapama do skladu, pak je vypravit na zakázky a konečně sedím u PC. Píšu kamarádce, že jsem to už zase nedostala a budu muset na gyndu. Odpověď přijde za chvilku „No třeba jsi těhotná.“ Ha, ha, zasměju se: „O tom dost pochybuju.“
Jdu na WC, po cestě si vzpomenu, že jsem si chtěla udělat pro jistotu ten test, abych pak zavolala doktorce a rovnou se objednala na příští týden vyvolávačku. O pár vteřin později koukám na naprosto zřetelné //. COŽE!!!???
Neovladatelně se mi klepou ruce, jsem v naprostém šoku a nevím, jestli se mám smát nebo brečet. Vím, že se musím sebrat a jít zase pracovat a hlavně nedat nic najevo. Ještě že šéf i kolega dneska jedou po zakázkách a já budu sama v kanceláři, protože už teď s naprostou jistotou vím, že dneska toho asi moc neudělám. ![]()
V kanceláři fotím test a posílám ho kamarádce, jestli se mi to nezdá, následně posílám taky sem holkám na eMimino. Ruce se mi stále klepou. Kamarádka i holky mi potvrzují, že doopravdy jsou tam čárky dvě. V tom šoku si nemůžu vzpomenout, kdy jsem měla první den poslední MS a jsem z toho celá rozhozená. Nakonec jsem si vzpomněla a volám doktorce, abych se rovnou objednala. Jsem stále v šoku, ale přistihnu se u toho, že se směju jak pitomeček. Vůbec jsem to nečekala.
Vzhledem k tomu, že s exmanželem jsem měla problém otěhotnět přes rok a současný přítel podle testů (prodělaná nemoc v mládí) neměl mít přirozeně vůbec děti, je šok dvojnásobný. Přes den se s tím nějak srovnávám a je mi jasné, že to doma vyklopím hned.
Po cestě z práce se ještě stavuji v lékárně a kupuji další testy. Původně jsem si je chtěla udělat až doma, ale nevydržela jsem a musela jsem hned v kavárně.
. Další tři testy se stejným výsledkem, tak to asi bude pravda. Znovu to rozdýchávám. Stavuji se koupit botičky, abych to nějak hezky doma oznámila.
Do bytu vstupuji nervózní jako snad nikdy. Není doma. Píšu mu, ať brzy dorazí, že pro něj něco mám. Po pár hodinách zarachotí klíč v zámku. Srdce mám až v krku. Předávám taštičku s botičkami a testem. První si všímá botiček…kouká se trochu zmateně a první otázka zní „To mám na klíče?“
Mám co dělat, abych nepropukla v hysterický smích s pláčem, hned v zápětí si všímá i testu a dvou čárek „My jsme jako těhotný?“ „Už to tak vypadá“ Šok v jeho očích je zcela patrný, ale hned za tím vidím úsměv a štěstí. Ještě dvě hodiny chodí po bytě a vstřebává tu informaci. Po týdnu už se ze šoku vzpamatoval a je to vzorně se těšící a šťastný otec.
9. 7. 2013
Den první kontroly na gyndě. Doktorka je překvapená stejně jako já.
Ale v bříšku vidím ten nejkrásnější flíček a směju se jako sluníčko. Nechávám si vytisknout první fotku a po odchodu z ordinace fotím a posílám tatínkovi. Odpověď přichází záhy „Miluju Vás oba!“
15.7 2013
Už druhý den mě divně pobolívá v podbřišku. Radím se s holkama tady na eMiminu a potom, co se nemůžu dovolat svojí gynekoložce se po práci zastavuji na pohotovosti v nemocnici. Doktorka se dívá na prcka přes UTZ, prý je tam, ale volá na sestřičku, jestli vidí srdeční akci. Zatočí se mi hlava. Mně nic neřekne, dokončí vyšetření se slovy, že to zatím vypadá dobře. Jsem v takovém šoku, že se ani nedokážu na nic zeptat. Prý si mě tam raději nechají, dostávám injekci a jsem odvedena na oddělení. Uložím se na lůžko a píšu přítelovi, že si mě tu nechají a jestli mi přiveze nějaké věci. Snažím se nebrečet.
Druhý den mi udělají velký UTZ a já vidím jak prckovi buší srdíčko jako zvon. Doktorka na UTZ je moc hodná a příjemná a fotečku mi dává. Po pár dnech mě pouští domu s tím, že mám jen ležet a odpočívat. Ale prcek je v pořádku a to je nejdůležitější.
31.7.2013
Kontrola u mojí gynekoložky - po UTZ vypadá vše, jak má být. Prcek má nožky a ručky a už s nima pěkně šije. Nechává mě do další kontroly doma v klidovém režimu. Odesílá mě na odběry krve na NT screening a na další kontrole mi udělá ten screening.
Dnes nemůžu uvěřit tomu, že je to jen pár měsíců od mého posledního deníčku. Od zjištění těhotenství se toho tolik změnilo. Přes moje denní rande s toaletní mísou
až po naprosto nečekaně krásné reakce našich rodin. Najednou jakoby svět byl krásnější. Sice to není v pořadí, v jakém bychom si přáli a ani v čase, ve kterém bychom to plánovali, ale někdy asi osud rozhodne za nás. Bereme to jako zázrak a obrovské štěstí.
K mému happy endu už zbývá jen ta svatba. A možná, že i té se jednou dočkám. Teď je pro nás hlavní, aby ten náš malý zázrak, co mi roste v břiše, byl v pořádku a v únoru nebo začátkem března byl už s námi.
Štěstí přijde vždycky ve chvíli, kdy to člověk nejméně očekává.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1410
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1411
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1583
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 830
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3126
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 3092
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 2135
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 1115
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 2251
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 885
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...