Životní sen
- O životě
- Lithien
- 01.04.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb člověk míní a život mění.
Už jako dospívající holka jsem toužila po tom najít svojí životní lásku, mít brzy svatbu a vlastní rodinu, které bych dala všechno, co jsem já sama neměla.
V 17ti letech jsem poznala jeho, mého muže s velkým M. Chodili jsme spolu do školy a jak už to tak bývá, byla z toho láska jako trám. Přežili jsme spolu třetí ročník a kupodivu všech i ten čtvrtý a nakonec i maturitu a stále spolu, jeden vedle druhého. Zažívali jsme krásné chvilky a někdy i ty těžší, ale vždycky jsme je překonali, vyřešili a šli jsme dál. Po maturitě jsme přemýšleli co dál. Ani jeden z nás netoužil po vysoké škole a tak jsme se dohodli, že bychom mohli odjet na rok jako au-pair do anglie načerpat trochu zkušeností. Nakonec tam odjel pouze Jakub a já jsem zůstala tady a než jsem stačila také odjet, tak se Jakub po čtvrt roce vracel zpátky. Důvodů bylo mnoho a rozepisovat je tady by bylo na další deníček.
Rok po maturitě jsme začali společně bydlet, nejdříve u mé mámy, poté u tchána za Prahou, abychom nakonec zjistili, že musíme jít do svého a začít konečně žít sami. Následovalo stěhování do vlastního bytu. Já v té době pracovala a Jakub už konečně taky našel práci. Pomalu jsme si naše hnízdečko zařizovali a přišlo na řadu téma svatba. A tak jsme se po čtyřech letech, co jsme byly spolu s velkou slávou vzali. Svatba byla krásná a dodnes na ní vzpomínám s pár slzami v očích. Byl to náš velký den D a ikdyž jsem si představovala menší svatbu, tak i tak jsem si tu naší o trochu větší užila. I přes naše mládí nám všichni fandili a my byli šťastní.
Za pár měsíců slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že bychom se začali pokoušet o rodinu. Vše jsme měli skvěle vymyšlené, tři roky na mateřské s prckem zatím v našem malém bytečku a po nástupu do práce po mateřské hypotéka a vlastní byt v Berouně a nebo baráček. Ze začátku jsem to brala tak, že času je dost a že se přeci nebudu nervovat když to nepůjde hned. Psal se leden 2012 a já byla zatím v pohodě a v klidu. Snažili jsme se teprve pár měsíců a MS přicházela pravidelně jako hodinky. V září už jsem začala být nervózní, jestli je všechno v pořádku a tak jsem si našla novou doktorku, manžel šel na spermiogram a já byla nervózní jak pes. Nakonec to dopadlo dobře a já jsem se začala stresovat, že problém bude asi u mě. S paní doktorkou jsme se dohodli, že bych měla začít zkusit cvičit metodu Ludmily Mojžíšové a za pár měsíců uvidíme. Já jsem to ještě podpořila Femigardem a pravidelným ranním měřením bazální teploty. V říjnu jsme začali mít doma neshody a problémy, nastalo spousty hádek a já jsem se bála co bude dál, byla jsem rozhodnutá bojovat za náš vztah, za naše manželství a pracovat na tom, aby to mezi nám i bylo zase jako dřív.
Manžel začal trávit hodně času v parku se psem na procházkách a mě to nepřišlo ani divné. Měli jsme hodně „parkových“ známých na venčení a občas se stávalo, že aby se hafani vyřádily, byli jsme venku docela dlouho. Ze známých se postupně stávali přátelé a tak jsme se jednoho dne s jednou holčinou z parku dohodli, že půjdeme všichni společně do kina. Říkala jsem si proč ne, už dlouho jsme nikde nebyli a alespoň si užijeme hezký večer. Už když jsme byli v tom kině, připadalo mi něco v nepořádku. Jakub se mě vůbec nedotýkal, nedal mi za celou dobu ani pusu a ona seděla jak zařezaná a skoro vůbec nekomunikovala. Přišlo mi to divné, protože normálně jsme se bavili všichni docela dobře.
Při příchodu domů byl Jakub pořád nalepený u telefonu. Seděli jsme vedle sebe a já se ho tak ze srandy zeptala "Copak, zase si píšeš s milenkou? " odpověděl, že s jednou naší společnou kamarádkou. Co čert nechtěl, tak jsem náhodou zavadila okem na jeho telefonu a viděla, že si píše s Ní. Nijak jsem to nekomentovala a říkala jsem si, proč mi proboha lže? Večer jsme šli spát, já jsem ale nemohla usnout a pořád jsem přemýšlela nad tím, co je to za ten divný pocit, co mě svírá, co se to děje. Nakonec jsem usnula. Nevím co mě to ráno posedlo a dodnes se za sebe stydím, že jsem to udělala, ale vlezla jsem mu do telefonu.
Věc kterou jsem vždycky a naprosto odsuzovala a já jsem jí udělala také. To, co jsem se dočetla v smskách, co si spolu psali, snad ani není třeba psát. Psal jí, že jí moc miluje a jen co dá dohromady auto, tak se ode mě odstěhuje a budou jen spolu. Telefon jsem upustila na zem, jakoby to byla bomba. Zvedl se mi žaludek a zatočil se se mnou celý svět. Proboha proč? Byla jsem v naprostém šoku. Ani se nepamatuji, jak jsem dojela do práce. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co budu dělat? Zavolala jsem mámě a po práci se u ní stavila pro radu. Poprvé, co jsme se o něčem takhle spolu bavili a já si připadala naprosto zoufalá. Nevěděla jsem, co dělat, jak mám zareagovat? Mám mlčet a nebo mu říct, že to vím? Co bude správně? Záleží mi na něm, miluji ho. Nakonec jsem si řekla, že prostě počkám, budu dál pracovat na tom, aby to bylo tak jako dřív a třeba ho to přejde. Jela jsem domů a celou dobu se to ve mně ještě pralo. Řeknu nebo neřeknu. Bála jsem se, že nezvládnu mlčet a dělat jako by nic.
To čeho jsem se bála se stalo. Nedokázala jsem prostě jen mlčet a chovat se jakoby nic. Neobvinila jsem ho rovnou a neřekla jsem mu, že to vím. Řekla jsem, že si musíme promluvit o nás dvou. On souhlasil s tím, že si taky chtěl promluvit, ale že nejdřív musí vyvenčit psa. Tedy šel, vrátil se za dvě hodiny a já už byla úplně vyčerpaná z vědomí, že je s Ní. Povídali jsme si o nás dvou a já najednou slyším sama sebe říkat, že i když ho stále miluji a má pro mě cenu bojovat, tak pokud už on mě nemiluje a nechce se mnou být, tak ho držet nebudu. Neplakala jsem. Jeho odpověď jakoby zabila všechno ve mně. Už se mnou nechce být, necítí to tak a nemiluje mě. Můj svět byl v tu chvíli na miliardu malých kousíčků. Pak jsme ještě mluvili. Řekla jsem mu, že vím, že s Ní něco má a že ona je důvod proč odchází. A on zapíral a zapíral. Chtěl jet spát k máměm ale vzhledem k tomu, že byla asi 1 hodina ráno a bylo by to až za Prahu, tak jsem mu řekla, ať zůstane a odejde až ráno. Ten zbytek noci byl pro mě obrovsky těžký. Odstěhoval se jen o ulici vedle k Ní.
Následovalo pár týdnů, kdy jsem byla jako ve snách. Jediné, co jsem zvládala bylo jít do práce a z práce hned domů. Doma jsem jen seděla a ani slzy mi netekly. Nevěděla jsem, co se sebou, co bude dál s mým životem? Nakonec jsem se rozhodla, že navštívím psycholožku, po první sezení se provalila hráz slz a já týden v kuse jen plakala. Po pár sezeních mi bylo lépe a lépe. Zjistila jsem, že pocit, že už nikdy nic hezkého nebude, je pryč a já se začala stavět na vlastní nohy a začala jsem se dávat dohromady. Měla jsem pár románků a snažila se žít dál. Začala jsem řešit rozvod. Bylo pár hádek s exmanželem ohledně rozvodu, vrácení mého auta, které jsem mu dala k užívání než si koupí svoje, protože ho to živí. Vše se nakonec vyřešilo a dokážeme se spolu bavit.
Já jsem našla lásku tam, kde bych jí nikdy nečekala. V chlapovi, kterého znám už od základní školy. Je milý, pozorný, hodný, ohleduplný a stará se o mě jako o princeznu. Po rozchodu s exmanželem jsem si myslela, že už nikdy nebudu schopná někoho takhle milovat. Zjistila jsem, jaké to je když je muž ženě oporou a když jí dává najevou svou lásku. Když je chlap zodpovědný a dospělý a ví, co od života chce. Svůj sen o dítěti, manželovi a šťastné rodině jsem odsunula velmi hluboko do nejzadnějšího koutu své hlavy a i přesto, že se mi zatím můj sen nesplnil, jsem rozvedená a nic z toho, co jsem si vysnila se mi nesplnilo, můžu říct, že jsem šťastná. Mám milujícího partnera a začínám nový život. Kdo ví, třeba se mi ten můj sen ještě někdy vyplní…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 726
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 458
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 740
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 345
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 214
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18329
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2452
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2638
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2389
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1569
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Vím, že je to takový deníček trochu o ničem, ale pro mě je to takové ukončení toho co bylo a konečně začátek nového života s velkým „Ž“. Moc děkuji za hezká slova, moc to pro mě znamená 
