Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdyz to zacalo, melas mu maximalne vyhovet. Treba na wc se fakt zavirat nemusis, na oblikani taky ne, sprchu muzes s nim.
Proste mu tu potrebu naplnit, aby to mohlo zase prejit.
Může to být pořád separační úzkost. Nic s tím nenaděláš. Musím saturovat jeho potřebu být s tebou.
Syn byl dlouho zavislak taky. Teď v devíti letech jsme začali cvičit neurovyvojovou terapii a dítě se mi díky inhibici primárních reflexů vrací ve vývoji zpět.
Takže letos na dovolené krize jako blázen, že se mu stýská po domově a oblíbeném plysakovi ![]()
Děti jsou malé chvíli, vím, že toho má člověk občas hodně, ale jako mámy jsme prostě na nějakou dobu středobod vesmíru… ![]()
@Anonymní píše:
Holky prosím vás je toto normální? Mám dvě děti. Mladšímu je 19 mes. A hrozně často řve a to jen kvůli tomu že mu nestojím u zadele. A tohle trvá od nějakého 7. Měsíce. Už nemůžu. Jdu na wc. Řve celou dobu za dveřmi. Jdu se obléknout, řve. Jdu se sprchovat. Řve. Jdu hodit pytel do popelnice kterou máme jen metr od dveří. Řve. Teď ráno muž vstal s detma abCh se konecne vyspala. Malej vůbec nechtěl jít beze mě a řval. Tak ho chlap prostě odnesl. Za minutu byl zpět a busil na dveře a řval. Pořád jen řve. Nemůžu ani na minutu z dohledu. Už to trvá rok toto. Co s tím. Je to někdy neúnosné.
Asi tě nepotěším, u nás to trvalo od 10. měsíce do tří let, pak se to konečně zlomilo. Šli jsme třeba ven, starší syn si šel hrát a mladší u mě celé dvě hodiny stál, držel mě za ruku a koukal. Jakmile jsem chtěla třeba jen odhodit bordel do popelnice, tak ječák. Vždycky jsme mu vysvětlila, co jdu udělat, doma jsem ho měla nasackovaneho u sebe, ale stačilo, abych třeba chystala jídlo a i když byl u mě, řval, protože jsem se mu „nevěnovala“. Doma celé dny prořval, jakmile na mě nemohl viset. Takové kecy, že má člověk naplnit jeho touhy jsou nejlepší od těch, co nezažily tenhle extrém. Starší syn (jsou o dva roky od sebe) ho skoro nesnášel, jak furt ten mladší řval a nemohl se mě pomalu ani dotknout, protože mladší okamžitě ječák, který dokázal vygradovat ke zvracení..takže asi tak..
@Meggiska píše:
Asi tě nepotěším, u nás to trvalo od 10. měsíce do tří let, pak se to konečně zlomilo. Šli jsme třeba ven, starší syn si šel hrát a mladší u mě celé dvě hodiny stál, držel mě za ruku a koukal. Jakmile jsem chtěla třeba jen odhodit bordel do popelnice, tak ječák. Vždycky jsme mu vysvětlila, co jdu udělat, doma jsem ho měla nasackovaneho u sebe, ale stačilo, abych třeba chystala jídlo a i když byl u mě, řval, protože jsem se mu „nevěnovala“. Doma celé dny prořval, jakmile na mě nemohl viset. Takové kecy, že má člověk naplnit jeho touhy jsou nejlepší od těch, co nezažily tenhle extrém. Starší syn (jsou o dva roky od sebe) ho skoro nesnášel, jak furt ten mladší řval a nemohl se mě pomalu ani dotknout, protože mladší okamžitě ječák, který dokázal vygradovat ke zvracení..takže asi tak..
Jenze ono je zasadni, JAK to delas
.
Staci drobna nuance a cely se ti to vymkne.
@Lucie_Sx píše:
Jenze ono je zasadni, JAK to delas.
Staci drobna nuance a cely se ti to vymkne.
Nikdo mi nebyl schopný poradit, co mám dělat..mladšího jsem tahala furt u sebe, snažila se věnovat i staršímu a k čemu to vedlo? K psychickému sesypani..
Holky prosím vás je toto normální? Mám dvě děti. Mladšímu je 19 mes. A hrozně často řve a to jen kvůli tomu že mu nestojím u zadele. A tohle trvá od nějakého 7. Měsíce. Už nemůžu. Jdu na wc. Řve celou dobu za dveřmi. Jdu se obléknout, řve. Jdu se sprchovat. Řve. Jdu hodit pytel do popelnice kterou máme jen metr od dveří. Řve. Teď ráno muž vstal s detma abCh se konecne vyspala. Malej vůbec nechtěl jít beze mě a řval. Tak ho chlap prostě odnesl. Za minutu byl zpět a busil na dveře a řval. Pořád jen řve. Nemůžu ani na minutu z dohledu. Už to trvá rok toto. Co s tím. Je to někdy neúnosné.