2 leté dítě hysterické záchvat

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Anonymní

21.6.26 20:59

načítám...

2 leté dítě hysterické záchvat

Ahojte holky, jsem už zoufalá. Syn 2 roky ještě nemluví pořádně řekne si pár slov. Poslední tak měsíc má úplné hysterické záchvaty, háže s věcmi ale jenom semnou. S mými rodiči a s partnerem je úplně v pohodě partnera poslechne napoprvé. Záchvaty má hned dole u vchodových dveří od baráku a trvají klidně i 3-4 hod kdy bezdůvodně řve a vzteká se. Začal to už i dělat v obchodech. Já už jsem z něho zoufalá nejde to po dobrém ani po “zlém”. Nemáte někdo nějakou radu?

Citovat
Upravit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

stinga

77421

72607

21.6.26 21:01

načítám...

@Anonymní píše: Více

když to dělá jenom s tebou, a s dědečky ani s partnerem ne, tak bude nějaká chyba ve tvém přístupu k synovi

načítám...
Citovat
Zmínit

Jelitoo

180

752

21.6.26 21:34

načítám...

Naprosto normální. Terrible twos.. klasické období vzdoru, to je třeba prostě přežít 🫣 😃 dítě má totálně nevyvinutý mozek, neumí zpracovat svoje emoce, chce začít zkoušet věci samo, navíc když neumí mluvit bývají flustrovaní z toho že se neumí vyjádřit a že ho nechápeš a třeba nevíš co chceš.

Kašli na řeči že to že to dělá jen s tebou je snad tvoje vina a máš „špatný přístup k synovi“ viz výš. Je dokázáno že s matkou ( či jinou primární osobou) se děti chovají „nejhůř“ jsou totiž s ní nejvíc v bezpečí a můžou nechat průchod svým emocím. Je naprosto běžné že s prarodiči nebo ve školce jsou to andílci ale doma to pak pustí… tímhle si projde každé dítě, moc s tím nenaděláš, prostě ho to nechat odžít, ujistit ho že si tu pro něj a máš ho ráda za každých okolností a snažit se přijít na to co mu pomůže. Na každé dítě působí něco jiného 🤷‍♀️ dcera se vztekala hodně, občas jsem z toho byla na prášky ale povyrostla, začala krásně mluvit a kolem toho třetího roku se to dost zlepšilo. Jasně že i teď se vztekne ale alspoň mi řekne co se děje a společně to vyřešíme.. takže časem to bude jenom lepší 🙂

načítám...
Citovat
Zmínit

Paní.Norrisová

4509

4627

21.6.26 22:16

načítám...

@stinga píše: Více

A nebo nastalo období vzdoru, pocity, se kterými se dítě neumí vyrovnat a tak to ventiluje jen u matky, se kterou tráví nejvíce času. Je to pro něj bezpečné místo a může vypustit nahromaděné emoce.
Díky takovým výrokům si žena připadá fakt d*bilně a že za to může vlastně ona. Přitom to nejspíš bude jen běžná vývojová fáze onoho dítěte.

načítám...
Citovat
Zmínit

Klávesa289

1127

1126

21.6.26 22:35

načítám...

@Jelitoo píše: Více

Dítě nejvíc zlobí u toho, s kým se cítí v bezpečí. Že ho přijímá ten člověk i jako „nehodné“.

U babi dítě vždycky vzorné, poslouchající, papalo ukázkově. Doma se cabilo, kňouralo, smlouvalo.

načítám...
Citovat
Zmínit

Klmarik

152

147

21.6.26 23:01

načítám...

@Jelitoo píše: Více

Souhlas, i když záchvat trvající 4 hodiny jsem nikdy nezažila. Moje zkušenost byla řada kratších vzteků v průběhu dne, často při těch nejnevinnějších situacích. Od dvou do tří let denně.

Je možně, že se projevuje frustrace z nemožnosti domluvy. Na to nám pomohlo znakování - zvládá ho už náš roční syn a hodně to pomáhá i mně, když vím, čeho se týkají jeho komentáře…

Taky mi pomohlo nechat děti co nejčastěji rozhodovat, aby neměli pocit, že své věci nemají pod kontrolou. V tomhle věku je to skutečně spíš habaďůra než skutečné rozhodování, ale někdy to uleví. Třeba triko s dinosaurem / rybou, rohlík / houska, autobus / tramvaj, sklenička / hrnek, převléct v pokoji / koupelně…

Dělat věci předvídatelně taky uleví od nepříjemností - oblékat vždy ve stejném pořadí, dodržovat posloupnost každodenních akcí, mluvit předem o tom, co je dnes v plánu a vysvětlit, co se děje a bude následovat
dřív, než dítě vystavím nekomfortní situaci jako odchod z domu a následně odchod domů…

Nevystavovat ho potenciálním spouštěčům na veřejnosti, pokud to není nutné (jako nákup v obchoďáku, kde je potřeba projít kolem zmrzliny, pralinek, hračkářství a blikajících plastových auťáků na mince). Doma nebo venku v ústraní bez svědků se to lépe zvládá.

A když to přijde, nebrat si to osobně. Vydržet to s ním, nechat vztek odplynout a netlačit na klid, protože dítě se na povel uklidnit neumí. Je to jeden rok, po kterém pračvdepodobne bude svět mnohem růžovější. Hodně sil! :srdce: