Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dobrý den, moc bych potřebovala radu - nejlépe od někoho, kdo má s tímto zkušenost. Už jsem se pokoušela pídit po řešení v jiných diskuzích, ale ničeho jsem se moc nedobrala, tak zakládám vlastní téma (a tímto se omlouvám těm, které jste již můj problém četly
)
Jde mi o to, že dcerka má nyní tendence omezovat ostatní. Týká se to spíš nás v rodině a našich psů. Třeba k dětem se tak nechová.
Dám příklad: tahá psa za ocas - vysvětlím jí (po tisící), že to nemá rád… a že je mnohem lepší ho pohladit… - dcerka mi odpoví, že se mu to líbí a jde v tom pokračovat - vysvětlím znovu (nabídnu třeba nějakou lepší „zábavu“ ) - když ho nenechá odnesu jí někam vedle do pokoje - tam se samozřejmě začne vztekat, že jsem jí to překazila…
Nebo: ležíme v posteli a začne kopat nohama do táty - vysvětlím proč ne a že kopat se dá do polštáře - dcerka mi řekne že do polštáře se to nedělá a tátovi se to líbí - když jí odsunu je hned zpátky a vesele pokračuje dokud ji prostě nevezmem pryč nebo my neodejdem - a pak se začne nejlépe čertit..
Nevím prostě jak jí to vysvětlit
Když se jí snažím vysvětlit proč ne a jak by to šlo udělat jinak, tak to jednoduše popře a nic nenadělám.
Většinou mi tato metoda funguje, ale v určitých situacích prostě ne. Čtu Respektovat a být respektován - moc se mi to líbí, je mi to velice blízké, spoustu věcí jsem třeba již používala. Ale co s tím, když dcerka prostě nespolupracuje??? Nějaký vyptávání proč to dělá je na nic.
Poraďte mi tedy z vlastní zkušenosti, jak s respektem dítěti dát vědět, co po něm chcem ve věcech, kde nemůžu ustoupit??? (Podotýkám, že blbiny neřeším, jde mi o zásadní věci)
RaR jsem nečetla, moje děti tedy to mladší taky moc neposlouchalo. Mě se vyplatilo popsat jí vše v pravých barvách…budeš blbnout se psem, a šťouchat ho do očí - už jsem ti to řekla 1000krát, tak poslouchej - až to psa přestane bavit, ožene se po tobě a kousne tě - toho se lekla… když do nás kopala -buď jsme se zvedli se slovy, že s takhle zlou holkou v místnosti nebudeme, nebo dostala malou na zadek - na ni vůbec nic jiného neplatilo a ačkoliv děti respektuji, nebudu stokrát říkat jednu věc když mě dítě bouchá nebo týrá zvíře
Jéje, toto dělávala bratrancova starší… No prostě má „nenaplněný duševní obzor“. Tak asi by bylo potřeba ho „naplnit“… ale to je běh na dlouhou trať. (Jinak Míša, když měla pocit, že se jí druzí nevěnují, tak klidně na svou babičku dokázala zakřičet „sklapni“ a to i před návštěvou, která za babičkou přišla… No chce to vytrvale nabízet podněty „z jiného soudku“, aby si děťátko nevzpomnělo na to, že zrovna teď má chuť přetvářet svět k obrazu svému.)
I když jen takový drobný poznatek na závěr - toto funguje jen na některé děti. Jiné jsou k takovému snažení netečné. Kamarádův starší synek nedávno kvůli tomu dostal přezdívku „Chucky“, a to prosím od vlastních rodičů
(nejspíš ze zoufalství).
Nedělala (a nedělám) to jinak. Vysvětlím, proč to, co dělá, dělat nemá (žádné „protože jsem to řekla“
), případně od té činnosti odvedu, odnesu. Na moje děti (6 a 10) to fungovalo velmi dobře a všechny tyhle „naschvály“ přestaly postupem času dělat. Chce to jen vytrvat.
@ynax píše:
RaR jsem nečetla, moje děti tedy to mladší taky moc neposlouchalo. Mě se vyplatilo popsat jí vše v pravých barvách…budeš blbnout se psem, a šťouchat ho do očí - už jsem ti to řekla 1000krát, tak poslouchej - až to psa přestane bavit, ožene se po tobě a kousne tě - toho se lekla… když do nás kopala -buď jsme se zvedli se slovy, že s takhle zlou holkou v místnosti nebudeme, nebo dostala malou na zadek - na ni vůbec nic jiného neplatilo a ačkoliv děti respektuji, nebudu stokrát říkat jednu věc když mě dítě bouchá nebo týrá zvíře
Tak tohle je třeba pro mě dost nemyslitelné/neakceptovatelné. Strašení, vyhrožování, nazývání „zlou holkou“ - to bych fakt nedala. Že jsem to říkala už 1000× pro dítě není žádný argument, po 1001. se zkouší přesvědčit, že to stále ještě platí
, to je normální vymezování hranic.
Mně osobně je bližší přístup zakladatelky.
V takových případech vysvětlím, že tohle bolí, ať to nedělá, pokud nepřestane je vykázána pryč. Pokud by nešla, odejdu já s tím, že mě to bolí a nebudu si hrát s někým kdo mi ubližuje. Pokud jde o psy, tam ubližování netoleruju, klidně názorně ukážu, že zatáhání za ocásek nebo dloubnutí do očka bolí
Taky upozorním, že pes může kousnout - to mi nepřijde jako vyhrožování, ale jako fakt(i když máme opravdu trpělivé a zlaté psy).
Ahoj,
tak to máš asi svatou trpělivost, protože jsou věci, které se nedělají a dělat nebudou a nemíním je opakovat pořád dokola. Např. ubližování psovi nebo někomu jinému. Vysvětlím jednou, vysvětlim podruhé a odtáhnu, a když nepřestanou, rovnou dostane na zadek a musí pryč. Neexistuje, abych to vysvětlovala pořád dokola. Už ví, co po nich chci a ví, že se určité věci nesmí, jinak následuje trest.
Já nejsem zastáncem pořád dokola něco vysvětlovat a diskutovat, jsou chvíle, kdy je fyzický trest na místě.
@Laaja Souhlasím dělám to naprosto stejně a funguje to, mám pravidlo 3× a dost. Když ani po třetí neposlechne (chápe moc dobře proč se to nesmí) dostane na zadek někdy přes ruku, to v případě že sáhne na troubu, sporák nebo ubližuje psovi.
@Laaja @Lenka-K-85 souhlasím. pořád lepší jednou přes zadek než pokousaná ruka. Ten pes toho bude mít jednou dost.
@fanča No když tahá pejska za ocas, tak bych jí zatahala za ucho a když by říkala, že jí to bolí, tak bych řekla, že pejska to bolí taky. Kdyby nepřestala psa tahat za ocas, tak bych jí taky nepřestala tahat za uši s tím, že se jí to přece líbí stejně, jakos e líbí tomu pejskovi to tahání za ocas. Než bude mít ucho červený a zatočený do vrtulky tak pochopí.
To samé s tím kopáním. Když kopne, tak zatahat za ucho s tím, že je to její kopání úplně stejně příjemné. Respektovat a být respektován je hezké, bohužel ve vašem podání je to spíš respektovat a být tyranizován.
Doporučila bych knížku Respektovat a být respektován zahodit a koupit knížku Malý tyran. ![]()
Ukamentujte mně, na tohle bych neměla trpělivost. Ta ruka by mi ulítla.
@Emilie Mně by neulítla, já bych jí s rozvahou v klidu použila. Ruka není mačeta
Jedno plácnutí dokáže kolikrát víc něž stále se opakující vysvětlování. ![]()
@Lynette píše:
@Emilie Mně by neulítla, já bych jí s rozvahou v klidu použila. Ruka není mačetaJedno plácnutí dokáže kolikrát víc něž stále se opakující vysvětlování.
Já bych ještě dodala, pamatuju si sama na sebe, ikdyž mně táta seřezal páskem (no, seřezal… žádný podlitiny, ale prostě aby to chvilku bolelo), neuronila jsem ani slzu, nevydala ani píp… jen jsem se zatvrdila ještě víc… a můj drhorozenný je po mně… takže vím, že tudy cesta nevede. že je to jen můj hromosvod. Ale prvorozenný je v tomhle „jednodušejší“, přímější, a taky starší, takže když ale opravdu moc zlobí, to plácnutí na zadek nebo přes ruku zabere 100 rocentně. Třeba teda jen na chvilku… ale rozhodně je to efektivnější než po sté opakovat - uklidni se, nebo se zraníš…
Zakladatelko, tak to bude asi takove „teleci“ obdobi. Protoze u nas se deje presne totez co popisujes. Taky se snazime o respektujici vychovu a zatim ro vzdy fungovalo. Ted je to asi pul roku nam to dava pekne zabrat. Myslim, ze mame hodne velkou trpelivost, ale obcas to v nas pekne vre.
Nebudu ti dlouze popisovat jak to resim ja, protoze to resim hodne podobne jako ty. Jedine co jeste pouzivam je: „Nenecham te to delat. Pejska/tatu to boli.“ A chytnu nohu/ruku. Casto ale do me zacne kopat vzteky. Pak uz nema cenu vysvetlovat, jen chytam nohy/roce, ze ho to nenecham delat. Vetsinou se pak uklidni a jde se omluvit. Ale je to boj…
Tak když do někoho kope a nabídnutí jiné činnosti nezabere, tak odnést z místnosti s tím, že holčička, která druhým ubližuje s váma v jedné posteli nebo místnosti nebude. A opakovat to nekmpromisně i za cenu jejího řevu, ono ji to časem dojde. Jen to nesmíte tolerovat, což nevypadá že děláte.
Je to náročnější a pracnější než dát na zadek, jak tady všichni radí, ale podle mě je to výchovnější. Ony ty fyzické tresty taky kolikrát nezabírají a děti se tím učí určitý vzor chování. A se psem bych to dělala podobně.