Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
4letá v noci stále nespí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
31.10.13 08:56
4 letá v noci stále nespí
Ahoj všem, jdu si pro radu, taky se vypovídat. Moje 4 letá dcerka má od narození problémy se spaním. Prošli jsme si neurologii, tam vše oka. Zkusili jsme různé čajové směsi, rodinné konstelace u psychologa, homeopatika. No zkrátka snad vše co se dá. Vše je v pořádku, dcerka je zdravá. U psychologa nám řekli, že potřebuje hodně dětský kolektiv, bydlíme na vesnici, takže tady je každý na zahradě, tak na hřišti jsme většinou sami. Dcerku naštěstí už loni vzali do školky. Hrozně se jí tam líbí, má to tam ráda. Ve školce jí chválí, sama se obléká, sama jí. Pořád chce učitelkám dělat pomocníka. No zkrátka je prý úžasná. Doma je taky zlatá. V noci se mi co hodinu budí. Chce abych tam byla s ní. Bojí se dveří a stínů. Snažím se jí vysvětlit ukázat, ale nemá to moc efekt. Od miminka špatně spala, ale pak se to upravilo a spala do půlnoci, pak přišla ke mě a spala do rána. Změna nastala po narození syna, což bude v lednu dva roky. V noci začala mít šílené záchvaty řvala až se dům otřásal v základech. Vzala jsem jí vždy vedle do pokoje, snažila se jí uklidnit, hladila a konejšila, byla to ještě horší. Přiznám se, že pak už po pár dnech jsem padala na hubu, takže i dostala a pak se zklidnila. Já jsem si to ovšem vyčítala a tak jsem to odmítla řešit tímhle způsobem. Naklusali jsme opět k neurologovi, provedli vyšetření, vše oka, na noční můry nasadili tegretol, že to bývá u dozrávání nervové soustavy. Dceři jsem se věnovala, pokud jsem zrovna nekojila. Okolí mi pak říkalo, že to přeháním. Opravdu jsem jí věnovala co nejvíc času. Tak jsem to tedy malinko omezila a hodinku jsem si nechala i pro sebe. Po lécích noční můry ustoupily. Ovšem buzení neustalo. Chodili jsme na neurologii dál, ale nic nenašli, prý to máme vydržet. Já mám prostě pocit, že dělám něco špatně. Snažím se s ní mluvit, ptám se co jí trápí. Ovšem ona tvrdí, že nic. Je mi jasné, že je asi ještě maličká aby mi vysvětlila co se děje. Poslední týden je to horší, byli jsme na neurologii, ale tam je vše okej. Chytají záchvaty vzteku, kdy se vzteká a vříská po mě. Například vezme malému autíčko, řeknu jí, máte každý svoje, tam mu jedno dej(malému je zatím fuk které má). Ona chce obě. Fyzické tresty nechci používat, snažím se vysvětlovat a počítání do tří většinou pomáhá. Neříkám, že když už je fakt zle a ona sahá k agresivitě, tak na zadek dostane, ale takovým stylem, že zase poslouchám, že to ani neví a že jsem moc měkká. Vříská na mě a říká, že mě zbije. Pak se schová na strom, tam vříská tak abych věděla, že tam je. Pak ale začne plakat, že chce maminku. Mi to srdce rve. Vůbec nevím co s ní dělat. Rvou se i se synem, ale to je snad mezi sourozenci normální. Vždycky je roztrhnu a vysvětlím, že se to nedělá a snažím se konflikt řešit k oběma stranám fér. Stejně si, ale myslím, že chyba je někde ve mě. Že dělám něco co v ní vzbuzuje úzkost, z čeho je smutná a trápí jí to. Malý začal chodit na nočník, tak chválíme a tleskáme. Snažím se to zahrát jako že má Eliška velkou zásluhu, protože ukazovala a pomáhala mi. Nechala jsem jí i nočník vylít a umýt. Chválím jí za každou hloupost aby měla pocit, že je taky chválená. Malý samozřejmě potřebuje pořád hlídat je to ďábel, všude vyleze, pořád odněkud skáče, ze stolu a podobně. Je to náročné. Osobně se myslím, že se stále nesmířila, že je tu druhý človíček, který jí bere maminku a tak si vyžaduje pozornost v noci. Snad jsem to moc nemotala páte po deváté a něco z toho vyčtete a poradíte mi. Mám obavu z toho abych v ní nevypěstovala nějakou depresi nebo něco podobného. Teď mi ještě nabídla logopedka kineziologii, tak snad zkusím ještě tohle. Už opravdu nevím. Nemám čas pro sebe sotva usne, je vzhůru, znovu uspím a za chvíli zase dojde. Manželský život není, protože není kdy, sotva něco začnem příjde dítě. Snažíme se s manželem co to jde, ale je to horší. Dělá to jen mi, když je u mých rodičů nebo u prababičky je zlatá a všechno je v pořádku. Už nevím co sní, co dělám špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.13 09:03
Uf já myslela, že bude třetí a ty budeš teta. Tu kineziologii si chválí i holky ve skupině, ale tam je opravdu důležité tomu věřit a být těmhle věcem otevřená. Píšeš o neurologii a co psycholog? Edit. už to čtu, chce kolektiv..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 09:05
@Sibyla0 u psychologa jsme byli jen my, ona ne, tak nevím jestli to mělo ten správný účinek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 09:07
No, máš to tedy náročné 
Nikde jsem se nedočetla, kde dcera spí. Zkoušeli jste společné spaní v manželské posteli? Měli jsme se synem stejné problémy už od narození, porucha usínání a spánku. Pomohlo jedině společné spaní. Ne že by usínal a spal jako když ho do vody hodí, ale dostali jsme se za dané situace do nejlepšího možného stavu. Jaký byl porod? A jak těsně po porodu? Jsem přesvědčená, že syn měl z pos… porodu a následné (dlouhé a ze zdr. hlediska zbytečné!!!) izolace prostě trauma a potřeboval to domazlit. Trvalo nám to dva roky, bylo to peklo, ale vydrželi jsme a dnes se nám to vrací- je samostatnej, sebevědomej, chytrej a veselej kluk. Nicméně uspáváme dodnes, kolem jedné se napůl probudí a stěhuje se z pokojíčku do ložnice, stíny, masky… jsou pořád průser (nikdy jsme ho ničím nestrašili a pohádky cenzuruju 
), nikdy jsme ho nenechávali vyřvat, chovali jsme ho tolik, kolik potřeboval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 09:12
@TýnkaK Dělala jsem stejně jako ty, spí s bratrem v posteli v pokojíčku, vyžaduje to, mají manželskou, já s nimi uprostřed. Manžel nasraný, že už 4 roky spí sám. 
Jako by mi to vyhovovalo. Takže spíme spolu od roku, kdy jsem přestala hysterčit z SIDS. Právě jsem jí hrozně moc mazlila a všechno. Věnovala jsem se jí pořád a stále. V noci jí chodila kontrolovat jestli dýchá Moje blbost vím, ale ta masírka ohledně SIDS mě uplně zmagořila. Pohádky taky koriguji, večer čtu pohádky, které taky koriguji, protože občas takové pasáže, jako uřízl ježibabě hlavu, mě děsí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 09:15
@LadyRebeka Pak asi nezbývá, než dělat, co dosud (sama nejlíp poznáš, co dceři dělá dobře a působí na ni nejlíp) a vydržet. Ale chápu tě. Nic není tak na palici, jako dítě s problematickým spaním…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 09:40
To je hrůza, chudáček malá 
Prcek má taky noční můry, zatím to zvládáme, spí se mnou v posteli, ale občas je to na budku. Už i ve školce, při poledním spaní vyváděl, chtěl jít ven, po probuzení si nic nepamatuje 
Zkoušeli jste třeba nějaké odpoledne v týdnu, být jen sama s dcerou? Dělala to tak kamarádka, děti dva roky od sebe, syn byl nezvladatelný, tak si vymezili jedno odpolko spolu, táta s mladším, aby starší neměl pocit odstrčení. Docela jim to pomohlo a srovnalo se to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 09:55
@Katchus to bych strašně ráda, ale manžel je v práci až do doby než jdou děti jíst a koupat se. Rodiče pracuji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 10:09
Já myslím že nejhorší je když rodič vlastně neví co dělat - dítě to vycítí a je zle. Měla bysbýt důsledná a neměnit přístup podle její reakce. Třeba mi to jen přijde ale ty jí dáš do postýlky, že tam bude spát a ona za chvíli přijde že chce být s tebou. Tak buď chceš aby spala s tebou v posteli a ulož jí tam rovnou a nebo chceš aby spala ve svojí a nekompromisně jí pošli zpět. Ty děti jsou z toho jinak úplně zmatený nebo už to že v noci migrují do postele rodičů berou jako rituál. A podle mě by měla spát sama - né proto, že by jí to bylo příjemnější, né proto že je to výchovnější, ale proto, protože ty sama nejsi šťastná když spí ona vedle tebe a tvůj manžel není šťastný že spí sám. To prostě nejde. Situace u nás je taková, že prcek spí se mnou v posteli a můj muž spí sám ve vedlejší místnosti - u nás je to ale ok, protože jsme všichni s touhle situací naprosto spokojení a tedy nejde o to, že by dítě bylo pánem, vše se točilo kolem něj a my se mu přizpůsobovali. U vás to ale tak je - dítě má větší moc než by mělo mít aproto je přirozeně nespokojené. Dítě potřebuje nějaký pevný základ, nějaké hranice, nějaké jistoty a pevný řád. Ona na tebe zařve - tvoje reakce musí být tak negativní že nejenže pochopí že udělala chybu, ale taky už se musí bát jí udělat znova. Někdo stačí výraz vraha a zasyčet na dítě něco, co si dobře zapamatuje, jindy třeba i dát na zadek. Rodič nesmí být měkký jinak tím to dítě trpí. Ona je dítě a ona se musí přizpůsobovat vašemu životu a né, že se vše bude točit kolem ní - i z toho musí být nešťastná - tohle ve skutečnosti nechce žádné dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 10:23
Tak nějak musím souhlasit s @Lynette. Přijde mi, že jí strašně moc ustupuješ, všechno moc řešíš, kdykoliv něco chce tak to uděláš jenom aby proboha neměla nějaké trauma. Samozřejmě utišit dítě, když se v noci bojí, vzít ho i sebou do postele. Ale nedělat z toho pravidlo. Ona ví, že když zakřičí ať ve dne nebo v noci tak jsi ukamžitě u ní. Psala jsi, že u babiček je v pohodě. Spítam normálně nebo se taky budí každou chvíli? Pokud tam spí normálně, tak bych fakt řekla, že nemá pevné hranice a zkouší na Tebe. A u těch babiček si to nedovolí nebo nemá potřebu. Taky bych neřešila každou hádku či šťouchání se sourozencem dlohou rozmluvou. Mám sice starší děti, ale zato dva kluky. Nechávám ať se porovnají sami, zasahuju když je velký křik. Taky vysvětluju co se dělá a nedělá, ale někdy taky jenom houknu ať se neperou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 10:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 11:25
@LadyRebeka take souhlasim s @Lynette .Ja mela se starsi holkou to same.Ona teda nemela zadne zachvaty vzteku, jen brecela, ze nemuze spat.Par tydnu sem to vydrzela, pak uz naklusala k dr.,protoze to dite nespalo ve dne, ani v noci 
.V noci pouze a jen kdyz sem u ni lezela, ale to jsem samozrejme usnula a to kolikrat driv, nez ona. Vsechna vysetreni v poradku. Takze jsme holkam udelali pokoj, do te doby jsem ja spala se starsi a mladsi s otcem.No nepreslo to. Kazdou noc, tak dvakrat si stoupla k posteli a cumela na me. Upozornuju, ze v tu dobu mela dlouhe vlasy (cerne) a koukala vzdy smerem dolu na me a byla zticha. Nepreju ti zazit ty soky, jake jsem mela, kdyz sem otevrela oci a videla ji nade mnou stat s tema vlasama do obliceje, uz sem fakt myslela, ze si jde pro me Samara. Vzdycky rikala, ze nemuze spat a to zacala uz pak chodit do skoly! Ani to brzke vstavani ji nepolozilo! Ale neustoupila sem, vzdy byla poslana zpet do pokoje.Mela otevrene dvere a rozsvicenou malou lampicku celou noc.Tim se to docela zlepsilo, ze nekoukala do tmy.No,za par mesicu se to zlepsilo, uz me nechodila strasit a pak nespavost vymizela uplne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 12:46
Ještě mě napadlo, taky necháváme klukům pootevřené dveře od pokojíčku a mají tam lampičku z Ikei co mění barvy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
