Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@_.Emilyyy píše:
Jak to muzes vedet, ze byla zanedbaná vychova?.
Holt jsme me dite nevychovala, tak ze bych ji uderila.Biti se mi nelibi
Každý ať si vychovává po svém. Pár diskuzí s tebou jsem četla a upřímně, tvoje dcera by jí ode mě chytla už dávno. To, že jí někdo nedostane neznamená, že si jí nezaslouží. Každý si od dětí nechá líbit něco jiného, každého věc. Pro mě ta dnešní cukrkandlová domlouvací výchova není, nejsem kolovrátek, abych pořád dokola něco opakovala a dítě si ze mě dělalo dobrý den. Ale když to někoho baví, tak prosím.
@terien píše:
Každý ať si vychovává po svém. Pár diskuzí s tebou jsem četla a upřímně, tvoje dcera by jí ode mě chytla už dávno. To, že jí někdo nedostane neznamená, že si jí nezaslouží. Každý si od dětí nechá líbit něco jiného, každého věc. Pro mě ta dnešní cukrkandlová domlouvací výchova není, nejsem kolovrátek, abych pořád dokola něco opakovala a dítě si ze mě dělalo dobrý den. Ale když to někoho baví, tak prosím.
Právě tomu se říká výchova, aby to tak nebylo
A ze si ji zaslouží neznamena, ze ji musí dostat.
@stock píše:
Právě tomu se říká výchova, aby to tak nebyloA ze si ji zaslouží neznamena, ze ji musí dostat.
Takže jestli tomu dobře rozumím, tak i když si jí zaslouží, tak nedostane a místo toho budeme vysvětlovat, i když víme, že to k ničemu není
zajímavý styl. No jak říkám, není to pro každého.
@Tessa252 píše:Řekla jsem dětem spoustu věcí, ale nikdy jsem jim nevyhrožovala ránou nebo je nebila. Není to potřeba.
@sonnys To je blbost co píšeš, někdy jsou situace kdy to musíš říct nebo udělat. Chceš tvrdit, že si nikdy nikdy dítěti nic neřekla nebo neplacla přes zadek?!
Příspěvek upraven 31.08.19 v 22:06
@terien píše:
Každý ať si vychovává po svém. Pár diskuzí s tebou jsem četla a upřímně, tvoje dcera by jí ode mě chytla už dávno. To, že jí někdo nedostane neznamená, že si jí nezaslouží. Každý si od dětí nechá líbit něco jiného, každého věc. Pro mě ta dnešní cukrkandlová domlouvací výchova není, nejsem kolovrátek, abych pořád dokola něco opakovala a dítě si ze mě dělalo dobrý den. Ale když to někoho baví, tak prosím.
Hele taky nesnáším kolovrátek a stejně tak aby delcka jednu chytali… ono to jde i bez toho, ale je to hodně o důslednosti a když ne tak se tomu zamezí, aby to již nešlo a nemusí se nic opakovat. A u puberťáka to už pak tak být nemusí, ale tam ani ta rána asi nepomůže.
@sonnys píše:
Hele taky nesnáším kolovrátek a stejně tak aby delcka jednu chytali… ono to jde i bez toho, ale je to hodně o důslednosti a když ne tak se tomu zamezí, aby to již nešlo a nemusí se nic opakovat. A u puberťáka to už pak tak být nemusí, ale tam ani ta rána asi nepomůže.
A zkoušela jsi to někdy?
@terien píše:
A zkoušela jsi to někdy?
Muze se jen zeptat, kolik mas deti a kolik jim je?
@_.Emilyyy píše:
Muze se jen zeptat, kolik mas deti a kolik jim je?
Jednoho školáka a jedno dospělé
@terien píše:
Jednoho školáka a jedno dospělé
A oba si vychovala prisnou výchovou, ze..?
@_.Emilyyy píše:
A oba si vychovala prisnou výchovou, ze..?
Já nemám přísnou výchovu
@terien píše:
Já nemám přísnou výchovu
Na muj vkus mas..Ale jasny je to jen muj pohled..
@_.Emilyyy píše:
Na muj vkus mas..Ale jasny je to jen muj pohled..
Naše děti mají na můj vkus pořádný veget a volnost. Můžou za námi s čímkoliv a kdykoliv přijít a v čem to jde, tak je podporujeme co je v našich silách. Za to očekávám, že se je nebudu doprošovat, aby plnily své povinnosti, kterých bratru moc nemají, nebudou si na nás otvírat hubu a budou dodržovat, na čem se domluvíme. Co nehodlám tolerovat vůbec je lež. A pokud to nepůjde po dobrém domluvou, půjde to po zlém, klidně fackou přes hubu. Jsme jejich rodiče, ne kamarádi. Jestli to někomu připadá přísné, je mi srdečně jedno.
@Jenesis píše:
Není to uplne idealni stav už dva roky bydlime a moji matky, ktera neumí poradne komunikovat, otec má malou tak max 3 dny v mesici, chodím do prace i na brigadu, abych si mohla pořídit vlastní bydlení. V praci je šílená atmosfera a já jsem z toho na palici a zadny potencionalni pritel na obzoru.
A ted problém. Když dcera neni se mnou slyším jak je úžasná rozumna, milá. Kdyz je se mnou, capí se řve. Ujdeme 2 kroky ona že ji bolí nozicky. Rikam ji, že až někam dojdem, že ji poponesu a ona se na mě začne věšet a řvát. Kdyz ji ignoruju zacne mě bouchat a řve. To se deje u různých aktivit, kdy se capi. Já ji obvykle reknu, že kdyz mě bouchá, že ji taky bouchnu. To obvykle přestane. Ale to její mamí, jak kdybych byla pes. Ted tu rvala jak šílená, že chce pohadku. Jo a kdyz neboucha, tak na mě prska a říká, že mě nemá ráda. Pak chci treba odjet začne se na mě věšet a já tě mám rada maminko. Meli jste to taky nekdo takhle? Odeznelo to samo nebo jak mám na tohle její chování reagovat.
Souhlasím s tím, co psala @wildcherry - dceři prostě chybíš a chce s Tebou být co nejvíc a být Ti co nejblíž, proto ta snaha o nošení, protože jí bolí nožičky a podobně. Všechno jsou to její projevy lásky k Tobě. Z toho, co píšeš, je evidentní, že to máš hodně těžké, ale tomu dítěti to nevysvětlíš. Možná bych v tomhle případě řešil spíš ty starosti okolo, aby Tě tak neubíjely a měla jsi energii na dceru. Zkusit se od toho trochu odtáhnout, nebrat si to osobně, nechat veškeré pracovní problémy v práci. Už v práci se těšit, až budeš se svou báječnou dcerou. Říká se, že sytý hladovému nevěří, ale hodně je to o nastavení v Tvé hlavě: lidé jsou takoví, jaké si je představuješ, že jsou, tak si o každém začni myslet, že je to příjemný člověk a že se s ním dobře pracuje, a ono se s ním najednou začne dobře pracovat. Věci se dějí, tak jak si představujeme, že se stanou.
Jak to udělat s těma jejíma bolavýma nožičkama? Je opravdu nemožné jí kousek poponést. Zkus jí říct, že ji vezmeš a po deseti krocích zase půjde po svých, pak ji zase chvíli poneseš. Ano, bude ta cesta trvat mnohem déle, možná Tě začnou bolet záda i ruce, ale co bys neudělala pro své milující a milované dítě? Nepřemýšlej, jak ej dcera těžká a jak Ty jsi unavená, ale užívej si, jak SPOLU něco děláte a dáváš dceři najevo, že si jí všímáš, že jsi tady pro ni.
A k tomu vyhrožování, že ji plácneš. K tomu už se vyjádřila @_.Emilyyy a já mohu jen dodat: nikdy nevyhrožuj něčím, co nechceš splnit. Protože pak jsi nedůsledná a dcera se naučí podle toho chovat a časem Tě bude „mít na háku“ - no co, mamina zase vyhrožuje, však to ještě nikdy nesplnila, kašlu na ni… ALE to podstatné, vykašli se na to plácnutí. NIC to neřeší. Kdyby to fungovalo, tak to někteří rodiče nezkoušejí zas a znova…
Hlavně v tu chvíli Tvoje dcera potřebuje nejvíce Tvojí lásky!