Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Každé dítě je zkrátka jiné. Můžeš mít ke dvěma, ke třem svým dětem stejný přístup, můžou žít v úplně stejných podmínkách, budeš na ně mít stejné požadavky, a stejně bude každé své. Bude mít jinou povahu, jiné zájmy. Mé dvě děti jsou taky úplně odlišné. Co baví jednoho, to druhého nezajímá. Jeden skřivan, druhý sova. Atd.
Tvé děti jsou od sebe čtyři roky. I tak by každé mělo mít svou povinnost a nějakou odpovědnost úměrně věku. Jestli starší není s to vylézt z postele, když se má oblékat do školy a ty nad ním stojíš a popoháníš ho, přebíráš ji za něj. Jak na tebe otevře oči a uvidíš, že je vzhůru, tak ho prostě nech. Nestihne se nasnídat? Přijde pozdě? Udělá to jednou, dvakrát…a dá si bacha. V tomhle věku se už formují záliby a koníčky. Někdo je opravdu spíš domácký typ. Jeden víkendový den bych mu neorganizovala. Pokud budete doma a on bude mít pokoj uklizený a do školy připraveno, pokud jako rodina nikam nepojedete, ať si dělá po svém. Tomu pětiletému těžko může třeba dělat parťáka na dětském hřišti. Je už jinde. Možná by bylo dobré, aby navštěvoval nějaký kroužek. Sportovní, počítačový, nevím. Prospěla by mu jiná autorita. Učitelky si stěžují, protože mají těch dětí ve třídě plno a on vybočuje. Asi ledacos umí líp a vyrušuje, protože ho nebaví čekat, až to pochopí většina dětí. Chápu, že tě jeho chování vytáčí, ale bude líp, když se vytočit nenecháš. Pokud jsou s ním víkendy o nervy, nech si půl den pro sebe a někam běž. Kluci můžou s tátou uvařit sobotní jednoduchý oběd a odpoledne někam jeďte nebo ať si je každý stráví podle svého. Nebo totéž v neděli, pokud někam nevyrazíte už ráno. Dej každému členu rodiny jak jeho povinnosti úměrně věku, zájmům a schopnostem, tak i právo na osobní volno. Nemůžeš každodenně řídit chod rodiny a být u všeho dění. To je vyčerpávající. Začni u sebe, pokud něco jde, přehodnoť to. Dítě sice formuje výchova, ale ty ho nezměníš. Neorganizuj mu úplně všechno. Můžeš mu poradit, můžeš ho nasměrovat, ovlivnit. Ale jestli po něm budeš chtít, aby dělalo jen to, co vymyslíš ty, až trochu vyroste, až bude ze základky, dej pozor, aby si nezačal dělat, co chce. Pak to nemáš šanci uhlídat. Takové dítě, které celé dětství něco muselo, končí s rodiči úderem osmnáctých narozenin. Odchází ze školy, odchází z rodiny a je mu to jedno. Viděli jsme to u známých. Veškeré výchovné snahy přišly vniveč. Takže moje rada, oovol mu trochu, společná rodinná aktivita ano, ale každý svůj díl zábavy a povinnosti. Je vidět, že ti na rodině záleží, ale nenech se semlít. Každý jsme nějaký.
Příjde mi že si stěžuješ že máš nadané dítě,
Velká část zlobení vznika z nudy, doporučil bych matematickou školu co nejdříve a co nejvíc aktivit, které budou stimulovat logiku a mysl.
Dítě v třetí třídě s velmi dobrým logickým myšlením bych zapsal do kurzu programování nebo robotiky pro děti.
No co, není přece nikde psáno, že děti po stejných rodičích budou jako přes kopírák. Děláte to dobře, nastavujete pravidla, trváte na jejich dodržování. Jiné aktivity než koukání na TV nabízíš…Učitelky zlobí, tak si stěžujou…když zlobí, tak ho těžko budou chválit, ale mají tam zlobivců určitě víc…
Ja mam kazde dite taky jine, mladsi je odmala zlata, starsi syn od mala narocny. A vis co
najednou je to presne naopak, dcera v 1. Tride se zmenila, ze nevime co s ni, zato se synem je to cim dal lepsi 3 trida… takze pozor na to
a synovi to dela velmi dobre ze neni porad jen on ten zlobivy… ![]()
Jo, kamarádka taky takhle měla děti, mladší inteligentní, vcelku bezúdržbový v rámci nějakého normálu, našel si vždy kamarády.
Starší taky inteligentní, ale více, člověk by řekl, že talentovaný v podobných rovinách jako tvůj.
Ale všude problémy, s kamarády byl problém, u ničeho nevydržel, v poradnách psali dítě s nízkou motivací k práci. Jinými slovy, že je sice inteligentní, ale nejraději by koláče bez práce. Vyrostl z něj puberťák, který si myslí, jak mu všichni ubližují a je na nejlepší cestě stát se dospělým, který bude mít pocit, že všichni ostatní můžou za jeho neúspěchy, že je přece tak chytrý. A on si uvědomuje, že mu to myslí.
Kamarádka je taky hodně inteligentní a její manžel taky naštěstí nepostrádají ani sociální inteligenci a uvědomují si, že ty jeo excesy fakt nejsou důsledkem jeho inteligence a tím související nudy a že ani když se nudí, tak se nemůže chovat jako asociál.
Takže se fakt snaží a snaží se to nějak s láskou korigovat. Jestli se jim zadaří, těžko říct, můžou nabídkou jen svůj příklad. To je sice v jejich případě hodně, ale jestli to přebije povahu
.
Mám 10letého syna a v něčem byl dost podobný. Do školky vůbec nechtěl, kamarády jsem mu v podstatě musela hledat sama. Teď chodí do 4. třídy a má tam jednoho nejlepšího kamaráda. Oblečení je u nás taky citlivé téma. V zimě strašně nerad nosí punčocháče pod kalhoty a do školy nosí hlavně boty na suchý zip. Dneska má ale ve třídě boty bez tkaniček víc dětí, takže mi to už ani nepřijde zvláštní. Zuby si naštěstí čistí bez problémů. Ve volném čase by nejradši pořád seděl u počítače. Kupuju mu knížky, ale moc je stejně nečte. Zkusila bych ho hlavně moc nesrovnávat s mladším bráchou, i když chápu, že je to někdy těžké, když jsou tak rozdílní. A možná bych zkusila dětského psychologa nebo poradnu, někdy to může pomoct víc pochopit, jak funguje. Za mě hodně pomáhá pohyb nebo nějaký sport, kde si může vybít energii, ale spíš něco, co ho bude bavit, ne kam bude nucený chodit.
@Anonymní píše: Více
Nech ho dýchat. Asi potřebuje brát takový, jaký je. Hlavně od žen (matka, učitelky). S bráchou možná konkuruje.
A víc si s ním povídej, zajímej se o jeho svět. Který nemusí být vždy podle Tebe. ![]()
Úplně z toho cítím, jak jste unavená a jak moc se snažíte ❤️ A zároveň mi z vašeho popisu nepřijde, že byste měla „nevychované dítě“. Spíš kluka, který je hodně chytrý, citlivý, možná trochu jinak nastavený a zároveň v některých běžných věcech vývojově nezralejší. To se u mimořádně nadaných dětí docela často potkává – obrovský přehled a slovní zásoba, ale slabší praktické fungování, emoce nebo sociální stránka.
Upřímně bych se nebála nějakého hlubšího vyšetření v PPP nebo u dětského psychologa/neuropsychologa, klidně i směrem k ADHD nebo poruchám exekutivních funkcí. Nemyslím to vůbec špatně, spíš že by vám to mohlo dát odpovědi a hlavně úlevu, proč některé věci nefungují „běžně“. Hodně dětí pak doma působí jako že schválně nespolupracují, ale ony mají reálně problém s organizací, přepínáním pozornosti, motivací nebo seberegulací.
A ještě jedna věc — moc bych se snažila, aby doma nebyl pořád ten „problémový“. I když člověk nechce, časem se to do vztahu propíše. Z toho, jak o něm píšete, je vidět, že v něm vidíte spoustu hezkého. Zkuste na tom stavět co nejvíc. Takové děti často strašně potřebují zažívat, že jsou přijímané, nejen pořád opravované a usměrňované. ❤️
Mam dva syny 5leteho a 9leteho. 9lety byl odjakziva narocnejsi - kdyz pominu ze jako mimino se budil co pul hodiny dlouhodobe.. kojil se do 3 let. Uz na krouzku jak mel 2 roky nebo v miniskolce (jednou tydne) vycnival. Ze provokoval ostatni, boril veci, neposlouchal. Nastoupil do skolky a nebyl samostatny, neslo mi naucit ho se oblikat, obouvat. Neni uplne motoricky zdatny. Zato ho uz ve skolce testovali a vysel jako mimoradne nadany v oblasti matiky a logiky. Ma velkou slovni zasobu a siroky prehled. Ale v nekterych vecech je nesikovny. Ted chodi do 3.tridy a neumi si porad zavazat tkanicku ani se poradne vysmrkat.
I ve skole vysel v testech mimoradne nadany a navstevuje krouzek Mensy. Tam ale zlobi, nektera temata ho nezajimaji a je mimo.
Nema ani moc kamaradu, ztratil se ve svete pocitacu. Ten ma limitovany a kdyz zlobi, ma ho zakazany. Mobil ma tlacitkovy at neni uplne zblbly.
Venku mi delava ostudu, dela vzdy co nema, upozornuje na sebe, neposlechne me. Od rana - 20min ho budim, zuby si nenecha poradne docistit, trva mu vsechno, do skoly se uz vypravuje sam..ale i vikendy jsou o nervy, nejradsi by jen byl doma a cumel na tv. Snazim se ho brat ven co nejvic, at ma zazitky jakekoli jine.. kdyz jsme sami, tak byva dobry partak, dokaze se se mnou bavit o dospelackych tematech. Kdyz jdem s brachou tak spolu zlobi, perou se a neposlouchaji.
Obecne nerespektuje poradne nikoho, jen kdyz opravdu zarvu treba. Koho poslechne hned, je manzel. Ucitelky si na nej stezuji. Asi je i chyba ze ho nechavame hospodarit s penezi, na svou kartu, ted dostal k narozkam hotovost a koupil si od spoluzaka karticku pokemona za 400.
Ten druhy syn je pravy opak, spolupracuje, je zlaty. Davam jim najevo ze mam rada oba stejne, neni to ze by se starsi citil odstrceny. Davam mu pozornost, cas mu venuju, pravidla vetsinou nastavi manzel, to pak syn dodrzuje a ja to podporuju. Mate zkusenost nebo co s nim delat?