Absolventka bez práce - už nevím jak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
A jakou práci hledáš? Jen ve svém oboru, nebo i mimo něj?
Dělat něco „podřadnějšího“ než odpovídá tvému vzdělání?
Neříkej mi, že není „vůbec žádná práce“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co máš za školu? nějakou praxi, to asi ne viď? Hlavně klid, ono to půjde, jestli máš takové stavy úzkosti a deprese, možná je na místě psycholog, třeba ti to pomůže.. to hledání práce je někdy na nic, a co třeba nějaké doplňování zboží v marketech, úklid a tak? Asi to není, co si představuješ, ale vyplní ti to čas a budeš mít aspoň nějaké peníze a přitom můžeš hledat dál.. Hlavu vzhůru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud nutne potrebujes penize, tak bych se pooblidla po nejake brigade nebo necem „podradnejsim“ jako je trebas dokladacka v hypermarketu apod. A mezitim si hledala neco jineho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co hledáš za práci? Zkoušela jsi i jinde než ve svém oboru?
- Citovat
- Upravit
@Mar__tanka1983 u těhle diskuzí je to stále dokolečka dokola, tábor nevěřících Tomášů se slovy : Neříkej mi, že není „vůbec žádná práce“ co buď žijí ve velkých městech nebo mimo realitu nebo na šťastnější planetě a pak je tu druhý tábor, který může potvrdit, že sehnat práci je fuška a někdy nadlidský úkol, v některých regionech téměř zázrak, buď nemá člověk vzdělání nebo je přejvalifikovaný, když vzdělání má, nebo je absolvent a nemá praxi, nebo prostě jen pracovní místa nejsou. Je to dokola, sytý hladovému nevěří.
Pro zakladateku, co poradit neruším, musíš vydržet a přeju hodně štěstí při hledání, zkus přes známé, třeba někdo bude vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je úplně jednoduchý, jestli máš vejšku, hledej práci na úrovni maturity a výučáku, jestli maturitu, hledej v řemeslech nebo na úrovni základky. Nečekej, že půl roku po státnicích, najde místo v oboru. Takových už bylo 
- Citovat
- Upravit
zakladatelka
Mám žurnalistiku a češtinu, problém je v tom, že praxe mám málo - všude vesměs požadují minimálně 2 roky praxe, které nemám. Když se hlásím na „podřadnější“ práce, jsem pro ně překvalifikovaná, dokonce se mi stalo, že mi řekli, že jsem pro ně riziková - mladá, 24 let, která může jít brzy na mateřskou a budou za mě hledat záskok, která je ambiciózní a nespokojí se s „malým“ platem, aniž by mi dali možnost cokoliv říct, přitom bych brala cokoliv za jakékoliv peníze… na pokladní mě s dvěma tituly nevezmou, práci, kterou bych mohla dělat, protože mám na to školy, dělat nemůžu, protože nemám dostatečnou praxi… Je to začarovaný kruh, ze kterého pro mě už není východisko a neuvěřitelně mi to srazilo sebevědomí, absolutně si nevěřím a bojím se, že to tak zůstane napořád, že nafurt zůstanu jen přítěž… 
- Citovat
- Upravit
Já na tom byla podobně hledala jsem práci i v Brně (tam jsem dopadla podobně jak Ty neplacení a kdesi cosi) pak zpět k mamince, další pokus byla Praha(opět špatně, měla jsem smůlu na zaměstnavatele), pak zas šup k mamince pak Ostrava(tam jsem dělala u firmy která lhala lidem takže jsem z tama utekla že klidně půjdu dělat prodavačku do lídlu a nic) tak zas k mamince, ted bydlím u Zlína lítala jsem po pohovorech všichni že se mi ozvou a po roce nic jen dvě brogoše takže nic moc, teď už jsem se na to vybodla a čekáme mimčo. No a potom půjdu zas na brigády, začarovaný kruh je v tom, že člověk nemá prostě praxi a u mého vzdělání obchodka je to hodně špatné protože na účetní samozřejmě praxi potřebujete ani jazykovka mi nepomohla. 
Je to hold pitomé. Tak hlavu vzhůru a nestyď se, taky jsem brečela od rána do večera a furt volala do firem zda jsem byla vybrána a přišlo mi že si ze mě dělají dobrý den. Ono se to časem nějak podá…Budu držet palečky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Mám žurnalistiku a češtinu, problém je v tom, že praxe mám málo - všude vesměs požadují minimálně 2 roky praxe, které nemám. Když se hlásím na „podřadnější“ práce, jsem pro ně překvalifikovaná, dokonce se mi stalo, že mi řekli, že jsem pro ně riziková - mladá, 24 let, která může jít brzy na mateřskou a budou za mě hledat záskok, která je ambiciózní a nespokojí se s „malým“ platem, aniž by mi dali možnost cokoliv říct, přitom bych brala cokoliv za jakékoliv peníze… na pokladní mě s dvěma tituly nevezmou, práci, kterou bych mohla dělat, protože mám na to školy, dělat nemůžu, protože nemám dostatečnou praxi… Je to začarovaný kruh, ze kterého pro mě už není východisko a neuvěřitelně mi to srazilo sebevědomí, absolutně si nevěřím a bojím se, že to tak zůstane napořád, že nafurt zůstanu jen přítěž…
no tak když je to tak, ale na práci na pokladně nebo doplňování zboží uváděj jen maturitu (já vím, že proto jsi školu nestudovala..) ale jestli potřebuješ peníze a bereš cokoli.. a přitom hledej dál.. a nebo jen brigády.. odkud jsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:žurnalistika - přes známosti, čeština - učitelka, vyber si
Mám žurnalistiku a češtinu, problém je v tom, že praxe mám málo - všude vesměs požadují minimálně 2 roky praxe, které nemám. Když se hlásím na „podřadnější“ práce, jsem pro ně překvalifikovaná, dokonce se mi stalo, že mi řekli, že jsem pro ně riziková - mladá, 24 let, která může jít brzy na mateřskou a budou za mě hledat záskok, která je ambiciózní a nespokojí se s „malým“ platem, aniž by mi dali možnost cokoliv říct, přitom bych brala cokoliv za jakékoliv peníze… na pokladní mě s dvěma tituly nevezmou, práci, kterou bych mohla dělat, protože mám na to školy, dělat nemůžu, protože nemám dostatečnou praxi… Je to začarovaný kruh, ze kterého pro mě už není východisko a neuvěřitelně mi to srazilo sebevědomí, absolutně si nevěřím a bojím se, že to tak zůstane napořád, že nafurt zůstanu jen přítěž…
- Citovat
- Upravit
Ahoj zakladatelko,
byla jsem na tom stejně, když jsem dodělala školu.
Bohužel práce nebyla, tak jsem šla k pásu do fabriky a hledala dál. Potom se mi naskytla práce v mém oboru (po roce u pásu) sice na zkrácený úvazek, ale i to jsem brala - praxi někde získat musím. Při této práci jsem se dívala po další, protože sama se uživit ze zkráceného úvazku je nadlidský úkol a podařilo se mi to po půl roce. Na pracovním pohovoru jsem o dané práci věděla co mám říct, co musím umět, co odemne očekávají a jak vystupovat. No a ono to vyšlo! Ze sto uchazečů jsem to místo dostala právě já.
Takže neházej flintu do žita, hledej a odesílej životopisy, i když to není zrovna práce tvých snů a postupně se pomalinku vypracuj až nahoru. Ono to půjde, jen né hned.
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hlavně jí nikdo nepište, že práce je, třeba nějaká podřadnější, jen je potřeba hledat.
Tady píše holka v depresi, které toto vůbec nepomůže, protože to slyší odevšad.
To není možné, že si nenajdeš vůbec nic, ty vlastně vůbec nehledáš. Už si něco konečně najdi, vždyť ti nikdo neplatí pojištění na důchod. Milionkrát jsem to slyšela a hrozně mi to pomohlo, takové nové informace, které hrozně pomohou člověku v depresi, který denně zažívá zklamání a ponížení na pohovorech a od personalistů, recepčních…
Já hledala všude, bydlím ve velkém městě a mám momentálně jednu z nejnižších prací, co lze dělat. A jak jsem ji dostala? Přes známé. I tu příšernou práci s příšernou pracovní dobou a příšerným platem, tady ve velkém městě, získávají lidi přes známé.
Zakladatelko, já bych dál chodila do této práce, kde jsi. Když už nic jiného, tak ji můžeš uvádět jako praxi a něco se tam naučíš. Dneska hodně mladých lidí má první práci neplacenou, nastoupí někde na stáž, takže to tak zkus brát. Pokud jde o psychiku, zkus napřed psychologa, uvidíš, co ti řekne.
Já když jsem byla dlouho bez práce, tak mě to deptalo, ale manžel mě bezmezně podporoval, neslyšela jsem od něj křivého slova, protože viděl, že vážně dělám první poslední pro to, abych něco sehnala. Žili jsme z jeho příjmu a ani jednomu nám to nepřišlo divné. Jak dlouho jste spolu přítelem, že bereš peníze od rodičů a ne od něj?
Taky bych s ním o tom mluvila. Přeji hodně štěstí.
Příspěvek upraven 02.10.13 v 17:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zakladatelka
@Sany80s je tak osvobozující vědět, že někdo ví, jak se cítím… Přítel by mi taky nic neřekl ani nevyčetl, podporuje mě, ale právě neví, jaké to je, neumí se do mě vcítit, nechápe ty moje stavy, nechápe, proč jsem kvůli tomu smutná, a to mě možná taky deptá, že mi nerozumí 
Jsme spolu šest let, rok spolu bydlíme, přítel platí samozřejmě, ale z jedné výplaty je to taky dost naknap, rodiče mi dali sami od sebe, nechtěla jsem, ale „vnutili“ mi ty peníze a nakonec jsem ráda za každou korunu. Dneska to tak bohužel je, že když člověk nemá známé, tak je u toho pohovoru prostě jen číslo 
- Citovat
- Upravit
Potřebuji poradit, jak se vyhrabat z šílené deprese… Měsíc po státnicích jsem dostala možnost dělat PR, už při první výplatě byl problém (dostala jsem ji o 17 dní později než jsem měla), teď čekám na srpnovou výplatu, která měla přijít do 10.9. a stále ji nemám + bych za týden měla dostat výplatu za září… vypadá to bledě a tak si hledám jinou práci. Na jaře jsem hledala práci 4 měsíce a nic, až potom jsem (přes známost) dostala nabídku dělat u této firmy, která neplatí. Teď jsem se dostala do stejného stavu jako na jaře… neuvěřitelná úzkost, návaly pláče, nemám ani na lístek na MHD, něco málo mi půjčili rodiče a bydlím s přítelem, takže nájem apod. platí on. Já sama jsem v debetu úplně na dně, nemůžu příteli na nic přispět už hrozně dlouhou dobu. Jsem šíleně demotivovaná, stále unavená, nic mě nebaví a jen sedím a brečím
Když jsem si v tom březnu začínala hledat práci, byla jsem plná motivace, těšila jsem se, že se osamostatním, že konečně budu dělat něco jiného, než se jen učit, strašně moc jsem se těšila do práce… a pak to peklo začalo, nikde mě nechtějí, už nevím jak dál…
p. s. omluva za anonym ale nechci aby nějakou náhodou mí zaměstnavatelé zjistili, že si hledám jinou práci