Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Adopce romského dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.8.17 00:04
S adopcí romského dítěte bych měla problém. Krev není voda, my jsme se na fakultě učili, že dědičnost určuje chování a prožívání jedince z 50 - 70% (různé teorie se různí, ale narozené dítě opravdu není „tabula rasa“). Romové mají specifický způsob chování a jednání, zakořeněný, zakodovaný po dlouhé generace.
Puberta je náročná i u vlastního dítěte, různé protesty, rebelie. Dítě má sklon hledat si skupinu, která mu porozumí. A hádej, kde ji najde mladý Rom(ka)?
Co se týče dítěte s postižením - záleží na tom, o jaké by se jednalo, forma i rozsah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.17 00:07
Já mám ve svém okolí dvě kamarádky - dvojčata tmavé pleti (přesně svoji etnicitu neznají, ale asi romky). Ačkoli se s nimi život nemazlil ani v adoptivní rodině (otec pil a matka jim v rané dospělosti zemřela), jsou obě normální, slušné a úspěšné ženské.
- Citovat
- Upravit
18.8.17 00:10
V blízkosti máme rodinu, která před asi 25 lety adoptovala dva sourozence. Holčička - romka, chlapeček - postižený. Dívenka byla super do puberty, potom začaly převládat geny nad výchovou. Partner maminku s těmito dětmi brzy opustil. Holčička - slečna začala krást, fetovat. Maminka je díky ní v insolvenci, splácí - co nezletilá dívka nakradla. Časem skončila v bordelu a pak i ve vězení, takže paní se stará o chlapce s downovym syndromem, kterému rok od roku přibývá zdravotních komplikací, jezdí s ním za dcerou do vězení. Maminka se má co v životě otáčet, aby je uživila, ale je fakt, že obdivuji pokaždé, když ji potkám, že se nevzdala a dál se pere se životem a ranami, které jí neustále přináší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 00:16
@ajtakrajta1 píše:
Radši bych adoptovala 30 koček nebo psů než jednoho roma.
V podstatě souhlasím. Jen těch koček by mohlo být míň. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 00:17
Ze svého nejbližšího okolí vím o pěti dospělých lidech co jsou adoptovaní, dobře to dopadlo pouze ve dvou případech a shodou okolností obě dámy (jsou o něco starší než já) byly výsledkem nerozvážnosti středoškolské lásky jinak bezproblémových studentů. Ani jedna z nich netuší, že jsou adoptované, o jedné vím, protože adoptivní matka je velmi blízkou přítelkyní mojí babičky, o druhé protože se můj muž opil s jejím adoptivním tátou a z něj to tajemství po 35 letech poprvé vypadlo.
U těch dalších o kterých vím všechno klapalo dobře až do puberty, pak se bohužel projely geny biologických rodičů i se sklony k agresi a závislostem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.17 00:20
Nenech se odradit, „nepovést“ se může i vlastní dítě.
Je super, že o adopci uvažujete, spousta dětí potřebuje rodinu a zrovna pro postižené nebo romské děti se rodiče hledají strašně obtížně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.17 00:21
Moje teta si taky adoptovala chlapce.. nevedeli ze je rom.. dneska ma 20let, sedi v base uz podruhe.. rodice mu mohli snaset zlate vajicka, skakat po uchu, udelat co mu na. ocich videli, ale v 15cti si ty „sve“ stejne nasel 
- Citovat
- Upravit
18.8.17 00:41
@ajtakrajta1 píše:
Radši bych adoptovala 30 koček nebo psů než jednoho roma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 00:42
…já slušné pracující Romy znám, takže cajk 
Taky znám hromadu „nesnáším rasismus a cikány“ 
takže chápu, že zakladatelka diskuze dost váhá, protože v téhle zemi to mají Romové ať už ve vlastní rodině nebo adoptovaní fakt těžké. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 00:51
Proč tolik anonymů? Dámy nestydte se za svůj názor. Já osobně bych raději volila mimco s postižením než malé cikane. Kvůli genum fakt nikdy! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 00:52
Myslím že hodně záleží taky na tom, kde bydlíte. Velká koncentrace Romů udělá své, vtáhnou ho do party. Ale nekde na dědině pochybuju. Zkušenost z mého okolí: teta adoptovala kluka romského etnika. Kluk 36 let. Slušný, vychovaný pracovitý, s manželkou je od 18 až doteď. Bez problémů. Ale opravdu žili na minivesnici, kde nebyla žádná velka komunita.
Pokud se zváží tyhle rizika plus to jestli na tu výchovu ještě máte. Nevidím důvod proč by mělo mít romské dítko menší šanci na slušný život než bílé dítko. Ono za to nemůže, komu se narodilo.
Ale je fakt že třeba v Brně v centru bych si to nelajzla. Obavala bych se vytáhnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 01:32
Asi bych do toho nešla. Jak už tu bylo řečeno několikrát, geny jsou geny, a když dítě potáhnou na „špatnou stranu“, zabráníš tomu velmi těžko. Neříkám, že vždycky musí být dítě problémové, ale riziko tady zkrátka je a to velké. Dobře si to rozmysli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 02:38
Nikdy bych romské dite neadoptovala.
Důvody uz byly popsany vyse.
V nasem meste zije celkem dost cikanu, řekla bych.
Ale jako nevim.
Takove to magicke zaklinadlo:,,ale vsichni nejsou stejni, jsou i slusni a pracoviti,,
Cha chaaaaa. A kde ze to jsou?
U nas vim o jedne rodine a to z doslechu.
To procento je opravdu mizive.
Na druhou stranu, proc by to delali, ze ano?
Porekadlo: bez prace nejsou kolace, fakt neplatí. Oni kolace maji. Hoooodne moc kolacu, kdyz se podivam na dospele i deti.
Ja jsem tim fakt ovlivnena, protoze jich u nas mame, vsude kradou. Potraviny v obchodech. Hrůza…
Takze zakladatelko nedelej to…
U toho postizeneho dítěte nevim. Tam je treba zvazit vasi psychickou odolnost. Tez vek, protoze to bude pece na cely zivot.
Navic on ty připadne problemy clovek rozhodne lepe prijme u vlastniho nez u cizího dítěte.
Ja bych na to nemela.
Pokud by mi osud nadelil, tak samozrejme ano, ale pri moznosti volby neeeee.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.17 04:02
Neměla bych problém osvojit dítě romského původu. Pokud jde o nějaké „špatné geny“, tak ty si nese drtivá většina dětí v ústavech bez ohledu na barvu pleti. K překvapení mnohých, i rodiče bílých dětí je odkládají do kojeňáků zpravidla ne proto, že by byli v zoufalé životní situaci, bez prostředků a chtěli pro to své malé bílé miminko to nejlepší, ale spíše proto, že maminka šlape, tatínek je v base a dítě v lepším případě zanedbávají, v horším týrají.
Větší problém bych měla s dítětem s handicapem, u kterého bych si nebyla jistá, zda je v mých silách ho zvládnout. Mám z praxe zkušenosti s dětmi s autismem, LMD, Downem, ale třeba nevím, jestli bych cíleně šla do adopce dítěte s těžkým fyzickým handicapem, když nemám bezbariérový byt ani přístup do něj a šance jít do nového není úplně reálná. Ale zase od různých osvojitelů, kteří přijali dítko s handicapem (i romské dítko s handicapem) vím, že když je tam silná oboustranná přitažlivost, dá se překonat ledacos.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
