Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Tak super, ještě aby to tak vnímaly oběti.
@KarlKarlson píše: Více
Jenže znásilnění se ohlašuje i proto tak málo, že postižení sami nestojí o další traumatizaci kvůli vyšetřování, soudům, veřejnému mínění a pod. Jak chceš vyšetřit znásilnění, když nejsou svědci, důkazy a hromadně se podobná nařčení využívají i jako způsob msty partnerovi?
A jak donutíš lidi na vesnici anebo malém městě, aby si na dotyčnou osobu pak neukazovali jako na tu znásilněnou? To si pak každý rozmyslí, jestli se s tím bude snažit vyrovnat sám anebo bude riskovat nežádoucí publicitu. A tento názor mám potvrzený z první ruky, ale myslím si, že je to i celkem logické. ![]()
@jege píše: Více
No vždyť to je to o čem mluvím, sekundární viktimizace. Probíhá během vyšetřování, soudů i v běžném životě.
@KarlKarlson píše: Více
Njn, ale často to bez toho nejde a lidi taky nepředěláš ze dne na den. A různé slepice, které toho zneužívají, tomu také nepřidají. Partner je nevěrný, tak mu to osolíme a obviníme ho ze všech hříchu světa, jako ožralé mi to přišlo jako dobrý nápad, ale za střízliva jsem zjistila, že to bude průser, tak jsem si honem vzpomněla, že jsem to vlastně nechtěla a říkala jsem ne, ne, ale už neřeknu, že pak jsem řekla anebo jo, jak Blažena v Slunce, seno, jahody a pod. a td. ![]()
@Keyllah píše: Více
To je ale hrozný. Jsme šly jednou s dcerou do města a na kraji v parku na trávě usedavě plakala holčina, tak kolem devíti let jí mohlo být. Kolik lidí přešlo nevšímavě kolem. S dcerou jsme k ní šly a ptaly se co se stalo, ale už ji telefon vzala maminka. Tak jsme chvíli postály než se uklidnila a s maminkou se domluvila co dál.
Mohlo to být cokoli, od ztraceného klíče až po zdravotní problém. Lidi nezájem.
@Anna766 píše: Více
Mě zkolabovala 15 letá dcera cestou ze školy na autobusové zastávce. Nikdo si jí nevšímal a jedna 🐄 nebeská ji pozorovala z balkonu. Nikdo ani nezvedl telefon, aby zavolal sanitu nebo policajty.
@samadoma666 píše: Více
Jsi normální? Vzpamatuj se ty, a přestan´mi podsouvat svoje nesmysly. Neskutečný tohleto, já si s dovolením nechám svůj názor a ty mě přestaň peskovat.
@Havlova píše: Více
Takhle mi přítel dostal epileptický záchvat. Úplně první. Vypadl v podstatě z autobusu. Nám bylo asi 16, všichni odešli, autobus chvíli stál, pak zavřel dveře a odjel. Musel to vidět. Vynikající zkušenost.
@KarlKarlson píše: Více
Ona tam byla sama. Poté, co se probrala mi dezorientovaná volala. Nevěděla ani pořádně, kde je. Po nějaké době se byla schopná podívat, jak se ta zastávka jmenuje.
No, já nemám koho co soudit, já u toho nebyla, ale tak když dítě sedí na sedačce a náhodu se něco stane a dítě se zraní, tak to jde za řidičem. Bude trestán on. Proto řidiči v autobusech u nás mají alergii na nezajištěné kočárky. To, že nemá v této zemi co dělat, taky mimo mísu, ale zase možná oni začali s tím, že jsou z Ukrajiny, těžko říct, ale toho dítěte co tam brečelo, to mi bylo moc líto. Trochu se ovládat mohl.
@KarlKarlson píše: Více
Mam tedy i nedávnou dobrou zkušenost. Vnucce se v autobuse do školy udělalo špatně. Spolužáci a děti jiné co tam jely jí pomohly. Ale když vyšla z autobusu tak cestou ke škole znova a omdlela. Nějaké děti byly u ní, další snad osmáci nebo deváťáci běželi do školy a zavolali nějaké učitelky. Dokonce jedna holčina co je od nás ze sídliště ale jela k nádraží protože už chodí na SŠ tak to volala mámě a ta pak volala mě, protože na dceru nemá telefon. Takže když jsem okamžitě volala do školy, tak už vnučka ležela v ředitelně a byli rádi že voláme, protože se nemohli dovolat dceři která měla jednání a při tom má vypnutý mobil.
Takže za mě, není ta mládež zase tak hrozná jak se říká ![]()
@KarlKarlson píše: Více
Asi tak. Ona policie celkem koná, pokud se jedná o znásilnění neznámým pachatelem, v okruhu známých je to slabší. A jaká vlna negace se vznesla u naprosto nevinné redefinice znásilnění, že? Přičemž tam jde jen o znásilnění z podstaty, tedy že děti pod dvanáct let opravdu nejsou schopny posoudit, zda-li chtějí mít sex a o případy, kdy oběť sice neklade odpor (tedy nemá zjevně fyzické znaky znásilnění), ale bylo zneužito její situace a stavu. I tady na em se se mnou pánové vášnivě hádali, co že je to za podraz. Což mě vede k domněnce, že někteří si evidentně zasouloží jen s našrot opilou ženou, jinak se nechytají.
A taktéž se konečně začalo řešit, že oběť může být i zcela střízlivá, jen neklade odpor ze strachu. Např. manželka, které muž vyhrožuje, že ublíží dětem, nezaplatí obědy atd.
Bohužel v naší kotlině máme stále pocit, že pokud je na nás někdo závislý (partner, dítě, zvíře), vlastníme ho a máme pak právo si na něm vybíjet své frustrace.
Ne všichni, ale pokaždé jsem překvapená, kolik zdánlivě rozumných a solidních lidí zpochybňuje znásilnění partnera, případně drsné fyzické tresty a psychoteror na blízkých.