Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, radu nemám, jen Tě chci trochu uklidnit, tak jak krapet uklidnilo Tvoje psaní mě, že mám doma úplně to samé. Dělám to stejně, dokola vysvětluju, případně odcházíme, občas, když nervy ujedou dostane přes zadek…a čekám, kdy to všechno pochopí, jak se věci v kolektivu mají ![]()
ahoj, náš malý byl vždycky milius, mohli jsme s ním kdykoliv kamkoliv… -ale kolem 2 a půl ho to taky chytlo - trvalo to asi 3 měsíce a pak to zase přešlo.
Zkoušela jsem kde co, nakonec jsem začala aplikovat metodu - flákneš někoho? - dostal jednu přes prdku, omluvil se a odcházíme pryč, když se mezi dětmi neumí chovat - to mu vadilo vždycky nejvíc, protože je mezi dětmi rád
samozřejmě jsem mu za to dala jednou na zadek už opravdu hodně…protože se na mě taky dost hnusně obořila matka jednoho mladšího dítěte a já už prostě dozrála k totálnímu zoufalství…
Taky jsme načas vynechali hřiště, kam chodí malé děti, začali jsme chodit jen na hřiště pro větší - tam když si něco dovolil, děti ho hned usměrnily a maminky na mě nakoukaly jak supi…
na druhou stranu je moc dobře chápu - když byl kluk malý, taky jsem supěla, když mu nějaké starší dítě naflákalo a jeho matka to moc neřešila
taky jsme doma museli zrušit všechny hry s tatínkem, kde xe kluci boxovali, pošťuchovali a podobně…pomohl i příběh o pekle a zlobivých klucích…možná trochu drastický, ale ostatním prostě ubližovat nesmí
po čase to přešlo, chtělo to důslednost a nedovolit to - podle mě to dřív či později začne dělat každý kluk
diky holky, je to nekdy dost neprijemne. zkusim byt duslednejsi, jako odchazet z hriste hned po incidentu ne porad dokola tim vyhrozovat … on se na chvilku zklidni a pak zase nanovo ![]()
Mam kamaradku s podobne zivym chlapeckem, kterej taky sem tam agresivne vystartuje po mym diteti. Nemas se, proc stydet. Temperament nemas moc jak ovlivnit, ale na omluve pokazdy, kdyz neco takovyho provadi bych taky trvala. Popripade kamaradka ma figl, ze mu zabavi na den dva jeho nejoblibenejsi hracky. Samozrejme, ze to nezabira stoprocentne, ale triletak uz by mel vedet, ze po akci nasleduje reakce.
Myslím, že to děláš správně. My jsme ve věku kolem 3-4 let taky odcházeli hodně často z hřiště. Teď je synovi pět a půl a zdá se, že z toho vyrostl.
Dobry den, mohu se zeptat jak jste dopadli? Mame 2,5 leteho a je uplne stejny. Detem porad ublizuje ![]()
Umi si hrat i pekne ale proste je zivejsi a asi neumi vstrebavat ty emoce a proste blbne. Neublizuje na silu ale treba strci, placne atd… jeste ma brasku ktery ma rok a toho taky porad postuchuje…
@Anonymní píše:
Ahoj,predem se omlouvam za inko, ale docela se za to stydim
a zaroven jsem na sebe nastvana …
takze k veci, mam triletaka, ktery se na hristi porad pere. bere hracky, strka se, hazi pisek a ja nevim co jeste. neni to pokazde, na druhou stranu si umi i s detma krasne hrat, ale museji byt starsi, vyzralejsi nebo stejne aktivni jako on. on je dost zivy, sikovny a „mimina“ ho proste nudi.
mam strach nekam jit, co zase provede. naposled dal nejake holcicce facku. hned jsem k nim bezela a rikala, ze se tohle proste nedela a tak … pak jsem to slizla jeste od jeji maminky, ze to snad nemyslim vazne, ze se proste MUSI omluvit. odesla, kluk se sel omluvit … jsem v sestinedeli, takze neco na me hormony. na nase mimino je moc hodny, snazi se pomahat.
on vse okoukava od starsich deti, ale jak je extrovertni, zivy, tak je vse schopny delat s daleko vetsi razanci, proste dela vse naplno. legraci i zlobeni …
mame take psa, to ho musime hlidat. porad mu neco provadi, ale to si myslim, ze odkoukal od nas, jen neumi moc rozeznat jeste hru, silu kterou muze pouzit a kdy se to psu uz nelibi …
no proste- jak jeste dlouho? to vysvetlovani mi prijde nekonecne, odvadim ze hriste kdyz je nejaky konflikt … snazim se na tom pracovat, ale uz jsem unavena. ma takovou tu triletou pubertu, hubaty, zkousi hranice, ale na druhou stranu dokaze byt uzasny, hodny, mily … ale par pohlavku nebo placnuti pres zadek padlo. to vim ze bych asi nemela pac to pak aplikuje na ostatni
mate nejake rady? nechci mit doma nasilnika
diky
Jojo, zkousi hranice a k tomu nezrala CNS, takze se neumi ovladat a jeste nema tez dostatek iq ( aby vymyslel nejaky jiny spolecensky vice prihodny pristup, jak tu hracku od holcicky dostat.) Myslim, ze to byva castejsi i v rodinach, kde se jedna spontanne a na rovinu - deti se tudiz nemaji odkus naucit takove ty manipulace maminky s tatinkem a ze se doma chovame jinak nez venku a podobne.!!!Takze za me naprosto zdravy vyvoj!!! Ja osobne vidim spis problem, kdyz tahle faze neni ( dite si ji nedovoli), nebo ji rodic nejakymi prehnanymi zasahy zabije. Mam s tim vlastni zkusenost - dcera zacala fungovat az tak kolem 3,5 roku, nejhorsi to bylo mezi 2- 2 a 3/4, pak to bylo takovy, ze se dalo domluvit, ale nebyla spolehliva a dost se to odvijelo od jeji momentalni psychicke vyrovnanosti. Ja se tedy za ni nestydela ( snazila se), vzhledem k tomu, ze vim z vyvojove psychologie, ze to proste je normalni a zadouci, neznamena to nic i charakteru budouciho clovicka, roli v tom hraje, jak jsi dobre postrehla temperament a extroverze, tzn. zivost, zajem o podnety, zajem o druhe lidi. Potesim te, ze ted ve 3,5 letech miluje miminka a pecuje a dokonce je schopna i bez konfliktu prijimat navstevy a pujcovat vsechny sve hracky ( zadne takove - to ted dostala, nebo ponika nepucujeme), ale konkretne s temi navstevami si o ton musime dopredu vzdy promluvit. U ni se vse uklidnilo narustem slovni zasoby a tudiz i inteligence, proste chape, ze by to tu navstevu nebavilo, kdyby si nemohla hrat, plus jine deti miluje, desne ji zajimaj, takze mitivace velika. A o tom to je. Byt tebou tak jsem razna, opravdu striktne dodrzuju nastavene hranice, ale projevovala bych i pochopeni, ze to je pro nej tezke se ovladnout a tak.
Ahoj,
predem se omlouvam za inko, ale docela se za to stydim
a zaroven jsem na sebe nastvana …
takze k veci, mam triletaka, ktery se na hristi porad pere. bere hracky, strka se, hazi pisek a ja nevim co jeste. neni to pokazde, na druhou stranu si umi i s detma krasne hrat, ale museji byt starsi, vyzralejsi nebo stejne aktivni jako on. on je dost zivy, sikovny a „mimina“ ho proste nudi.
mam strach nekam jit, co zase provede. naposled dal nejake holcicce facku. hned jsem k nim bezela a rikala, ze se tohle proste nedela a tak … pak jsem to slizla jeste od jeji maminky, ze to snad nemyslim vazne, ze se proste MUSI omluvit. odesla, kluk se sel omluvit … jsem v sestinedeli, takze neco na me hormony. na nase mimino je moc hodny, snazi se pomahat.
on vse okoukava od starsich deti, ale jak je extrovertni, zivy, tak je vse schopny delat s daleko vetsi razanci, proste dela vse naplno. legraci i zlobeni …
mame take psa, to ho musime hlidat. porad mu neco provadi, ale to si myslim, ze odkoukal od nas, jen neumi moc rozeznat jeste hru, silu kterou muze pouzit a kdy se to psu uz nelibi …
no proste- jak jeste dlouho? to vysvetlovani mi prijde nekonecne, odvadim ze hriste kdyz je nejaky konflikt … snazim se na tom pracovat, ale uz jsem unavena. ma takovou tu triletou pubertu, hubaty, zkousi hranice, ale na druhou stranu dokaze byt uzasny, hodny, mily … ale par pohlavku nebo placnuti pres zadek padlo. to vim ze bych asi nemela pac to pak aplikuje na ostatni
mate nejake rady? nechci mit doma nasilnika
diky