Anděl, duch... Co myslíte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Tichošlápek ale zas proč by ne, v životě jsou možné různé věci…ja něco podobného mám jako auru před migrénou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Catmum ale migrénu s aurou snad definují jako neurologickou věc? Nic nadprirozeneho
asi jsem na tyhle věci moc velký cynik
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Není to blbost, já prožívala ztrátu miminka podobně. A taky vím, že se se mnou rozloučilo. Existují věci mezi nebem a zemí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Chci vás poprosit o vaše názoryRaději anonymně…
Před měsícem jsem ve 14 tt přišla o miminko. Beru to tak, že se to mělo stát a jdu dále, netrápím se. To jen pro upřesnění situace. Na kontrole nám doktor řekl, že mu neboje srdíčko a podle všech měření zemřelo asi týden před kontrolou. Aniž bych věděla nebo tušila co se stalo, v tom týdnu jsem asi třikrát nebo čtyřikrát jakoby periferně viděla kolem sebe takovou světelnou kouli, spíše kuličku. Nejdříve jsem si myslela, že jsem v těhotenství třeba více senzitivní a vidím svého anděla. Až když jsem byla v nemocnici a vyvolávali mi potrat, aby miminko odešlo, uvědomila jsem si, jestli to nemohlo být ono. Časově by to sedělo. Jestli prostě nebylo se mnou i když už nežilo. Nemáte některá třeba podobnou zkušenost?
Další pro mě silný zážitek byl, když jsem celý den v nemocnici dostávala vybolávací tabletky a pořád se nic nedělo. Pokud by mimčo neodešlo samo, další den bych šla na revizi a moc jsem chtěla, aby to tělo zvládlo samo. Tak jsem si asi v jedenáct v posteli lehla a povídala si s ním, že už může odejít, že ho miluju a vždycky na něj budu myslet a budu ho milovat, ale že už musí jít. Pak jsem usla a za hodinu jsem začala krvácet a za další hodinu miminko samo odešlo. Před ostatními si připadám trošku jako blázen, zatím jsem to skoro nikomu neřekla, ale cítím, že obě věci jsou tak jak píšu… Co myslíte?
Hele proč ne?
Se mnou se přišla fenka rozloučit ve snu. A nikdo mi to nevymluví.
Klidně tomu věř. Důkazy sice nikdy mít nebudeš… stejně tak to nelze ani popřít… tak to tak ber. Je to tvé vědomí a tvá mysl. ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím, že nezáleží, co si myslíme my. ![]()
Pro mě to třeba je blbina, ale pro toho, kdo na to věří? A to, že já na tyhle věci nevěřím, neznamená, že nejsou, že. ![]()
Ber to tak, že máš výhodu, že jsi se s tím díky tomuhle zážitku mnohem líp vypořádala.
- Citovat
- Upravit
@Tichošlápek jakože je migréna „vidět“? Já věřím, že je něco mezi nebem a zemí a tyhle zážitky mi to asi jen potvrdily. Tak jak jako skeptik jestli tě tak můžu nazvat
vysvětlíš ta světýlka co jsem viděla? A mžitky pred očima to nebyly ![]()
@chipsa a můžeš napsat více, co jsi zažila ty?
- Citovat
- Upravit
Za mě uvěřitelné
tyhle věci mě vždycky zajímaly a věřím v to ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Padme93 možná jsem se chtěla i trochu vypsat, dostat to ze sebe. Vim co jsem zažila a máš pravdu. Děkuju.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Tichošlápek jakože je migréna „vidět“? Já věřím, že je něco mezi nebem a zemí a tyhle zážitky mi to asi jen potvrdily. Tak jak jako skeptik jestli tě tak můžu nazvatvysvětlíš ta světýlka co jsem viděla? A mžitky pred očima to nebyly
@chipsa a můžeš napsat více, co jsi zažila ty?
Napiš mě do SZ. Nechci, aby sem lezli rejpalky a rejpali. To totiž tady na E-miminu bývá zvykem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neni to blbost. Obe duse mych deti jsem videla driv nez jsem zjistila tehotenstvi. Viz muj denicek. Takze verim i na toto. Jen se potrebovalo rozloucit.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Chci vás poprosit o vaše názoryRaději anonymně…
Před měsícem jsem ve 14 tt přišla o miminko. Beru to tak, že se to mělo stát a jdu dále, netrápím se. To jen pro upřesnění situace. Na kontrole nám doktor řekl, že mu neboje srdíčko a podle všech měření zemřelo asi týden před kontrolou. Aniž bych věděla nebo tušila co se stalo, v tom týdnu jsem asi třikrát nebo čtyřikrát jakoby periferně viděla kolem sebe takovou světelnou kouli, spíše kuličku. Nejdříve jsem si myslela, že jsem v těhotenství třeba více senzitivní a vidím svého anděla. Až když jsem byla v nemocnici a vyvolávali mi potrat, aby miminko odešlo, uvědomila jsem si, jestli to nemohlo být ono. Časově by to sedělo. Jestli prostě nebylo se mnou i když už nežilo. Nemáte některá třeba podobnou zkušenost?
Další pro mě silný zážitek byl, když jsem celý den v nemocnici dostávala vybolávací tabletky a pořád se nic nedělo. Pokud by mimčo neodešlo samo, další den bych šla na revizi a moc jsem chtěla, aby to tělo zvládlo samo. Tak jsem si asi v jedenáct v posteli lehla a povídala si s ním, že už může odejít, že ho miluju a vždycky na něj budu myslet a budu ho milovat, ale že už musí jít. Pak jsem usla a za hodinu jsem začala krvácet a za další hodinu miminko samo odešlo. Před ostatními si připadám trošku jako blázen, zatím jsem to skoro nikomu neřekla, ale cítím, že obě věci jsou tak jak píšu… Co myslíte?
ja ti verim a verim, ze tohle je mozne.
- Citovat
- Upravit
@chipsa píše:
Doporučuji přečíst tento článekhttp://karolinaloskotova.blog.cz/…u-doporucuji
Zajimas se o to nejak bliz?
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky. Chci vás poprosit o vaše názory
Raději anonymně…
, zatím jsem to skoro nikomu neřekla, ale cítím, že obě věci jsou tak jak píšu… Co myslíte?
Před měsícem jsem ve 14 tt přišla o miminko. Beru to tak, že se to mělo stát a jdu dále, netrápím se. To jen pro upřesnění situace. Na kontrole nám doktor řekl, že mu neboje srdíčko a podle všech měření zemřelo asi týden před kontrolou. Aniž bych věděla nebo tušila co se stalo, v tom týdnu jsem asi třikrát nebo čtyřikrát jakoby periferně viděla kolem sebe takovou světelnou kouli, spíše kuličku. Nejdříve jsem si myslela, že jsem v těhotenství třeba více senzitivní a vidím svého anděla. Až když jsem byla v nemocnici a vyvolávali mi potrat, aby miminko odešlo, uvědomila jsem si, jestli to nemohlo být ono. Časově by to sedělo. Jestli prostě nebylo se mnou i když už nežilo. Nemáte některá třeba podobnou zkušenost?
Další pro mě silný zážitek byl, když jsem celý den v nemocnici dostávala vybolávací tabletky a pořád se nic nedělo. Pokud by mimčo neodešlo samo, další den bych šla na revizi a moc jsem chtěla, aby to tělo zvládlo samo. Tak jsem si asi v jedenáct v posteli lehla a povídala si s ním, že už může odejít, že ho miluju a vždycky na něj budu myslet a budu ho milovat, ale že už musí jít. Pak jsem usla a za hodinu jsem začala krvácet a za další hodinu miminko samo odešlo. Před ostatními si připadám trošku jako blázen