Anděl smrti

Anonymní
16.2.19 23:56

Andel smrti

Zdravím,

přiznám se, že jsem na českém netu nenašel stránku, kde bych se mohl zeptat, ale podobná témata jsem tady četl a proto se chci zeptat na názor zde.

Předesílám nejsem věřící, jsem materialisticky zaměřen, vždy za vším hledám logické vysvětlení přesto se mi v životě stalo několik věcí, které mým pohledem na svět otřásly.
Chci říct, že interní pocity se nedají popsat do detailu, ale zkusím vše popsat tak jak jsem to cítil, aby to bylo srozumitelné a poprosím o váš názor.

Před několika lety moje maminka zemřela na rakovinu a já se upnul na svého nevlastního tátu, který přede mnou (a ostatními) tajil problémy se srdcem. Zhruba rok od její smrti už bylo poznat, že to není dokonalé a v mé mysli se objevil dost zvláštní (negativní) dotaz „kdybys mohl vyhrát, obětoval bys jeho život?“. Já vím jak to zní a je to prostě obtížně vysvětlitelné, ale v té době jsem sázel Sazku a výhra byla 100milionů a prostě ta otázka se najednou vyskytla v mé mysli - zapudil jsem ji jako totálně nesmyslnou a dál to neřešil.

V době narození mého prvního syna už táta ležel v nemocnici s problémy se srdcem. Já jsem za ním každý den chodil v době oběda (ležel v nemocnici blízko mé práce, takže jsem za ním chodil přes oběd a odpoledne byl doma se ženou a synem).
Syn měl problémy s „prdíky“, v noci hrožně křičel takže jsem spal v obýváku, abych se aspoň trošku vyspal do práce a žena s ním byla v ložnici, abych byl schopen v práci druhý den něco udělat.

Jeden den jsem měl ale docela šílenou noční můru (nikdy do té doby jsem noční můry neměl) - spal jsem v obývacím pokoji a ve dveřích se objevila černá postava, žádné oči, žádný obličej, jen orýsovaná černá postava vystupující z „reality“.

Nebál jsem se jen jsem měl obrovský respekt, zajímalo mne o co jde, proč jde za mnou a tak jsem se myšlenkou zeptal „kdo jsi?“ a ona odpověděla „není důležité, kdo jsem ale proč tady jsem“… v té chvíli mi došlo, že se ptá „chceš vyměnit život svého táty za výhru?“ (podotýkám, že jsem měl vsazeno)… okamžitě jsem si pomyslel „chci svého tátu!“ a tím ten sen skončil…
podíval jsem se na hodiny a bylo 3:33, v té chvíli jsem si uvědomil, že to není poprvé co se takto budím v tu stejnou dobu a že za předchozí měsíce už jsem se v tuto dobu probudil vícekrát, ale přesto jsem to bral jako blbou noční můru a šel znovu spát

Druhý den jsem se probudil a šel do práce.. a přes polední pauzu zase za tátou do nemocnice. Nicméně jsem ho nenašel na jeho lůžku, sestřička mi sdělila, že se „v noci něco stalo“ a že je na ARU. Zašel jsem tam a táta tam ležel s hadičkama, díky bohu stabilizovaný.
Zašel jsem za doktorem a ten mi řekl, že táta měl v noci infarkt ve 3 ráno, že ho oživovali, že bylo vidět, že to tělo chtělo žít, takže bojovali ale trvalo jim to asi půl hodiny a teprve potom ho oživili.
Vlastně v té chvíli sem nad tím neuvažoval, ale až potom jsem si uvědomil, že mi vlastně řekl že ho oživili kolem 3:30… ve chvíli mého snu.

Táta o dva týdny později umřel. Byl jsem naštvanej. Ačkoliv nevěřící člověk, říkal jsem si - vzdal si se výhry, vyměnil si to za tátův život, bude tu déle… já vím, naivní… ale já tomu věřil a on přesto odešel. Přišel jsem během jednoho roku o mámu a tátu (je jedno, že nevlastního, já ho tak bral).
Prostě jsem byl naštvaný na celý svět, na toho černého „démona“, a šel jsem znovu do práce a proti mně nějaká holka, jen tak prošla, dívala se na mne a usmívala se.
Jen jsem ji zahlédnul, pomyslel jsem si „anděl“.
Nedokázal jsem to pochopit, ale ten úsměv mi projasnil den, jakoby to bylo „prošel si“, „v této zkoušce si obstál“… toto jsem logicky nijak nedokázal vysvětlit, ale to temné co ve mne bylo se změnilo/zjemnilo.

Neřešil jsem to - život šel dál, já si nic nepřipouštěl a po prvním synovi přišel druhý. Pak přišel okamžik, že jsem přišel o práci. Půl roku jsem sháněl novou a v mezičase hodně četl. Došlo i na to, co se mi stalo - hledal jsem černou postavu ve snu.
Zjistil jsem, že černá postava je vysvětlována takzvanou spánkovou paralýzou. Lidé jsou „navštěvováni“ zlými entitami.
ALE já jsem se jí nebál, mně nepřišla strašidelná (jak jsem napsal, jen hodna respektu) ona za mnou nepřišla aniž bych z ní měl mít strach co mi udělá (jak to bylo často předesíláno v rámci zkušeností lidí se spánkovou paralýzou), já s ní komunikoval a našel jsem stránku, kde tuto postavu rovněž popisovali jako anděla smrti, někoho kdo přijde pro další osobu.

Nedalo mi to a po pár pivech to rovněž zmínil mým kamarádům v hospodě (ostatně komu jinému to může chlap svěřit? mé ženě jsem to říct nemohl, ta mi hned řekla že na něco takového nevěří a že o tom rozhodně mluvit nechce).
Kámoši mi řekli asi to co bych jim řekl já předtím než se mi to stalo - byl si ve stresu z prvního mimina a prostě sis to vsugeroval. Ok, souhlasil jsem.

Tu černou postavu jsem viděl znovu - už to bylo v novém bydlišti, v rodinném domu. Opět v ložnici, ale už jsem spal se svou ženou, děti vedle v samostatném pokoji. Přišel opět skrz dveře, už nebyl tak majestátní jako poprvé, už jsem z něj neměl respekt jako poprvé, už to byla jen taková jakoby provokativní návštěva, jen jakoby zvedl ruku a v mysli mi zněla myšlenka „ahoj, tak jsem zase tady“… jakoby posměšně
Ihned jsem se probudil, v mém snu byl vidět v otevřených dvěřích, ale v realitě byly dvěře zavřené.

Pomyslel jsem si, paráda tak teď se mi o tom bude zdát, každý den když jsem o tom řekl klukům. Za dva dny zemřela moje babička.

Do té doby a od té doby se mi o něčem takovém nezdálo.
Už se nebudím ve 3:33 (ani v jiné časy jako 2:22 a 4:44) jako předtím.
V mém životě se nedějí žádné další nadpřirozené věci.

Jenom toto zůstává něčím, co nedokáži svým logickým uvažovaním pokrýt.
Jistě - pořád je zde možnost říct, že to byla obrovská náhoda. Přesto budu rád i za váš názor, případně zažil-li někdo něco podobného.

Díky všem (anonymně, toto je něco o čem se těžko mluví otevřeně).

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Verun83
17.2.19 04:29

Deji se ruzne veci, ktere logicky vysverlit nelze. V zacatku tehotenstvi, kdyz jsem to jeste nevedela, se mi zjevili duse mych budoucich deti. Syn prosel v loznici uz jako zhruba 4-5lety kluk, podoba sedi. Dcera potom jen jako bila duse, nejdriv byla u postylky syna, ten knoural a tim me vzbudil. Pak priletela ke mne a ve mne se ztratila. V tu chvili jsem vedela, ze jsem tehotna. A taky ze ano.
Cekala jsem dvojcata, to druhe odeslo v 7tt, syndrom mizejiciho dvojcete. Dlouho jsem byla presvedcena, ze si poridime 3 dite.
Po case me budil v noci prizrak nastvany kluka, vzdy kolem 0:01. Vzdycky me desne vydesil, bylo to v dobe, kdy jsme s muzem resili, zda bude 3.dite nebo ne. Ale ja uz nechtela.
Prizrak jsem vzdy zahnala. Jenze takhle to neslo, vracel se a byl nastvanejsi a nastvanejsi. Tak jsem si jednou sedla po tom vzbuzeni v noci na postel, omluvila jsem se mu, ze uz se na 3.dite necitim, ze takhle jsme kompletni, a ze si musi naji jinou rodinu u ktere bude stastny. A to bylo naposled, kdy prisel.

  • Nahlásit
  • Citovat
17.2.19 06:28

Zrovna co se snů týče, věřím, že mají nějaká pravidla, kterým nerozumíme, nebo jak bych to řekla. Mně se už několikrát stalo, že se mi něco nejprve zdálo a teprve později se to stalo a upozorňuji, že to nebyly situace ovlivnitelné mou vůlí nebo běžně se opakující, které by se mi dostaly z reálu do snu. Příklad: zdálo se mi, že jsem přišla domů ze školy a máma s telefonem v ruce brečela. Zeptala jsem se, co se děje, a ona mi řekla, že někdo unesl nevlastního tátu. Ve skutečnosti jsem druhý den přišla domů a naskytla se mi úplně stejná scéna - máma s telefonem v ruce brečí. První, co mě napadlo, bylo, že se něco stalo nevlastnímu tátovi. Dozvěděla jsem se ale, že zemřela moje prababička. Ale ta scéna plačící mámy byla naprosto stejná. Jiný případ, podobný vašemu, se mi taky stal - můj bratr je vážně nemocný a jednou, když byl v nemocnici, se mi o něm zdálo, ve snu se choval zvláštně, mluvil z cesty a já věděla, že potřebuje okamžitou pomoc. Chtěla jsem zajít pro rodiče, ale bratr mě pevně chytil a já se nemohla hnout. Teprve později jsem se dozvěděla, že tu noc došlo ke komplikaci a málem zemřel. Původně ani neměl v nemocnici být, měl nastoupit až o den později, takže měl štěstí, že tam byl a doktoři mu ihned pomohli.
Jsou to prostě věci, kterým nerozumíme, ale popírat se nedají a vysvětlit je jen jako „náhody“ mi připadá opravdu naivní :andel:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.2.19 08:11

Sny

Sice jsem nikdy nezažila něco podobného, ale asi 3/4roku před početím mých dvojčat se mi o nich zdálo. Dlouho jsem nemohla otěhotnět a byla jsem z toho špatná.
Přišli ke mně ve snu ruku v ruce klučík a holčička ve světle shora, tančili kolem mě, poskakovali a smáli se. Já stala a dívala se na ně. Pak se světlem zase odtančili pryč. Byl to neuveritelny sen, který mě nabil ještě na dlouhou dobu.
No a dneska mám tříletá dvojčátka. Stejná, jako se mi přišla tenkrát představit. :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
17.2.19 08:22

Jo, verim, ze existuje neco mezi nebem a zemi.
Na andela smrti uplne neverim, me kdyz umiral tata, tak si mluvil k lidem co jiz zemreli. Verim, ze si pro nej prisli, odvedli ho. Neverim, ze to byla “zubata”
Navic tatuv vyraz se ihned po poslednim dechu zmenil. Krasne se smal, z toho usuzuju, ze to co prijde pak, je hezky.

  • Nahlásit
  • Citovat
17.2.19 08:31

Jsou věci, které jsou nepřenosné. Jakože málokdo z běžného sociálního okolí je pochopí. Ale ano, taky věřím na světy mimo náš svět v daný okamžik a věci, které nejdou vysvětlit „zdravým selským“ rozumem. Mám zkušenosti se spánkovou paralýzou, mám zkušenost i s gestem „z venku“, které se mi přihodilo v nejhorší okamžik mého života a „zachránilo mě“. Zajímám se o pobyty ve tmě (nevím, jestli jsi o tom slyšel) a ač vím o sobě, že nejsem vhodný kandidát na tuhle zkoušku (s tímhle se musí velmi opatrně, bohužel mám pocit, že to začíná být módy a to je moc špatně), ráda si přečtu nebo poslechnu svědectví těch, co to podstoupili, tam se ty světy protknou a každému můžou přinést objasnění něčeho, co potřebuje ve svém životě. Život je plný zkoušek, myslím, že ty jsi obstál dle svého vědomí, vzdal ses v duchu výhry za život a v ten moment ho zachránili, bohužel ne na dlouho. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.2.19 09:00

Zdravím

Já osobně na něco věřím za nedlouho mi bude 18 a už takové sny mívám od mala, ale dříve jsem se tím tak nezabýval jako dnes určitě se mi stalo také pár takových případů a já si to nijak nedokázal vysvětlit mnoho snů se mi zdálo, kde byla vyobrazena i má rodina a ty sny se doopravdy staly sice nebylo úplně vše podle toho snu, ale byli to jen malé detaily třeba posunutý stolek atd. Ale co se mi také hodně zdává ve snech tak o vesmíru a o světě, kdy vlastně vidím opravdu vesmír a lidi rozděleni do skupinek sledují co vše se tam děje nebo ve světě např. V roce 1938 začala druhá světová válka zdálo se mi také o tom, že jsem jeden z nich a bojuji proti nim, pak hned na to se mi zdálo o moři a prostě někdy se mi do sebe zaplete více snů a myslím si jestli to není něco co máme objevit ale rozhodně se toho asi bát, teda né všech snů určitě ti nebudu kecat do toho jestli si věřící nebo jen si hledáš vysvětlení, protože je to každého názor a každý názor se cení tak přeji hodně štěstí :andel:

  • Nahlásit
  • Citovat
13569
17.2.19 09:20

Ahoj, velmi zajímavé, nepřijde mi to jako náhoda. Jestli chceš, přečti si knížku „kdo se bojí smrti“ je i ke stažení na internetu. Autor komunikuje přes médium s určitou bytostí, dalo by se říct, že právě s tím andělem smrti.
Drž se :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
230
17.2.19 12:06

Před několika lety, kdyz jsem přišla domu ze školy naprosto jasne a zřetelně jsem viděla postavu v dlouhém černém kabátu co prošla na schdistem do koupelny (spíše to byl stín toho kabátu). Tenkrát jsem prošla celý vršek domu i s koupelnou. Volala jsem ale nic. V domě jsem byla sama. Fuj. Nasi nu řekli, že se mu to jen zdálo. Ale asi o deset let později když zemřela babička naprosto jasne jde slyšela jak po byte někdo chodí a otevírá balkon a skříňky. Tenkrát semnou táta přišel celý byt a zase nic. Nikdo, prázdno. Dost často se mi tenkrat a ted někdy stává, ze se v tom domě zastavim když někam jdu a čekám chvíli co se bude dít. Nic jen jako bych čekala až něco projde.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1355
17.2.19 16:19

Mám zkušenosti se spánkovou paralýzou, je to tak 12 let, ale nikdy na to nezapomenu. Dělo se mi to asi 14 noci za sebou. Už jsem začínala věřit na nějaké nadpřirozeno, že mě chce snad posednout ďábel něco, protože jsem zatím neměla tušení, že něco jako spánkova paralýza existuje. Každou noc tak okolo půlnoci ke mně přicházela strašně ošklivá stará postava, někdy stála u dveří pokoje, někdy mě držela na posteli silou za zápěstí a přitom jsem se nikdy nemohla ani pohnout a zdálo se mi, že to trvá hodiny, přitom to třeba bylo několik minut
Nemohla jsem se z toho probrat, nešlo to, neco mě drželo ruce a tisklo mi je k posteli, ještě teď když si na to vzpomenu, tak mě z tohoto mrazí. Většinou jsem k tomu slyšela ještě takový hluk, jakoby hučení, ale hlasitý, děsilo mě to k smrti, nechtěla jsem chodit spát. Když se mi z toho nějakým způsobem podařilo probrat ještě jsem cítila ty otisky na mých zápěstí a už jsem myslela, že to nikdy neskončí. Když se mi to zdálo naposledy, tak si pamatuji, že když jsem se probrala, tak jsem viděla před sebou strašně zohavenou ošklivou starou tvář. Tu noc jsem s tím bojovala, říkala jsem tomu, ať mě to nechá na pokoji a ať to jde pryč, to bylo předtím než jsem otevřela oči a viděla ten obličej, kterej vzápětí asi jedné vteřiny zmizel. Když jsem to někomu vyprávěla, nikdo mi nevěřil a až o několik let později jsem zjistila, že šlo o spánkovou paralýzu. Nepřeju to nikomu a doufám,ze už to nikdy nezaziju.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
384
2.3.19 12:30

Já jsem naštěstí anděla smrti neviděla, ale stalo se mi něco jiného. Nejspíše šlo o spánkovou paralýzu. Stalo se mi to kolem půlnoci, něco mi kleklo na hrudník a začalo mě to škrtit. Nemohla jsem dýchat dusila jsem se, pak mě napadlo se usilovně modlit. Modlení asi zabralo cítila jsem jak se ruce uvolňují a otevřela jsem oči, samozřejmě nikdo nikde. Ještě celý den jsem cítila ty ruce na krku, pak jsem se bála jít spát naštěstí se to už neopakovalo. Ale dost mě to vyděsilo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama