Špatný vztah s kolegy v práci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Asi sem ta spatna ja
Kdyz sem prisla do nove prace byla sem. stastna, ze sem konecne sehnala neco v oboru. Zacatek byl dobry jen sem byla pred kolegy dost nervozni. Kolegove me nemaji radi a vedouci me cely rok jen dusi a komanduje. I ma pdycholozka mi rekla ze misto toho abych se vyvijela sem vedle ni cim dal vic utaplejsi. Ona si je toho vedoma ale stejne se ke me chova hnusne i kdyz ji tam otroci. Vi ze s kolegy komunikuju jen kdyz je to potreba ale zadne pratelstvi mezi nami neni. Kdyz ma blbou naladu posle me pro obed, nebo at ji vyzvednu neco co si vcera obednala. Nebo utrousi o me nejakou poznamku a hned mizi z kanclu aby se po jejim navratu uz k te veci nevracelo. Jednou sem se ji na nekoho ptala. Protoze jsem do projektu potrebovala zjistit informace a ona mi odpovedela " jo ale drz o tom hubu" na coz sem nereagovala.
Za par mesici odchazim a je to cim dal horsi. Desi me ze nemam najitou jinou praci kdyz se me misto rusi i kdyz sem tam zoufala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Tak to já bych šla co nejrychleji by to šlo.. 
Nenechala bych si kadit na hlavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když tam stejně končíš, tak nevím, čeho se bojíš. Až zase bude drzá (od doby, kdy mám občanku, si nedokážu představit, že by mi někdo řekl drž hubu) tak normálně popusť uzdu emocím - uleví se ti. Stačí se jenom zeptat, co si to dovoluje, nebo se jí třeba někdy se srandy zeptej, jestli by ti cestou z práce nevyzvedla sako z čistírny (cokoliv), když tys jí skočila pro oběd. 
Záleží na tobě. Já jsem taky šéfovi musela cosi vysvětlit, když si ze mě dělal osobního slouhu ( to jsem ale měla podporu ve vedení, a ty odcházíš, tak je to podobné)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mysli na to, že stejně odcházíš. Těš se na jinou práci a hlavně nauč se - nenechat se sebou tak zametat. Trochu sebevědomí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holka rychle zdrhni a pokud docházíš k psycholožce, začněte pracovat na tvém sebevědomí, jinak práci nenajdeš, já takhle byla pod tlakem 7let, potom jsem si našla jinou práci, ale můžu ti říct že první půlroku jsem byla tak doslova vypsychlá že se zpětně divím že jsem prošla měsícem zaškolení na vedení(jednalo se o vedoucí pozici), dneska už jsem z toho venku, jsou to 4 roky, jsem na MD a docházím na brigádu do práce a dokonce se mi po nich i stýskalo první měsíce když jsem byla doma, už jsem odpočítávala dny kdy skončí šestinedělí 
jde to i jinak než pod tlakem, držím palce, vím co to je 
- Citovat
- Upravit
@BersiEn nevim, co delas za praci, ale pokud jsi sekretarka, holt k tomu patri i chodit sefce pro obedy nebo neco nekde vyzvednout, natankovat auto, apod. Takto to chodi i v nasi firme, sekretarky jsou zkratka od toho zabezpecit sefovi full service. Sef bere nekolikanasobne vyssi plat, musi se venovat strategicke praci nikoli cekani ve fronte v cistirne apod. Navic, kdyz je v praci od rana do vecera, tyto veci si nestiha vyridit po pracovni dobe.
Tvoje sefova tebou evidentne opovrhuje, kdyz na tebe mluvi sproste. Vidi, ze jsi slaba, proto se po tobe vozi. Pokud nema tvoje prace perspektivu a jsi tam nestastna, nevidim duvod tam nadale setrvavat.
- Citovat
- Upravit
@Sanlitun To by to musela mít ve smlouvě, co má přesně na práci. Což asi nemá, proto je rozčarovaná. Mít osobního sluhu by se některým líbilo. Ale co na tom, že práce kvůli takovým prkotinám, které nepatří do pracovní doby, stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Takyjedna píše:
@Sanlitun To by to musela mít ve smlouvě, co má přesně na práci. Což asi nemá, proto je rozčarovaná. Mít osobního sluhu by se některým líbilo. Ale co na tom, že práce kvůli takovým prkotinám, které nepatří do pracovní doby, stojí.
od toho existuje PA - personal assistant. Osobni asistent - popisy funkcnich mist snad existuji v kazde lepsi firme.. Ale tento aspekt prace je tam urcite formulovan vagne.
- Citovat
- Upravit
Nedelam asistentku ani sekretarku. Delam ucetni. Ve smlouve je napsan standart co musim delat plus cinit ukony podle pokynu vedouci.
Ja nechtela byt hruba, chtela sem aby se mi zas ozvali az se misto uvolni ale za tyhle nervy mi to nestoji. Jen skoda ze tu jina prace neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BersiEn
Jednu věc nechápu, když už odcházíš tak proč to řešíš??? Já bych tohle řešila pouze v případě, že nechci nebo nemám odvahu podat výpověď 
Kdysi jsem zažila na pracovišti něco podobného a ve chvíli co jsem tu výpověď dala mi spadl ohromný balvan ze srdce a nosila jsem se po pracovišti jako páv a konečně jsem dokázala nějakou zákeřnou kolegyni kvalitně setřít a v něčem oponovat. Byly to nejkrásnější dva měsíce na tom pracovišti… když jsem každému prostě mohla od srdce říct ať si políbí zadek, páč jsem věděla, že pár týdnů už se neuvidíme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Naprosto tě chápu…jsem v nové práci půl roku, mám čtyři nejbližší kolegy, kteří jsou kamarádi. Ano, jsou to chlapi, co se znají x let, ale tak nějak jsem čekala, že budeme parta, stejně jako byli oni s mou předchůdkyní. No, nepovedlo se. Sice mi nikdo nedělá zle, šéf není hnusnej, práce je na pohodu, ale ten pocit, že spolu jdou do hospody si sednout a mě nic neřeknou…Nebo měsíc po mém nástupu jsem dávala pětistovku na dárek pro kolegu k narozeninám, prý se takhle mezi sebou všichni složí. Ze solidarity jsem přispěla. Já měla narozeniny minulý měsíc. A nic. Poslali mi SMS, v té době jsem byla na nemocenské. Nejde mi o dárek, i kdybych po příchodu do práce dostala karafiát za dvacku..Ale ten pocit 
Nevím, co dělat. Snažím se být milá, ve všem vyhovět, ale bojím se jakkoli výrazněji projevit. Stejně je to zbytečné- máme společnou konverzaci na Whatsappu, ale kdykoli tam napíšu něco já jako reakci na jejich tlachání, nikdo mi neodepíše a dál se baví mezi sebou…Nevím, co dělat. Odejít se mi nechce, mám strach, že to bude všude stejný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Monikap3 hlavu vzhůru, bude líp 
já jsem taky v nové práci, ale jsem tam ze všech nejmladší. Ostatní jsou o 30 let a víc starší a taky se cítim hrozně, nemám si s nimi co říct. Nezajímá mě jejich povídání o jejich starostech, když já jsem úplně v jiném životním období. Ale co, život jde dál. Práci se snažím dělat dobře. Tak, abych odvedla svojí práci a občas se zapojím do debaty, když se mi chce, jinak ne. Nevnucuji se. A kolegové to tak berou. Myslím si, že se nemusím s kolegy kamarádit. Důležitý je, že spolu vycházíme. Kamarády mám jinde, v práci jsou to jen kolegové, takhle to mám já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jasne, když se na to podívám logicky, taky si řeknu, ze si nechodím dělat do práce kamarády. Ale hlavně to s tema narozkama nějak pořad nemůžu vydychat, proste mě to mrzí. Ze mi je predhazovana moje předchůdkyně, kterou zboznovali, jsem si už zvykla. Ale proste není to příjemný a nevim, jak lépe zapadnout. Bojím se každého slova,,co řeknu, aby si to někdo nevylozil jako známku namyšlenosti, což už jsem taky zaslechla, ačkoli namyslena rozhodne nejsem. Kolikrát mám spis opačný problém. Bohužel mám smysl pro humor, který třeba asi šéf nechápe. Takže se radši moc neprojevuju, udělám svou práci a těším se domu. Bohužel nikdo neocení to, ze dobrovolně beru přesčasy, dovolenou jsem si celou nevybrala a když mi sundali sadru, šla jsem ihned do práce, ačkoli jsem minimálně týden ještě měla byt doma… jestli já ze sebe nedělám vola… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Monikap3 za sebe bych Ti doporučila se na to vyprdnout a najít si jinou práci. Já osobně jsem v práci, kde jsem nejen nezapadla, ale bylo tam i dusno a nepříjemně, vydržela půl roku, a to jen proto, že to bylo první zaměstnání a nutně jsem potřebovala praxi v oboru. Měla jsem obdobné pocity - moc jsem se snažila s každým vyjít, být nápomocná, ochotná, podílela jsem se na dárcích - i u lidí, co se ke mě nechovali pěkně. Hodně jsem se soustředila na to, co říkám, a stejně jako Ty jsem se bála projevit, protože mi přišlo, že jsem na jiné vlně, nebo že si to, co říkám, vykládají kolegové jinak. Také jsem se setkala s tím, že si jedna (btw příšerná kráva) myslela, že se nad ní povyšuji, no koukala jsem jak sůva, jelikož bych spíš řekla, že jsem jí poníženě lezla do zadku, neboť evidentně na vztazích s ní visela kariéra každého nováčka. Ona nakonec byla hlavním důvodem, proč jsem odešla. Dlouho jsem přemýšlela, jestli to bylo mnou, ale když jsem se posléze náhodou setkala v jiné práci s kolegyní, která tam dělala také a měla s paní „dokonalou“ prakticky stejné zkušenosti, velmi mě to uklidnilo a později ještě jednu slečnu, co tam byla jako brigádnice a zdrhla jim po měsíci, tak už jsem byla úplně v pohodě
Dnes vím, že již nikdy více bych nepracovala někde, kde mi nesedí kolektiv a už vůbec nikdy bych se sebou nenechala tak orat. Vztahy na pracovišti považuji za jeden z nejdůležitějších faktorů a jsem schopná ho i lehce nadřadit nad výši mzdy. Dle mého názoru je třeba uvědomit si, že v práci trávíte většinu svého času a prostě pokud se tam necítíte dobře, z jakéhokoliv důvodu, tak se to po nějaké době nutně projeví na psychice, a to za to nestojí. Pocit odstrčení a to, že se necítíš ve své kůži a vůbec to, že se bojíš projevit, prostě není v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
