Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@stinga Právě, že jsem si ho dělala online a vyšel blbě, proto to řeším.
@Terezaa61 Spíš, že neukazuje, nenosí mi hračky, hrát si se mnou ho nějak nebaví a z činností dělá max to, že si posílá autíčko a leze za ním nebo ho má mezi nožkama a jezdí s ním. Taky to že neslyší na jméno. Máma mi řekla, že jí se na jméno otočí, ale když jsem tam byla s ním taky se neotočil. Takže proto, kdyby jen nemluvil neřešila bych to.
@maminka1999 píše:
@Terezaa61 Spíš, že neukazuje, nenosí mi hračky, hrát si se mnou ho nějak nebaví a z činností dělá max to, že si posílá autíčko a leze za ním nebo ho má mezi nožkama a jezdí s ním. Taky to že neslyší na jméno. Máma mi řekla, že jí se na jméno otočí, ale když jsem tam byla s ním taky se neotočil. Takže proto, kdyby jen nemluvil neřešila bych to.
Hele můj syn neukazoval, nedělal paci paci, ani jak si veliký, nic na povel. Naprosto mě ignoroval. Mluvit začal až po druhém roce, do té doby neřekl téměř žádné slovo. Nehrál si, jen mi celou dobu visel na noze a jediné co chtěl bylo, abych ho nosila. Nikdy si nehrál s miminkovskymi hračky, když už, tak si vzal hračku od staršího bráchy. Knížky ho nezajímají doteď. Neexistovalo, aby si ho někdo vzal do náručí, ihned ječel. Měl mega separačku do skoro tří let. Je neskutečně vzteklý a dokáže se vztekat i v noci ze spaní. Každou noc se budí a to má tři roky. A je zdravý.
Úplně normální dítě. Přestaň v něm hledat znaky autismu a užívej si své dítě.
@Meggiska Děkuji moc, právě že moje máma mi říká jak je ok, ale když vidím známé co mají děti s tím, že on ti jako neukazuje a nedělá tyhle věci a jak koukají, tak mě to dost nahlodává. Vím, že bych neměla poslouchat cizí lidi, ale když to mám ze všech stran, tak mi to už nejde vypouštět. U doktorky bylo právě už špatně na roční prohlídce že nemluví, nemává a nedělá podobné blbiny, takže se fakt děsím tý 18 měsíční.
@maminka1999 píše:
@Meggiska Děkuji moc, právě že moje máma mi říká jak je ok, ale když vidím známé co mají děti s tím, že on ti jako neukazuje a nedělá tyhle věci a jak koukají, tak mě to dost nahlodává. Vím, že bych neměla poslouchat cizí lidi, ale když to mám ze všech stran, tak mi to už nejde vypouštět. U doktorky bylo právě už špatně na roční prohlídce že nemluví, nemává a nedělá podobné blbiny, takže se fakt děsím tý 18 měsíční.
Naše preventivní prohlídky jsou spíš o tom, že já mluvím, protože syn je naprosto nespolupracující. Třeba teď na tříleté prohlídce jsme ho zvládli zvážit a doktor mu viděl do krku, protože to celé hystericky prořval, utíkal, ječel a naprosto nereagoval na nikoho. A v roce mi nemluvil teda ani jeden syn. Do toho jsou oba malí a hubení, my jsme ve všem „mimo tabulky“, ale kluci jsou zdraví. Mladší je prostě svůj a je to s ním fakt náročné. Ale on má jen prostě svoji hlavu.
@maminka1999 píše:
@stinga Právě, že jsem si ho dělala online a vyšel blbě, proto to řeším.
Sestra v ordinaci mi dává ten dotazník na posledni návštěvě před 18m prohlídkou při očkování a klade mi na srdce, abych to nevyplnovala dřív, protože to zkresluje.
Tvuj syn je trošku pozadu oproti mým dceram, ale je to kluk. A kluci to mají jinak. Syna nemám, ale kluci v okolí na mě působili vždycky taky trochu jako autisti a vyrostli z toho. Jeden chodil pořád zavírat a rozsvecovat, druhý neřekl do 2 let snad ani máma.
Já myslím, že snad každý malý dítě má nějaký autisticky rysy. A drtivá většina z nich vyroste. My máme 3 deti. Nejstarší byl jako malej nejsikovnejsi, všechno uměl, věděl, zvládal, nic s ním nebyl problém, vyvoj zcela ok, jen spánek hrůza. Autisticky rysy se u něj začaly vyvíjet až postupně ve skolkovem věku. Teď chodi do druhé třídy, podezření na AS, asi ho fakt má, po mně, ale papíry na to nechceme. Druhej syn od mimina totální mimoň, kníže Ignor, jak tu někdo psal. Nemluvil, neukazoval, na jméno nereagoval, pozornost nechtěl, nesdilel… měli jsme fakt strach. Ale postupně z toho vyrostl, má dost jiných diagnoz, ale autismus v 5 letech vyloučen. Třetí dítě se zatím jeví zcela ok, tak to tak snad i zůstane. V 16 měsících bych opravdu du nehledala symptomy ničeho a v klidu si užívala šikovného prcka.
@maminka1999 píše:
@stinga Právě, že jsem si ho dělala online a vyšel blbě, proto to řeším.
Pises skoro 16mesicniho syna, takze je mu 15 mesicu. Tento test se nema delat driv nez v 18 mesicich. A stejne se to vetsinou resi tak, ze kdyz v 18 mesicich vyjde blbe, tak se opakuje ve 2 letech. Delat si ho dopredu nema smysl. Stresovat se tim je kontraproduktivni.
Zdravím, už jednou jsem tu od Vás dostala sodu a asi bych jí potřebovala znova. Alespoň doufám, že ji znova dostanu.
Mám skoro 22 měsíčního syna a mám pochybnosti ohledně jeho vývoje.
Nemluví. Říká jen Máma, táta, nenen, mmmm -mléko a občas něco jako ňami. To je celé. Párkrát řekl noha, voda, tyka (kytka), tyk (bing), ato (auto), diti (děti/hřitě), blé, a často dělal brrm auto a říkal nejde. Tohle vše vymyzelo už asi měsíc. Jinak kousat začal až tak v 18 měsících. Do nedávna vše kašovité. Teď už mu to jde.
Je i fakt, že teď jsem se mu málo věnovala. Otěhotněla jsem a první trimestr byl masakr, takže i když je mi to blbé hodně jsem mu pouštěla tv a to jsem podělala. Byla jsem neustále unavená a pochybila jsem. Teď si to vyčítám.
Nejprve jsem se hodně bála autismu, ale většina autistických rysů u syna dle mého vymizela. Občas jde tedy po špičkách, ale to je tak 2× týdně a ujde max. dva metry. Jo a začal mít trochu respekt k větším dětem. Znepokojeně je pozoruje. V podobném věku mu nevadí. Občas tedy dělá rutině na zahradě to že přenáší hlínu nebo kamínky.
Ale jinak má rád změnu prostředí, rád navazuje oční kontakt s lidmi co zná. Cizí moc nemusí. Když se naštve jde se ke mě uklidnit objetím. Nemá rád rutinu nebo nějaký systém. Stejné hřiště ho dlouho nebaví, potřebuje změnu. Mazlí ze pusinkuje a je rád pusinkován. Třeba když přijde táta z práce úplně na něj radostně skočí a obejme ho.
Je hodně akční, běhá sem a tam. Má rád klouzačku kolotoč různé prolejzky nebo moc rád uklízí. Běhá s koštětem nebo houbičkou a dělá že utírá stůl apod. Test na autismus dopadl dobře, opakovat nemusíme.
Jediné co mě trochu znepokojilo bylo to, že doktorka trochu pokládala otázky podle sebe a ne přesně podle testu. Kdyby to bylo přesně podle testu 2 otázkami by syn neprošel. Byli to otázky ohledně ukazování. Syn takřka neukazoval ani teď neukazuje. V těch 18 měsících docela ukazoval v knížce (beruška, včelka, opička, had a pár dalších zvířátek) Po těch 18 měsících začal ukazovat na blízko jen na něco co chtěl ale už ne na povel v knize. Sama nevím jestli se tomu dá říkat ukazování. Tak schválně je to ukazování nebo ne?
Někdy ležíme a syn mi třeba prstem ukáže na nos, já mu řeknu ano to je nos. Jednou se stalo, že mi přinesl pytlík těstovin a ukázal na ty těstoviny prstem. Tak jsem mu je uvařila. Prostě si tím ukazováním nejsem jistá, protože typicky neukazuje. Př. Jsme třeba ve výtahu tam je červená značka a on z blízkosti na ni ukáže a někdy se k tomu usměje. Někdy třeba ukáže ven z okna ale přijde mi že si spíš ukazuje pro sebe než jako forma komunikace. Ukáže prstem třeba na berušku co leze, ale fakt z takové blízkosti že to vypadá někdy jako štouchnutí.
Syn komunikuje svým způsobem. Rád vše sám. Když něco potřebuje natahuje se po tom a když nedosáhne chce na ruku aby ho k tomu zvedla a podal si to sám. Když mu řeknu ukaž mi co bys chtěl tak mě tam dovedl za ruku a čeká, prostě neukáže. Když se ho snažím přimět aby ukázal tak začne plakat a říká nenene. Říkal,,nejde´´ ale to už neříká. Pokud může pokusí se si poradit sám. Vyšplhá tam, přitáhne i židli apod.
Mám i trochu obavy z porozumění. Někdy si říkám jak hezky rozumí a někdy ne. Syn nebyl dítě co by dělalo rádo paci paci. Vytáhli jsme to z něj párkrát a to bylo dost. Tchán byl prý stejný. Nemával nedělal paci paci (nikdy) a je to zdravý hodně ukecaný a dost extrovertní typ. Takže tohohle se taky tolik nebojím. Rozumí skoro vždy slovům jako pojď, ná, koukej, chceš tohle.., půjdeme se koupat, pojď si umýt ručičky, dej, vyplivni to, blé, nejde to, tyty, přebalíme, hají, hačí, udělej hop a tomu podobné. Ale třeba abych mu řekla přines mi boty nebo tohle a tohle. Nepřinese. Podá věc když má náladu a jen když je v jeho těsný blízkosti. To co mí v ruce podá vždy. Někdy mě samozřejmě dokáže dokonale ignorovat. Ale všude čtu, když rozumí všemu tak je to v pohodě. Ale to je přeci blbost. Nemůže snad v 22 měsících rozumět všemu, ne?
Dále umí krásně jíst lžičkou, když má hlad
Jinak to dokonale rozpatlá všude. Když má žízeň přinese flašku abych mu jí otevřela. Dneska mi poprvé přines obrázek co namaloval. Přines ho a měl radost, že mu děkuju a hned mě objal. Pak začal plakat. Chtěl totiž abych mu podala fixy a mohl si kreslit. Nebylo to za účelem udělat mi radost. Někdy tedy nějakou hračku přinese a pochlubí sem ale opravdu jednou za uherák.
S hračkami si hraje normálně. Ale zase, nebaví ho třeba stavět kostky jako všechny děti. Postaví max jednu a peče na to. Umí to, ale nechce. To samé vkládačky. Vloží kolečko a dlabe na to. I když si myslím, že to umí jen ho to nebaví. Rád je na pískovišti, dává písek do kyblíku kope díry apod. Bábovky spíš jen bourá a dělá že je staví tak že do nich mlátí lopatkou. Přijde mi jako normální dítě. Jen nesplňuje takové ty standarty co všude píšou. Opakuje jen to co ho baví, třeba indiánek, nebo nějaké blbost. I mi pomáhá s domácími prácemi. Miluje aktivitu v pohybu, ale odrážedlo mu zatím nic neříká. Nějak nepochopil, že si musí sednou.
Ale furt mi tam vrtá hlavou to ukazování a to že přestal říkat některá slova. V okolí mi říkají, že jsem blázen. Máma, muž, tchýně. Že hledám něco co tam není, ale potřebuji asi i tohle ujištění. S dětmi moc v kontaktu není. Dětský koutek nám zavřeli a jsme z malé vesnice. Ale kamarádek děti podle jejich popisu umí ve 2 letech abecedu i po zpátku, takže i tohle nepomáhá. Nevím jestli to jsou těhotenský hormony nebo co zase. Přitom po tom co jste mi tu před pár měsící vynadali byla jsem ok. Asi to potřebuju znova.
Kdo to dočetl až se gratuluji a moc si vážím každého názoru.
@Havlova Kamarádka mi totiž řekla, že to ukazování není. Musí prý ukazovat i na dálku a aby mě upozornil na něco zajímavého. Doktorka mi řekla na 18 měsíční, že to jeho ukazování stačí, ale teď jsem byla zase nahlodaná. Pořád máme doktorku staršího ročníku, tak si věci raději ověřuji.
@maminka1999 píše:
Zdravím, už jednou jsem tu od Vás dostala sodu a asi bych jí potřebovala znova. Alespoň doufám, že ji znova dostanu.
Mám skoro 22 měsíčního syna a mám pochybnosti ohledně jeho vývoje.
Nemluví. Říká jen Máma, táta, nenen, mmmm -mléko a občas něco jako ňami. To je celé. Párkrát řekl noha, voda, tyka (kytka), tyk (bing), ato (auto), diti (děti/hřitě), blé, a často dělal brrm auto a říkal nejde. Tohle vše vymyzelo už asi měsíc. Jinak kousat začal až tak v 18 měsících. Do nedávna vše kašovité. Teď už mu to jde.
Je i fakt, že teď jsem se mu málo věnovala. Otěhotněla jsem a první trimestr byl masakr, takže i když je mi to blbé hodně jsem mu pouštěla tv a to jsem podělala. Byla jsem neustále unavená a pochybila jsem. Teď si to vyčítám.
Nejprve jsem se hodně bála autismu, ale většina autistických rysů u syna dle mého vymizela. Občas jde tedy po špičkách, ale to je tak 2× týdně a ujde max. dva metry. Jo a začal mít trochu respekt k větším dětem. Znepokojeně je pozoruje. V podobném věku mu nevadí. Občas tedy dělá rutině na zahradě to že přenáší hlínu nebo kamínky.
Ale jinak má rád změnu prostředí, rád navazuje oční kontakt s lidmi co zná. Cizí moc nemusí. Když se naštve jde se ke mě uklidnit objetím. Nemá rád rutinu nebo nějaký systém. Stejné hřiště ho dlouho nebaví, potřebuje změnu. Mazlí ze pusinkuje a je rád pusinkován. Třeba když přijde táta z práce úplně na něj radostně skočí a obejme ho.
Je hodně akční, běhá sem a tam. Má rád klouzačku kolotoč různé prolejzky nebo moc rád uklízí. Běhá s koštětem nebo houbičkou a dělá že utírá stůl apod. Test na autismus dopadl dobře, opakovat nemusíme.
Jediné co mě trochu znepokojilo bylo to, že doktorka trochu pokládala otázky podle sebe a ne přesně podle testu. Kdyby to bylo přesně podle testu 2 otázkami by syn neprošel. Byli to otázky ohledně ukazování. Syn takřka neukazoval ani teď neukazuje. V těch 18 měsících docela ukazoval v knížce (beruška, včelka, opička, had a pár dalších zvířátek) Po těch 18 měsících začal ukazovat na blízko jen na něco co chtěl ale už ne na povel v knize. Sama nevím jestli se tomu dá říkat ukazování. Tak schválně je to ukazování nebo ne?
Někdy ležíme a syn mi třeba prstem ukáže na nos, já mu řeknu ano to je nos. Jednou se stalo, že mi přinesl pytlík těstovin a ukázal na ty těstoviny prstem. Tak jsem mu je uvařila. Prostě si tím ukazováním nejsem jistá, protože typicky neukazuje. Př. Jsme třeba ve výtahu tam je červená značka a on z blízkosti na ni ukáže a někdy se k tomu usměje. Někdy třeba ukáže ven z okna ale přijde mi že si spíš ukazuje pro sebe než jako forma komunikace. Ukáže prstem třeba na berušku co leze, ale fakt z takové blízkosti že to vypadá někdy jako štouchnutí.
Syn komunikuje svým způsobem. Rád vše sám. Když něco potřebuje natahuje se po tom a když nedosáhne chce na ruku aby ho k tomu zvedla a podal si to sám. Když mu řeknu ukaž mi co bys chtěl tak mě tam dovedl za ruku a čeká, prostě neukáže. Když se ho snažím přimět aby ukázal tak začne plakat a říká nenene. Říkal,,nejde´´ ale to už neříká. Pokud může pokusí se si poradit sám. Vyšplhá tam, přitáhne i židli apod.
Mám i trochu obavy z porozumění. Někdy si říkám jak hezky rozumí a někdy ne. Syn nebyl dítě co by dělalo rádo paci paci. Vytáhli jsme to z něj párkrát a to bylo dost. Tchán byl prý stejný. Nemával nedělal paci paci (nikdy) a je to zdravý hodně ukecaný a dost extrovertní typ. Takže tohohle se taky tolik nebojím. Rozumí skoro vždy slovům jako pojď, ná, koukej, chceš tohle.., půjdeme se koupat, pojď si umýt ručičky, dej, vyplivni to, blé, nejde to, tyty, přebalíme, hají, hačí, udělej hop a tomu podobné. Ale třeba abych mu řekla přines mi boty nebo tohle a tohle. Nepřinese. Podá věc když má náladu a jen když je v jeho těsný blízkosti. To co mí v ruce podá vždy. Někdy mě samozřejmě dokáže dokonale ignorovat. Ale všude čtu, když rozumí všemu tak je to v pohodě. Ale to je přeci blbost. Nemůže snad v 22 měsících rozumět všemu, ne?
Dále umí krásně jíst lžičkou, když má hladJinak to dokonale rozpatlá všude. Když má žízeň přinese flašku abych mu jí otevřela. Dneska mi poprvé přines obrázek co namaloval. Přines ho a měl radost, že mu děkuju a hned mě objal. Pak začal plakat. Chtěl totiž abych mu podala fixy a mohl si kreslit. Nebylo to za účelem udělat mi radost. Někdy tedy nějakou hračku přinese a pochlubí sem ale opravdu jednou za uherák.
S hračkami si hraje normálně. Ale zase, nebaví ho třeba stavět kostky jako všechny děti. Postaví max jednu a peče na to. Umí to, ale nechce. To samé vkládačky. Vloží kolečko a dlabe na to. I když si myslím, že to umí jen ho to nebaví. Rád je na pískovišti, dává písek do kyblíku kope díry apod. Bábovky spíš jen bourá a dělá že je staví tak že do nich mlátí lopatkou. Přijde mi jako normální dítě. Jen nesplňuje takové ty standarty co všude píšou. Opakuje jen to co ho baví, třeba indiánek, nebo nějaké blbost. I mi pomáhá s domácími prácemi. Miluje aktivitu v pohybu, ale odrážedlo mu zatím nic neříká. Nějak nepochopil, že si musí sednou.
Ale furt mi tam vrtá hlavou to ukazování a to že přestal říkat některá slova. V okolí mi říkají, že jsem blázen. Máma, muž, tchýně. Že hledám něco co tam není, ale potřebuji asi i tohle ujištění. S dětmi moc v kontaktu není. Dětský koutek nám zavřeli a jsme z malé vesnice. Ale kamarádek děti podle jejich popisu umí ve 2 letech abecedu i po zpátku, takže i tohle nepomáhá. Nevím jestli to jsou těhotenský hormony nebo co zase. Přitom po tom co jste mi tu před pár měsící vynadali byla jsem ok. Asi to potřebuju znova.
Kdo to dočetl až se gratuluji a moc si vážím každého názoru.
No řeknu ti to tak.. tebe baví dělat furt dokola ty samé věci, které umíš? A ještě na povel?
Dcera ráda jezdila na odrážedle a stavěla komínky z kelímků. Přestala. Další 3 měsíce by jí k tomu nikdo nedonutil. Prostě nechtěla. Tak jsem hračky schovala. Teď si jich všimla a zase staví a jezdí jak drak. Syn třeba na odrážedle začal až ve 2,5 letech a do té doby ho nechápal. Je to stejně jedno, teď švihá na koloběžce a nemá problém.
Jinak píšeš že nemluví, ale dle mého mluví na svůj věk docela obstojně. Hlavní je jak rozumí, pokud víš, že z 90% rozumí, tak není třeba řešit. Některým dětem to mluvení trvá, stačí ho v tom podporovat a bude se to zlepšovat. To že někdy nereaguje je normální, je to dítě…
Ukazování není jenom to, že ukáže obrázek v knížce na povel, ale že SDÍLÍ POZORNOST. Tzn, že ukáže na nějaký předmět a podívá se ti do očí. Chce tvou pozornost a chce ji na něco konkrétního. Přijde za tebou a chce po tobě něco.
Druhá věc je, že vnímá cizí děti, nemusí si s nimi hrát, některé děti prostě nejsou společenské.
S hračkama si hraje takovým způsobem k jakému jsou určené…
Nikdy nesrovnávej ostatní děti s tím tvým. Nikdy. Nemá to vůbec žádný smysl.
Jo a doktorka to nedělala nějakým „svým“ způsobem. Doktoři mají k dispozici rozšířený MCHAT kde jsou uvedené příklady a způsob jak rozlišit, jestli je odpověď ano nebo ne.