Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Zdravím maminky,menší dotaz, ráda či zkušenost? Moje holčička bude mít za týden 2 roky. Teď ohledně chování, v roce a půl jsme postupovali u mudr dotazník a vyšlo nám vícekrát ne. Čili mudr navrhla dotazník zopakovat znovu před druhým rokem, který vyšel zcela ok. Jenže dcera byla hrozně nepříjemná, vztekala se jen, takže opravdu se na nás mudr dívala špatně a dala nám kontakt na Applu.
Děkuji..
Co dcera dělá? Má očni kontakt, směje se na mě, kdo se jí líbí, zatím jde, dává pusinky, dělá tuli tuli. Rozumí co jí říkám jako haci, stoupni, podej to, co jí řeknu převážně podá, rozumí, na vše ukáže, v knížkách ukazuje a jí říkám co to je. Nočník zvládla rychle po roce půl, ji sama, spí pěkně. Ráda jezdí na odrazedle, staví kostky, všude vylezla, ráda do schodů ze schodů, opakuje postavičky z TV, dělá ze telefonuje, apod. Ale venku kolikrát neposlechne, řeknu stůj a schválně jde. Když řeknu ne, dokáže se pěkně vzteknout a hlavně ale moc nemluvítím myslím, že krom zvatlani během dne, řekne pár slov, jako táta, baba, děda, jede, kde, tam, jeee, zvuky zvířátek 3 ale máma už zopakovat nechce, jesi je to tím že jsem s ní stále převážně jen já?
.. Nepapouskuje a mudr říkala že má mít zásobu o 100 slovech což rozhodně nemáme
.. Má ráda hry jako kde je, schová někdy hračku pak ji najde, zatleska si, malování ji moc nebaví. ‚kamarádky‘ v jejím věku mluví o dost více..
Mate s tím prosím zkušenosti někdo rady typy? :/ o knížky se začala zajímat nedávno, neposedi moc, ale puzzle a vkladacky zvládá pěkně.. Jako mimčo byla moc hodnoucka, říkám si jesi jsem něco nepodcenila?.. Když se někdy vzteka Mácha rukama.. Jinak skáče, dupe, tancuje, pozná červenou a zelenou na přechode kdy jít kdy ne..
Mam to same. Dcera nemluvi, dela to, co tvoje. Takhle dle popisu tvoje doktorka znacne prehani. Pokud udrzuje ocni kontakt a nedela nejake divnejsi veci, toceni koleckama a stereotypni hry, tak to pravdepodobne autismus nebude. Do Aply je objednaci doba vic nez rok a jeste se to plati. Pokud se nezlepsi mluveni, tak pred tretim rokem najdi logopeda, to se da neco uz lip cvicit. Zatim je dobre je cist pred spanim, vytleskavat do rytmu, prohlozet detske knizky pravidelne po urcitou dobu kazdy den, popisovat veci, nedavat tablety a poustet prehnane telku. To bude dobry, nepanikar. Kazdy ma jine tempo.
@Anonymní píše:
Nekomunikoval, nerozuměl, neměl oční kontakt, nereagoval na nic a to ani na jméno, nesmál se, neukazoval, bál se hlasitých zvuků…
Aha, a nakonec to tedy nic nebylo a byl prostě jen svůj? ![]()
@Anonymní píše:
Aha, a nakonec to tedy nic nebylo a byl prostě jen svůj?
Má ADHD a vývojovou dysfazii.
@Anonymní píše:
Mam to same. Dcera nemluvi, dela to, co tvoje. Takhle dle popisu tvoje doktorka znacne prehani. Pokud udrzuje ocni kontakt a nedela nejake divnejsi veci, toceni koleckama a stereotypni hry, tak to pravdepodobne autismus nebude. Do Aply je objednaci doba vic nez rok a jeste se to plati. Pokud se nezlepsi mluveni, tak pred tretim rokem najdi logopeda, to se da neco uz lip cvicit. Zatim je dobre je cist pred spanim, vytleskavat do rytmu, prohlozet detske knizky pravidelne po urcitou dobu kazdy den, popisovat veci, nedavat tablety a poustet prehnane telku. To bude dobry, nepanikar. Kazdy ma jine tempo.
Děkuji. Nějaké divnejai věci sem nezpozorovala krom toho, že si hrozně ráda hraje s vodou, takže si lije do misek apod.,, což mě někdy přivádí k šílenství 😅. S kolečka a si párkrát točila, když dostalq nové odrazedle, cca kolem jednoho roku, vždy tak minutku, udělal brrm brrm a přestala. Ty pohádky před spaním jsme teď začali číst každý večer, že začátku ji to vůbec nezajímalo že čtu, ale teď mi přijde, že poslouchá, leží, občas slovíčko co zná zopakuje. Ráda reaguje na pejsky, to hned baaf baaf, na kačenky bobaa kac kac. To tleskání zkusíme, tablet ani telefon ji na hraní nedávám, nejsem zastánce tohoto a telku sme omezili na nezbytné nutnou dobu na dopoledne pro chvíli klídku.. 😅 🤗
S tím že na batolata se nemá mluvit haci, ťap tap a podobně že pak nemluví je nesmysl. Respektive s dítětem je potřeba mluvit tak aby rozumělo a když vidím že mi nerozumí tak to holt člověk musí zjednodušit.
Jinak s tím čtením myslíte že už má smysl v roce a půl? Já zatím večer před spaním prevypravim všechno co jsme za celý den dělaly. Občas je toho opravdu spoustu.
@Anonymní píše:
Má ADHD a vývojovou dysfazii.
Ajo ajo, tak držím palce ať to jde vše po dobře cestě ![]()
@Anonymní píše:
Děkuji. Nějaké divnejai věci sem nezpozorovala krom toho, že si hrozně ráda hraje s vodou, takže si lije do misek apod.,, což mě někdy přivádí k šílenství 😅. S kolečka a si párkrát točila, když dostalq nové odrazedle, cca kolem jednoho roku, vždy tak minutku, udělal brrm brrm a přestala. Ty pohádky před spaním jsme teď začali číst každý večer, že začátku ji to vůbec nezajímalo že čtu, ale teď mi přijde, že poslouchá, leží, občas slovíčko co zná zopakuje. Ráda reaguje na pejsky, to hned baaf baaf, na kačenky bobaa kac kac. To tleskání zkusíme, tablet ani telefon ji na hraní nedávám, nejsem zastánce tohoto a telku sme omezili na nezbytné nutnou dobu na dopoledne pro chvíli klídku.. 😅 🤗
Tleskani detskych rikadel, písničky s pohybem - napriklad Hana Kysova myslím, ale na netu sezenes toho dost. Klepat klidne drivkama kostkama, k tomu zpivat spolecne nebo sama zpocatku. Ctete, pro rozvoj vztahu ke cteni je dobry zapojit i tatku, menit hlasy dle postav…udelat z toho ritual idealne pro celou rodinu. Cteni klidne od narozeni, vnimaji to, jsou na to vyzkumy, vypada to, ze to souvisi pak i s lepsimi vysledky ve skole a hlavne vztah ke cteni. Prohlizet leporela a detske knihy klidne od par mesicu, pozdeji taky, oni so zvyknou, ale musi to byt pravidelne treba denne urcitou dobu, pomaha to i k telesnemu kontaktu a vazbe mezi rodicem a ditetem. Ja uz mam i starsi prosle logopedii, taky pozde mluvil, tak uz vim co a jak, i chovani bylo problematicky, ale spravilo se. Bud v klidu.
Podle vyzkumu to smysl ma, klidne od narozeni, nektere verejne knihovny uz delaji program Bookstart kde se cte uz kojencum a davaji se darkove sady s knizkama, kdyz si zvyknou co nejdriv, muze jim to pomoct i pak ve skole a se slovni zasobou, v roce a pul urcite to smysl ma. Leporela detsky knizky, basnicky, vzit je do knihovny treba at uz na program pro deti nebo jen tak vybrat neco, aby videli vztah ke kniham od mala, aby oba rodice nejlip cetli treba pred spanim. Taky kupovat detske casopisy, delat ty ukoly, hadanky to vse prispiva k rozvoji reci.
@Anonymní píše:Tak my doma máme fůru dětských knížek, lepoler přes den sama o ne jeví zájem prohlíží ukazuje pojmenovává koukáme spolu ale moc o čtení to není spíše tady to je kočka ona řekne mnaou mňau nebo čiči papá já na to ano pije mlíčko atady je strom co je na stromě ona jabiiii.. ano ja jablíčko ty se jedí jsou moc dobre.. atd sem tam nějaké krátké říkanky přečtu u toho ale souvislé nečtu… Ona sama když něco zná pojmenovava. Ale čtení před spaním je vyšší level kdy já něco budu číst ona neuvidí co.. taky nevím zda nebude chtít vidět co v té knížce mám a nebude pak třeba chtít spát.. ale zkusím tedy vysloveně něco precist. Knížek name opravdu spoustu.
@ludmilaadamkovaPodle vyzkumu to smysl ma, klidne od narozeni, nektere verejne knihovny uz delaji program Bookstart kde se cte uz kojencum a davaji se darkove sady s knizkama, kdyz si zvyknou co nejdriv, muze jim to pomoct i pak ve skole a se slovni zasobou, v roce a pul urcite to smysl ma. Leporela detsky knizky, basnicky, vzit je do knihovny treba at uz na program pro deti nebo jen tak vybrat neco, aby videli vztah ke kniham od mala, aby oba rodice nejlip cetli treba pred spanim. Taky kupovat detske casopisy, delat ty ukoly, hadanky to vse prispiva k rozvoji reci.
Moje dieta do tri a pol roka nerozpravalo okrem mama a tata nic. Potom sa v priebehu pol roka sa rozrozpravalo, krasne rozpraval r hned a vsetko dobehol. Recove centrum dokonca nema nic spolocne s inteligencnym centrom. Dnes, ked je v teenagerskom veku by som bola radsej, keby rozpraval o polovicu menej
… neskutocne je doma ukecany ![]()
My čtení před spaním provozujeme cca od toho 1,5 roku a to tak, že sedí přitulený ke mně a do knížky (s obrázkama) vidí - jinak by ho to samozřejmě nebavilo. Teď má tři a pořád to má takhle rád. Dočteme, zhasnu, lehne, dám pusu a spí. Ze začátku ukazování obrázků, teď už čteme krátké pohádky s příběhem. Později jsem zkoušela delší pohádky bez obrázků. Vydržel, ale myslím, že ho tom moc nevzalo, obrázky jsou pořád ještě důležité.
No a v čem byl v dotazníku problém? A přetrvává to?
Důležitý je ten oční kontakt, ale musí být opravdu „intenzivní“. Ne sem tam mrknout, ale opravdu „být na příjmu“, reagovat, napodobovat, aktivovat vás, ujišťovat se, že na ni koukáte…
Další důležitý bod je ukazování. Ukazuje vám? A kam se podívá, když ukazujete vy? Na to, co ukazujete, nebo na ten prst?
A sdílí ve smyslu, že se chce opravdu jenom podělit o radost? (Mámo, podívej, kočka) Nebo vás spíš používá jako nástroj, když si s něčím neví rady, používá vaše ruce k ukazování apod?
To halo halo a další napodobivá hra jsou taky důležité, chápe, že je něco jenom jako? Jako vaří, jako krmí panenky, jako třeba krájí ovoce nebo cokoliv? To bývá pro autisty složité, zpravidla to berou tak, že věc prostě je, nebo není, jakýpak jako.
Počet slov není až tak důležitý, spíš jestli komunikuje. Ať už gesty, zvuky, patvary, prostě aby měla chut a snahu komunikovat.
A co rituály? Zaběhlé zvyky, přes které nejede vlak, stereotypní pohyby stylu skákání, třepání rukama, hučení?
Dotazník rozhodně není zbytečný, naopak, hrozně moc dětí tratí na tom, že se různé neurovývojové poruchy nezachytí včas. Protože čím dřív se zachytí, tím dřív se může s dítětem cíelně pracovat a čím dřív, tím lepší výsledky.
Rozhodně bych to nebrala jako nějaké strašení, ale je dobré vědět, co ohlídat a případně trénovat. Děti se stejnou startovní čárou vypadají za rok dva úplně jinak, když se jim rodič specificky věnuje, než když mávne rukou, že to je jenom strašení a blbost a kdovíco. Takže z toho můžou děti jenom těžit, i kdyby to znamenalo nějakou „zbytečnou“ práci navíc, tak se svět neboří, horší je nechat bez pomoci ty, co to potřebují.
Já začala shánět odborníky na roce a půl, když mi syn začal být podezřelý, to jsem ještě byla za úzkostlivou hysterku, co vidí kdovíco. A měla jsem pravdu a synovi strašně pomohlo, že jsme včas nasadili všechny síly a pomáhali vývoji, jak se dalo. Čekat do nějakých pěti let a „nenechat se plašit“ byl by na tom podstatně hůř.
Appla u dvouleťáka je ovšem vtipná, čekačky jsou v řádu let. To už v tomto věku spíš pri pochybnostech navštívit dobrého psychologa, předem se vyptat, jestli pracuje i s tak malými dětmi, protože to nebývá zvykem. A čekačky tak půl roku jsou taky.
Případně by se dala kontaktovat Raná péče v místě bydliště, i pro to základní info, co ohlídat.
Ono je to hodně těžké i v tom, že nejsou žádné univerzální rysy, které jasně řeknou, že autismus ano, nebo ne. Každý autista je jiný, jak v míře postižení, tak v intelektu, motivaci se něco učit, temperamentu, povaze… Nejde to brát tak, že autista je jedině takový, že…
Ale jak to popisujete, tak dcerka na ten první nástřel moc nevypadá… Ale v případě pochybností bych osobně někam na poradu zašla, za mě lepší třikrát „zbytečně“ než jednou nejít, když je to potřeba. I kydby jen pro klid duše, že všechno je v pořádku.
Jo a ještě dvouleťák by měl rozumět. Bezpečně a všemu. Určitě to tak je?
Oni jsou totiž přeborníci v odečítání ze situace a neverbálního dění a není to často moc poznat, že nerozumí. U syna jsem si toho všimla jen já, zbytek mě přesvědčoval, že určitě rozumí, podívej, vždyť reaguje! Jenže on reagoval na situace - beru bundu z věšáku, tzn. jdeme ven, beru ručník, jdeme se koupat a podobně, takže to vypadalo, že rozumí, co mu říkám.
Otestovat nejlépe tak, že si sednete, ruce do klína, žádná nápověda v gestech, v řeči ve věcech. A říkat věci, na které víte, že bývá bouřlivá reakce. Třeba Jdeme ven na hřiště. Chceš zmrzlinu? Jdeme dělat (něco nepopulárního, co dítě spolehlivě naštve). A dál zkoušet instrukce: Přines si boty/hrneček/z pokojíčku panenku… Případně i složitější věci, Dej panenku na židli, pod židli atd. A uvidíte, co reálně rozumí a co ještě ne.
Pro děti s lepší slovní zásobou se pak už používají trochu složitější věci jkao třeba: Z čeho pijeme? Co si vezmeme, když venku prší atd.
Porozumění je první klíčový faktor, od kterého se lze odpíchnout dál.
Nekomunikoval, nerozuměl, neměl oční kontakt, nereagoval na nic a to ani na jméno, nesmál se, neukazoval, bál se hlasitých zvuků…