Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Nedala bych ohrádku jako takovou, ale nějakou přepážku, aby nemohla na tu chodbu, zatím. A udělala jí větší a bezpečný prostor tam, kde je ta možnost.
Já nechávám lézt, a jedním okem pořád pokukuju…na takové fakt nutné případy, kdy musím někam odběhnout (pověsit prádlo nebo něco), tak máme cestovní postýlku, ale v tý nevydrží dýl jak pár minut. Obávám se, že pokud je dítě živější (a je to spíš průzkumník jako ten náš), ohrádka se mu líbit nebude…
Syn se zatim plazi, tak ho nechavam, at si jde, kam je libo. Az to bude neunosne, nahodim si ho do nositka/satku na zada ![]()
Mam, nechce v ni byt. Koupili jsme vrátka mezi pokoje a do chodby(taky nemáme všude dveře a někde ani rámy), aby nezdrhali mimo pokoj, kde zrovna jsem. U stavení jsem chytala ze zacatku, teď uz ne - ma lepší stabilitu. Uklizim s kluky za zadkem, mame susicku, vaření se dá ohlídat - varim na zadních plotnach a krájení masa zabere chvíli. Rozhodne nedělám nic v noci - stačí mi noční kojení
Když jsem vařila byl v postýlce, kterou jsem si přitáhla do kuchyně a dostal do ní nádobí a vařil taky tu půl hodinu to vydržel jinak za mnou lezl a chodil naprosto všude
Tak ohrádka ti moc nepomůže, dítě na to není zvyklé, tak tam bude řičet a během pár dní ti z ní stejně vyleze. Navíc ani z vývojového hlediska to není dobré, dítě se musí naučit, kam může, co je bezpečné a co ne. Když potom dítě vytáhneš z ohrádky, může se stát o to vážnější úraz. Je důležité zabezpečit život ohrožující věci (ochrana sporáku, zajištění televize, přišroubování skříní ke zdi, zajištění čistících prostředků, zásuvky,…), potom nechat dítě se volně pohybovat a dohlížet, postupně vysvětlovat. Časem se to utřepe.
Ohrádku jsem chvíli používala, dokud jsme nedodělali alespoň dveře u nás v baráku (rekonstrukce) a na chvilku u tchýně - stejně byla veliká a skoro přes celý obyvák. Bez ohrádky to jde, pokud máte třeba cestovní postýlku, tak si jí vem do kuchyně, když vaříš, dej taky dítěti, aby něco vařilo. Dneska jsem se synem docela úspěšně uklízela a on důležitě vytíral linku ![]()
Poridila bych jen zabranu do chodby. Proste oddelej to, co nechces aby rozbil. A pokud vydrzi v zidlicce, nechala bych ho klidne tam. Vsak dite nemusi porad chodit.
Ja mela ohradku chvili a znova bych ji nedala. Malej tam nechtel bejt, celou dobu vriskal takze jsem ho nakonec radsi nechala litat po byte a byl vetsi klid, akorat sem odstranila vsechno co by moh a nemel vytahnout ze skrini a o co by se moh zranit…
Já jsem ohrádku měla doteď doma mám, nejmenší má dva a čtvrt. Je to o povaze dítka, ale pokud vykonávám činnosti, které by pro ni mohly být nebezpečné v souvislosti s její povahou a s tím, jak reaguje, co dokáže, klidně ji tam dám ještě teď.
Podotýkám ale, že teď už je to velmi vyjímečné, už je rozumná a dá se s ní domluvit.Ale nemohla jsem nechávat všechny potencionálně nebezpečné věci na dobu, až se vrátí někdo jiný domů a zabaví ji
Ten čas by mi potom chyběl pro starší děti, se kterými jsem se potřebovala třeba učit. Na to, abych tady s něčím šaškovala večer, se mám fakt moc ráda, jsem skřivan a večer jsem unavená.
Jinak nejmenší si sama sedla od šesti měsíců, chodí od deseti měsíců a dá se říct, že je motoricky šikovná a manuálně zručná. Toto ohrádkou není, pokud tam člověk dítko nenechává půl dne.Ona si tam vždy skládala různé skládačky, hrála s hračkami a hrami, které vyžadovaly trpělivost. Klidně jsem od ním mohla zmizet žehlit do jiné místnosti.
Já mám zavřeno do koupelny, na záchod, do ložnice, na schody a do předsíně, jinak se pohybuje, kde chce. V rámci možností je byt dítěti přizpůsobený (I když teda pokoj staršího, to je dílo
).
Já ohrádku neměla, syn by z ní ale si myslím stejně chytnul psotník. Od mala je rarach a tryskomyš. Tuhle dobu jsem řešila tak, že jsme na schody dali zábranu, dvířka od skříněk zabezpečili proti otevření, tam kam dosáhl jsem uklidila všechno nebezpečné (takže byla doba, kdy jsme měli „vybydlenej“ obyvák - odšroubovaný skleněný dvířka a v poličkách jeho hračky místo dekorací) tam, kde to bylo hodně nebezpečný, nebo hrozila škoda (např stolek s TV) byl třeba strčený konferenčák jako zábrana, aby do toho místa nelozil. Kromě vytírání jsem s ním dělala všechno. Po očku sledovala a když byl za rohem tak poslouchala hluk, který vydával a dle toho odhadovala. Brzy zjistil hranice, oni překvapivě rychle zjistí kde jsou, když jim člověk dá volnost (ale zase záleží na povaze, někteří jsou sebevrazi
a nikdy si nijak vážně neublížil.
Používala jsem velikou ohrádku, ale její využití má svá pravidla. Rozhodně by dítě nemělo být v ohrádce dlouho, syn tam byl většinou nejvýše hodinu až dvě denně - ale ne najednou - např. po půlhodině, kdy jsem nutně potřebovala udělat domácí práce. Jeho bezpečnost byla nejdůležitější. V době kdy se učil chodit a hodně padal jsem zbytek dne chodila za ním, aby si neublížil. Je ale pravda, že u nás doma je dost nebezpečný prostor, se kterým se nedá nic udělat - dlouhá kamenná deska u krbu, kamenný stolek apod.
Důležité je také to, aby si v ohrádce dítě postupně zvyklo - poprvé mu ji jen ukázat, podruhé ho do ní dát např. na pět minut a být vedle něj(!!!), dát mu tam vždy něco nového zajímavého (nemusí to být nutně nová hračka, jen nějaký zajímavý předmět z domácnosti). Postupně délku času prodlužovat a nenechávat déle než půl hodiny. Dítě si musí být jisté, že si pohraje a ty ho nejpozději za půl hodiny vyndáš. Hodně maminek právě dělá tu chybu, že tam dítě dá hned třeba na dvacet minut a odejde - to většinou skončí řevem a dítě ohrádku pak nesnáší. Syn si zvykl a vydržel v ní úplně v pohodě. ![]()
Na vareni muzes pouzivat tu jidelni stolicku a uklid delej zaroven s lezoucim batoletem po byte. Nebo ja ji otevrela nejakou skrinku s kramy pro ni uzpusobenymi a ona se zabavila.
No syn přeskočil sed a stal rovnou… mame parapet u země a on padal zásadnější hlavou vzad… tak jsem za nim behala jak blbec… ohradku jsem mela ale byly v ni nakonec hracky misto dítěte:-/ býval v zidlicce na nutnou dobu nebo v manduce nebo spal:-)