Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Klidně ať mě tady všichni ukamenuji, ale pár na zadek ještě dítě nezabilo. Mám dvojčata a tato respektující výchova pro mě prostě není. Stačilo, že děti párkrát dostali na zadek a mám klid. Pokud se vztekajilí, tak je odnesou do pokoje do postele, nechám je tam ať se vztekají dle libosti, ale že mi nebudou řvát do ucha. Ani dveře nemusím zavřít a do minuty je klid a dítě je zase usměvavé. ![]()
U nás už stačí říct, to je mámy/táty, nemůžu ti to dát. Ale můžeš si vzít toto a dám jim třeba hřebeny, nebo jinou věc, kterou můžou mít, ale zároveň to není hračka. Stačí to.
Na zadek taky někdy dostanou, ale to když neposlouchají a dělají něco nebezpečného nebo mi chtějí zlikvidovat dům. Minulý týden je napadlo, že i přes vysvětlování a několikáté upozornění, stejně vylezli na zadní stranu gauče a tam balancovali. Gauč nemáme u stěny, takže výška je to pěkná. ![]()
Gratuluju, mas normalni dítě
tohle je proste vek, kdy objevuje svět, zkouší co může, hračky v tomhle věku málokteré dítě baví. Já mám teď třetí, má 13 měsíců a pokaždé je to jak přes kopírák
nejlepší zábava je tahání elektroniky (mobil, ovladač, mackat klávesy na počítači), nádobí, ideálně takové, co dela kraval, takže triskat s hrncema je top
stěhuje nábytek, vyhazuje veškeré obsahy skříní
porad dokola
venku jde samozřejmě tam kam chce, kde vidí něco zajímavého
hele není to dospělý člověk, zajímá ho něco jiného než tebe a zrovna to, co zakazujes nejvíc. Proste to chce obrnit trpělivost, odstranit vše co nesmí zničit, nebo o co se muze zranit a vydržet, až z toho vyroste (což muze trvat klidně další 2 roky).
Já mám stejny dítě a nepřijde mi jako satan ![]()
Taky sesnazi vsechno ničit, hrát si s nehrackama, zvlast takovyma, který delaj hluk jak blazen.
U těch zásuvek si tam dej ty dětský pojistky, aspoň si neublizi. Ja jsem musela i přeskladat kuchyn, aby nesahala na sklo, už se porezala. Špinavý dítě umyjes, špinavý věci vyperes, objevuje svět. Taky me to stvalo, ale nema to cenu. Ja i dneska nejraději chodím kaluzema v dešti, jako mala jsem nesměla
Ja jsem smirena s tím, ze chvilku budem žít s otriskanyma zdma, fleky tam máme taky. Venku taky strka prsty do plotu, beru sebou nehracku co ji zrovna bavi, tento týden je to varecka a to ji nabidnu. Sousedi na me blbe koukají, ale já ji fakt nemlatim
Venku nikam nesmeruju a nespecham, protože dcera tisíckrát změní smer.
U nas pomáhá tancovat si, když už chci vybouchnout, pustím hudbu a je to. A nebo zavolám psy, oni si ji vezmou do parády a já mam chvilku klid. Urcite ho bavi něco ne tak hlucneho, co můžete delat spolu, nebo ne?
Zkusit ty hranice nastavovat jinak a hlavně velmi důsledně. Je to neskutečně těžký, ale jednou povolit a jsi n
a začátku (no spíš ještě dal).
Např k tomu bouchani do zrcadla, chyť mu tu ruku, ještě než to udělá a řekni důrazně ne. A takto pořád dokola. Opakuji, musíš to vydržet třeba 14dni v kuse a nepovolit
Pozor na příliš časté NE. Pokud slyší celý den jenom ne ne ne…už to „neslysi“.
Jinak za mě úplně normální dítě, ALE už dost staré na to, aby pořádně zkoušela co vydržíš a testovala hranice. Hodně štěstí.
dětské pojistky všude kam nesmí.
Přeskládat byt tak aby nebral co nemá. Umývat kočár po každý procházce? No, to nedělám max utřu kolečka. Umýt opravdu jen když je to vyloženě nutné.
Pokud výš že bude skákat do kaluži na tak na to vyclen oblečení. Takový co se nebude posílat dál a vyhodí se. Taky takové mám i na doma. Kolem plotu nechodit ale jezdit? Pokud bydlíte na vesnici tak tam zaručeně bude nějaká klidná ulice, cesta kde bude moct chodit sám. My máme vedle paneláku oplocené hřiště a přes silnici les. Chodíme tam bez kočáru. Venku ale chodí za ruku.
Ono to období jednou přejde
![]()
V tomhle věku dítě taky nezajímaly hračky, ale hlavně elektronika, obsah skříněk, šuplíků a tak. Chce to hlavně předcházet těmhle věcem. Takže elektrické zásuvky zaslepit, na šuplíky nebo skřínky do kterých nemá lézt zabezpečit proti otevření dětskou pojistkou, ven chodit jen tam, kde není bláto. U nás se osvědčilo dávat do velké krabice nějaké zajímavé předměty, třeba starý ovladač, hrnec, vařečku, cokoliv čím se může bouchat, může se to ocucávat a chce to hlavně věci obměňovat. Když jsem vařila, tak jsem třeba jednu skřínku zpřístupnila, ať si tam pohraboší, ale musela jsem tam mít jen věci, kterými si neublížilo. Věci, na které nemůže sahat, dát z dohledu. A hlavně být důsledný, nikdy mu nedávat nic, na co nesmí sahat i když řve sebevíc. Buď to vydržet nebo se snažit odvést pozornost. Ten záhonek bych prostě obětovala, vlastně je fajn, že ty ostatní ignoruje. Ale neboj ono to tak dlouho trvat nebude, třeba půl roku, pak se to zlepší.
Jednoznoznacne omezit vsechny treci plochy.
Spreje za detskou pojistku, zahonek oplotit, na ulici nepoustet, odvezt do lesa a vypustit.
Kocar nemej, holt bude od bahna, no. Kdybys videla nas terenak, jak vypadal
. To zase opada a na jare to vezmes venku hadici.
Proste zapoj mozek a tem krizim se vyhni.
Vychova bohate postaci v tom zbytku, co osekat nejde.
Dite je uplne normalni, v tomhle veku objevuji a zkousi, jine deti je nezajimaji. me hrozne pomohlo uvedomit si, ze to dite to fakt nedela schvalne a hodit se do klidu. od te doby nam to funguje v klidku. vysvetlovala jsem, chytala ruku, kdyz delala co nemela a vymyslela bezpecnou zabavu - treba zrovna na to bouchani nerezovy tac nebo misu, misto zrcadla. barak jsme prizpusobili diteti, i kdyz jsme nesli do extremu jako jedna moje znama - ta kvuli chlapeckovi vystehovala vsechno do hornich polic, takze to pry u nich vypadalo jako kdyz je vykradli liliputi 😀
Spoustu věcí z toho dělá nebo dělala dcera taky a to si myslím, že mám hodné a klidné dítě. ![]()
Lezení do louží je nejlepší zábava. Má boty, které tak snadno nepromoknou, softshellové kalhoty a bundu a úplně klidně ji na procházce nechávám vyřádit v každé louži, kterou potkáme. Kočárkem jezdím přes nějaké bláto imrvére, nevím, proč bych ho kvůli tomu musela furt šůrovat. Fusak operu sem tam, kočárek zaparkuju na chodbě a oschne.
Že je rok a půl staré dítě nutné venku sledovat (třeba kvůli tomu psovi) mi přijde samozřejmé. Když strká prsty, kam nemá, tak jí v tom zabráním a odvedu jinam. Zas asi není úplně za každým plotem pes, ne? Nebo nechám samostatně chodit až v úseku bez psů.
Věci, co jí nesmí přijít do ruky se prostě doma nacházejí mimo dosah a nejlépe i dohled. Samozřejmě, že to, co je pro ně neznámé, je nejlákavější k prozkoumání. A mně přijde jako plýtvání časem a energií, za ní neustále chodit a říkat, co všechno nesmí, brát jí to z ruky a zabraňovat něco dělat. Nehledě na to, že by z toho byla zákonitě frustrovaná, že jí chci pořád zakazovat.
Když začala zkoumat svět, strávili jsme doma nějaký čas tím, tu domácnost uzpůsobit (schovat někam všechny kabely, zajistit šuplíky a skříně, do kterých nesmí, vyměnit věci v policích tak, že nahoře jsou ty citlivé a dole třeba ručníky atd. atd.) a teď už kdybych na hodinu zmizela ze světa, tak si doma nejen neublíží, ale ani nic neponičí.
Dveře a klíče má taky naše moc ráda. Proč by si nemohla hrát s klíčema, místo třeba autíčka? Vždyť je to fuk, ne? Ono v roce a půl samo s hračkami v herničce s ostatními dětmi si bude hrát málokteré dítě.
Zásuvky máme zaslepené už od doby, kdy se začala plazit, zrcadlo nemá žádné v dosahu, do vany občas taky něco hodí (zejména např. boty, protože si pamatuje, že jsem je tam někdy myla, nebo další věci, ke kterým má podobný důvod), no tak to večer zase vyndám, kdybych na to pořád reagovala a tahala to okamžitě ven, akorát by z toho měla větší prču a povzbudilo ji to v tom.
Přijde mi, že to trochu moc hrotíš a pak jste z toho v nervu oba. ![]()
Příspěvek upraven 18.03.23 v 13:25
Jsi si jistá, že reaguješ správně na každou lumpárnu? Děti všechno vidí a opakují. S kočárem si myslím, přidělává zbytečnou práci. A vlastně i tím, že nemáte zajištěné zásuvky a skříňky. Před jedním zrcadlem máme stoličku a na ní se odkládá oblečení takže tam nedosáhne. Před druhým je buď botník nebo se tam strčí kočár. Pokud si venku nevíš rady tak používej kocar
.!
@Anonymní píše:
Ahoj všichni,
můj syn je asi malý satan. Je mu rok a půl a mám pocit, že to nedávám. Venku místo toho, aby šel po chodníku furt leze do bláta, tam padá, pak je jako prase. Furt se zastavuje, řve, vzteká se. Když ho dám do kočárku zpátky tahle špinavého, tak mám večer o program postaráno. Mytí kočáru ve sprcháči nebo ve vaně. Venku strká prsty neustále do plotu kde ho musím hlídat, aby mu je neurafnul pes, tak se zase vzteká. Na zahradě, kde je v bezpečí a má tam kolem 900 m2 místa, běhá do jediného záhonku, vyhazuje kamínky ven a ničí co najde. Bouchá lopatkou do skel u baráku. Doma to samé, jen ničí, řve a zlobí. Hračky totální nezájem, už neutratím ani korunu za jedinou. jen věci, které může rozbít. Spreje které nesmí, pořád chce do ruky. Neustále za mnou chodí a jen kňourá. Pomazlení pomáhá ale pak zase lumpačí. Když ho vezmu do herny mezi další děti, nezajímají ho a dokonce ani hračky. Zase si všímá dveří, klíčů, cizího jídla věcí a opět řve. Někdy už jsem tak vynervovaná, že bych ho nejraději mrskla do pokoje, zabouchla a nechala ho tam řvát, aby už se konečně zklidnil. Nechci aby měl traumata. Nastavjju mu hranice ale on ze mě má prostě jenom dobrý den. Strká věci do zásuvek, tříská do zrcadel, bouchá menším nábytkem do zdi, hází věci do umyvadel a do vany.
Už fakt nemůžu. Nic z toho mu nedovoluju, naopak hledám vždy alternativu. Jsem tu s ním, když má ty negativní emoce a říkám mu, že ho mám ráda. Nemám volnou výchovu, ale respektujicí, ale on se mnou hrozně bojuje. Co s takovým dítětem aby mi nehráblo?
nepíše to zase @Harley 1?
Kup si pejska, ten tě bude poslouchat na slovo odměnou za mňamku.
Máš normální zdravé mimino, buď ráda. Nebo si představovala, že budeš sedět na lavičce, sjíždět FB a IG a batole si bude hodinu samo hrát na pískovišti? To asi těžko.
Ahoj všichni,
můj syn je asi malý satan. Je mu rok a půl a mám pocit, že to nedávám. Venku místo toho, aby šel po chodníku furt leze do bláta, tam padá, pak je jako prase. Furt se zastavuje, řve, vzteká se. Když ho dám do kočárku zpátky tahle špinavého, tak mám večer o program postaráno. Mytí kočáru ve sprcháči nebo ve vaně. Venku strká prsty neustále do plotu kde ho musím hlídat, aby mu je neurafnul pes, tak se zase vzteká. Na zahradě, kde je v bezpečí a má tam kolem 900 m2 místa, běhá do jediného záhonku, vyhazuje kamínky ven a ničí co najde. Bouchá lopatkou do skel u baráku. Doma to samé, jen ničí, řve a zlobí. Hračky totální nezájem, už neutratím ani korunu za jedinou. jen věci, které může rozbít. Spreje které nesmí, pořád chce do ruky. Neustále za mnou chodí a jen kňourá. Pomazlení pomáhá ale pak zase lumpačí. Když ho vezmu do herny mezi další děti, nezajímají ho a dokonce ani hračky. Zase si všímá dveří, klíčů, cizího jídla věcí a opět řve. Někdy už jsem tak vynervovaná, že bych ho nejraději mrskla do pokoje, zabouchla a nechala ho tam řvát, aby už se konečně zklidnil. Nechci aby měl traumata. Nastavjju mu hranice ale on ze mě má prostě jenom dobrý den. Strká věci do zásuvek, tříská do zrcadel, bouchá menším nábytkem do zdi, hází věci do umyvadel a do vany.
Už fakt nemůžu. Nic z toho mu nedovoluju, naopak hledám vždy alternativu. Jsem tu s ním, když má ty negativní emoce a říkám mu, že ho mám ráda. Nemám volnou výchovu, ale respektujicí, ale on se mnou hrozně bojuje. Co s takovým dítětem aby mi nehráblo?