Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky, mám 20měsíční holčičku,úplně od začátku jsem s ní sama, její biol. otec se nikdy nezajímal, není ani v RL. Bydlíme u mých rodičů. Teď mám nového přítele (cca 3 měsíce), má nás obě moc rád a hodně se nám věnuje. Přes týden je celé dny v práci a bydlí v jiném městě, takže se vídáme jen o víkendu. Malá ho doteď brala docela v pohodě. No včera u nás zůstal přes noc a Karolína celou noc vyváděla, že jí někdo narušuje prostor, neustále ječela, usnula a za hodinu opět ječela. Máte někdo podobnou zkušenost? Přejde to? Já myslím, že to chce jen čas, aby si zvykla. Ale moc příjemný to není, nechci ji nějak trápit ![]()
A jsi si jistá, že je to opravdu žárlivost?
Když je to přes den v pohodě… Spíš bych řekla, že na ni něco leze. Zuby má všechny? Stoličky bývaj prevíti, hlavně ty zpropadený pětky
A takový ucpaný nos taky se spánkem dokáže dost zamávat. Zatím bych to brala jako shodu okolností.
Muze mit z toho uz v tomhle veku rozum? Mam skoro stejne starou holku a nase by teda cilene urcite nezarlila.
Ja myslim, ze to nebude jen o tom, že přítel zůstal přes noc
Jak se chovala den poté?
Chybí nám ještě pětky, ale ty vypadají, že zatím nerostou. Možná žárlivost je přehnaný slovo, nevěděla jsem, jak to definovat. Ale prostě cítí, že je něco jinak a není to podle jejího. DOteď byla zvyklá, že jsem byla sama a měla mou plnou pozornost.
Nemám podobnou zkušenost, ale připadá mi to celkem pochopitelné.
Že z toho dvacetiměsíční dítě nemá rozum, to je nesmysl. Žárlivosti je schopné i mnohem mladší dítě - ať už na sourozence či na kohokoli jiného, kdo si nějak „nárokuje“ jeho mámu.
Doposud bylo jen s maminkou, mužský element vedle ní neznalo. Teď se tam objevil muž, který nejen že si s nimi přes den hraje, ale dovolil si něco, co zatím smělo jen ono samo. Ležet v maminčině posteli.
Řekla bych, že to opravdu prostě chce čas…
myslim si,že pro něho/pro ní je to taky těžké smíření s tím,že je maminka a nějaký cizí pán ve společné domácnoti,kdežto předtím dítko mělo jen v uvozovkách maminku pro sebe
,když to vezmu doslova
Pokud to bylo tím, tak je pro dítě asi nejhorší, když se to stane třeba jen jedenrkát týdně. Během týdne zapomene a pak to pro ni bude zase šok, že tam přítel spí
(já takhle přihlásila dvouleťáka do školičky dvakrát týdně, úterý a čtvrtek, ve čtvrtek byl v pohodě a další úterý řval, protože už to byl moc dlouhý rozestup)
A nevím, jak moc vážné to s přítelem je, ale pokud vás má fakt rád obě, tak bych se snažila, aby se vytvářel i vztah mezi dcerou a jím, aby ji třeba krmil, pokud ona dovolí, tak koupal, zkrátka aby na tom ona získala a ne ztratila pozornost.
Jinak teda 20m dítě může žárlit jak ďas, to ne že ne ![]()
Gladys píše:
Pokud to bylo tím, tak je pro dítě asi nejhorší, když se to stane třeba jen jedenrkát týdně. Během týdne zapomene a pak to pro ni bude zase šok, že tam přítel spí(já takhle přihlásila dvouleťáka do školičky dvakrát týdně, úterý a čtvrtek, ve čtvrtek byl v pohodě a další úterý řval, protože už to byl moc dlouhý rozestup)
A nevím, jak moc vážné to s přítelem je, ale pokud vás má fakt rád obě, tak bych se snažila, aby se vytvářel i vztah mezi dcerou a jím, aby ji třeba krmil, pokud ona dovolí, tak koupal, zkrátka aby na tom ona získala a ne ztratila pozornost.Jinak teda 20m dítě může žárlit jak ďas, to ne že ne
Naprosto s tebou souhlasím, je mě jasný, že prostě je to pro ni málo, během pár dní zapomene a zas jí to někdo narušuje. Snažíme se to nějak řešit, abychom bydleli spolu a malá si snad zvykne rychleji. Bude to plus pro nás všechny. Ale prozatím to prostě vzhledem k tomu, že přítel hodně pracuje a malá je dost režimový dítko, bohužel nejde řešit jinak.
Jinak přítel se samozřejmě snaží, hrajou si spolu, jdou na prochajdu atp.