Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte maminky, mám problém s dcérou, mala dva roky. Asi posledný mesiac sa zasekla a nechce ísť bezo mňa z domu na krok. Odmieta babičky, krstného, čo predtým bolo bez problémov. Dosť ma to trápi, myslím si že sa to deje preto, lebo som bola v júni (červnu) v nemocnici a ona to má niekde v sebe, taký strach že sa zasa odídem preč…:-( viete mi poradiť nejaké fígle, ako to prekonať? máme to robiť nasilu alebo radšej nechať až sama bude chcieť (to sa bojím že si zvykne a nebude chcieť nikdy)?
Ešte by som mala napísať že aj doma je na mne v kuse nalepená, posledný týždeň - dva s ňou musím chodiť aj spávať:-(
Agnes, to je určitě tím, že se bojí, že jí zase „zmizíš“. Na sílu určitě nic nedělej, utvrď ji v tom, že jsi tu pro ni, ber ji s sebou i na záchod, když bude chtít (tak to bylo u nás, a to jsem nebyla v nemocnici
) A ono to opravdu přejde! Já jsem toho živoucím důkazem - moje dcerka byla tak děsný mamánek, že si každý myslel bůhví, jak ji nerozmazlím a teď je to sebevědomá holčička, která zůstane na hlídání klidně s kamarádkou, kterou vidí poprvé. (to se stalo jednou, když jsem musela s miminkem na oční) Takže já se přimlouvám za to být láskyplná máma, i když to někdy je pekelně těžké - vyplatí se to ![]()
Agnes, já mám doma totéž. Lucinka má taky dva roky a ještě před dvěma měsícema byla s každým kamarád a na maminu si ani nevzpomněla a pak najednou přes noc se změnila a je na mě celý den nalepená. Já myslím, že je to vývojová fáze (starší to měla taky) u tebe možná ještě podpořená tou nemocnicí. Nehrotila bych to, dala bych jí pocit jistoty, pak pro ní bude osamostatňování jednodušší, když bude cítit, že pro případ potřeby tu jsi pro ní. Kontakt s příbuznými, kterých se bojí bych neomezovala, ale během návštěvy by mohla sedět u tebe na klíně a tak by si je okoukla a otrkala by se.
Neboj se, že by na tebe byla fixovaná pořád, ještě se nám bude stýskat, až budou větší ![]()
Ahojky, tak jsem na tom stejně, malá /1.rok/je taky hroznej mamánek — v noci, když se probudí, musím jí jen já pochovat a pak se uklidní. Manžel je naštvanej, protože si myslí, že jsem jí rozmazlila — ale mám ji odehnat, když po mě natahuje ručičky????? Tak zlá teda neumím být!!! Tak doufám, že to přejde a že budu moct bez obav někam jít , aniž bych se bála, že malá bude brečet, protože nejsem u ní!!!!
to je jen období, ono je to zas přejde
. u nás se to období zas vrátilo (4,5 r)… od začátku července jsem doma a je to vopruz … bez mladýho se nikam nehnu, o vše si řekne jen mě, vše mu musím podat udělat jen já. Až mi skoro to věčné mamííí mamíííí leze krkem
asi budu muset do práce …:P
ďakujem Vám za odpovede, v podstate ste ma utrvdili v tom, o čom som bola presvedčená. Môj manžel to chcel riešiť trochu „nasilu“, zobral ju von aj keď plakala, síce potom prestala a keď sa mali vrátiť tak zas nechcela ísť domov
ale utvrdili ste ma v tom že je treba dať jej istotu a dúfať že to skoro prejde:-) ona sa príbuzných nebojí, ale vyžaduje aby som všade išla s ňou, aby som náhodou „nezmizla“ ako píše Dagmar.