Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky, už si nevím rady jak mám řešit bitky dvou kluků … Vojta 3,5 a Péta 2 roky … Vojtíšek je hravé dítě, vezme si kamiony, autíčka a jezdí si po zemi a vubec o nem nevím. Už chodí do školky a je takový rozumnější jinak nekdy hrozně vzteklý a to že se začne válet po zemi a řvát když mu právě Péťa vezme nejakou jeho hračku. Snažím se aby mu to Péta nebral, zvláště Volva a takový lepší hračky, který by mu rozbil. Péta má spousty hracek ale proste si hrát neumí a tak se baví tím že mu všechno bere a pak utíká … Vojta honí a už se škrábou štípou bouchají a řvou … jak na ně????????… Už dostali oba na zadek, že prostě tohle neee, domlouvala sem jim, nebo je mám nechat at si to vyříděj sami a Péta třeba prestane provokovat … ??? (jindy kdyz treba Peta zlobí a sekýruju ho já, tak Vojta prijde, vezme ho za ruku a říká .. Péto pojd, to je dobry a chlácholí ho …)
nechci aby se mlátili, chci aby to byli rozumný kluci a hráli si spolu, ale to proste Péta neumí..
Jejda, ale to já nezaložila…
Mám to stejné, nebo malinko horší variantu. U nás si neumí hrát ten starší a zatímco ten mladší by si krásně jezdil s autama, stavěl… Honzík ho pořád pokouší a snaží se vyprovokovat k rvačce, nebo honičce.
Takže bohužel neporadím, ale třeba u vás Péťa vyroste a bude si umět sám hrát u nás je to na pováženou…Ml. Tomík pořád pláče, neb Honza ho furt fyzicky napadá a nedá si říct a nedá si říct… Je to na palicu, ale třeba až Tom vyroste tak naučí staršího Honzu si hrát s ním. Obecně je hranice pro společný hraní okolo 3 let. Do té doby si prý dítě v kolektivu hrát neumí.
No jsem moooc zvědavá kdo co poradí a tobě děkuji za založení úžasné diskuze..
Noooo, to mám pěkné vyhlídky
. To mi takhle dětičky stojí u gauče, tahají se o auto, starší valí mladšího rukou, mladší staršího okurkou, do toho oba ječí a ještě mi ten mluvící v mezičase stíhá sdělit „my se bijeme, maminko, bijeme se“
. Tohle ještě beru, že je normální, jindy jsou zas super parta. Třeba o víkendu se mi M. vzbudil a tradičně se rozplakal, do toho se Š. vrátil s tatínkem z venku, já u počítače a on na mě „aue maminko, skonči už, nesuyšíš, že ti Mikuášek puáče?“.
To mě dostal (a hlavně - jak TI pláče - kde to vzal
?).
Ahoj,
já myslím, že je to všude stejné. Naše holky se někdy taky mlátí, jindy si spolu hrajou moc hezky. Já se to upřímně snažím řešit co nejméně, ať se naučí řešit si to samy. Hlavně dost často nevím, kdo si začal a to se pak řešit ani nedá.
Takže pak vznikají situace jako např.
Já myju okna v ložnici, holky sedí u stolu v kuchyni.
Klára: do prdele.
Petra: mamí, Klára řekla do prdele.
Já: mlčím
Po chvilce Petra: Hele vona ani nezuří.
Já jsem se s bráchou taky mlátila hrozně, myslím, že to tak prostě je a přejde je to.
Halka
Ahoj matky chlapcov ![]()
Ak to mám brať podľa nás, tak zlá správa je, že sa proste mlátiť budú…
A dobrá, že ich možeš učiť riešiť konflikty medzi sebou.
My máme zavedené zápasenie s tátou, keď príde večer domov. Zozačiatku sa mi to silne nepáčilo, ale teraz začínam vidieť výhody. Aspoň sa snáď naučia brániť, plus nejaké pravidlá „boja“.
Tiež sa snažím ich anučiť, že konflikty sa riešia bez boja, ide to ťažko, ale pokrok vidím. Bohužiaľ u nás nestačí povedať „chlapci, veď sa dohodnite“, ale vyvíjať skutočnú vyjednávačskú činnosť. ťažko poradiť niečo všeobecné, skor sa to mení podľa situácie. Ešte máš ale chlapcov dosť malých, u nás sa začínajú dohadovať sami (asi tak 20% úspešnosť) až posledné mesiace.
Chudák náš táta, aby ho pak nemuseli převést na jednotku intenzivní péče
![]()
U nas je to to same, holky se bijou skoro porad. Jen je problem, ze Majda ma o kilo vic, tudiz fyzickou prevahu a jde to znat, katka ma jizvy v obliceji, jak je od ni poskrabana.
Vydrzi si spolu hrat vzdycky chvilku a obvykle to po par minutach prejde v boj. Taky se to snazim resit jen malo, jenze kdyz uz jde o zdravi, musim zasahnout, snazim se jim to vysvetlit, premluvit je, aby si to ci ono pujcily, navruju jine hracky…ale stejne je to za chvilku to same. Asi musi dospet. Pak se budou rvat treba o kluky… ![]()
Tučnič - moc neporadím - jen co si pamatuju z mé oblíbené Prekopové. Kluci se prát můžou, ale je nutné, aby si je vzal do parády otec(je moc důležité, aby to byl právě on) a dohodl s nimi pravidla férové bitky. Já vím, tvoji kluci jsou na tohle malí, ale nějaké základní pravidla by mohli dostat a vy byste to mohli připomínat. Jiank to u malých moc nevidím…
Jen pro potěchu, že u nás to vůbec není růžové
Starší syn neni naštěstí k sestře agresivní, naopak, už to od ní dostkrát schytal(modřiny od kousnutí , škrábance), na druhou stranu ji občas rád provokuje, na což se ona velmi ráda chytá. Rada „nechat být“ u nás nemůže fungovat, protože dcera úděsným způsobem ječí a piští a to se zkrátka nedá vydržet.
Halko , poznámka dcera mě pobavila, ano, mám pocit, že ty děti nás mají přečtené ![]()
Jejda, vám se děti perou? Japato? To naše holčičky né, ty si krásně hrají, nikdy si nic neberou a o všechno se vzájemně hezky poprosí. Plus jsou moc hodné na svou nejmladší sestřičku. A hračky si po sobě uklízí bez říkání…
L.
PS: Kecám
To víte, že je u nás stejnej kravál jak u vás, jen mnohem víc, bo jsou tři a ječí jim do toho i maminka ![]()
Lesino, moje vzorová trojmatko… Jaké to je mít doma komando tří dětí stejného pohlaví??? Bych pravdu řekla, mě ta informace hodně zaskočila a když si naši rodinku představím za rok za dva, tak mi jde husí kůže po zádech!!! Se mi ti uličníci asi pozabíjí či co…
Myslím že by jí to asi stejně nikdo nevěřil
Já mám osobní zkušenost jako capinka… Jsme z dvojčat a rozhodně ji asi nepotěším, když prohlásím, že mi se se ségrou mlátily hlava nahlava pomalu tak do 15ti let. (pak jsme naštěští šli každá na jinou stř. školu, ale „rivalita“ je tu asi celoživotní)
Mám děti tedy větší - teď 4 a 8,5 r. Asi před půldruha rokem jsem se vyčerpána výše popsaným a naprostou bezvýsledností svého věčného napomínání rozhodla zkusit jít na to systematicky: Vypracovala jsem systém smajlíků (velké, malé, tři malé platí za jednoho velkého) za hezké vzájemné chování a odměn (výlety, návštěvy, obrázky, původně jsem měla ideu vypustit sladkosti a jiné konzumní odměny, ale momentálně jsme na zmrzlince pro mladší za 4 smajlíky, pro starší má smajlík hodnotu 2,50 Kč a záleží na ní, za kolik si zmrzlinu vybere). Kupodivu to docela funguje a pro mně to má poměrně značný pozitivní psychologický efekt - jednak si nepřipadám úplně bezmocně, jednak to přidá na akcentu kladnému chování a já mám pocit, že holky se k sobě chovají hezky mnohem víc, než kdybych si toho hezkého chování zvlášť nevšímala. Ale jen dokud se ten systém pěstuje - když jsem třeba v zimě zmožená bacily na asi 2 měsíce přestala smajlíky pěstovat, poměrně rychle se všechno začalo vracet do původního stavu. Řekla bych ale, že to může být řešení pro děti od tří let výš - pro mladší tehdy tříletou Péťu to bylo tehdy při zavádění hodně na hraně a „hrála“ jsem za ní spíš já kvůli starší sestře.
Eva
souhlasím s tím, že by do toho mel asi zasahnout hlava rodiny, manzel, ale ten tu cely tyden není a kdyz dorazí na víkend tak rozhodne nechce resit konflikty mezi klukama a zvlaste kdyz do toho zacnu ja hystericky kricet at se nechaji byt … to pak i lituje ze nezustal spat na kabine (v kamionu). Je to flegmous ..... a nema to zapotrebi. Takze ja sem pak ta spatna protoze, protoze ja jecim, snazim se je srovnat do late a on NIC. Takze sem pak nastvana jeste víc, že to neřeší on.
tak naše malá je o něco starší, než tvůj klučík, ale snad o to je to někdy horší (má lepší taktiku).
Někdy si dokážou pohrát hezky, ale z toho je někdy zase celý den řev.
Starší má nakázáno si svoje hračky, na které nechce aby sahal mladší, uklízet k sobě do pokoje. Pokud nejsou uklizeny, a mladší se jich zmocní, tak má prostě smůlu.
Boje jsou u nás neustále, ale doufám, že se to časem aspoň trošku urovná.