Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Děti z prvního manželství.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.5.09 01:30
Děti z prvního manželství.
Zdravím všechny. Zakládám toto téma proto, že bych se s Vámi chtěla podělit o zkušenosti s manželovými dětmi z prvního manželství a také bych ráda znala Váš názor, zda je má kritika oprávněná, nebo zda-li jsem k nim neobjektivní a proti nim zaujatá proto, že „nejsou moje“.
Manžel má z prvního manželství dvě holky - 12 a 6 let. Stýkám se s nimi 2 roky. Řešíme několik „problémů“.
Je to katastrofa s jídlem. Každé druhé je fuj nebo blé (ta slova ve mě vaří krev a ještě navíc ten výraz, se kterým to říkají!!). Ta starší ještě jakž takž, ale ta mladší to říká na 8 jídel z 10, aniž by je vůbec kdy jedla! Její jídelníček by byl - rajská, vývar s nudlemi, špagety, kuřecí řízek s bramborovou kaší a hlavně párky, klobásy, suché salámy. Absolutně nejí zeleninu, jogurty, marmeládu, nechtějí chleba, protože ony jedí jedině rohlíky! Nejedí sýr, ani tavený ani plátkový, vajička jedině jako volské oko. Občas snědí jablko, ale pouze oloupané a nakrájené na kostky!! Mandarinku nebo pomeranč jedině oloupané, !!naměsíčkované!! a to pouze pokud jsou sladké a bez pecek! a někdy meloun. Tím to končí. Všechno ostatní je fuj, blééé…a to nejenom to, co vařím já nebo manžel, ale i to, co vaří třeba tchýně a to je nějaká kuchařka, opravdu!
Když ale dojde na brambůrky, oplatky, čokoládu, zmrzlinu, bonbóny…tak toho by snědly vagón. Když jsme doma, tak já jim to prostě nedám, pokud nesnědí to, co jim nachystám, ale když jsme u těch tchánovců, tak tchán jim to dává za našimi zády i kdyby nesnědly ani nudli i když jsme ho několikrát žádali, aby to nedělal!!! Tchýně nám občas něco nabalí s sebou, třeba nějaké chlebíčky, nebo obložené chleby…třeba s Lučinou, nebo nějakou tvarohovou pomazánkou, se šunkou, vajíčkem, rajčetem, ředkvičkou nebo tak - ale ony to na večeři nebudou, protože je to „hnusné“!!! 
Posledně jsem jim to nachystala, nejedky to, tak šly spát hladem. Už mě to fakt nebaví.
Má otázka ohledně hladu kdykoli během dne je kvitována otázkou - a co mi dáš, jestli ten hlad mám. Když je to něco, co jedí, tak ano, když to není podle jejich představ, tak ne. Když ne, tak ne. Fajn, já hlad mít nebudu. Vůbec si neumím představit, jak to u nich doma funguje - ony asi pravděpodobně snídají nastřídačku koblihy a párky nebo salám s rohlíkem!!
Nám se teď narodil malý, má 6 měsíců, ještě nejí, ale mám obavy, aby se pak po nich neopičil!!
S jejich matkou není rozumná řeč, předávání dětí probíhá mezi dveřma, aniž by cokoli řekla nebo se zeptala…komunikuje pouze tehdy, chce-li více peněz. Absolutně nesouhlasíme s jejími výchovnými metodami, ale když chce muž nějak „zasáhnout“, promluvit si, tak je mu odseknuto, ať se laskavě do toho neplete, když se odstěhoval a „nestará se“, tak do toho nemá co mluvit! Ta mladší se mě při každé návštěvě několikrát zeptá, proč jsem jim „ukradla tatínka“?? i když nevím, kde na to přišla a posledně přišly s tím, že mamka jim doma zakázala o nás mluvit, že náš malý je spratek a že ho nesnáší. Tohle ona s nimi probírá!!!!
A to není zdaleka všechno. Holky nejsou schopné si umýt ruce po toaletě, pokud jim to člověk „nenařídí“, nesklízejí si svoje věci, neodnášejí si třeba talíř ze stolu…ta starší si myslím, že už by takové věci snad měla umět!
Nechodí do žádných kroužků, nemají žádné zájmy, přijdou ze školy nebo školky domů a sedí celý den zavřené v paneláku - jedna u počítače, druhá u DVDčka. Když je pak chceme někam vzít ven, na hory, na procházku, tak jim „se nechce“.....na kole nechtějí jezdit, nechtějí jezdit na bruslích, ačkoli tohle všechno od nás mají…Vrcholem všeho bylo, když jsme se loni chystali na Drakiádu, která se u nás pořádá - v dobré vůli jsme s nimi 6 hodin dělali draky, krásné, velké, s 5 metrovými ocásky z krepáku.....po příchodu na pole, kde to probíhá, (vítr tehdy moc nefoukal, ale co) - tak asi po 5 minutách, když to „nechtělo lítat“ si sedly na zem na mikinu a znuděně nás pozorovaly, jak se snažíme - mě to náhodou bavilo. 
Nakonec se vyhlašují vítězové v několika kategoriích, včetně té o nejhezčího draka, největšího draka…tyhle dvě jsme vyhráli, stála jsem vedle pořadatelů, když vypisovali diplomy - šla jsem jim to říct a odpovědí mi bylo, že ony tam ale nebudou dalších 10 minut čekat na výsledky kvůli blbé tatrance!!!! Nevím, co byste dělaly Vy, ale mě to tak vytočilo!!!!, otočila jsem se na podpadku a šla rychlým krokem domů. Tohle bylo na mě moc!!
Pokud jste došly až sem, děkuji! Potřebovala jsem se někde svěřit.
Zkuste mi, prosím napsat - jsem opravdu „macecha“, když si myslím, že tohle není normální?? A nebo zkuste poradit, jak to řešit, co byste dělaly Vy? Máme je jednou za 14 dní na sobotu a neděli, takže nějaká převýchova nehrozí, první den je otřesný, druhý si trošku zvyknou na náš „režim“ a je to lepší. Letos o prázdninách si je máme vzít na celý měsíc a já jsem z toho už teď „na mašli“. asi se zblázním. Ještěže ten náš mrňousek je hodňoučký.....
Moc díky všem za jakoukoli reakci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
10.5.09 03:03
Až na samém konci jsem se dočetla, jak je máte často u sebe, od začátku jsem si myslela, že se jedná o střídavou výchovu, když tak řešíš jejich jídelníček.
Pokud jednou za 14 dní - tak máš jídelníček vyřešený, bude jeden den vývar s nudlemi a rajská a druhý den řízek s bramborovou kaší a k svačině oloupané a nakrájené jablko nebo meloun a k snídani třeba ten rohlík se šunkou. Prostě jim vyhov, zeptej se, co jim chutná, nenuť jim to, čemu ty říkáš zdravá strava. Kdyby v jejich věku nechtěly brambůrky a čokoládu, nebyly by normální 
, ak jim dopřej trochu i toho. Neposílej je spát hlady, za to Tě určitě nebudou milovat - a nezaslouží si to.
S tím, že ti dělají naschvály, musíš počítat, u nich budeš vždy ta, která je vedle jejich táty místo jejich mámy. A vžij se do situace jejich rodiny - buď je na ty dvě holky jejich máma sama a plně chápu, když s nimi nezvládá obíhat kroužky a je vděčna za každou minutu u DVD nebo u počítače nebo je tam nějaký její nový přítel, ale ten těm holkám život asi moc neulehčuje.
Jsou u vás jednou za 14 dní, tak snad můžete domluvit program, který bude po jejich a ne po vašem. Ony asi bojkotují vaše návrhy z trucu, ale ptáte se jich na jejich přání a plníte jim je? Nebo prostě předpokládáte, že se připojí k vašemu programu? Pokud ano, nediv se, že nechtějí. Oni k vám nechodí proto, aby si zvykaly na VÁŠ REŽIM, ale proto, aby se jim tvůj manžel mohl věnovat.
Jinak zvažte ten styk s těma holkama. Tak, jak to je, to nevyhovuje ani vám, ani jim. Ono není až tak lehké se každý víkend napakovat do cizí rodiny, dívat se na otce, který jejich mámu opustil a nechal na holičkách (nepiš mi, že to bylo jinak - mohlo být, ale děti to tak neberou…) a plnit program jeho nové milé, možná i mladší, svěžejší, upravenější a … asi i šťastnější. Co si na ně udělat volno pravidelně každý týden jedno odpoledne a věnovat se JEN A JEN JIM!!! A na víkendy je nechat mámě … zaslouží si je (myslím to v dobrém). Pokud pracuje, a pendluje mezi školkou a školní družinou, si jich přes týden vůbec neužije … fakt se toho moc nestihne … navíc pokud vyzvedneš dítě v pět odpoledne z družiny, tak ono taky nemá chuť na sebelepší kroužek. Totiž, mají-li být víkendy půl na půl, tak by pak měly být půl na půl ranní vypravování, odpolední vyzvedávání, časové omezení v práci, péče v době nemoci … ale to zbylo na JEJICH mámě, ne na TVÉM manželovi. Koupit kolo či brusle je mnohem mnohem snažší. Snažím se Ti vysvětlit, že jejich máma má dost důvodů se cítit všelijak, a nediv se, že těm dětem pak víc povoluje, třeba i v tom jídle, ale nejspíš ve všem. A když přijdou od vás domů … co asi jí o tom víkendu poví, že … a jak se těší na další, že … a ty čekáš, že mezi váma bude rozumná řeč?
- Citovat
- Upravit
10.5.09 07:44
Ahoj
tak souhlasím s předchozím komentem - pokud je máte takto sporadicky, tak se jim rozhodně nesnaž měnit návyky - protože to podle mě je odsouzeno k nezdaru. Uvař co mají rády, ony budou spokojené , ty se nebudeš rozčilovat . Taky bych se snažila vyhnout všem soudům jejich matky - píšeš že nekomunikuje - takže na tom zřejmě nic nezměníte a jen se tím budeš zbytečně užírat - komenty jejich matky k vám moc nechápu - před dětmi by se měla držet zkrátka.
Možná je trochu vzalo i to že máte miminko - nebo je to spíš potěšilo??? Nepíšeš o tom nic.
No já mám jen ten pohled dítěte z rozvedené rodiny -které bylo od 7mi let jednou za 14 dní na sobotu u otce a jeho přítelkyně. Vzpomínám si že jsem vůbec nevěděla jak se mám chovat - moc jsem nemluvila. V zá:,–(ě jsem nevěděla jak se k maceše chovat a byla jsem z ní hodně rozpačitá - i když ona dítě měla (stejně staré jak já) takže o dětech něco věděla:o)
Nejradši jsem měla když jsme jeli s bráchou a tátou sami někam na výlet.
S macechou jsem se skamarádila až v pozdějším věku. Přišlo to samo a nenásilně:o)
co zájmů - pokud nejsou k tomu doma vedeny a nejsou nadšeny z kola či bruslí tak je nenut - zkuste jim pořídit třeba flétničku nebo nějaký jednoduchý hudební nástroj - třeba je to chytne a samy budou chtít to zkusit .
Nabízet aleternativy, ukazovat jiné věci ale nenutit - ono v zá:,–(ě tak to musíš dělat ať už jsi máma vlastní či nevlastní:o)))) (ted nemyslím jídlo - to se většinou domlouvá líp vlastní mámě - spíš ty mimoškolní aktivity)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
papu
10.5.09 09:29
A co nechat je třeba v sobotu nebo v neděli jenom jejich tatínkovi, ať si vyrazí s holkama sám někam na výlet a ty si sama odpočineš.
Ony si s ním určitě užijou, on nebude muset řešit, jestli holky mají sníst tohle nebo ne, nebude tam „malej vetřelec“… a druhej si pak uděláte spolu všichni…
A brambůrky, čokolády, apod - prostě doma nemít, nedávat, když necceš aby to jedli.
S tchánem asi nic neuděláš, ale tam bych to neřešila, prostě ať holky ví, že jim to dá děda, ale ty ne.
Děti podle mě prostě potřebují hranice a řády, pokud jim budeš tvrdit, že jim brambůrky nedáš, tak si zvyknou, že je mají jenom u dědy.
Pokud vyměkneš a aby byl klid jim je dáš, tak jim budeš pro p*del.
Takže si trvej na svým, ale nehroť to - jak psala Anonymní, tak udělej jídlo to, co jedí a máš klid, budou jíst.
A hodně dětí jí prostě jenom pár jídel (co bych netrpěla je to fůj a blé, takže prostě říct, že tohle se o jídle neříká, že to jíst nemusí a může si vzít místo toho housku, že jim to nenutíš…)
- Citovat
- Upravit
10.5.09 09:37
Ahoj, díky za odezvy, ještě se doplním.
Asi jsem to napsala zbytečně tvrdě. Holky k nám chodí rády, spíše se ani nechtějí vracet domů a chtějí zůstat u nás. Z malého mají radost, chtějí si s ním i hrát…
Já se nesnažím jim dělat nějaký nový režim, nebo jim něco nakazovat…jen se mi zdá divné, že nechtějí nic jíst…obě chodí na oběd jedna ve škole druhá ve školce a to bych tedy chtěla vidět, co tam snědí.
Uznávám, že jejich matka to asi nemá lehké, když je na ně sama. Nicméně v práci končí v 15.30 - ale potom domů hned rozhodně nejde, protože má solárko, aerobik, holiče tak 4× do měsíce - má nového přítele, chápu, že se mu chce líbit, jsem i ráda, že ho má, aspoň trochu „zklidnila hormón“ , ale ta mladší pak přijde k nám s tím, že ji asi mamka nemá už ráda, že na ni nemá čas, že je pořád jen se strejdou ..... je mi jich líto, chápu, že to nemají jednoduché - dva noví cizí lidi v jejich rodině…snažím se opravdu jim to ulehčit, myslím si, že mě mají rády, někdy je s nima i sranda, když mají dobrou náladu.
Ale štve mě, že se nejde s jejich matkou dohodnout na nějakých společných pravidlech. Chápu, že je občas vysvobození DVD a PC, ale denně? Ony vůbec přes týden nechodí ven. A jeden víkend jsou u nás a druhý víkend u jejích rodičů. Takže ona s nima prakticky víkendy netráví vůbec a přes týden se jim taky nevěnuje, talže co s tím? 
Samozřejmě, že se snažíme se jim podřizovat, ale teď co je malý na světě, tak to prostě vždycky nejde. Jsem ráda, když mi tchýně pomůže třeba jen s tím, že mi pro ně tu večeři nachystá a dá s sebou, ale skončí to jejich fuj a blé a to mě štve!
A s těmi kroužky - já osobně jsem bydlela od 13 jen s otcem a navíc i s tehdy 2 letým bráškou, o kterého jsme se sami starali. Musela jsem doma prát, vařit, žehlit…prostě všechno a přesto jsem si udělala čas na sport, který jsem tehdy hrála, prostě jsme to s taťkou museli nějak uspořádat. Můj brácha má dnes 13 a taťka je na něho úplně sám a taky se mu věnuje, ačkoli přijde z práce někdy i v 6-7 hodin večer. Bratr hraje fotbal závodně, má 4× týdně trénink, 1× za víkend zápas nebo turnaj.....a má prostě nějakou zábavu. Myslím si, že ta starší by se klidně mohla něčemu věnovat. A klidně i ta mladší - několikrát jsme se nabízeli, že bych ji mohla klidně vyzvedávat a vodit já do těch kroužků…ale není zájem.
A s tím režimem to bylo myšleno tak, že už ten druhý den jim třeba nemusím připomínat, aby si myly ruce, protože už si na to „zvyknou“, ale za 14 dní too opět přijde vniveč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
10.5.09 10:27
MoniPal - ad to jídlo… moc tě chápu, ale zároveň si dobře pamatuji na sebe ve věku kolem 5 -10let…asi bych se za holky přimluvila, abys jim trošku ustoupila.
Když si vzpomenu na sebe, jak jsem několit let musela mít k večeři pouze kakaový puding, protože do mě nikdo nic jiného nenatlačil…a k snídani kakao a rohlík (chleba do mě dostali jen nakrájený na ovečky!)…ovoce a zelenina by se druhově dala spočítat na prstech jedné ruky, co jsem byla ochotná pozřít… Maminy z některých dnešních diskuzí by určitě měly pocit, že na to musím umřít a že je to zralé zavolat sociálku… 
Nemyslím, že to bylo špatnou výchovou. Naši se moc snažili, ale já si fakt pamatuju, jak přes to vláček nejel… Jo a zlepšilo se to u mě až tak po 20 
Mimochodem, do dneška třeba pomeranč sním, jen když mi ho někdo oloupe a naměsíčkuje, sama ho nesním
Jestli se něčeho děsím, tak aby moje dítě tohle nemělo po mě, trápila bych se moc, naštěstí zatím papá hezky, asi po tatínkovi
Jinak po tvém druhém komentu už asi víc chápu tvůj postoj… Ty sis musela všechno vydupat a vybojovat a holkám není dost dobré ani to ložené a tebe to mrzí… Bohužel neporadím, jen, že asi podobně to cítím s dcerami svého muže (skoro dospělé holky)… Já jsem vyrostla v tvrdších podmínkách a musela jsem si všechno vybojovat…a ony jsou trochu rozmazlené povrchní fifleny. Ale nemůžu jim to zazlívat, je to jen o mých pocitech a já se s tím musím srovnat…
- Citovat
- Upravit
10.5.09 10:54
Moni a bydlite od nich daleko? ze by se jim treba dalo nabidnout, pokud bydlite ve stejnem meste napr., ze par dnu v tydnu muzou prijit k vam po skole.. jednak si „udrz“trosku rezim a pokud si s malym rady hraji atd., tak aspon s nim budou moct travit vic casu a ty si treba odpocines…
s jidlem jsem to delala tak, ze kdyz manzovi kluci neco nejedli a vedela jsem, ze to, co varim, obsahuje nejake „zakazane“ingredience, tak jsem proste na to slatak, ze „hele, zkousela jsem novej experiment, je v tom to a to(zminila jsem to, co maji radi a vynechala to nejedly),myslis, ze byste to jedli?“ nebo tak neco…a vetsinou to zabralo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.09 11:56
Moni, moje děti jsou ty, kterým tatínek odešel k jiné. Ta měla super řešení, nechce se s nima stýkat, tak to zakázala i jejich tatínkovi. Ten se jako tupec podřídil a dneska už se podřídili i jeho rodiče, takže moje děti jsou už jen a jen moje a mého nového manžela. Nikdo jiný o ně nemá zájem.
Jo a s tím jídlem, musím popravdě napsat, že já rostu i z těch vlastních dětí, protože fuj a blé se věkem změnilo v hnusný a nedá se to jíst a jsou čím dál vybíravější. Děsně mě to štve, ale když chci aby snědly alespoň nějaké normální jídlo, tak prostě vařím co maj rádi a už to něřeším. To co máme rádi my s manželem si uvařím v malém jen pro nás a jim to nenutím, musela bych se furt dohadovat a za ty nervy to nestojí.
Radím nech je jíst co chtějí a zkus velice nenápadně podstrkovat něco zdravějšího a uvidíš. Jinak myslím, že není váš vztah z těch nejhorších. Holky k vám chtějí tak buďte rádi a trochu jeďte podle nich a uvidíte, že časem dojde i na vaše plány a rády se jim přizpůsobí. Vždyť co si chudinky mají myslet, když jim máma o vás neřekne nic hezkého?
Neboj, určitě se to změní a moc k tomu držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
10.5.09 16:19
No ja nevim,ale neznam moc deti kteri by radi a vsechno co se jim naserviruje snedli.Vsak uvidis sama ,ze i tve vlastni dite nebude jine…tohle bych ale vubec neresila …to s tim jidlem!!!JSOU TO DETI!Spis by mi vadilo jak o vas mluvi jejich matka…ale to s detmi nevyresis.O jejich matce mluv vzdy pekne..
Pokud s nimi chces mit pekny vztah tak na nich nesmis videt jen to spatne.Bud jejich kamaradka.Nastav jasna pravidla a oni pochopi co si muzou dovolit a co ne.A nekdy se taky zkus vzit do jejich role…
Co me zarazilo tak posledni tvoje veta…jeste ze ten nas mrnousek je hodnoucky. Petra
- Citovat
- Upravit
10.5.09 21:41
Moniko to je jako když píšeš o mé dceři - 7let. Dítě, které mi jedlo naprosto cokoliv, milovalo polévky, tak teď příjde ke stolu a udělá fuuuj. Věř mi, patří to k věku a to samé odnášení nádobí, mytí rukou. Když si náhodou vzpomene umýt ruce, tak nám je přinese ukázat jako svátost, takže i tohle je normální. A do třetice - nikam s náma nechce chodit, leda by to bylo do cukrárny na zmrzlinu, všechno ostatní je daleko, je to otrava a musí se u toho hejbat! Kolem baráku vyběhne, ale musí mít zábavu, jinak i když je sluníčko, tak se snaží pustit televizi. Bohužel je naše, takže jí v neděli nemůžeme nikomu vrátit 
Věř mi, že až tohle bude dělat tvůj chlapeček, tak z toho sice budeš růst, ale řekneš si „no co nadělám“, ale holky jsou cizí a vždycky budou, proto pro jejich pubertu nebudeš mít nikdy takové pochopení, jako pro pubertu vlastního.
Výhoda je, že zdraví si kazí cizí holky a ne tvoje dítě. Myslím, že to, co jedí k hlavnímu jídlu, zas tak ukrutné není, takže tím ti kluka nezkazí a s brambůrky a sladkostmi bych je poslala do jiného pokoje, aby to kluk neviděl.
Co se týče kroužků, je to blbé, ale pokud jejich matka nechce, tak zřejmě ani tvůj manžel natož ty s tím něco naděláte. Leda jim můžete rozšířit obzory /třeba odpoledním kurzem keramiky/, ale jak si vylíčila, tak je to dost možná ani nebude bavit. Za zkoušku nic nedáš, ale musíš do toho jít s tím, že bavit to v první řadě bude tebe a ony ať si dělají, co chtějí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
11.5.09 11:23
Podivej se na to takhle, nikdo z vas to nema jednoduche. Holky jsou skutecne ve veku, kdy budou delat naschvaly, kdy si budou prosazovat sve a to vas ceka uz blizici se puberta, takze naber sily a vydrz. At jsi sebelepsi, pamatuj, ze jsi a budes stale ta cizi, co si odvedla jejich tatinka, zatni zuby a pochop je! Kdyz o tom budou chtit mluvit, mluvte, ale nepremyslej o nejakych omluvach, litostech apod., to by te pak videly velmi zranitelnou a nesebejistou v tom co delas. Nijak moc je nepredelavej, nesekyruj, at se zapojuje predevsim jejich tatinek - potrebuji cas. A co se tyce jejich mamy? Ty se divis, ze maleho nesnasi a o vas nechce mluvit? Jen velmi silni jedinci to dokazi! Nech to vse byt a uvidis, ze vse bude ok. Jeste jedna vec: znam jeden nesezdany par, on 3 deti z prvniho manzelstvi (2 kluky a 1 holku), kluci otce celych 10 let navstevuji (ackoliv tu „novou“ nemusi), ale holcina ani jednou, ta se sekla - proste podporuje mamku! Neber si to tak a uzivej si syna. 
- Citovat
- Upravit
11.5.09 23:24
Díky moc za všechny reakce, pokusím se vzít si z každé něco.
Asi to jídlo už teda nebudu řešit. 
U nás je dětí v rodině moc, některé taky u jídla brblají…ale mají třeba pár neoblíbených jídel a tím to končí. Můj brácha, když byl malý, taky skoro všechno jedl a jí dodnes, sestřiny holky taky…nejsem na to zvyklá - u nás, když babička upeče buchtu, tak se všechny děcka seběhnou a po buchtě se jen zapráší… Když upeče buchtu moje tchýně (a to možná ještě lepší, než moje babička ), tak holky ji nechtějí. Prostě mi to někdy přijde trošku jako rozmazlenost, nebo nevím jak to napsat…
to prdísek: To bych v žádném případě nechtěla, aby se s nimi nestýkal, nebo tak něco. Jsou to jeho děti a s tím jsem si ho i brala, že není sám. Když od nás máti odešla, taky se o nás nezajímala. Ostěhovala se 400km daleko, a když se pak vrátila a chtěla to „napravit“, bylo už pozdě. Dneska se s ní teda stýkám, ale je to spíš známá…
to Anonymní Petra: O jejich matce jsem před nimi nikdy neřekla křivého slova. Nesnažím se na nich vidět jen to špatné, to, co s vámi tady píšu jim rozhodně neříkám, že mi na nich vadí to nebo ono, to v žádném případě. Opravdu se snažím být jejich kamárádkou, snažím se je zapojovat do dění v domácnosti, hrát s nimi hry…jen mě prostě někdy štve ta jejich nechuť…Neříkám jim, ježiš, ty jsi taková nebo maková, tohle děláš blbě…to ne! Spíš se jim snažím vysvětlit, že to s nima myslíme dobře, že by měly aspoň trošku sportovat…a snažím se s nimi všechno dělat. Ale jak jsem psala, teď, když je malý na světě, tak to není tak jednoduché. Až bude trošku větší, budu je zapojovat všechny tři, určitě to bude lepší. Je mi líto, že ta má poslední věta vyzněla tak, jak vyzněla - nemyslela jsem to až tak, že by jako ony bylý zlobivé a on hodný, protože je náš.
to anonymní: Nedivím se, že malého nesnáší, chápu, že je to těžké, sama nevím, jak bych to nesla. Nechápu jen tu potřebu probírat tohle a ventilovat před těma dětma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
13.5.09 10:41
Ja vim ze je to dost tezke…Mozna to vypadalo trochu drsne,ale chtela jsem jen par rad…Protoze ony (pokud jsou normalni casem pochopi,pokud na ne budes pratelska,tim ale nemyslim vsechno jim dovolit,ale rict jim to aspon trochu s laskou co se ti nelibi…deti to vyciti kdyz jich nekdo nemusi.To nerikam ze je to tvuj pripad…A az budou vetsi,tak se ti to vlozene pratelstvi vrati…jsem o tom presvedcena.Je to tezke,hrozne tezke …Ale moje dcera ma nevlastniho dedu a ten na ni nepromluvi vlidnym slovem nikdy.A tim padem dcera k nemu netihne,ma z neho strach a on pak porad nadava a mysli si ze s nim bude kamaradka…asi dost tezko.
Jsem rada co jsi napsala,ze pred nimi nenadavas na jejich mamu.Vim musi to byt tezke,kdyz ona to dela…Ty deti za to nemuzou.A ja kdyz jsem byla mala tak se nasi rozvedli a navadeli nas jedna rodina proti druhe…ale dite nevi kde je pravda…v jednu chvili veri tomu,pak zase tomu.A delat v detech takovy gulas…
Ono i s vlastnimi detmi si clovek kolikrat nevi rady:)Natoz s nevlastnimi!Preju ti hodne sil a hlavne trpelivosti.Petra
- Citovat
- Upravit
Anonymni
13.5.09 18:01
Že si z nich děláš nervy… Nejsou tvoje, tak se nestarej, když se jim to nehodí. Ať si dřepí na zadku, klidně bez jídla, když je všechno blé a fůj… takové primadony by mi nesměly přes práh. Jejich otec je sice tvůj muž, ale jsou u TEBE doma, tudíž základní pravidla slušnosti bych jim vysvětlila, že by jim lezly oči z důlků… Žádné výlety, žádné doprošování, přemluvání do jídla, do nějakých aktivit… nechat je tak. A budeš mít svatý klid.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
