Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Neboj. Ženské tělo na porod připraveno je, se zbytkem ti pomůže porodník. Základ je být v klidu a pozitivně naladěná, pak to může být i sranda. A to potom přijde tak nějak samo, postupně
Zkrátka to zvládneš
.
Asi pusobis moc optimisticky, že ti každý musí připomenout, jak strašný to bude ![]()
Ber to tak, že každý porod někdy skončí, že komu se nepovedlo kojení, tak dá dítěti flašku a nemusíš mít pro dítě všechny pičičandičky, co nabízejí v obchodech ![]()
V nejhorším si oba pobrecite, než se sehrajete, to není žádná tragédie.
Kliiid co bys to nedala dali to jiní před tebou dají to i po tobě, je to příroda jakmile půjde o porod tělo si samo poradí a stejně potom ta starost a péče o prcka, jen se nestresuj zbytečně předem ![]()
No, je to pro tebe nová situace, každý rozumný člověk má trochu pochyb a určitě přemýšlí co ho ta změna bude stát (času, peněz, odříkání atd…) Neboj, není to tak hrozný jak se říká, určitě to zváldneš, zvládá to většina tak co by jsi měla být jina:-)
A když to nezvládneš tak půjdeš mimčo vrátit? Nepůjdeš, prostě to zvládneš ![]()
Jeste jsem nikdy neslysela o nikom, kdo by rekl, nezvladla jsem porodit, uz mam dite dva roky v brise
Obavy jsme meli pred porodem kazda, prece jenom je narozeni ditete velka neznama a pripravit se na to neda. Ze se ale budes stresovat predem nicemu nepomuze. A chytre pribuzne a kamaradky, co te akorat strasi, posli ho haje zelenyho. Nerikam, ze to bude lehke, ale ten pocit stesti z miminka to tisickrat vynahradi ![]()
Mam to uplne stejne a pritele sem tim docela zatezovala a myslim ze uz ho to nebavi poslouchat
hele musime si rikat ze kdyz to zvladnou jiny
![]()
Já bych se hlavně nenechala znervózňovat (co je ti do nějakýho taxikáře
). Porod zvládneš, buď to půjde tak nebo tak. Z toho bych stres neměla. S mimčem je to celkem sranda, nebudu ti tvrdit, že je to jenom legrace, ale zajedeš se a budeš vědět, co a jak. Já se přiznám, že na první dítko jsem čuměla jako tele na nová vrata
, krom toho dcera nebyla nějak extra pohodová, takže jsem kolem ní lítala ve dne i v noci. Nakonec si to sedlo, u druhého dítka jsem si byla jistá, věděla jsem, co a jak a všechno to šlo jako po drátku. V dalších letech jsme si pořídili další děti a momentálně jsme na čísle 11. Kdyby mi někdo u první dcery řekl, že budeme mít 11 dětí a nebudu viset na větvi, asi bych si poklepala na hlavě a myslela si něco o svěrací kazajce
Hodně štěstí, být tebou, nechala bych to víc plynout. Půjde to, neboj se toho tolik, držím pěsti
A napiš po porodu, že to není taková hrůza ![]()
Jsem momentálně ve 39. týdnu a můžu ti říct, že okolí opravdu umí vystresovat maximálně
, ale nesmíš se dát, oni prostě rádi dramatizují a přijde mi, že jim to snad přináší nějaký druh podivné vnitřní radosti
. Ano, taky mám urcité obavy, přece jen je to pro mě velká neznámá, ale každý den si říkám, že dneska by to šlo
. Jako fakt, teď, jak už mě vše bolí, tak ten porod beru jako vysvobození. A moc se na miminko těším. A taky na ten pocit lehkosti, kterej asi budu mít
. Neboj, zvládly to jiné, zvládneme to taky.
Přítele bych tím klidně „zatížila“, kdo jiný by tě měl vyslechnout a utěšit? Nepřijde mi to jako dobrá cesta se v tom plácat sama…
Mně na tohle třeba děsně pomohl předporodní kurz vedenej profi zdravotníky (lékaři a sestrami) včetně prohlídky porodního sálu. Navíc podle různých statistik těhotenských fází je prý 7. měsíc typicky krizovej co se týče přesně těhle depek a chmur, co prožíváš (hormonální vlivy). Kámoška, co je o měsíc napřed těhotná to měla taky s tím, že se to negativně projevovalo i do manželství. Kromě sebe viděla přehnaně kriticky i svýho chlapa ![]()
Klid, oni lidi jsou hrozný potvory. Od chvíle, co jsme s manželem oznámili mé první těhotenství, tak těch co byli pozitivní bylo minimum. Na všem našli něco špatného. Budeš rodit v létě, to je hrůza ty vedra,…, už se nikdy nevyspíš, to si chceš nechat psa… V reálu to bylo tak, že syn od půl roku spal celou noc, vedro sice bylo ale aspoň jsem syna nemusela oblékat, první měsíc si prolebedil v plence a zavinovačce, když byly klukovi 4 měsíce měli jsme vrh štěňat (byl to záhul, ale byla to paráda)… A kromě toho zvládnout se dá skoro všechno, jen chvíli potrvá než najdete vám vyhovující způsob jak to zvládnout a co jsem se naučila nejvíc, dát na svoje pocity a tím se primárně řídit. Teď v létě nám přibude druhý prcek a všichni jsou na nervy z toho že místo shánění výbavičky (přitom stačí jenom projet pračkou dva vakuové pytle s věcmi po synovi) cvičím psy na zkoušky, které budou 6 týdnů před termínem porodu. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem na zacatku 7. mesice a zacinam se bat jak to vse zvladnu. Doted jsem byla pozitivni a verila si, neposlouchala blbe kecy o tom jak je to tezke a ze si neumim ani predstavit jak porod boli. Ale ted se vazne hodne stresuju nad kazdym detailem a mam strach. Jsem ze vseho unavena, nic me nebavi. Navic z kazde strany od nekoho slysim kolik dite stoji penez, jak budu zvladat kojeni, sestinedeli, ze to neni jen tak. Dokonce i cizi lidi ktere ani neznam mi to rikaji na potkani, jako vcera treba taxikar.
Ted jsem vystrasena jak to vse zvladnu. Mam toho strasne moc v hlave a pritele tim nechci zatezovat… asi bych akorat tak zas brecela jak hysterka
Neboj
můžu ti říct, že když jsem to zvládla já tak to už zvládne úplně každý. Neustále jsem poslouchala jak si nedokážou představit, že já bych se zvládla postarat o dítě. Hlavně otcova manželka všem vše podávala, že jestli dítě donosím zdravé bude to zázrak. I po porodu vše podávala tak, že dělám vše špatně a chudák dítě. A světe div se všechno jsem zvládla úplně s přehledem i když někdy bylo hůř nebo lépe. Šlo to samo. I když už jsem jednu dobu měla za to, že to opravdu nezvládnu tak jsem na sebe hrdá. Zvládla jsem, vždy si poradila a ty to zvládneš také ![]()
Ahoj, jsem na zacatku 7. mesice a zacinam se bat jak to vse zvladnu. Doted jsem byla pozitivni a verila si, neposlouchala blbe kecy o tom jak je to tezke a ze si neumim ani predstavit jak porod boli. Ale ted se vazne hodne stresuju nad kazdym detailem a mam strach. Jsem ze vseho unavena, nic me nebavi. Navic z kazde strany od nekoho slysim kolik dite stoji penez, jak budu zvladat kojeni, sestinedeli, ze to neni jen tak. Dokonce i cizi lidi ktere ani neznam mi to rikaji na potkani, jako vcera treba taxikar.
Ted jsem vystrasena jak to vse zvladnu. Mam toho strasne moc v hlave a pritele tim nechci zatezovat… asi bych akorat tak zas brecela jak hysterka