Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@slavuska1 píše:
Nebojím…lítám ráda, akorát vždycky večer před letem mě přepadne takový pocit typu co jsem to zase vymyslela..ale pak to ze mě spadne, a už se jen těšímzajímavý je že na rozhledně jsem podělaná až za ušima, na naprosto bezpečný stezce korunami stromů jsem měla pomalu hysterák, kdykoliv se děti ode mě hnuly směrem k okraji(který je naprosto bezpečně oplocený), ale letadlu nějak věřím
Nech bejt, ta stezka je docela drsná. Jednak se poslední patra znatelně hýbou pod nohama a jednak mě zničily ty schůdky na tu úplně poslední, vyhlídkovou plošinu - takovýho dřeva tam padlo a oni na ty schůdky nemohli nabouchat pár dalších prkýnek, aby nebylo vidět skrz ně dolů. ![]()
Plus teda ta lanovka nahoru byl taky zážitek. ![]()
@Bersaba píše:
Nech bejt, ta stezka je docela drsná. Jednak se poslední patra znatelně hýbou pod nohama a jednak mě zničily ty schůdky na tu úplně poslední, vyhlídkovou plošinu - takovýho dřeva tam padlo a oni na ty schůdky nemohli nabouchat pár dalších prkýnek, aby nebylo vidět skrz ně dolů.
Plus teda ta lanovka nahoru byl taky zážitek.
tak na tu vyhlídkovou plošinu jsem se vůbec nedostala
![]()
lanovkou jsme tam nejeli, šli jsme nahoru pěšky..ale ty sedačkový lanovky mi nevadí, mě paradoxně víc vadí kabinkový visutý ![]()
@slavuska1 píše:
no já taky..nejprve hrdinka, pohodička..po pár desítkách metrech už jsem se začínala klepat, a jak jsem viděla 10 letý děti na těch „adrenalinovejch“ úsecích, tak mě bylo normálně špatně, jen jsem křečovitě svírala kočárek, a ječela na děti, ať se pokud možno nehýbouani jsem nevylezla až nahoru, už jsem si netroufla
na těch odbočkách odvahy lezl pětiletý syn a vůbec se nebál, ani když viděl dolů pod sebe. Já držela kočár a radši se dívala jinam… dole to šlo, ale ty dvě poslední patra už na mě byly moc ![]()
My jsme jeli nahoru a dolů autobusem
kvůli kočáru ![]()
@madi píše:
na těch odbočkách odvahy lezl pětiletý syn a vůbec se nebál, ani když viděl dolů pod sebe. Já držela kočár a radši se dívala jinam… dole to šlo, ale ty dvě poslední patra už na mě byly moc
ty bláho, tak to bych nedala, já bych tam 4 leťáka nepostila ani omylem, ani kdyby mi za to někdo nabízel milion
ale on po tom naštěstí ani netoužil. jako na tý normální stezce se nebál, vylezl s taťkou až úplně nahoru(já šílela o patro níž
), ale ty stezky odvahy ho naštěstí ani nenapadly ![]()
@Lenka002
Já létám ráda a strach nemám, ale strach z létání je všeobecně jednou z nejběžnějších úzkostných poruch. Jsou dvě varianty léčby a to buď si nechat předepsat léky, které pomáhají proti příznakům spojených s nadměrným stresem. Druhá varianta je tzv. kognitivní terapie, která dosahuje při léčbě fobií značných úspěchů. ![]()
@slavuska1 ale ono se fakt nic stát nemůže, je to bezpečné.. a táta ho zezadu jistil. Akorát se na to nemůžu dívat, no. ![]()
Zivi me letectvi. jsou aerolinky, se kterymi bych neletela ani za nic. ale s 80% ano. vidim, jak nakupuji nahradni dily, vim, jak casto musi delat kontroly atd. a stejne mi je divne od zaludku. ale rozumem vzato, je to velmi bezpecne. a na letadlo nenamontujes jen tak nejake dily..
@madi píše:
@slavuska1 ale ono se fakt nic stát nemůže, je to bezpečné.. a táta ho zezadu jistil. Akorát se na to nemůžu dívat, no.
já vím, že je to bezpečný..ale při představě, že uklouzne, a spadne i jen těch pár cm do tý sítě, a já bych mu musela jít pomoct, prostě ne a ne, jak se mi ulevilo, když jsme stanuli na pevné zemi ![]()
Nesnáším lítání, ale vždycky se překonám. Nejhorší byl let do Asie, to jsem z toho stresu nespala víc jak 24 hodin.
@Lenka002 já před dětmi létala docela dost a v klidu, i delší lety, vždycky jsem se těšila a užívala si to. No a co mám děti, tak je z toho moje noční můra. Chlap začal koketovat s myšlenkou, že bychom příští rok poprvé vyjeli na dovolenou letecky a já mám už teď z toho hrůzu a čas od času nad tím přemýšlím. Racionálně si strach vyvrátit umím, ale neporučím si. Minimálně si budu muset na let vzít nějaký oblbovák
@Lenka002 píše:
A co proti tomu děláte?
Já moc, létáme každý rok, ale vždy si říkám, jestli mi to za to stojí, kamarádka si dá 2 panáky, manžel se nebojí vůbec, maminka se modlí, já si vezmu Lexaurin, ale nepomáhá, třesu se celý let.
V červenci mě čeká jen 2 hodiny, ale v srpnu skoro 5 hodin a mám sto chutí nejet, ale děti se těší a berem i tchýni a ta se už nemůže dočkat a ta se nebojí.
Bojím se, moc. Dělám proti tomu to, že do letadla nelezu (nikdy jsem v letadle nebyla)… Na dovolenou jsme jezdili maximálně do Řecka a zásadně autobusem + trajektem.
@Fjodorka to by se mi líbilo jet do Řecka busem a trajetkem
Jenže jak má člověk děti, tak už to moc nejde, ty by ten autobus nedaly. Vím, argument může být, nejezdit s dětmi tak daleko, když mě můj 5ti letý syn začal přemlouvat, že chce letět a já nevím, jestli to dám
Blbý je, že jsem se začala bát třeba i lanovek, to jsem loni na dovolené v Rakousku těžko rozdýchávala a dolů chtěla jít pěšky. Mám to fakt až od té doby, co se narodily děti a je to otrava
Nez
jet na dovolenou autobusem, to radsi budu sedet doma! me pomaha 1-2
tabletky Kinedrylu, pomaha od nevolnosti a jsem po nem ospala, tak mi je
vse jedno ![]()
@mischelinka My jsme byli, taky ještě jako bezdětní, na Lefkádě autem - do Ancony, pak trajektem a po řeckém pobřeží na Lefkádu. Jako super dovolená, ale s holkou si to nedovedu představit. (Teda spíš dovedu, v barvách.
)
Takže pokud v blízké budoucnosti do Řecka, což bych moc ráda, tak mě to letadlo nemine.
Mám to úplně stejně jako @mischelinka a docela mě to mrzí. Než se narodily děti, létání jsem milovala. Byla to pro mě skoro ta nejlepší část z dovolené
. Nejradši jsem měla vzlety, přistání a turbulence. Po porodu se mi ale něco přeplo v hlavě a bojím se. Letěla jsem naposledy před dvěma lety (sama) a musím říct, že byť ten let byl krásný a klidný, byla jsem trochu v křeči, která povolila, až když jsem měla pevnou půdu pod nohama
.
V září mě čeká let s 3,5letým synem, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu, a doufám, že se mi podaří svou „hysterii“ držet na uzdě, abych neděsila chudáka kluka
.