Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@mischelinka Ale daly, jak si myslíš, že jsme jezdily s mamkou na tu dovolenou, když jsem byla malá? Máma má také strach z letadel, takže bus a parník
Do teď si pamatuji, jak jsem spala v autobusu pod sedačkami ve spacáku ![]()
Syn přemlouvá… Znám děti, které přemlouvají rodiče, že chtějí koně a také ho nedostanou ![]()
Nebojim, ale rada to nemam, pac se mi dela spatne a silene me boli usi ![]()
@Dujana i já měla na letech nejraději vzlety a přistání, ten adrenalin
@Fjodorka já jsem jako malá spávala v uličce… sem tam na mě někdo i šlápl ![]()
@Fjodorka mám 5ti letého a 2letého a zatím si to busem fakt představit nedokážu, zvlášť do Řecka. Ne, že by byli kluci neposlušní, ale jsou prostě divocí. A zase nechci, aby jsme kvůli mému strachu nemohli nikdy nikam letět. Na koně nemáme, letecká dovolená by se jednou za pár let nějak zvládnout dala. Rozlišuji mezi tím, co plním svým dětem
Kdyby se jednalo o dovolenou s manželem, tak by se mi líbila ta romantika autem (busm) a pak trajektem, tam už je samotná cesta zážitek, dobrodružství, s dětmi to mám tak, že cestu je nutno přežít a dovolená začíná až namístě ![]()
Vždyť je to tak super! Já létání miluju, hlavně jak se dostáváme nad mraky a pak je člověk v takovém prostoru nikoho, jen modro, sluníčko a spousta vaty. ![]()
Ja letam se synkem od jeho 4 mesicu. Jediny problem, co jsme meli, tak bylo, ze po letu ho bolela hlavicka. Po kazdem letu v noci rval, dokud nedostal nurofen. Ted (temer 3 roky) uz nema problemy s bolenim hlavy, ale nekdy je to pro nej dlouhe. Takze krtecek na mobilu to jisti
.
Letusky se vzdy o deti krasne staraji. Kdykoli jsem neco potrebovala, tak mi vzdy vysli vstric zatim ve vsech spolecnostech (British airways, wizzair, Turkish airlines). Jednou mi letuska drzela synka jeste jako miminko, kdyz jsem potrebovala na wc ![]()
Takze nebojte holky, s detmi se da take dobre cestovat. Jen denni rezim bude v den letu a mozna den po nem trochu rozhazeny (treba spani)
Právě. Vždycky jsem se těšila na tu úžasnou akceleraci při startu a na to, jak se letadlo začne zvedat. Zato teď se mi v hlavě honí spíš katastrofické scénáře
. Věřím ale, že to není setrvalý stav a že čím budou děti starší, tím víc se budu vracet do normálu
.
@Dujana píše:
@mischelinkaPrávě. Vždycky jsem se těšila na tu úžasnou akceleraci při startu a na to, jak se letadlo začne zvedat. Zato teď se mi v hlavě honí spíš katastrofické scénáře. Věřím ale, že to není setrvalý stav a že čím budou děti starší, tím víc se budu vracet do normálu
.
taky doufám jak staré máš dítě/děti? Můj starší už má 5 let, tak aby to do jeho puberty bylo, přece jen bych ráda s rodinou někam dál vyjela ![]()
@mischelinka píše:
taky doufám jak staré máš dítě/děti? Můj starší už má 5 let, tak aby to do jeho puberty bylo, přece jen bych ráda s rodinou někam dál vyjela
![]()
Mám dva kluky - 3,5 roku a rok. S tím starším teda v září poletím, odhodlala jsem se a věřím, že se mi mé obavy podaří před ním skrýt
. Mladší bude doma s tatínkem, protože ten by z letu udělal peklo na zemi nejen mně (já si aktuálně asi fakt vystačím i sama), ale taky všem ostatním cestujícím
. Takže letos to beru tak, že ten let prostě zkusím přežít, a pokud se mi to podaří a mladší syn se do příštího léta „umoudří“, teoreticky bychom na tu rodinnou dovolenou mohli - taky chci vyjet dřív, než budou děti v pubertě
.
@Lenka002
Létání mi opravdu nevadí. Je to hodně bezpečná doprava, vlastně mě baví
. Vzlet i přistání mám hodně ráda, jak letadlo nabírá na rychlosti
. Jednou jsem ale zažila přistání za šílené bouřky, deště a krupobití a to byl docela adrenalin. ![]()
@mischelinka Nevím, my třeba do Řecka jeli tak, že bus jel přes noc do Benátek, dopoledne jsme tam byli, takže cesta busem se prospala. Z Benátek jsme jeli trajektem, kde byl i bazén a spousta prostoru. Spali jsme pod schody na koberci, neměli jsme ani kajutu
Vždycky to bylo fajn ![]()
Třeba já bych do toho letadla prostě nevlezla, těžko budu překonávat fóbii jen proto, že dítě chce něco, co nepotřebuje a bez čeho se obejde. ![]()
Bojím se hodně.
Ale již několikrát jsem se překonala a letěli jsme, sice let tak do tří hodin maximálně, ale prostě jsme letěli. Strach při vzletu, přistání, turbulencích, prostě pořád. Když v tom letadle sedím, tak si vždycky nadávám, že jsem zase v něm
No, to se lítalo bez dětí… až bude naše dítko starší, tak to bude také zajímavé ![]()
@Lenka002 píše:
A co proti tomu děláte?
Já moc, létáme každý rok, ale vždy si říkám, jestli mi to za to stojí, kamarádka si dá 2 panáky, manžel se nebojí vůbec, maminka se modlí, já si vezmu Lexaurin, ale nepomáhá, třesu se celý let.
V červenci mě čeká jen 2 hodiny, ale v srpnu skoro 5 hodin a mám sto chutí nejet, ale děti se těší a berem i tchýni a ta se už nemůže dočkat a ta se nebojí.
Není se čeho bát
je to nejbezpečnější tip dopravy na světě. Já létám celkem často (několikrát do roka) dálkové lety a nikdy sem se nebála. Užij si to ![]()
@Menora píše:
@Lenka002
Létání mi opravdu nevadí. Je to hodně bezpečná doprava, vlastně mě baví. Vzlet i přistání mám hodně ráda, jak letadlo nabírá na rychlosti
. Jednou jsem ale zažila přistání za šílené bouřky, deště a krupobití a to byl docela adrenalin.
Turbulence před Splitem byly zážitkem na celý život
.