Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A co proti tomu děláte?
Já moc, létáme každý rok, ale vždy si říkám, jestli mi to za to stojí, kamarádka si dá 2 panáky, manžel se nebojí vůbec, maminka se modlí, já si vezmu Lexaurin, ale nepomáhá, třesu se celý let.
V červenci mě čeká jen 2 hodiny, ale v srpnu skoro 5 hodin a mám sto chutí nejet, ale děti se těší a berem i tchýni a ta se už nemůže dočkat a ta se nebojí.
Ne, nebojím. ani nikdo z naší rodiny. děti létání milují
jeden čas jsem létala pracovně skoro každý měsíc.
Já jsem ještě nikdy neletěla, chystám se letos v létě poprvé, a vyloženě se těším. Tak snad mě nakonec nepřepadne záchvat paniky ![]()
Letadlo je hned po výtahu druhý nejbezpečnější přepravní prostředek. Máš větší šanci, že Tě srazí auto na silnici, než že spadneš s letadlem. Asi to Tvé obavě moc nepomůže, ale třeba trošičku uklidní.
Maličko nepříjemné mohou být turbulence. U těch jsem prvně měla blbý pocit, protože jsem to neznala.
Ale létám dost a jednotlivých letů mám za sebou za 8 let cca 40 včetně několika 5 hodinových. Nikdy se nic nestalo.
Příspěvek upraven 14.06.14 v 12:07
Vyslovene se neklepu, ale ani si to nijak extra neuzivam…hlavne vzletani, pristavani a turbulence…a hlavne nesmim par dni pred letem koukat na Letecke katastrofy
Vzdy se mi ulevi, kdyz bezpecne pristaneme.
Jo a letam nekolikrat rocne a nijak se to nezlepsuje ![]()
@Lenka002 nelétám
prostě to nesnáším, tudíž nelétám. Na dovču jezdím po vlastní ose - auto, vlak.
@martina.se píše:
@Lenka002 nelétámprostě to nesnáším, tudíž nelétám. Na dovču jezdím po vlastní ose - auto, vlak.
To samé sestra, raději jede 24 hodin busem do Dubrovníku
.
Nebojím…lítám ráda, akorát vždycky večer před letem mě přepadne takový pocit typu co jsem to zase vymyslela..ale pak to ze mě spadne, a už se jen těším
zajímavý je že na rozhledně jsem podělaná až za ušima, na naprosto bezpečný stezce korunami stromů jsem měla pomalu hysterák, kdykoliv se děti ode mě hnuly směrem k okraji(který je naprosto bezpečně oplocený), ale letadlu nějak věřím ![]()
Letěla jsem naposledy asi před 10 lety a docela v pohodě, až na chvilku turbulencí, to jsem měla sevřenou.
Ale od té doby jsem viděla snad všechny díly Vyšetřování leteckých neštěstí, takže fakt nevím, jak by to se mnou bylo teď. ![]()
Nasednout na letadlo je z hlediska pravděpodobnosti přežití stokrát mozna tisíckrát bezpečnější nez nasednout do auta. ![]()
@slavuska1 u tý stezky se nedivím, ta se nahoře pěkně hýbala, že jsem mazala dolů rychlostí blesku ![]()
já se taky bojím létat ![]()
@Lenka002 Já se celkem bojím. Na dovolenou nelétám, ale časem se tomu asi nevyhnu. S dítětem je to asi komfortnější než dlouhá cesta autem či autobusem. Jenže jsem musela párkrát letět na služební cestu, a tam nebylo vyhnutí. Nad alkoholem nebo prášky jsem ani neuvažovala. Pomáhá mi předletový stres, kdy se musím soustředit na to, abych se správně odbavila, našla správné odletové místo a sedadlo apod. Pak mám strach, když čekám na vzlet. Při něm zavřené oči a prosím, aby to dobře dopadlo:), to samé i při přistávání. A pak moc děkuju, že to dobře dopadlo. Ten čas, kdy jsem ve vzduchu, se snažím číst a nevnímat, že jsem v letadle.
Ale jinak jeto utrpení. Naposledy jsem naslužebku letěla asi v 14. tt a pak jsem to odmítla. Myslím, že i tak prťousek v břiše zažil dost stresu.
Zkus se během letu soustředit na děti, zabavit je a tím i sebe a ten zbytek nějak přežít…
Ja letani uplne zboznuju, ale manzel se hrozne boji, takze neletame nikam. Kdyz jsme spolu zacinali chodit, tak jsem dvakrat leteli a byla to katastrofa
On byl vynervovany uz pri cekani na letadlo, v letadle taky a kdyz nas chytly poradny turbulence, tak jsem si rekla, ze tohle nemame uz vickrat za potrebi. Tak od te doby jezdime na dovoleny uz jen autem. Ale jednou mi manzel vypravel, ze mu pomohlo se v letadle opit s bandou motorkaru, co taky leteli
Ze mu ten let utekl, ani nevi jak. Ale nevim, jestli je to to prave reseni, ozrat se jako doga na rodinne dovolene ![]()
@madi píše:
@slavuska1 u tý stezky se nedivím, ta se nahoře pěkně hýbala, že jsem mazala dolů rychlostí blesku
já se taky bojím létat
no já taky..nejprve hrdinka, pohodička..po pár desítkách metrech už jsem se začínala klepat, a jak jsem viděla 10 letý děti na těch „adrenalinovejch“ úsecích, tak mě bylo normálně špatně, jen jsem křečovitě svírala kočárek, a ječela na děti, ať se pokud možno nehýbou
ani jsem nevylezla až nahoru, už jsem si netroufla ![]()