Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
bouchání dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
23.11.07 22:31
bouchání dětí
ahoj,
potřebovala bych se tu zeptat na Váš názor, jak by jste řešily tuhle situaci:
Johanka byla spíš mírná, neprůbojná, takový trošku „otloukánek“. Jak roste, změnilo se to.
Například, když jí někdo něco vezme, plácne ho… když jí někdo zboří nějaké dílo, plácne ho… když se jí cokoliv nelíbí, jde ho bouchnout. Bohužel to aplikuje i na docelá malé děti třeba kolem roku a půl… nerozlišuje věk, zatím nikomu neublížila a většinou tomu zabráním ještě dřív, než uhodí, ale…
A podotýkám, nejsem žádným velkým příznivcem fyzických trestů. Snažíme se všechno řešit domluvou…
Nejsem si jistá, jak na to reagovat. Trestat ji bitím se mi moc nelíbí. Navíc vidím, že není úmysl druhému dítěti ublížit, že je to obrana, i když nepřiměřená. Vysvětluju jí to, ale zatím to nepomáhá.
Tak jsem se dostala do situace matky, jejíž dítě ubližuje ostatním… doposud jsem byla na té druhé straně a musím se přiznat, že jsem kolikrát na maminky měla i trochu vztek, že své nezbedné dítko nepotrestaly… holt, nemůžu se ubránit, ale to své měřím jiným metrem.
Tak mi prosím napište svůj názor, naplácat, nebo nechat až to odezní?
Díky 
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.11.07 23:04
Taky jsem byla zastánce názoru „hlavně netlouct“ a už úplně nejsem. Kolem druhých narozenin vypukla u naší Kačky „první puberta“ - vzdor, vztekání, odmlouvání, napadání ostatních. Na vše jsme reagovali jednotně, domluvou, vysvětlením a jak jsme s manželem oba klidné povahy, tak to párkrát skončilo řevem a pár plesknutími na prdelku. Ujasnili jsme si kdo je šéf a máme pokoj, i ve vztahu k mladší sestřičce není ani náznak agrese. Vysvětlujeme si to tím, že jsme včas jednotně bezvýhradně ukázali, že se tohle v žádném případě nedělá, malá to přijala jako fakt a trauma nemá. Chodí do jesliček, je to naturálně vůdčí typ, ale nemáme jedinou stížnost na příliš dominantní chování.
Hlavně jednoznačně, jednotně (maminka, tatínek, babička i strejda musí reagovat stejně) a důrazně sdělit co ano a co nikdy ne. Složité vysvětlování bývá často neúčinné, „ostrá svižná“ má i ve výchově malých dětí svůj význam.
Toť můj názor.
Bára
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.07 10:29
Moc doporucuji knihu Respekovat a byt respektovan. Sice se vychova timto zpusobem mozna muze zdat trochu zdlouhavejsi, ale jsem presvedcena, ze se to vyplati. Je to predevsim o stanoveni hranic. U malych deti je to tezsi, ale kdyz clovek vydrzi, vysledky se dostavi brzo. Nema cenu, abych tu popisovala cast te knihy, protoze vytrzene z kontextu by se to mohlo zdat nesrozumitelne nebo treba i negativni. Jo a ja mam dceru 3 a 1/4 roku a vidim, ze to na ni zabira.
mej se krasne
Kacica
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.07 12:26
Ahoj barrero!
Já myslim, že to je jenom takové období, které zase časem odezní. Muj syn si kolem 2,5 roku taky začal bouchat děti a to i o dost větší než byl sám. Moc jsem ho za to netrestala, jenom jsem mu třeba chytla ručičku a řakla, že to se nesmí, že taky nemá rád když ho někdo bouchá. Prostě jsem se tomu snažila zabránit, dřív než plácnu a když jsem to nestihla, tak dostal vyhubováno. Nemyslim si že by se za to mělo trestat bitim, tim jenom ukážeš, že se to vlastně smí někoho trestat bitim. Buď trpělivá a hodně domlouvej.
Pa T
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.11.07 14:32
Ahoj Barrero,
před cca měsícem jsme řešili něco podobného. Matěj z ničeho nic začal provokovat, pošťuchovat menší děti. Domluvy nazabíraly, dostal tedy na zadek a pořádně domluveno a od té doby si to už nedovolil. Myslím, že zkoušel, co si může k dětem dovolit a zjistil, že nic:-) Jinak s přehnanou obranou se taky potýkáme, zvlášť s vrstevníky. Domlouvám a domlouvám, vysvětluju a vysvětluju a snad ho to přejde. Myslím, že je to období, protože v našem okolí nejsme jediní. Ovšem pak je to tóčo, když se sejdou takhle tři klučíci a najednou se začnou „rubat“, pak se zase objímají a pusinkujou:-))) Někdy jsme z toho my matky docela zoufalé… A koukám, že jsou si dítka věkově blízko, tak asi to bude to samé.
Tak ať je to brzo přejde:-)
P.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.07 06:25
Ahoj,
u nás to bylo podobně jako u vás. Anetka taky bývala hodná a mírná, a spíš otloukánek, děti si na ní dovolovaly, každou chvíli pláč, že jí někdo zbil. Vysvětlila jsem jí, že když jí někdo ublíží, musí se prostě bránit.
Hlídám jí, aby si nezačínala, což teda většinou nedělá, ale myslím si, že bránit se je v pořádku i vůči mladším dětem.
Andrea.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.07 13:12
Ahojte, pokud holcicka placa deti jen pokud ji nekdo jiny neco udela, vezme hracku atd, tak je to celkem v poradku, ne? aspon se umi branit:-) Pokud je bije „jen tak“ tak je to neco jineho, to jsme taky meli doma:-) Nam pomohlo, kdyz jsem Kubika potom, co nekoho bouchnul odvedla od deti pryc, rekla mu, bit se nesmi, kdyz budes bit deti, nebudes za nimi… Kubik slibil ze uz nebude bit, kdyz se to opakovalo, sel znovu od deti pryc, pokud se to jeste opakovalo odesli jsme proste pryc ze hriste, domu… netrvalo to dlouho a pochopil… i kdyz za hrozneho place,ale vyplatilo se. Hlavne byt dusledni, kdyz ut toto pravidlo zavedeme, tak se podle nej musime chovat stale, i kdyz se nam treba ze hriste nechce apod. hodne stesti, urcite se mezi detmi najdou vyjimky na ktere to nebude platit:-) Vladka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
