Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@KackaDoup píše:
nesud…
to si to vzala hodně zkrátka.
Nesoudím, jen říkám že je ještě v takovém rozpoložení že vztek bude střídat lítost a tohle by jim na psychiatrii měli říct co bude následovat.
@Kamča.dalmatinka až se začne chovat normálně a přestane zde ničit nám nervy, tak prosím třeba si cestu k sobě najdem, ale už nemužu…za posledních pár dní toho mám nad hlavu, syn má těžkou hypotonii a jezdím sním každý týden do nemocnice na vojtovku, pak spadl a zase do nemocnice a jediný co ho zajímalo vždy je jen jeho kykyna.Do školy nechodí, ona ho podvádí ským může..ale my jsme sv..ě a ona je svatá..tak at se k té svaté třeba odstěhuje..jemi to jedno.
@annaei upřímně k tobě cítím ohromný soucit, ale na druhou stranu tě nechci litovat, protože ze své zkušenosti vím, že to člověka potápí ještě hloub a utvrzuje ve své ublíženosti. Po tvých zkušenostech zcela chápu že se u tebe rozvinula historionská porucha, a není to vyjímka u lidí kteří prožijí takové peklo jako ty. Musela jsi v životě cítit jako dítě hodně hluboké odmítnutí, zejména ve věku kdy dochází k vytvoření trvalých sociálních vazeb a osamostatňování. Když se to tam naruší, záleží jak moc hluboko, tak se už člověk z toho nemusí vyhrabat (třeba můj táta se z toho nevyhrabe protože ani sám nechce). Ty jsi mladinká, ale stále dozráváš a možná budeš ještě potřebovat čas. Jsi velká bojovnice a přeji ti abys měla sílu bojovat dál. Je mi jasný, že ty paraleny, ibalginy je pro tebe něco jaké pro feťáka dávka heroinu aby zapomněl na bolest. Taky jsem se v životě z nečeho hrabala a vím jak je fajn sjet se do toho stavu kdy nic nevnímáš a utíkáš před tou pulzující bolestí. Já se z toho vyhrabala úplně ale byla to dlouhá cesta, potřebovala jsem čas. Předem ale říkám že jsem nezažila něco tak strašného jako ty. Mám kamarádku která zažila v podtatě to samé co ty, a taky má hist. poruchu. Je to úžasná a výtvarně velmi talentovaná holka, ale občas ujede, řízne, zbaští něco nebo zdrhne na pár dní a „prostě neví proč to dělá“. Jenže u člověka - především dítěte ve vývoji, jehož křehké emoce byly znásilňovány každým dnem se nemohly vytvořit ty správné neuronové sítě jako u lidí s milující rodinou. Holky tady špekulují kterak nejsi normální, ale v podstatě za to nemůžeš protože jsi nic jiného nepoznala. Mohu jen říct, že ti věřím, rozumím ti, ale nedovedu si představit tu hrůzu cos prožila. Tady ti pomůže nejvíce intenzivní psychoterapie s hodně dobrým terapeutem, kterému budeš moci důvěřovat. Ta cesta přenést se přes to bude asi velmi těžká, ale jde to. Věřím že to dokážeš a že můžeš prožívat lásku a být šťastná ![]()
@Malike myslím, že jsi pro něj udělala maximum, možná si potřebuje pořádně nabít hubu, aby se vzpamatoval.. ![]()
@annaei píše:
@Malike Hlavní je, že tvuj bratr je v pořádku, ale dovoluji si říct, že o práškách kor paralenech toho vim, víc než doktoři.
To si jenom myslíš. Uvědom si, že se ti může stát, že to nevybalancuješ a fakt zemřeš. Naprosto chápu, proč to děláš. Je to „relaxační technika“, upouštění páry… Ale to by snad fakt bylo „zdravější“ to řezání. A úplně nejzdravější něco jiného, třeba se totálně odrovnat při sportu nebo tak. Ale chápu, že se mi to teoreticky kecá.
Paralen je nejčastější příčinou selhání jater ve VB. Ne, chlast, ale paralen.
@Bábrdl a nebo taky když to člověk nevychytá, zachrání ho, tak může skončit částečně nebo celkově ochrnutý. Taky znám takové případy. Holčina, si chtěla „pomoct“ paralenem, a skončila jako kvadruplegička. Předtím žila aktivně, byla mažoretka. Dnes nepohne celým tělem krom hlavy. Teď už sama nic neudělá a nikdo jí na onen svět nepomůže. Takže „cokoliv“ jiného než paralen. Podle mě je to horší než smrt. ![]()
@Malike píše:
@Kamča.dalmatinka jj nebudu poslouchat jaká je máma pí.. a sv…ě atd a že se nevrátí, ale jeho slečna je svatá.,,sice ho podváděla s jeho nejlepším kamarádem a svedla na něj těhotenství..dávala mu kopačky, my mu pomáhali, snažili se ho pochopit..máma za ním jela hned ráno, vyprala mu v ubytovně poblité věci a stála u něj..a on nás posílá do pí..atd..a že dostanem jestli něco řeknem proti jeho kykyně…takže ano jsem děsná segra že na něj s…u. hlavně že jsem mu chtěla volat, aby mu nebylo ouvej. už nebudu tak pitomá.
Koukám, že už z domova byl vypraven na ubytovnu. Hele já chápu, že v jeho letech asi s ním není lehké pořízení, ale nezavrhujte ho úplně. Když se s matkou udržíte a necháte ho, ať si dělá, co uzná za vhodné, nebudete se hádat. On sám časem pozná, že to nebylo dobré. To všechno se dá říci pár slovy a nemusí být u toho žádné scény. On žije na ubytovně a ještě chodí do školy? Nebo je to jen jakože internát a jezdí domů na víkendy? Stanovte si doma nějaká pravidla a to i ve spolupráci s ním. Ať kluk nemá pocit, že jen překáží a ta kykyna je jediná, kdo ho má rád. Ale tohle všechno by měla řešit hlavně tvoje maminka. Když to řešíš ty, ta bratrova nenávist se obrátí proti tobě. Na maminku si on snad tolik nedovolí. Zkuste to s ním ještě.
@Kobliha51 myslíš? myslíš že je to tak jednoduché? on neposlal jenom mě někam, ale především mámu a dělal to za doby kdy já tady ani nebyla..že nemá svobodu? ten kluk nikdy doma nepomáhal, nikdo nikdy na něj netlačil a nenutil ho do ničeho, jen aby chodil do školy, kterou si sám vybral a není levná..chtěl být na intru, byl na intru..
Já se synem jsem se mu snažila nepřekážet a dát mu prostor, aby neměl pocit že malej je tu víc významný než on. Když máma chodila s přítelem, klidně mu vykradl byt a opět, já tady nebyla. Není to o mě..a kde jsi vzala že bydlí na ubytovně? ne bydlel na intru, pač on sám chtěl..nakonec že ho nemaj rádi a že chce dojíždět, tak zůstal doma a víš jak to chodí? přijde ze školy domů, máma kolem něj skáče, on zaleze do pokoje, vykrafává do pulnoci nebo čučí na notebook..a že by sničím pomohl, to neexistuje, pač pokaždé když ho o něco požádámě tak se tvaří kysele. já chápu že je to puberták, ale je dospělej a nikdo tady už na něj nemá nervy. Mámě neustále ubližuje…jinak do školy právě přestal chodit..chodí neustále za školu..jezdí za kykynkou..pak se zhroutí, když se opět dozví že ho opět podvedla, ale je sní neustále dál. Takže máma se rozhodla po jeho včerejším útoku, že už na něj kašle..at si dělá co chce, nebudem mu volat, nebudem ho navštěvovat…my nejsem samozřejmost, ke které se musí chovat jako k onuci. Mužeš mě kobliho soudit.Ono nejde se dotoho nezapojovat, když vidím co to s mámou dělá, když mi chodí urážející sms. Když mámě chodí urážející sms.
@Kobliha51 jinak on není na ubytovně, ale je v psychiatrické léčebně a nějakou delší dobu si tam pobude, zjevně to psychiatr uznal za vhodné. A to nikdo z naší rodiny mu nic neřekl.
přijde ze školy domů, máma kolem něj skáče, on zaleze do pokoje, vykrafává do pulnoci nebo čučí na notebook..a že by sničím pomohl, to neexistuje, pač pokaždé když ho o něco požádámě tak se tvaří kysele. já chápu že je to puberták, ale je dospělej a nikdo tady už na něj nemá nervy.
Takhle se chová velké procento kluků v jeho věku. A ta ubytovna? Ty jsi psala, že matka mu jela na ubytovnu vyprat věci. Proto jsem myslela, že je na ubytovně. Taky jsi psala, že tvým návratem domů k matce jsi po bratrovi převzala jeho domácí povinnosti, takže asi něco dělal. Ale on se k vám nemůže a nesmí takhle chovat. Je dobře, že je na psychiatrii a že se někdo o něj bude zajímat. Jen doporučuju, abyste s psychiatry spolupracovaly (s matkou). Na SMS mu neodpovídejte, pokud se k vám nebude chovat slušně. Třeba mu ten pobyt na psychiatrii něco dá a on pozná, že doma mu nebylo zas až tak nejhůře.
@Malike píše:
@Kobliha51 myslíš? myslíš že je to tak jednoduché? on neposlal jenom mě někam, ale především mámu a dělal to za doby kdy já tady ani nebyla..že nemá svobodu? ten kluk nikdy doma nepomáhal, nikdo nikdy na něj netlačil a nenutil ho do ničeho, jen aby chodil do školy, kterou si sám vybral a není levná..chtěl být na intru, byl na intru..
Já se synem jsem se mu snažila nepřekážet a dát mu prostor, aby neměl pocit že malej je tu víc významný než on. Když máma chodila s přítelem, klidně mu vykradl byt a opět, já tady nebyla. Není to o mě..a kde jsi vzala že bydlí na ubytovně? ne bydlel na intru, pač on sám chtěl..nakonec že ho nemaj rádi a že chce dojíždět, tak zůstal doma a víš jak to chodí? přijde ze školy domů, máma kolem něj skáče, on zaleze do pokoje, vykrafává do pulnoci nebo čučí na notebook..a že by sničím pomohl, to neexistuje, pač pokaždé když ho o něco požádámě tak se tvaří kysele. já chápu že je to puberták, ale je dospělej a nikdo tady už na něj nemá nervy. Mámě neustále ubližuje…jinak do školy právě přestal chodit..chodí neustále za školu..jezdí za kykynkou..pak se zhroutí, když se opět dozví že ho opět podvedla, ale je sní neustále dál. Takže máma se rozhodla po jeho včerejším útoku, že už na něj kašle..at si dělá co chce, nebudem mu volat, nebudem ho navštěvovat…my nejsem samozřejmost, ke které se musí chovat jako k onuci. Mužeš mě kobliho soudit.Ono nejde se dotoho nezapojovat, když vidím co to s mámou dělá, když mi chodí urážející sms. Když mámě chodí urážející sms.
a presto vsechno, z toho jak jsi tady byla uplne vyrizena a jak jsi krasne o nem psala kdyz se mu to stalo, je poznat jak ho mas rada…nektere komentare tady nechapu…jen chapu ze je velice problematicky a ze vas to totalne nici…
@Malike píše:
@Kobliha51 jinak on není na ubytovně, ale je v psychiatrické léčebně a nějakou delší dobu si tam pobude, zjevně to psychiatr uznal za vhodné. A to nikdo z naší rodiny mu nic neřekl.
sna by mu to mohlo pomoct, bylo by dobre zajit za osetrujicim lekarem a popsat mu co vyvadi
nejaka terapie by mohla aspon trochu pomoct, ja mam takoveho bratra a bohuzel i syna castecne…
@Kobliha51 píše:
@Malikepřijde ze školy domů, máma kolem něj skáče, on zaleze do pokoje, vykrafává do pulnoci nebo čučí na notebook..a že by sničím pomohl, to neexistuje, pač pokaždé když ho o něco požádámě tak se tvaří kysele. já chápu že je to puberták, ale je dospělej a nikdo tady už na něj nemá nervy.
Takhle se chová velké procento kluků v jeho věku. A ta ubytovna? Ty jsi psala, že matka mu jela na ubytovnu vyprat věci. Proto jsem myslela, že je na ubytovně. Taky jsi psala, že tvým návratem domů k matce jsi po bratrovi převzala jeho domácí povinnosti, takže asi něco dělal. Ale on se k vám nemůže a nesmí takhle chovat. Je dobře, že je na psychiatrii a že se někdo o něj bude zajímat. Jen doporučuju, abyste s psychiatry spolupracovaly (s matkou). Na SMS mu neodpovídejte, pokud se k vám nebude chovat slušně. Třeba mu ten pobyt na psychiatrii něco dá a on pozná, že doma mu nebylo zas až tak nejhůře.
ja take doufam, jen aby to nebylo jestelepsi nez na ubytovne…protoze muj bratr byl na psychine jako v laznich a nic se nezmenilo
tady drzim pesti aby to tak nebylo, bude to mit tezsi kdyz se pokusil o sebevrazdu doufam…a s lekarem bych urcite spolupracovala byt mamou…
Je to brácha, vždy ho budu mít ráda, ale nesmírně se na něj zlobím. Jinak ano, máma se snažila ho dokopat, aby něco udělal když nestíhala..jako vyvečnit psa..uklidit si pokoj..nebo opravit skřínku..nikdy nijak významně nic nedělal. Nemyslím že všichni pubertáci se chovají jako on, máme problém mu i věřit, protože neustále lže o všem a když ho chytíš na švestkách je schopný rozbít věci. včera jsme přišli na to že rozprodal hodnotný dárky k vánocum. Kam daleko zajde, už nemáme sílu sním jen být. I když jsem ho nechěla řešit, musím..máma nemá komu to říct než mě a já tím jsem prostě zatažená. Ani nemá sílu cokoliv sním řešit..vše bojkotuje a někdy když člověk dělá problémy je nejlepší ho odstřihnout úplně. Alespon do doby, dokud si neuvědomí že my jsme jeho rodina co při něm stála. Máma byla na ubytovně, pač chlapec odjel na druhý konec republiky.. tam byl v nemocncici..ted je tam na psychiatrickém oddělení.
@Malike píše:
Je to brácha, vždy ho budu mít ráda, ale nesmírně se na něj zlobím. Jinak ano, máma se snažila ho dokopat, aby něco udělal když nestíhala..jako vyvečnit psa..uklidit si pokoj..nebo opravit skřínku..nikdy nijak významně nic nedělal. Nemyslím že všichni pubertáci se chovají jako on, máme problém mu i věřit, protože neustále lže o všem a když ho chytíš na švestkách je schopný rozbít věci. včera jsme přišli na to že rozprodal hodnotný dárky k vánocum. Kam daleko zajde, už nemáme sílu sním jen být. I když jsem ho nechěla řešit, musím..máma nemá komu to říct než mě a já tím jsem prostě zatažená. Ani nemá sílu cokoliv sním řešit..vše bojkotuje a někdy když člověk dělá problémy je nejlepší ho odstřihnout úplně. Alespon do doby, dokud si neuvědomí že my jsme jeho rodina co při něm stála. Máma byla na ubytovně, pač chlapec odjel na druhý konec republiky.. tam byl v nemocncici..ted je tam na psychiatrickém oddělení.