Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Papia píše:
nam se povedlo vloni po 2mesicich ,ale Viki se nam narodila moc brzo a ten den co se narodila 10.12.11 nam umrela …ikdyz se ji snazili zachranit
hnedka po 6nedeli jsme se zacali snazit znovu a zase to po 2 mesicich vyslo…tak se ted jen trochu vic bojim…ale moc se tesim a doufam ,ze vsechno bude v poradku
Papia píše:
nam se povedlo vloni po 2mesicich ,ale Viki se nam narodila moc brzo a ten den co se narodila 10.12.11 nam umrela …ikdyz se ji snazili zachranit
hnedka po 6nedeli jsme se zacali snazit znovu a zase to po 2 mesicich vyslo…tak se ted jen trochu vic bojim…ale moc se tesim a doufam ,ze vsechno bude v poradku
To s Viki je mi moc líto.
Teď to bude určitě dobré, věř tomu.
Kakami píše:Veras82 píše:no dobří..já se za dobrou nepovažuju vzhledem k tomu jak jsem vyváděla..spíš za histerku která by potřebovala do držky
Kakami
Jste dobří, že jste to oba zvládli. Klobou dolů
Jinak Anet vidíš, já se třeba nějaké laktační psychozy vůbec nebála, porodu ano a ten byl skvělejMoje největší starost když jsem byla začala tlačit byla, jestli má manžel připravenej foťák
Ty bláho
to je krásný, takže jsi neměla ani velké bolesti při porodu? A jestli se teda můžu zeptat, kdy jsi zjistila, že začínáš mimi vnímat negativně- odmítat? Jaký signál to byl? Jestli nechceš o tom psát, tak to určiťe pochopím.
Dámy, teď trochu něco z jiného soudku.
Taky tak hrooooooozně moooooc jíte? Já jím vlastně skoro v kuse ![]()
Manžel už prohlásil, že půjde raději spát do jiného pokoje, protože má strach, že ho v noci sním ![]()
Anet porod byl úplně v pohodě…trval celé 3 hodiny
od chvíle co mi praskla voda, okamžitě naskočily kontrakce…bolest jako bolelo to, ale nic tako hroznýho, já se hrozně rychle otevírala…vlastně když jsem přišla na porodní sál (já už vlastně 3 dny před samotným porodem ležela v nemocnici kvůli podezření na preeklampsii), tak jsem byla otevřená na 3, pak přišel muž, šli jsme do sprchy, po třičtvrtě hodině jsem vylezla a byla na 8
Nejhorší bolest byla asi ta poslední půl hodinka, to už jsem měla bolesti po půl minutě a to už jsem rozdýchávala trošku hlasitěji
Tam člověk nemá prostor na odpočinek, to je blbý, to předtím bylo v pohodě protože opravdu ty odstupy mezi kontrakcema co byly člověku dá hodně síly…
Jinak v podstatě jsem propadla depresi ihned co jsem ji dostala na pokoj…v tu chvíli jsem si uvědomila že už jsem za ni zodpovědná a taky jsem na ni žárlila, protože jsme se s ní musela dělit o tatínka…pak přišla noc…já unavená, protože předešlou noc jsem rodila a navíc jsem se potrhala a ztratila spoustu krve no a v tu noc co jsem jí měla u sebe, padla desátá večerní a ona začala brečet…brečela celou noc až do 6ti do rána a už to bylo…to jsem si říkala že to nezvládnu. Navíc kojení nám nešlo, malá při krmení asi dvakrát prošedla, prostě přestala dýchat na pár vteřin a to už jsem fakt panikařila…prostě jsem se složila a nazdar. Místo toho, abych abych se jí snažila chránit když měla problémy, naopak jsem jí odstrkovala…je to hrozný, nenávidím se za to jak jsem se k ní chovala ale v tu chvíli jsem prostě nad tím nepřemýšlela, nebyla jsem schopná cokoliv řešit… ![]()
rodila jsem 23+6- Viki mela 610gramu a 30cm…vecer mi nic nebylo,ve 2 zacali kotrakce a v pul 8 se narodila-hroznej mazec-pak zjistili ze jsem mela streptokoky a kvasinky a ze jsem prodelala mononukleozu…a pritom mi vubec nic nebylo …jeste ve stredu jsem byla na gynde na kontrole a v sobutu se to stalo…ani jsme nevedeli co to bude-tak jsem museli rychle vymyslet jmeno…podivali jsme se na ni jeste dopoledne v inkubatoru a rekli nam ze do vecera neprezije…umrela nam asi pul hodiny po tom co jsme ji videli…
no a proto se ted vic bojim …a i na ni ted vic myslim ,ikdyz uz mam dalsi mimi v brise…
snad jsem vas moc nerozesmutnila…ja jen proste necekam prvni mimi…cekam druhe…jedno uz mame ikdyz je to andilek
![]()
Veras82 píše:
Dámy, teď trochu něco z jiného soudku.
Taky tak hrooooooozně moooooc jíte? Já jím vlastně skoro v kuse
Manžel už prohlásil, že půjde raději spát do jiného pokoje, protože má strach, že ho v noci sním
tak to jsme na tom docela stejně
já ještě po zjištění těhu přestala kouřit, takže „žeru“ a tloustnu a kulatim se a už teď se lituju a hrozně bojim, že to po porodu neschodím ![]()
Veras82 píše:
Dámy, teď trochu něco z jiného soudku.
Taky tak hrooooooozně moooooc jíte? Já jím vlastně skoro v kuse
Manžel už prohlásil, že půjde raději spát do jiného pokoje, protože má strach, že ho v noci sním
Papia píše:
rodila jsem 23+6- Viki mela 610gramu a 30cm…vecer mi nic nebylo,ve 2 zacali kotrakce a v pul 8 se narodila-hroznej mazec-pak zjistili ze jsem mela streptokoky a kvasinky a ze jsem prodelala mononukleozu…a pritom mi vubec nic nebylo …jeste ve stredu jsem byla na gynde na kontrole a v sobutu se to stalo…ani jsme nevedeli co to bude-tak jsem museli rychle vymyslet jmeno…podivali jsme se na ni jeste dopoledne v inkubatoru a rekli nam ze do vecera neprezije…umrela nam asi pul hodiny po tom co jsme ji videli…no a proto se ted vic bojim …a i na ni ted vic myslim ,ikdyz uz mam dalsi mimi v brise…
snad jsem vas moc nerozesmutnila…ja jen proste necekam prvni mimi…cekam druhe…jedno uz mame ikdyz je to andilek![]()
Kakami píše:Veras82 píše:
Dámy, teď trochu něco z jiného soudku.
Taky tak hrooooooozně moooooc jíte? Já jím vlastně skoro v kuse
Manžel už prohlásil, že půjde raději spát do jiného pokoje, protože má strach, že ho v noci snímto se mu nedivím
no já během ted poslední hodiny sežrala koláč, 3 utopence, jablko, vypila půl litra kakaa a mám brutální chut na bramboráky
![]()
moooooc hezké
Já teda sladké vůbec, ale maso bych mohla pořád. Tak stále vařím jako šílená guláše. Vepřový, hovězí, segedínský jsem právě dojedla a už bych si zase dala. Lednička vyjezená. No budeme muset zase udělat zásobu ![]()
kakami
nechtela jsem vas vystrasit-jen i tohle se stava…jsem jeste ve skupine „przadna naruc“ je tam asi 80holek -vsechny prisli o mimi…
a pak jsem tady zalozila skupinu" andelske snazilky" pro holky co prisli o mimi ale hnedka se zacali snazit znova…pomaha to -tohle psani…
ted uz je to o poznani veseljsi kdyz uz se zadarilo…
tak to uz staci…
a s tim jidlem -ja jim asi normalne- zustaly mi cca 4kila navic od minule a ted uz tak pul kila kilco navrch zase mam-ale doufam ,ze si mimi bude brat neco ze zasob-tech mam dost ![]()
Kakami píše:
Anet porod byl úplně v pohodě…trval celé 3 hodinyod chvíle co mi praskla voda, okamžitě naskočily kontrakce…bolest jako bolelo to, ale nic tako hroznýho, já se hrozně rychle otevírala…vlastně když jsem přišla na porodní sál (já už vlastně 3 dny před samotným porodem ležela v nemocnici kvůli podezření na preeklampsii), tak jsem byla otevřená na 3, pak přišel muž, šli jsme do sprchy, po třičtvrtě hodině jsem vylezla a byla na 8
Nejhorší bolest byla asi ta poslední půl hodinka, to už jsem měla bolesti po půl minutě a to už jsem rozdýchávala trošku hlasitěji
Tam člověk nemá prostor na odpočinek, to je blbý, to předtím bylo v pohodě protože opravdu ty odstupy mezi kontrakcema co byly člověku dá hodně síly…
Jinak v podstatě jsem propadla depresi ihned co jsem ji dostala na pokoj…v tu chvíli jsem si uvědomila že už jsem za ni zodpovědná a taky jsem na ni žárlila, protože jsme se s ní musela dělit o tatínka…pak přišla noc…já unavená, protože předešlou noc jsem rodila a navíc jsem se potrhala a ztratila spoustu krve no a v tu noc co jsem jí měla u sebe, padla desátá večerní a ona začala brečet…brečela celou noc až do 6ti do rána a už to bylo…to jsem si říkala že to nezvládnu. Navíc kojení nám nešlo, malá při krmení asi dvakrát prošedla, prostě přestala dýchat na pár vteřin a to už jsem fakt panikařila…prostě jsem se složila a nazdar. Místo toho, abych abych se jí snažila chránit když měla problémy, naopak jsem jí odstrkovala…je to hrozný, nenávidím se za to jak jsem se k ní chovala ale v tu chvíli jsem prostě nad tím nepřemýšlela, nebyla jsem schopná cokoliv řešit…
To musel být zápřah. Chápu tě, chápu i jiné maminy, od porodu se toho moc změní a strach, ze to nezvladne je velkej. Moc ti děkuju za info. Hlavně si do budoucna nic nevycitej, ono neni ani co si vycitat. Hlavně, ze to dobre dopadlo. Ted uz by si pidi ženu nikomu na světě nedala ![]()
Tohle by se nemělo stávat, že se narodí miminko a pak už zase není ![]()
Jinak segedin miluju…i ten bych si ted klidně dala ![]()
Veras
ten segedyn bych si teda dala-nam ,nam- ja jen nesnesim vareni knedliku-tak takove omacky moc nedelam-spis neco co se hodi k ryzi…
ale treba svickovou miluju
a i ten segedyn-uplne mi delas chute ![]()
Annetta píše:Kakami píše:To musel být zápřah. Chápu tě, chápu i jiné maminy, od porodu se toho moc změní a strach, ze to nezvladne je velkej. Moc ti děkuju za info. Hlavně si do budoucna nic nevycitej, ono neni ani co si vycitat. Hlavně, ze to dobre dopadlo. Ted uz by si pidi ženu nikomu na světě nedala
Anet porod byl úplně v pohodě…trval celé 3 hodinyod chvíle co mi praskla voda, okamžitě naskočily kontrakce…bolest jako bolelo to, ale nic tako hroznýho, já se hrozně rychle otevírala…vlastně když jsem přišla na porodní sál (já už vlastně 3 dny před samotným porodem ležela v nemocnici kvůli podezření na preeklampsii), tak jsem byla otevřená na 3, pak přišel muž, šli jsme do sprchy, po třičtvrtě hodině jsem vylezla a byla na 8
Nejhorší bolest byla asi ta poslední půl hodinka, to už jsem měla bolesti po půl minutě a to už jsem rozdýchávala trošku hlasitěji
Tam člověk nemá prostor na odpočinek, to je blbý, to předtím bylo v pohodě protože opravdu ty odstupy mezi kontrakcema co byly člověku dá hodně síly…
Jinak v podstatě jsem propadla depresi ihned co jsem ji dostala na pokoj…v tu chvíli jsem si uvědomila že už jsem za ni zodpovědná a taky jsem na ni žárlila, protože jsme se s ní musela dělit o tatínka…pak přišla noc…já unavená, protože předešlou noc jsem rodila a navíc jsem se potrhala a ztratila spoustu krve no a v tu noc co jsem jí měla u sebe, padla desátá večerní a ona začala brečet…brečela celou noc až do 6ti do rána a už to bylo…to jsem si říkala že to nezvládnu. Navíc kojení nám nešlo, malá při krmení asi dvakrát prošedla, prostě přestala dýchat na pár vteřin a to už jsem fakt panikařila…prostě jsem se složila a nazdar. Místo toho, abych abych se jí snažila chránit když měla problémy, naopak jsem jí odstrkovala…je to hrozný, nenávidím se za to jak jsem se k ní chovala ale v tu chvíli jsem prostě nad tím nepřemýšlela, nebyla jsem schopná cokoliv řešit…
to je to nejhorší když nevíš co s tím dítětem máš dělat…my i na vše byli sami, rodinu máme na moravě a bydlíme kousek za Prahou, bylo to hrozné…skoro to vypadalo že na mateřskou půjde manžel…jako za tu jeho trpělivost a všechno co pro nás udělal mu patří obrovský DÍK… ![]()
Je sice stále zlobivá ale nedala..už ne, už je to moje zlatíčko a nejvíc když se probudí a já otevřu dveře a jak se na mě kření, pak ji vemu do náruče a objímá mě, kření se, kope vesele nožkama…je boží ![]()