Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Budeme někdy žít normálně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.10.20 22:09
Budeme někdy žít normálně?
Přeji krásný večer. Ani nevím, proč to píšu, možná to měl někdo podobné a podpoří mě nebo poradí. Nebo se možná jen potřebuji vykecat. 
Máme dva syny. Jednomu je dva a půl roku, druhému tři měsíce. Když jsme se snažili o druhé miminko, tak se starší syn projevoval celkem normálně, takže nás nenapadlo, že bude problém.
Syn vůbec nemluví a zdá se, že ani nerozumí tomu, co po něm chceme (sluch na vyšetřený a v pořádku), nereaguje na jméno a když něco chce, tak nás k tomu dovede a ukáže na to naší rukou, sám ani neukazuje. Nezajímají ho hračky, knížky, pohádky ani procházky nebo hřiště (krom jednoho). Zatím má podezření na PAS a vyvojovou dysfázii, spolupracujeme s Ranou péčí, jsme objednaní na logopedii, ergoterapii a k dětskému psychologovi, ale tam to bude asi na dlouho.
Jde mi o to, že mě péče o něj (v kombinaci s miminkem) hrozně vyčerpává. Není možný mu nic vysvětlit, domluvit se s ním, hrát si nechce, malovat taky ne (začne třeba jíst papír nebo pastelky). Pořád ho musím někam nosit, protože nerozumí tomu, aby někam šel. Má skoro 20kg a já už občas večer fakt nemůžu, jak mě bolí záda a ruce. Je pořád kojený, což mi taky dává zabrat (kojím obě děti najednou), ale nemůžu ho přece odstavit, když tomu nerozumí, myslel by si, že ho odmítám a byl by zmatený. Nikdy se nijak nevztekal, ale poslední dva dny vystřihl pokaždé hroznou scény venku. Flákl s sebou na přechodu na zem a řval, měla jsem v šátku miminko a prostě jsem si s ním nedokázala poradit, neuzvedla jsem ho, on odmítal jít, auta troubila…měla jsem chuť mu plesknout přes plenu. Nedokážu ho nic naučit, nic nechápe, a když se mi ho povede něco nového naučit, druhý den o tom už neví a musíme od začátku. 
Tím jak nemluví, tak pořád jen hučí a mě už to leze na nervy, je to celý den. Vím že to jinak neumí, ale já už prostě nemůžu. Do toho mimčo, domácnost, jinou rodinu a kamarádky nemáme, jsme ve městě noví. Manžel v práci, takže kluky skoro nevidí (a vyhovuje mu to tak). Nemůžu ho nechat ani vteřinu bez dozoru s mimčem (nebo se od nich vzdálit v rámci místnosti), ublížil by mu, i když ne úmyslně, ale několikrát na něj třeba šlápl, jako by ho vůbec neviděl. Mě to s tím starším prostě přijde, jako by ani nebyl mezi námi, jako by všechno moje snažení bylo vždycky úplně zbytečný. Chtěla bych s ním tak moc chodit na plavání, do ZOO a tak…ale buď tam řve, nebo nezájem. Problém nastal teď, když mu na podzim zavřeli jediné hřiště, které měl rád, do herničky nemůže, protože odmítá roušku (je schopen si i začít ubližovat, když jí má). Já tu zimu v tomhle stylu prostě nedám, už teď nemám sílu. Jsem úplně v koncích a vůbec nevím, jestli jsem tak špatná matka, že ho prostě nedokážu „vyléčit“ nebo mu nějak pomoct, nebo co je prostě špatně. Občas už jsem na něj nepříjemná a pak mě to mrzí. Začínám ho vnímat jako „problém“ a to nechci, je úžasný. Jen mu prostě nedokážu pomoct a nedokážu si to odpustit. Jenže jsem fakt na pokraji fyzických i psychických sil. O víkendu to bývá lepší, ale v neděli už mi bývá špatně od žaludku, když vím, že s nimi zas budi týden sama. Jsem fakt marná.
Těm, co dočetli, moc děkuji a děkuji za každou radu a sebemenší světlo na konci tunelu, protože já už ho sama nevidím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.10.20 22:22
Upřímně radu nemám, ale obdivuji tě, smekám před tebou (já bych to nedala 
) a posílám hodně sil 
PS: co nějaká specializovaná školka či jesle nebo proškolená chůva? aspoň občas.. 
Protože pokud manžel tak moc pracuje na úkor rodiny, měl by domů nosit aspoň slušnou až nadstandardní výplatu podle mě 
Příspěvek upraven 03.10.20 v 22:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:26
Bez pomoci manzela to nezvladnete! Musite se starat oba, vystridat se, pomoct si…nechapu ten model, ze zenska se stara a chlap chodi do prace a nemusi nic…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:29
Rána péče neporadi třeba nějakou službu v okolí, aby sis trošku odpocinula?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:30
Mel by vic pomoct i otec ditete, tohle neni stav, co sam zvladne jen jeden rodic. Potrebujes aspon jednou za cas vypadnout a trochu se zrelaxovat. Ja mam kolikrat pocit, ze bez pomoci chlapa bych za chvili zesilela i se dvema detma, co jsou v pohode, jenom trochu zivejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:33
@Pavlahar píše:
Rána péče neporadi třeba nějakou službu v okolí, aby sis trošku odpocinula?
Poradili by, zkoušeli jsme dětskou skupinu i chůvu, ale syn to nedal, cizích lidí se bojí a v dětské skupině, nedokázal dodržovat ani základní pravidla, bylo nám taktně naznačeno, že to pro něj není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:36
@Rebísek píše:
Bez pomoci manzela to nezvladnete! Musite se starat oba, vystridat se, pomoct si…nechapu ten model, ze zenska se stara a chlap chodi do prace a nemusi nic…
Manžel se také stará, ale jen o víkendech a to ještě ne na 100%, přes týden s námi doma buď není vůbec, nebo se vrací, když už děti spí. Občas bere staršího na vikend k babičce, ale to zas ten čas využiji k dohánění restů a k odpočinku se většinou ani nedostanu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:36
@OlaRola pak už opravdu jen zapojit manžela. Mám syna s PAS, ale je vysokofunkcni. I tak bych to bez manžela vážně nedala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:38
Nejsi špatná matka. Tohle je strašný nápor a dlouhodobě by to zvládl málo kdo. Měli byste si s manželem sednout a víc si rozdělit péči. Alespoň o víkendu by ti měl pomoci, nejlépe tě nechat odpočinout bez dětí. Pokud v týdnu opravdu nemůže, zkusit najít chůvu alespoň na pár hodin. Zkus hledat třeba mezi asistenty pedagoga, tam je větší šance, že si se synem poradí, nejlépe pokud bude mít zkušenost s dítětem s PAS. Pokud si o pomoc neřekneš důrazně, může se taky stát, že jednoho dne prostě zkolabuješ a jsem zvědavá co pak bude manžel dělat sám s minimem a náročným synem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:42
Znamy ma dve deti podobne tvemu synovi a zvladaji to jenom diky tomu, ze vetsinu casu se o deti staraji spolecne a pak jednou za cas si vezme jeden na par dnu na starosti oba a ten druhy vypadne sam na par dnu pryc, aby si odpocinul. A mas muj uprimny obdiv, jednou jsem jednoho z nich par hodin hlidala a bylo to neskutecne narocne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:43
@IvaX píše:
Manžel o víkendu pomáhá, ale nezmůže všechno, na dost věcí syn prostě vyžaduje mě. Jen když s ním odjede k babičce, tak je to relativně v pohodě a ani na mlíko si moc nevzpomene, ale to nejde každý víkend, maximálně tak jednou za dva měsíce na jednu noc a to zas musím dohnat žehlení a podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:44
Roušku do hernicky fakt nepotřebuje. A pokud chodíš někam kde ji vyžadují tak řekni ze mu ještě nejsou dva. Mému synovi jsou 3 a roušku mu nedávám nikde, ani v obchodě. Zatím mi nikdo nic neřekl. Jinak chápu ze je to náročné ale aspoň mas manžela. Některé jsou samoživitelky a také mají problematické děti. Podívej se na to z te pozitivnejsi strany. A malej potřebuje tvou lásku a ne z tebe cítit ze jsi z nej zklamaná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:44
Hm mam prostredniho syna s tezkou formou autismu a stredne tezkou retardaci. Zkus komunikaci pomoci VOKSu, pomuze to. Synovi je 13 a furu veci uz pobral, zvlada toho vic, nez jsem tusila, ze kdy pujde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:49
On potrebuje predvidatelnost, tema voks kartickama se da sestavit rezim dne, muze si rict, co chce..je velka frustrace nemoct se domluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.20 22:51
@zudina píše:
Roušku do hernicky fakt nepotřebuje. A pokud chodíš někam kde ji vyžadují tak řekni ze mu ještě nejsou dva. Mému synovi jsou 3 a roušku mu nedávám nikde, ani v obchodě. Zatím mi nikdo nic neřekl. Jinak chápu ze je to náročné ale aspoň mas manžela. Některé jsou samoživitelky a také mají problematické děti. Podívej se na to z te pozitivnejsi strany. A malej potřebuje tvou lásku a ne z tebe cítit ze jsi z nej zklamaná.
Vyžadují jí tam a věk neokecám, protože tam chodíme od narození. Sym navíc s 20kg vypadá na tři a půl. 
Dělám všechno pro to, aby ze mě nervozitu necítil. Není pro mě zklamáním, jen je pro mě někdy těžký s ním pracovat, ale chápu, že to tak může vyznít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
