Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Za prvé, štěstí nikoho by nemělo záviset na tom, zda má nebo nemá děti… Ale jestli to tobě nepřijde a nebudeš to moct překonat, nemůžeš dítě adoptovat?
Aho, tady sice rozebirat nemusis
,ale jestli se ti stalo neco fatalniho s detmi
,tak bys urcite mela projit nejakou terapii. Mluvit o tom a poradne to pustit ven, vyplakat se. Nicmene to trapeni si poneses do konce zivota- jen se s tim naucis zit.
![]()
Najít si jiný smysl života.. ono je spousta bezdětných, kteří jsou fakt šťastní
![]()
Je obrovskej rozdíl dítě nikdy nemít - ať už z jakéhokoliv důvodu a o dítě přijít. A od toho se také odvíjí to vyrovnávání, pocity v budoucnu. Znám ženy, které nemají děti a jsou v pohodě, mají smysl života, i takové, které se tím užírají. Ale neznám žádnou, která by přišla o dítě a zapomněla na něj. Ano, jsou třeba zase šťastné, žijou, mají smysl, ale prostě to je něco jinýho.
inko pro osobní věci
Ano, lze to. Štěstí závisí na tobě. Nikdo jiný a nic jiného tě šťastnou neudělá, jen ty sama můžeš. Najdi si nějakou pomoc, terapii, psychologa, esoteriku, podle toho, k čemu inklinuješ, abys to trauma dokázala zpracovat. Nikdy už to nebude stejné, vždy si to poneseš s sebou, ale i tak lze být šťastná.
A je to jiné, nebo stejné, když žena potratí (a to dítě nevidí) nebo o něj přijde brzy, a zemře jí prostě malé párměsíční miminko a nebo když zemře již starší dítě, je to horší? asi ano, že?
Záleží na tom, kolik ti je. A na tom kolik bylo dítěti. Je to jiné, když se ti to stane ve 30 anebo v 50
Máš různé možnosti. Taky záleží na okolnostech. Nejde paušálizovat
@Anonymní píše:
A je to jiné, nebo stejné, když žena potratí (a to dítě nevidí) nebo o něj přijde brzy, a zemře jí prostě malé párměsíční miminko a nebo když zemře již starší dítě, je to horší? asi ano, že?
Pro mě osobně, by to jiné bylo. Beru to tak, že pokud potratím v začátku těhotenství, tak je to smůla, děje se to, ale k tomu malému nic jsem měla jakýsi imaginární vztah. Představa, že se něco stane s dítětem, o které se neustále starám, miluju ho, znám ho…ne to prostě není stejné.
Asi je to na člověku. Může být šťastný, když chce a dovolí si to…
Omlouvám se za anonym…nechci rozebírat co se mi stalo..
Bezdětné ženy
jen jsem se chtěla zeptat na životní zkušenosti druhých, když se stane nějaká tragédie s vašimi dětmi… ženy, kterým zemřelo jediné dítě a další už mít nemohly, tudíž zůstaly bezdětné. Ženy, které potratily a pak už nemohly mít další děti. Ženy, které si dítě přály, ale z nějakého důvodu jej nikdy nemohly mít.
Co vám pomohlo vyrovnat se se situací? Byly jste pak ještě v životě šťastné? Není pak život jen o přežívání a melancholii? Vrátí se někdy ten pocit štěstí, který měl člověk v mládí, když ještě dítě neměl a věřil, že budoucnost bude krásná… když už je po. Když žáné jiné dítě tu ránu už zacelit nemůže. Budu někdy zase šťastná? Lze to?