Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Bydlení bez partnera - bezpečnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
9.6.23 23:31
Bydlení bez partnera - bezpečnost
Ahoj,
zvažuju rozchod s přítelem, se kterým bydlím. Problém je, že při představě, že budu zase bydlet sama, se cítím ohrožená.
Pracuju na dálku, navíc nepravidelně (jak kdy stíhám). Mámu mám sto kiláků daleko, když to stihnu, volám jí jednou za týden. Pravidelné aktivity nemám, jen jednou týdně jógu, ale tam už se párkrát stalo, že jsem nepřišla a zapomněla dát vědět. S lidma z baráku se bavím, zdravím, kamarádím, ale tak volně - jak se náhodou potkáme. Úplně blízké kamarády, se kterýma bych se pravidelně potkávala, nemám.
Kdyby se se mnou něco stalo - třeba mě někdo unesl, přepadl nebo bych jen doma uklouzla a praštila se do hlavy, nejsem si jistá, že by se po mně vůbec někdo sháněl natolik intenzivně, aby mě to případně zachránilo. Teď by to teda byl přítel, ale jestli se rozejdeme…
Napadá vás, co se dá v takové situaci dělat? Jak si pomoct k většímu pocitu bezpečí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.6.23 23:34
Nenapadá… a do svých asi 29ti let jsem žila sama v bytě a nenapadali mě takovéto myšlenky co tebe… spousta lidi žije samo…starých, mladých…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.23 23:50
@KKK85 píše:
Nenapadá… a do svých asi 29ti let jsem žila sama v bytě a nenapadali mě takovéto myšlenky co tebe… spousta lidi žije samo…starých, mladých…
Žít sám ale ještě není totéž, co nemít žádné pravidelné kontakty… U těch starých lidí to tak asi být někdy může. Ale mladí chodí většinou „normálně“ do práce - osobně nebo pravidelně, tak minimálně tam by se po nich někdo sháněl celkem brzo.
Při mém životním stylu by to trvalo jak dlouho - dva týdny? Tři? Měsíc? Mám kočky, tak možná, když by začaly řvát hlady, tak by to sousedům bylo divné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.23 23:52
@třistapětka píše: Žít sám ale ještě není totéž, co nemít žádné pravidelné kontakty… U těch starých lidí to tak asi být někdy může. Ale mladí chodí většinou „normálně“ do práce - osobně nebo pravidelně, tak minimálně tam by se po nich někdo sháněl celkem brzo.Při mém životním stylu by to trvalo jak dlouho - dva týdny? Tři? Měsíc? Mám kočky, tak možná, když by začaly řvát hlady, tak by to sousedům bylo divné…
tak mamka ti může denně volat, nee?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.6.23 23:53
Též žiju sama, již nějaký ten rok, jako smutno mi občas je, mám tady taky jen „známé“ nikoli kamarády v pravém slova smyslu, ale takové myšlenky jsem teda neměla a nemám, bydlím v paneláku, lidi je kolem mě dost, takže by si všimli, kdyby se něco stalo, nebo bych nedošla do práce… Nevím jak moc to máš náročné pracovně, co se třeba se domluvit s mámou nebo nějakou jinou blízkou osobou, že si budete pravidelně každý den př. v 18 h volat, dokud nenabudeš pocitu, že jsi v pohodě a nemusíš se o sebe bát… V jiném případě mě ještě napadá posezení u psychologa 
- Citovat
- Upravit
Prostě Vodnář
10.6.23 00:00
Pokud bych si byl jist, že to není můj vnitřní problém a čas to srovná, pak bych si pořídil psa. Klidně nějakého kapesního. Pes je skvělým parťákem a rychle rozpozná, když něco není tak, jak má být.
@třistapětka píše:
Ahoj,
zvažuju rozchod s přítelem, se kterým bydlím. Problém je, že při představě, že budu zase bydlet sama, se cítím ohrožená.Pracuju na dálku, navíc nepravidelně (jak kdy stíhám). Mámu mám sto kiláků daleko, když to stihnu, volám jí jednou za týden. Pravidelné aktivity nemám, jen jednou týdně jógu, ale tam už se párkrát stalo, že jsem nepřišla a zapomněla dát vědět. S lidma z baráku se bavím, zdravím, kamarádím, ale tak volně - jak se náhodou potkáme. Úplně blízké kamarády, se kterýma bych se pravidelně potkávala, nemám.
Kdyby se se mnou něco stalo - třeba mě někdo unesl, přepadl nebo bych jen doma uklouzla a praštila se do hlavy, nejsem si jistá, že by se po mně vůbec někdo sháněl natolik intenzivně, aby mě to případně zachránilo. Teď by to teda byl přítel, ale jestli se rozejdeme…
Napadá vás, co se dá v takové situaci dělat? Jak si pomoct k většímu pocitu bezpečí?
- Citovat
- Upravit
Sonarka
10.6.23 00:07
No to je teda prekerni situace 
Ja ted budu sama 10 dni, deti odjely pryc se skolou do zahranici, tak asi reknu mamce, aby mi kazdy den volala, zda me nekdo neunesl 
Mozna ti doporucuji spis nejakou medikaci 
Tohle me teda nikdy nenapadlo 
- Citovat
- Upravit
10.6.23 00:12
Co chceš dělat v případě m, že by jsi byla osamocená duchodkyne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.23 05:18
@třistapětka proč by tě měl někdo unášet nebo přepadat? Hele, nohy na zem a nesil stát se může spousta věcí, ale ta pravděpodobnost je víc než mizivá přestaň řešit nesmysly 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.23 05:23
Paradoxně je (statisticky) extrémně větší nebezpečí, že tě napadne ten partner, než kdokoli jiný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.23 06:09
Mam bezpecnostni dvere a beru si do koupelny mobil, vic to neresim. S rodinou i kamarady jsem v castem kontaktu, ale nepredpokladam, ze by me to treba v pripade mrtvice ci infarktu zachranilo. Jestli se bojis, kup si neco s bezpecnostnim tlacitkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.23 07:00
Aplikace záchranka do telefonu…a jinak bych řekla že jsi úzkostná a pokud tě to ovlivnuje natolik že se bojíš rozejít s partnerem se ktery ti nevyhovuje jen proto abys nebydlela sama tak to je na návštěvu lékaře…mmch kočky by tě sežraly dřív než by začaly rvat hlady..narozdíl od psů nejsou ke svému pánovi natolik loajální..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.23 07:12
@třistapětka píše: Žít sám ale ještě není totéž, co nemít žádné pravidelné kontakty… U těch starých lidí to tak asi být někdy může. Ale mladí chodí většinou „normálně“ do práce - osobně nebo pravidelně, tak minimálně tam by se po nich někdo sháněl celkem brzo.Při mém životním stylu by to trvalo jak dlouho - dva týdny? Tři? Měsíc? Mám kočky, tak možná, když by začaly řvát hlady, tak by to sousedům bylo divné…
Max víkend. I při te práci na dálku jsi přece s kolegama v kontaktu. Za me krapet psycho. Tak zpravidelni kontakt s mámou. Ne denně, ale určitě by ji potěšilo, kdyby jsi se taky někdy ozvala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.6.23 07:13
@Vladusxx píše:
Aplikace záchranka do telefonu…a jinak bych řekla že jsi úzkostná a pokud tě to ovlivnuje natolik že se bojíš rozejít s partnerem se ktery ti nevyhovuje jen proto abys nebydlela sama tak to je na návštěvu lékaře…mmch kočky by tě sežraly dřív než by začaly rvat hlady..narozdíl od psů nejsou ke svému pánovi natolik loajální..
Psi taky ne,..Kdysi byl pripad ze nasli pani, zkrvavenou a odhalenou ve spodni casti tela..mysleli ze ji nekdo prepadl a ublizil ji..pitvou bylo zjisteno..ze pani dostala embolii, zemrela, spadla na zem. Jeji psi se ji snazili „postavit“ a cloumali s ni a pritom ji servali kalhoty kdyz ji tim zranili tak se v nich probudil lovecky pud a pokousali ji a zkrvavili total. Neni to z me hlavy, byl to v 
cyklu pripadu, kde na pohled vypadajici vrazda byla ve skutecnosti prirozena smrt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
