Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
já mám jednu kamarádku, která takto už bydlí přes 60 let, její rodiče bydleli dole a ona nahoře s manželem a dětmi, staří umřeli a dům se rozdělil mezi dvě sestry, kamarádka celý dům za svoje peníze za svůj život opravila, protože jí bylo řečeno, že až odejdou rodiče, tak dům dostane ona, protože sestra má postavíno jinde, ale nestalo se. Nyní se 60 letá ženská s manželem musí odstěhovat, protože druhá sestra chce dům prodat a kamarádka na vyplacení domu nemá. Já bych tam zůstala jen pár let a šetřila, co jde a pak si pořídila svoje, protože se pak také na stará kolena může stát, že nebudete mít kde bydlet.
Já tak bydlím s manželem skoro 8 let a jsme spokojení. V dnešní době hypoték, to bylo nejlepší řešení. Máme velkou zahradu, zvířata, babičku s dědou na hlídání blízko. Je to ale hodně o lidech. Pokud se někdo nesne, tak to nemá cenu. Chce se to v něčem trochu přizpůsobit. Ale žádná hrůza. Máme svůj vchod a když chtějí, tak můžou projít i vnitřkem, ale vždycky stejně zazvoní na zvonek nebo na mobil, když jdou k nám. Já jsem spokojená, ale někomu by to vadilo. Každý jsme prostě jiný.
Zapomněla jsem ale napsat, že manželovi rodiče nám dům napsali (oni věčné břemeno na dožití), aby jsme dům zrekonstruovali. Nikdy bych nedávala peníze do cizího.
Pro me by to byl horor, mam velkou potrebu soukromi, nesnesla bych se ani s vlastnimi rodici, natoz s tchany - ackoli mam oboji rada.
Naopak znam zeny, ktere by to uvitaly, jsou to ty, ktere si i po narozeni ditete chteji co nejvic udrzet puvodni zivot a cim vice se prarodice zapoji, tim lepe pro ne.
Jako v tomto případě musím své máme dát plus, že mi VŮBEC do života nekecá, takže toho se vůbec nebojím.
@Mesec píše:
Jako v tomto případě musím své máme dát plus, že mi VŮBEC do života nekecá, takže toho se vůbec nebojím.
Jak jsem psala, nech to otevřené, zůstaň u rodičů, šetři a pak to rozhodnete s budoucí partnerkou. Pokud nebude proti, zůstanete. Pokud nebude chtít, pořídíte něco vlastního ![]()
Lepší chlap v samostatném patře u rodičů a vyhlídkou bydlet kde chce, než takový, co je hypotékou zadlužený do šedesáti a hnusný barák co zařizoval s bývalkou
.
Být tebou, tak to neřeším. Až najdeš skutečnou lásku, bude jí nějaké bydlení jedno, spolu si pak vymyslíte, co pro vás bude nejlepší.
Za mě jako chlapa, nevidím sebemenší důvod proč bys měl vyhazovat peníze z okna za nějaké podnájmy u cizích.
Pokud jsi sám, tak je čistě tvoje věc kde bydlíš, pokud to není stylem vysávání rodičů. Což podle popisu u tebe nehrozí.
Lepší je si šetřit peníze a mít nějaký úspory pro případ, že nějakou potkáš a pak mít bezproblému finance na pořízení vlastního bydlení podle představ obouch.
A ty ženský co říkají že chlap má hned po škole vyhazovat peníze za podnájmy, jen kvůli tomu aby byl in, že bydlí sám. Tak oni něco takového mají za manžela, rodina žije od vejplaty do vejplaty, protože si na vše nabrali půjčky, aby mohli bejt in. A nemuseli bejt jako ty socky co si třeba dovolí bydlet o něco déle u rodičů, než je podle jejich názoru ovce správné.
Pak se něco nepovede a už lítaj v dluhách. Svoje finanční gramotnost nula, ale to jak mají žít ostatní vědí nejlíp.
Za mě jako za ženskou, která bydlela u tchanů ve 2gener. domě: společné soužití může vyjít, když se sejdou lidi, kteří si vzájemně respektují soukromí. Bohužel je více případů, kdy to neklape
Neklapalo to ani mě, soukromí nula a vztahy, které mohly být ok, kdybychom bydleli jinde, byly díky společnému soužití na bodu mrazu. Nikdy bych do toho už nešla a bohužel odradilo by mě to už na prvním rande. Zakladateli, uvidíš, na koho narazíš. A pamatuj, vždycky a za všech okolností musíš pak stát na straně svoji ženy - i kdyby se ti jevilo, že je „přecitlivělá“ a tvé matce křivdí.
Bydlím ve dvougeneračním odděleném bydlení s tchány, vše je v pořádku. S manželem jsme rekonstruovali horní patro. Letos nám rodiče dům přepsali, po vzájemné domluvě jsme vyplatili jednoho sourozence půl milionem. Proč to klape? Sama jsem žila v domě s rodiči i babičkou, takže na vícegenerační souziti jsem byla zvyklá.