Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Být důsledná??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.9.06 13:23
Jo, a vždycky mu vysvětlím, že ho mám ráda. Asi takhle:
„Jsi můj miláček, vím, že si chceš hrát na PC, ale maminka má teď práci, abychom měli penízky a mohli nakupovat v obchůdku hamku. Ráda bych tě pustila hrát, je mi líto, že to nejde. Jakmile to dodělám, tak tě pustím. Přines si prosím kostky, postav letadlo, já to rychle udělám a pudeš si hrát. Mám tě ráda, hlavně když mi nelezeš po zádech.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:35
Ahojky!
Taky mam „dusledneho“ chlapecka:-)(konecne vim, jak to pojmenovat, a taky vidim, ze v tom nejsme sami)
Je mu 3,75 roku a obcas je to na masli- jenze…co jsme chteli , to mame- v za:,–(nich vecech poslechne- byli jsme asi dostatecne dusledni:-)))) a v nesmyslech poslouchame my jeho:-))) takze vi, ze se po jidle cisti zoubky, pri prechazeni cesty se musi rozhlednout, umi poprosit a podekovat, kdyz nekam prijde, pozdravi…
…a taky chce pred spanim napit mlika a beda, kdyz ho nedostane, kazde teplacky ma pro jinou prilezitost- a opovaz se to , mamko, splest:-))), tenhle tyden nosi sandalky , i kdyby trakare padaly a tak:-)))
Neda se rict, ze bychom mu ustupovali- jen respektujem jeho nazor- kdyz to neni vyslovene zivot nebo zdravi ohrozujici:-)))
Jen okoli si mysli, ze je rozmazleny, tvrdohlavy a vztekly…Treba je, ale vim, ze uz mi v nem roste „partak“, se ktery se bude dat domluvit…Aspon doufam:-)
Tak vsem podobne „postizenym“ preju pevne nervy…
Zuzka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:58
Ahoj,
myslim, ze mam doma podobne detatko. Jen je trochu mene dusledna, je to totiz holcicka. Taky mam pocit, ze obdobi vzdoru zacalo hned po prvnim roce(ale ani do te doby to spolu s jeji nespavosti nebyl zadny med) a trva. Je pravda, ze ted uz nemusim aplikovat studenou sprchu na nekoncici hysteraky(to mi nedelalo vubec dobre, ale uz jsem nevidela jine reseni), ale je hrozne tvrdohlava a dusledne trva na svem. Na nocnik chodila krasne, pak se jednoho dne rozhodla, ze to uz staci a od te doby si na nej ani nesedne(proste rekne ne a kdybych se na hlavu stavela, neudrzim ji na nem, zachod funguje stejne). Podobne je to se zeleninou a ovocem, do roka krasne papala vsechno, ted se nedotkne ovoce ani zeleniny v zadnem stavu a forme, kdyz je do neceho nenapadne zapracuju, je s jidlem konec a uz do ni nedostanu nic, ani neco jineho. Kdy z se rozhodne, ze neco nebude delat, vim, ze mi nezbyde nez se prizpusobit, nebo odvest pozornost, po zlem to u nas nejde vubec, je to jeste horsi a niceho tim nakonec nedosahnu. Atd… Je to boj, nekdy se mi podari ji presvedcit v pohode, ale vetsinou je zarputila. Jinak je hodna ,ale svou trvdohlavosti a duslednosti me nici. Driv jsem chtela dve deti rychle za sebou, ted si rikam, ze jedno takove ditko asi staci. I kdyz ji miluju, nedovedu si predstavit, ze bych pecovala o dve takove osobnosti. No uvidime, mozna casem. Tak drzim palce do dalsiho boje,
Mroe
PS: Moje mama rika, ze takove byvaji chytre deti(ale to pak treba na manzela nejak nefunguje, byl pohodove ditko:-) A pak vysvetlujte tchyni, ze to neni vase chyba.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 14:44
Vsechny zdravim!
Predevsim tebe, Alprimouse, mam triletou holcicku a je NAPROSTO stejna jako tvuj synek 
Zachvaty UKRUTNEHO vzteku nepocitam na minuty, nybrz na hodiny, nekdy je to fakt k neuneseni. Zrovna dneska se vztekala hodinu a pul (to je vetsinou nejkratsi doba), protoze jsme planovaly nakup a slecna si obula boty obracenea tricko naruby. Rekla jsem, ze si je musi obout poradnea prevleknout. A uz to jelo, rev, valeni se po zemi, kopani do vseho a navic od te doby je spatne uplne vsechno. Zacne mi behem toho desnyho revu rozkazovat co smim nebo nesmim delat a pokud neuposlechnu, tak je to duvod k dalsimu revu, no des!
Pokud se tento zachvat opakuje denne tak 2-3× ,tak pak chrapti, dneska se me ucitelka ve skolce ptala jestli neni nemocna, ze tak chrapti 
Kolikrat vaham jak jednat aby to bylo dusledny ale zaroven aby to nebylo buzerovani. Nekdy je mnohem pohodlnejsi veci neresit, neni to uplne vychovne, ale mam klid. Jenze jak se mi to pak vrati?
Proste kolikrat nevim kde je ta spravna hranice.Dnes s tema botama a trickem to treba taky nebylo zivotu nebezpecny, ale jakmile jsem rekla ne, tak uz se mi nechtelo povolovat. Jenze po hodine vzteku mam chut to vzdat (coz nemuzu) a mit klid. Pak me napadne jestli to cely nebylo zbytecny…Proste se v tom placam…Jak to resis ty? Jo a taky jsem se chtela zeptat jak jsi docicila toho, ze ti prestal rvat a sel si vystrihovat???U nas je nepouzitelny odvest pozornost apod.
Jinak je chytlava na veci stejne jako tvuj syn-jak jsi uvadela priklad s tim pitim. Nikdy jsem nepremyslela nad kazdym slovem tak jako s ni. Musim byt hodne opatrny diplomat
Zajimavy je, ze ve skolce nebo vubec mimo domov je VELMI placha az precitlivela.
Miluju ji, ale obcas je to narocny!
Diky za rady a pevne nervy!
Rorenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 14:54
Rorenko, tak to je přesný!!! Opravdu Jířu v tom poznávám, to je klasika s oblečením.
Jinak teď jsem toho docílila tak, že jsem vypla počítač, nechala ho do židle kopat a pak přinesla vystřihování a začla sama vystřihovat. To ho zaujalo, tak se přidal s druhýma nužkama. Pokud bych po něm chtěla, aby si hrál sám, zatímco já si tu dodělám práci, tak to neuspěju a bude kopat celou dobu. Takže většinou ho „výchovně“ nechám čekat, neukončím práci okamžitě, jakmile začne chtít.
Je to těžký. Jinak Jířa je ve školce moc hodný, učitelka ho chválí a říkala mi, že to tak bývá, že ty děti, co doma jsou problematický, jsou většinou ve školce v pohodě. A naopak.
A to s tím rozkazováním to je taky klasika. Jakmile se jednou dostane do varu, tak začne chytat naprosto čehokoliv, pak je špatně i když třeba rozsvítím světlo, protože on zrovna chtěl tmu v bytě… Taky mi pak po hodině, dvou řevu kolikrát letí hlavou, jestli by nebylo jednodušší ustoupit… bylo… ale fakt nevím, jak by to vypadalo další den.
Přijde mi, že teď se bráním tomu, aby to nebylo horší. Ale zároveň mi chybí někde vidět, že to je tím, že jsem důsledná, lepší… 
Taky už přemýšlím nad každým slovem, nad každým činem, nad vším, co mu povolím - okamžitě z toho totiž dělá zbraň a používá ji proti mně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 15:04
JO, jo, jo. Vsechno souhlasi!
Dela Jira taky to, ze za KAZDOU CENU neustoupi? Aspon sam pred sebou?
Priklad dialogu: „Mami ja nebudu jist!“ „Romanko tak nejez, mne je to jedno“. S plnou pusou mi oznamuje:„Mami ja NEJIM!“ To nejim je velmi durazne. Nebo kdyz jsem ji konecne doutila k tomu aby se teda prezula o poradne oblikla, tak mi celou cestu do obchodu hlasila, ze ty boty ma PORAD obracene a tricko naruby. A VZDYCKY a PORAD a NIKDY! To jsou jeji momentalne nejoblibenejsi slova!
Ona se proste neshodi. Myslim, teda jsem si vlastne jista, ze to je tak i s tim revem. Ona uz nemuze, doluje to az z paty, i si v duchu asi rika, ze je to knicemu, ale proste neprestane, pze se prece neshodi!!!
Pripada mi to az neuveritelny ve trech letech!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 16:23
Ahoj holky,
dobré téma. Právě něco podobného řešíme…záchvaty vzteku jsou už trochu lepší, byla to fakt hrůza…hračky létaly, štípal, kousal, kopal, někdy ještě hoto vezme ale v podstatě můžu říct, že to už není tak hrozné. Moc mi pomohla knížka Malý tyran, myslím Aprilmouse, že jsi psala, že ji máš.
U nás nejvíc zabírá v momentě nejvetšího vzteku, dělat, jakoby se nic nedělo a vše co jsem chtěla dělat, např. přebalit malýho, pochovat atd… (mimochodem příchod sourozence závchvaty vzeku zdvojnásobil) tak prostě dělám a povídám si s mlaším a říkám mu, třeba, že to co dělá starší, se mi vůbec nelíbí atd…nebo si dál melu pořád dokola svou…důležíté je se NENECHAT nijak vyvést z míry a zachovat KLIDNÝ hlas! Což při x-tém záchvatu denně jde těžko .
V nějaké knížce jsem četla, že pokud jedná dítě nepřiměřeně situaci, tak ho ignorovat. Někdy lo lze někdy (pokud něco demoluje, atd..) to prostě nelze.
Taky se v tom ale plácám, třeba před 14 dny jsme 1× ustoupili v tom, že odpoledne neusnul a od té doby se to táhne…nechce po obědě spát ani za nic…tak jsem zavedla odpolední odpočinek, nemusí spát, ale ležet bude a .....najednou spí…ale čím to, že si to rozmyslel, nevím…asi je to tím, že dítě pozná na čem rodič až nezdravě lpí a pokud ví, že na to vzdoroání má, tak jde do toho hlava nehlava… takže jsem teď v situaci, kdy se asi budu snažit moc věci neřešit, pokud to půjde…:roll:
Sendy
PS: V Malém Tyranovi píšou, že takto vzdorovité jsou děti vzdělaných rodičů, kteří chtějí po svých dětech, aby byli co nejlépe vychovaní a mnohem méně se to stává rodinám, kde výchovu tolik neřeší a nemají na děti takové nároky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 16:58
Sendy, to jsem ráda, že jsi to nakousla, chtěla jsem tu taky doporučit knížku Malý tyran. Moc se mi osvědčila při výchově starších dětí. Bohužel si nemůžu vzpomenout na autora a po ruce ji nemám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 18:21
Malý tyran tady samozřejmě proběhl už dávno, stejně jako Rodičovská autorita.
Nicméně Jířa patří k těm, kteří se ve vzteku ignorovat nedají - začne okamžitě buď ničit něco, co si nepřeju být ničeno (a že takovou věc najde kdekoliv) nebo po mě leze a slintá a matlá nudle a to se taky moc ignorovat nedá. Samozřejmě pokud ho odnesu, okamžitě se vrátí - a zkoušela jsem, jak dlouho to vydrží. Vydržel se vracet hodinu a půl po 3 minutách… Když mu řeknu, že se mi to nelíbí a odejdu, tak buď jde za mnou visí na mě (viz předchozí) - pokud se zavřu, tak vydrží viset a kopat do dveří řvouce klidně dvacet, třicet minut. A samozřejmě pokud na něj zavolám, že jakmile přestane vřískat, tak k němu půjdu - tak řve, že nepřestane.. a nepřestane… tak hodinu… ale i to je úspěch, dřív (kolem 2,5 let) řval i dvě hodiny v tahu, a to i několikrát denně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 18:51
Ještě mě napadla jedna věc, která je zcela typická.
Příklad - Jířa se svíjí vzteky (jedno kvůli čemu) a jakmile si ho přestanu všímat (poté, co mu vysvětlím, proč se zlobím) začne řvát, že potřebuje čůrat. Odpovím mu, ať si tedy dojde (samozřejmě to zvládá bez problémů sám na záchod, i ve školce i doma). Řve, že chce čůrat s maminkou. Postupně jsem vyzkoušela všechny možná řešení, a to:
- - ne, umíš čůrat sám, běž sám. (důsledně)´- výsledek - počůraný koberec a oblečení
- - dobře, půjdu s tebou. Jakmile se dotknu vypínače na WC, srazí mi ruku, zhasne a rozsvítí sám. V tu chvíli buď:
- když si sám rozsvěcíš, sám se i vyčůrej - výsledek - počůrané dítě
- dobrá, nechám ho rozsvítit. Rozepnu kalhoty, vyrve mi je z ruky. Sundá si slipy a čeká, až mu vezmu do ruky pindíka, aby mi ho okamžitě vyrval a po chvíli uzná, že si ho zasloužím a dá mi ho do ruky. Vyčůrá se a je spokojený, že zvítězil. - toto proběhlo jen jednou, zajímalo mě, jak se zachová.
Takže vztek + potřebuju čůrat = počůrané dítě i koberec. Prostě neustoupí.
Takhle jednou v noci dostal na výběr, že buď přestane řvát (bylo 4 ráno, řval už dvě hodiny a to proto, že chtěl medvídka, nechtěl medvídka, chtěl pejska, nechtěl pejska, chtěl přikrejt, chtěl odkrejt, chtěl čůrat, kakat atd.) nebo ho nebudem poslouchat a půjde spát ven. Co myslíte? Ano, šel radši spát ven…
Ale zase si říkám - možná opravdu tím, že já jsem si vždy stála na svém, tak se nenaučil ustupovat?? Prostě si třeba opravdu fakt myslí, že je potřeba vždycky trvat na tom, co se jednou řekne… achjo!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 19:31
Alprimouse,
koukam, zes mi neprimo odpovedela. Ano, taky Jirik neustoupi ani za nic co?
My jsme prvni den do skolky museli jet autem. Proste jsme nestihali a prvni den jsem tam chtela byt vcas. Od te doby samozrejme MUSIME jezdit autem. Tyhle veci vetsinou neresim (kdyz mam dobrou naladu), ale ptam se proc to nekdo nemusi resit nikdy a jejich deti jsou klidny andilci??? Jak ja jim zavidim!
Nebo:driv automaticky o vse poprosila. Ted se sekla a schvalne neprosi. Pote co ji reknu at mi to rekne hezky a ja ji to donesu, tak odpovi: „Ja si to radsi prinesu sama.“ Atd. atd.
Jak dlouho se vydrzi Jirik vztekat ted? Psalas, ze driv to byly dve hodiny (to je ted pravidlene u nas) a proc myslis, ze se to zkratilo? Romca se vlastne vzteka od malinka a je to cim dal horsi. Jaksi jeste nepochopila, ze si nic nevyrve. Nechapu to.
Mmch. Maly tyran i ostatni uzasne knizky Prekopove i ostatnich autoru jsou i u nas nepouzitelne.
Je to proste kdo z koho.
Zrovna dneska jsem z toho docela utahana, jeste ze si tu muzu postezovat. Diiiky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 19:38
Rorenko, odkud jsi?
Jinak teď to je jak kdy. Když mu bylo kolem těch 2,5 let, tak se vztekal i 8 hodin denně - proto jsme taky skončili u toho psychologa.
Teď je to buď celý den úžasné, poslušné, milé a šikovné dítě, nebo od rána příšerný tyran, který řve ob 5 minut v tahu od rána do večera… Do těch 2,5 let prakticky vůbec nemluvil, takže vše řešil jen neutuchajícím řevem. Teď se to snaží prokládat mluvou, aby mi jasně vysvětlil, o co mu jde. Takže už neřve tak vytrvale.
Třeba dneska - až na ten půlhodinový záchvat kvůli počítači, byl takřka vzorný.
Před dvěma dny se mi vztekal nepřetržitě skoro tři hodiny a stále to gradoval…
já věřím tomu, že z toho vyroste. Ale asi to bude trvat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 19:58
Jsem z Kladna (teda ne primo, ale hodne blizoucko). Odkud ty?
Nemas ICQ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 22:33
Ahojky Aprilmouse,
jen zkusím střelit od boku… Dáváš mu na vybranou? Má tedy možnost se rozhodovat sám za sebe? Myslím, že Jířa má problém s uznáváním autority… je to dost pochopitelné… vždyť my ty děti zahrnujeme přehršlí pokynů, dispozic, příkazů… to je jasný, že je to otrava… a prostě se robátka staví na zadní…
U dcery, která se umí též zarputile vztekat a vzdorovat (ale Jířa jednoznačně vede), funguje to, že kde můžu, dám jí volnou ruku…
Příklad: nechce se oblékat… ale když jí nedám kalhotky,které jí vyberu sama,ale nechám jí, ať si jde vybrat sama,které chce, je po vztekání, sama si vybere a oblékne…
Jsem též zastáncem důslednosti. O něčem rozhodnu, že to bude. Dcera odmítá spolupracovat. V klidu jí oznámím, že jsou dvě cesty, jak to něco bude. Buď tak, že bude spolupracovat.. nebo že nebude a udělám to stejně… Počítám do 3 a na ní je, jestli se rozhodne pro spolupráci… nebo ji vlastně „přeperu“…
Příklad: nechce si obléknout jakýsi kus oděvu (u kterého jí nemůžu dáv na vybranou, který si vezme, tudíž ji tím nezaujmu…). Prostě chci, aby si např. oblékla noční košili… Běhá, blbne, chce honit, schválně se kroutí, takže ji nejde skoro obléknout… Takže jí oznámím to o té spolupráci… = že to zkusí sama či něco podobného, nebo ji pak po odpočítání tří prostě narvu tu košili i přes protesty a klidným hlasem jí oznamuji, že si sama vybrala a že mne mrzí, že to na ní musím takhle rvát…
Nebo dne s léky… děsná scéna kolem léků, už je má 5. den a je to pruda.. Léky do ní nikdy nešly dostat, tak používám úplatek - želatinový bonbon. Když si vezme léky, tak dostane bonbon.. Jenže dnes už ji to nebaví… tak prudí… nechce je… Tak jsem jí prostě oznámila a dvakrát za sebou pomalu zopakovala, že léky dostane, protože to řekla dokotrka… Buď je dostane v klidu, lehne si, bude mi pomáhat a dostane ten želé bonbon, nebo jí ty kapky stejně dám, ale bonbon nebude a bude asi i zbytečně řvát… Pak jsem začala odpočítávat.. a už ležela…
Celé martirium kolem léků zabralo 10 min, ale nedošlo na vyhrožování dáním na zadek, neječela jsem na ni… Ona sama se rozhodla, jak to bude… buď s jejím řevem či ne…
Tak tohle momentálně funguje u nás… nebo také ne… a je to o tom, že si vybírá nespolupráci, ale já mám pocit, že si mohla vybrat… Takže když pak následně řve např. u mytí rukou, tak už na ni nereaguji, prostě si zvolila, tak to tak je.. a dál mne to nevytáčí.. prostě jí musím zvednout jak kládu a umýt ruce násilím, ale nepovolím a ruce se po návratu prostě umyjí, i když ona si chtěla hned běžet hrát s vláčkem…)´.
Kolikrát si taky říkám, že bych třeba měla míň scén, kdybych důsledná nebyla… a podvolila se.. jenže tomu vlastně nevěřím.. když jednou povlíte, hned se toho dětičky chytnou… a testují zase dál… za chvíli by pak ovládala vše, bylo ´by po jejím… to radši zůstanu tvrdá a ona snad brzy pochopí, že to, co řeknu, platí… a na ní je, jakou cestu si zvolí…
Někdy musím pohrozit nějakou restrikcí, která by ji mohla zajímat. Např. jestli si nevyčistíš zuby sama, nebude Večerníček. Ale stejně se zuby budou čistit. Jestli si je nevyčistíš sama, vyčistí ti je maminka. Ale Večerníček už nebude.
Tak si vyber… Buď sama a Večerníček… nebo maminka a bez něj..
Teď budu počítat do tří a ty si vyber, jo? 1, 2… a pak hlásí „Sama“…
Prostě jsou to hlavičky.. už si umí dost věcí spočítat…
Jen se nyní zamyslet, co by Jířu mohlo zaujmout… co by na něj mohlo platit.. určitě to něco bude.. úplatky bych volila jen ve výjimečných případech, i když sebrání Večerníčka je vlastně to samé.. ale netloustne se po tom jako po těch želatinových bonbonkuách… ale ty jsou nyní jen k lékům
Když by mi dělala Eliška evidentní naschvál, tak bych jí na zadek dala… nebo nějakou restrikci, která jí bude mrzet…
Jestli by se mi schválně počůrala jen že nebylo po jejím, tak bych z toho něco musela vyvodit. V klidu, ale něco… Asi bych to nepřešla, nemůže si dítě dělat co chce… ovládat maminku… dokola bych jí na příkladech uváděla, že spoustu věcí může dělat dle sebe a jen ty nejzákladnější dle maminky… prot jí dávám co nejčastěji vybrat, aby si zvolila sama cestu,a le přitom jí ty volby dávám já = mám to pod kontrolou, nemá úplhně volnou ruku… snad je jasné, co jsem chtěla napsat…
Jo a taky věřím, že z toho vyrostou… ale i v období vzdoru musíme být parťáky.. a ne že jeden či druhý totáloně ovládá druhého…
Tak dohodám bez řevu zdar,
E.
PS: Jo a také mne napadlo, jestli by už na něj neplatil tabulkový systém… Např. za 5 a méně scén za den si vyslouží to a to… např. 10 min u her na PC… Za více jak 5 scén nebude nic… Nastavení odměny i počtu toho či onoho si musí každý nastvit dle dítěte… Ale dítě, když uvidí, že po každé scéně jdeš udělat čárku do tabulky = je to průkazný a daný fakt… že si může snadno ověřit spravedlnost, tak na tyto dohody slyší docela dobře… Tak zkusit třeba tohle.. může to být na lednici.. a dá se ta tabulika brát i ven, aby se spravedlnost mohla podporovat i tím,ž e uvidí záznamy i na hřišti apod… Vyčetla jsem to odkudsi, možná je na to Jířa ještě malý… ale do budoucna se to třeba bude.. smlouva mezi mámou a dítětem je lepší, než když maminka tvrdohlavě stojí na svém a dítěti se ani třea nevysvětlí, proč to něco tak prostě být musí.. a že to opravdu jinak nejde apod… prostě vyjednávat, vyjednávat, vyjednávat
Chytrým a živým dětičkám 3× zdar: ZDAR, ZDAR, ZDAR 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 22:40
Laury příspěvek přilétl, když jsem psala svůj…
Jo jo, tak čekám, že to u nás začne ještě horší.. jen píši, co funguje nyní..
A třeba zrovna to, co jsi psala, nám nefunguje.. Když se malá zabejčí, tak je jí najednou fuk, že neuvidí kamaráda, na kterého se těší už od rána.. jídlo do úplatků/trestů fakt netahám (výjimkou jsou ty léky, které fakt potřebuji a po pár rozlitých lžičkách antibiotických kapek jsem pochopila, že to do ní nenarvu a že nastal vhodný čs na úplatek)
Takže když je zabejčená, tak fakt musím trvat na tom něčem, a to tak, že to prostě buď ona udělá nebo to udělám za ni… A jelikož má období „JÁ SÁM“, tak to docela na ni funguje.. jako by pro ni bylo potupné, že jí něco maminka pomůže obléknout apod…
Takže opravdu na každé dítě platí něco jiného, otázka je, co zabere na Jířu 
JO A CHVÁLIT A CHVÁLIT… nezaměřovat se jen na špatné chování, ale zkoušet chválit i tam, kdy se dlěá něco obyčejného, aby dítko vidělo, že si toho všímáme… že si toho ceníme… a prudit jen kvůli fakt důležitým věcem… ale to asi každá děláme… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
