Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Být důsledná??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.9.06 22:44
Ahoj, tak to se omlouvám, asi jsem špatně pochopila některé popisy vašich domácích radostí 
Ještě mě napadlo, pokud máš pocit, že jste příliš důslední a Jiřík to jednak dělá po vás, jednak se vzpírá, co zkusit dávat mu na výběr: u věcí, kdy je to jedno, mu nechat vybrat ze zhruba rovnocenných možností (chleba nebo rohlík, autíčka nebo kreslení, na písek nebo houpačka…), ať se rozhodne sám. Ve svém věku by už výběr ze dvou možností mohl zvládnout, bude to jen na něm; třeba se tím napětí trochu uvolní. Možná to už děláte - v tom případě pardon. E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 23:11
Holky, čtu to všechno.
Na výběr samozřejmě dávám - ale on je schopen z chceš chlebíček se sýrem nebo s marmeládou - vybrat si houstičku (a trvat na ni, přestože třeba doma není žádná houstička). Dávám mu vybrat ze všeho, co jen jde a co si vybrat může. Ale nedej bože, když příští den na výběr nemám - pokud jsem mu jeden den z něčeho toho samého vybrat dala.
Jinak - taky počítáme do tří. Vždycky si počká na tři a nechá abych splnila svou hrozbu. Přijde mi, že se na to svým způsobem těší - vždycky když jsou tři, tak se stane to, co čeká.
Klasika - Jiříčku, buď si ty kalhoty oblečeš sám, nebo ti je obleču já. sám. - drží kalhoty, vyzývavě kouká. Drží kalhoty 5 minut. Opakuju svůj dotaz - odpovídá - sám. Stále kouká, co já na to. Jakmile se dotknu kalhot, svíjí se na zemi, kope a řve sám sám sám.
Počítám do tří a oznamuju, že pokud se okamžitě nezačne oblíkat, obleču mu to násilím a bude pak plakat. (příp. nějaká restrikce typu večerníček).
Počká, až napočítám do tří, a pak se se mnou serve. Většinou se mi podaří ho obléct. Někdy taky ne. On to totiž ze všech sil rve ze sebe dolů - nejde jen o to, ho obléct, ale taky na něm to oblečení udržet! Kolikrát dostal za podobnou scénu i na zadek.
Pokud se nezačneš chovat slušně, tak budem muset jít ze hřiště domů (chci jít domů!) - nebudem moct jít ven za kamarádama (chci zůstat doma!) - nestihneme večerníčka (nechci večerníčka) atd. atd.
To samý s rukama - to je přímo ukázkový. Buď si je vzorně jde umýt sám, nebo si je neumeje, ani kdybych ho svázala. Takže ho vleču (po vysvětlování, upozornění a počítání) do koupelny - má 23 kg a 109 cm!! je velký jako šestileté dítě. S tím se špatně pere… nicméně - dovleču ho do koupelny a on vrazí veškerou svou sílu do toho, abych mu ty ruce mýt nemohla! Viděla jsem spoustu dětí, vlečených mýt si ruce. Jenomže ty děti to v určitém momentě vzdaly a jen visely a s řevem se nechaly umýt… on bojuje ze všech sil.
Tekoucí nudle další super příklad… utře si je sám. Stojí, nudle kapou na koberec, otírán si je o rukávy a kapesník drží v ruce. Kouká co já na to… ani se nesnaží se otřít, jen řve, že se otře sám. Viz následující dva odstavce.
Fakt se snažím. Vždy dávám na výběr, pokud to jen trošku jde. Chválím, jakmile je jen trošku za co. Výsledky nevidím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 23:26
Hmm, a máš dojem, že prostě nezvládá situaci, kdy dojde ke „střetu zájmů“ a chcete něco, co on nechce, a pak je mu to i líto (i když to třeba nedá moc najevo), nebo že zkouší, co vydržíš, a je mu to vcelku putna?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 23:43
Mám veskrze pocit, že zkouší, co vydržím. A taky mám pocit, a proto jsem zakládala tuhle diskuzi hlavně, že tím, že jsem na něj byla vždycky důsledná, je ze všech sil důsledný i on, aby se mi vyrovnal, a trpíme tím všichni. On totiž nedokáže odlišit, v čem je důslednost potřebná a kde se nechá ustoupit.
já jsem v téhle diskuzi ani nechtěla řešit, co s ním mám nebo nemám dělat, už jsem to tady probírala mockrát a je mi jasné, že spousta maminek má svých problémů dost… jen jsem chtěla nadhodit tenhle názor, jestli se důslednost nemůže taky obrátit proti nám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 23:46
jinak taky opravdu nechci říct, že by se takhle strašně choval pořád… Dneska byl, až na ten zásek u počítače (byť dlouhý a agresivní) fakt hodný, miloučký. Ale ty střety bývají, někdy častěji, někdy méně. A probíhají prostě jinak, než to vidím u ostatních dětí… Asi už o tom moc přemejšlím 
ale trvá to prostě už moc dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 00:49
Někdy je to už moc, co? 
Jestli tě to trochu uklidní, zažila jsem nedůsledné rodiče, kteří měli děti s problémových chováním a laxností (byť asi kolikrát pramenila z prostého vyčerpání) si fakt moc nepomohli, z dlouhodobějšího hlediska (několik let) byl výrazně větší posun vidět u dětí, kde se rodiče snažili o nějaký řád a zároveň je měli rádi.
Někdy se to částečně upraví, když začnou děti chodit do školky, školy, možná celkově dozráváním, více chápou a rozlišují význam požadavků, může být i nějaký malý neurologický problémek, který se tak projevuje… nebo prostě máte doma silnou osobnost - což může být do budoucna i velké plus. Ale je to běh na dlouhou trať, a ten bývá vyčerpávající. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 10:11
Maxiku, já vím. Jinak podle toho psychologa je Jířa velmi silná osobnost s drobným sklonem k autismu (ve vypjatých situacích) a s nadprůměrnou inteligencí a nadprůměrnými technickými schopnostmi. Takže ten problém bude asi v osobnosti. Jen abych za ty roky dětství nějak „neutloukla“ svou osobností…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 13:52
Jířa je tedy slušný oříšek. Děláš to super, vydrž!
Věřím, že si v tomhle holt našel řád, jistotu. Kdybys ho přestala řešit, mohlo by to s ním zacloumat mnohem víc…
Co já slyším na manžela z dob jeho dětství.. učitelky, sestry… všechny z něj měly nervy… silná osobnost, diagnoza ADHD… byl na mrtvici.. chtěli se jej zbavit ze školy, protože byl moc problémové dítě… s poruchou soustředění.. neuznávající autority… vyrostl z toho, ale maminka byla na prášky holt první roky života…
Pak dospěl, stal se z něj kliďas, má vysoké IQ, je skvělý táta,manžel. Vážím si jej pro jeho životní hodnoty, postoje, nevolí nikdy jednodušší cesty, to by si nevážil sám sebe.. PROSTĚ JÍŘA BUDE PERFEKTNÍ CHLAP
Už si na něj holky můžou dělat zálusk, protože v něm je silná osobnost, je chytrý… jen maminka by si měla mít možnost někdy odpočinout, protože jí dá ještě kouř… 
Držím palce, ať to zvládnete a brzy je z něj ten pohodář, který z něj určitě bude! 
E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 13:55
Fakt věřím, že důsledností, je-li prováděna tak, jak to děláš (vysvětluješ, chválíš, dáváš možnost volby atd). nemůžeš nic zkazit…
Kdybys byla jen generál a dítě citově strádalo, to je jiná, ale to není tvůj případ..
Holt musí být něčím stále zabaven, aby neměl čas prudit moc kolem.. to se snadno říká, ale chce to zapojit rodinu kolem, aby měl program co nejvíc rozličný = mohl svou energii směřovat tam… ne na souboje s maminkou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 14:11
Díky moc holky
No, plánujem pořídit přece jen druhý dítě, tak se modlím, aby bylo hodný. Ale na druhou stranu - já už jsem totálně přišla o iluze, co se týče výchovy dětí, a jsem připravená i na to nejhorší a vlastně už v tom umím docela slušně chodit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 16:40
Diskuze mě zaujala, máme doma podobnýho klučinu.
Záchvaty řevu, tvrdohlavost, k tomu období „já sám“. Holky, jak to zvládáte?! Já se snažím být důsledná, ale prostě občas už nemůžu, když má těch scén dopoledne víc za sebou tak buď slevím, pak si to vyčítám, že se mi to vrátí, nebo mi vytečou nervy a křičím na kluka, někdy ho biju, pak to obrečím, jak jsu neschopná a že mu ubližuju…
Dá se říct, že za ty dva roky jsu s ním skoro pořád 24 hodin denně, manžel je dost zaneprázdněný, babičky nefungují, čas pro sebe téměř nula… to se k tomu taky přičítá…
Když dojde manžel z práce, nebo je-li dýl doma, tak kluk zkouší ty scény i na něho (u cizích si netoufá) a já pak slyším, že určitě nejsu důsledná, že mu ustupuju a že je potřeba mu to hned zatrhnout, klidně dát pořádně na zadek. Manžel mi nevěří, že když mi to za den dělá někdy furt, tak už prostě odpoledne tu sílu na důslednost ztrácím.
Jo a taky si někdy říkáme, jak mít synka „pod kontrolou“ ale zároveň v něm neubít jeho osobnost? Abysme ho jako nezkrotili moc, že se nebude chtít prosazovat? Co vy na to?
Jinak, obdivuju tě Aprilmouse,jak to zvládáš a že ty svoje zážitky s Jiříkem dokážeš tak popsat, že se u toho člověk úplně klátí smíchy. Přitom jen v desetině případů mě už by vezli do blázince!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 19:00
Michi, díky jinak zbytky smyslu pro humor je jedna z mála věcí, které brání tomu, abych v tom blázinci skutečně neskončila
Jinak - dneska na návštěvě vyklopil kámošky holčičku z trojkolky tím stylem, že to celý převrátil za kolečko. Když jsem po něm chtěla, aby se plačící holčičce omluvil, tak samozřejmě odmítl a místo toho najel svůj válecí/slintací systém po mně. Po několika minutách řevu a násilí (z jeho strany, rval mi ruce a nohy, aby se mi vyškrábal na klín a nechal se utěšovat, což jsem odmítla) - dostal na výběr, aby se malé omluvil a pak ho pomazlím, nebo půjde ven. Chtěl samozřejmě jít ven. Tak šel ven. Po 10 minutách na zahradě přestal ječet, ale odmítl jít dovnitř. Že zůstane radši sám venku. achjo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.06 22:56
Jojo, Jířa je fakt osobnost, věřím, že není nevychovaný, že prostě je fakt hodně chytrý.. nenechá si jen tak něco nabulíkovat, nerad prohrává… tak jde raději do trestu, než se „podrobit“.. problém s autoritou ale nemusí za ŕok mít, tak tě nebudu děsit, že to bude jako u mého manžela, který měl zá:,–(ní problémy ještě na prvním stupni ZŠ…
Ale fakt jak si to vybral v dětství, tak pubertu měl klidnou.
Docela jsem to četla na vícero místech, že děti, co jsou klidné v batolecím věku mají dost divokou pubertu.. zkrátka Jířa si to vybírá nyní…
MICHI - nevyčítej si to.. každé z nás určitě někdy ujedou nervy.. a v ten moment vyjedeš na dítě víc, než by si třeba situace vyžadovala… a jak to manželům z pohledu z venku může připadat nepochopitelné…
Já o tom s manželem dost mluvím, jak cítím, že jsem pod tlakem… že jsou to dva roky, že mi nikdo nehlídá, jen on občas vypomůže, ale když má volno, tak jsme doma společně = táhnu ten servis a výchovu dál… Že vím, že jak nemám pravidelně volno od dítěte potažmo manžela, tak si člověk fakticky nervy nesrovná…neodpočine si.. že potřebuji ventil, kde ten stres vybít… Že už konečně chápu, proč i pupkatí pánové, kteří měli v mládí rádi basket, si jej drží dál.. že si jdou zahrát… a pěkně se při potyčkách porvat… proto jsou agresivní.. v práci nemohou, doma nemohou, tak se jdou fakt odreagovat a vyagresit na palubovku… Že něco takového potřebuji já… protože já když jsem pak jak papiňák, tak upustím páru tím, že na malou třeba zakřičím či zareaguji nervně.. ale že jsem to fakt musela udělat, abych nevybouchla zcela…
Snad to píšu srozumitelně… že si prostě uvědomuji, že on, kdokoliv jiný, kdo není takto natlakovaný, by to zvládl lépe, ale prostě já jinak kolkrát nemůžu…
Přemýšlím, jak ten ventil najít… A pravidelně se tak odreagovat, abych pak stresíky se vzdorem, které též nejsou každodenní, lépe zvládala…
E.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.06 18:04
Holky, pořiďte si druhý a ono i to první se líp zvládá 
. Já teď stresy taky mám, ale nějak to mnohem líp zvládám. Teda vzhledem ke staršímu synovi, který je teda taky často na zabití…vždycky počítám do 10, než reaguju, funguje to. Je teď den ode dne lepší. Také předcházím co nejvíce záchvatům, dávám (v pozitivním smyslu) vybírat (oblečení, boty, atd..co jde vzhledem k jeho věku), a snažím se, aby mých důsledných NE, bylo co nejméně. Prostě to slovo obcházím, ne že slevuji z požadavků.
Aprilmouse: Ty to zmákneš, hlavně hlavu vzhůru a pevné nervy!
Sendy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
