Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Být důsledná??
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
11.9.06 10:08
Být důsledná??
Holky, chci se s váma podělit o jednu úvahu.
Předesílám, že jsem měla velmi šťastné dětství, nikdy jsem nebyla problematické dítě, rodiče jsem vždy milovala a respektovala a dodnes mám s nimi vřelý vztah. Přesto mě nikdy nenapadlo se jim jakkoliv vzpěčovat, prostě co řekli mamka s taťkou, to platilo a nesmlouvalo se o tom.
Jelikož v podobném duchu byl vychováván i můj manžel, bylo jasno, že takhle budem vychovávat i naše dítě. Všichni mi říkali - musíš být důsledná, jen tak dítě pochopí, co po něm chceš a naučí se tě respektovat bez strachu nebo násilí. Tak jsme vždy byli důslední… zahrnovali jsme Jířu láskou a zároveň i vždy trvali na tom, co jsme my považovali za to nejlepší pro něho.
Jenomže problémy se dostavily už v 1 roce, kdy se Jířa začal osamostatnovat (chodit) a táhnou se s námi dodneška. Nebudu tu znova zmiňovat několikahodinové hysterické záchvaty atd. Přesto jsem se stále ubezpečovala - když budu důsledná, on to jednou pochopí a přestane mě zkoušet. První rána do této teorie byla, když kolem 2 let Jířa odmítal chodit kakat do záchodu a chtěl na to plínku. Což o to, chápu, že to je složité období, vždy jsem mu ji dala a nechala ho do ní vykakat. Ale on mi jí odmítal vydat a každý den 2× jsme sváděli boj o plínu - buď skončil rvačkou a řevem, protože jsem mu ji vzala násilím, nebo jsem mu ji nechala a on si ji sundal sám, za rohem a omatlal hovínkama vše, na co přišel. Důsledně jsem trvala na tom, že mi plínku musí s hovínkem dát. Nedal mi ji ani po 7 měsících bojů 2× denně…
Všichni mi říkají, jak je vzdorovitý, že je prostě zatvrzelý, tvrdohlavý… Ale já si uvědomila asi před třemi dny, že to asi bude jinak. On je totiž důsledný !! Stejně jako já. A jako jeho tatínek. Ví, že nikdy si nic nevyřve, nevyvzteká - když my řekneme, že to tak nebude. A tak se chová stejně - nikdy si nic nevyřveme, protože on je důsledný. Radši by si nechal dát na zadek, nebo v největším hysteráku do studené sprchy - ale on svůj názor nikdy nezmění. Protože to se přeci nedělá…
Tak. A jsme v pěkné řiti bych řekla slušně 
Bohužel, naše důslednost se vždy týká jen zá:,–(ních věcí (nechodit ven bez bot, nejíst bonbony těsně před obědem, připoutat se v autě, jít večer spát). Jeho důslednost se týká těch nejpříšernějších věcí. Abych řekla pravdu, dost dobře nevím, jak z toho. Myslím, že je fakt nevýchovné ustupovat v tom, o čem jsem přesvědčená, že by mělo být po mém… Ale je to fakt dobře? Nebo mám prostě jen „jiné“ dítě? Ostatní děti to pochopí a po nějaké době důslednosti se přestanou vzpírat všemu?
Co si o tom myslíte, jaké máte zkušenosti s důslednou výchovou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.9.06 10:32
Ahojky, mám dojem, že jsi v nějaké jiné diskuzi psala, že Jirka je (nebo ti připadá) hyperaktivní. Pokud skutečně máte človíčka s ADHD syndromem, což podle těch popisů vypadá, tak to, co dělá, je normální (i když to může okolí šokovat a vás ničit). Nicméně tyhle děti opravdu potřebují hranice, a z mého profipohledu je důslednost uplatňovaná v těch zá:,–(ních věcech správná; myslím, že kdybyste se podvolili, přitlačil by zase Jirka a nic by se nevyřešilo.
Zkus se podívat v knihovně po knížce Specifické poruchy chování a pozornosti od Alana Traina - možná by ti pomohla vyhodnotit vaši domácí situaci, jsou tam tipy, jak s takovými dětmi jednat, vcelku dobře aplikovatelné, něco málo je třeba brát s rezervou a přihlédnout k tomu, že autor je Angličan, ředitel internátní školy pro děti s těmito obtížemi, ale jinak je to dobrá kniha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 10:37
Ahoj
........ jsem taky důsledná! Miluju své děti, věnuju se jim, ale jsem důsledná. Chci přesně to, o čem ty píšeš. Žádné přehnané nároky, jen pevný režim.
Míša je ještě malý, ale vzpomínám-li si na Davida, i on měl kolem 2,5 let vztekací a vzdorovací období. Přešlo to. Občas jsme spolu „bojovali“, ale on musel pochopit, že vítěz můžu být jen já.
Nechci, aby to vyznělo, že jsem byla generál, to určitě ne. Ale v určitých věcech se zkrátka poslechnou musí. To se nepapá, tam se nechodí, to se nedělá. Vyrostl z něho hodný kluk, opravdu. Teď je to sice horší, je v pubertě, ale to je jiná kapitola.
V období mezi 3-14 lety byl kluk, který mě vnímal jako partnera, se kterým se radí ve všem. Narozdíl od jeho otce. Ten důsledný nikdy nebyl a není. Ani v jeho výchově. Něco mu nakázal, ale pak mu to následně odpustil, apod. Dopadlo to tak, že jeho se nikdy nezeptal „tati můžu…“, vždycky to bylo „mami můžu…“
Takže rada: vydržte a buďte důslední. Jiříček časem pochopí, že vaše rady jsou nad zlato A že bobek v plence je nic moc
Milu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 10:41
Ahoj Aprilmous
super že jsi splodila tenhle článek, protože po jeho přečtení jsem si uvědovmila že u nás je to naprosto to stejné. Ne teda s plínou ale těch situací je spousta. Stejně jako ty s manželem jsme se i my shodli o důslednosti ve vychově. I když jsem občas trochu vyměkla a nakonec se se synem dohodla, ve většině případů si trvám na svém. Občas si připadám jako tvrdohlavé dítko co si chce vydupat tu svou a přemýšlím o tom jestli opravdu nejsem místo důsledná tvrdohlavá a stejně tak se nechová i můj syn.
Hysterické záchvaty co končily pod studenou sprchou máme už taky za sebou. Postupem času se to začíná zlepšovat a čím je syn starší je s ním lepší domluva. ( podle metříku vidím že jsou oba stejně staří) Ale pořád slyším od okolí že je Adam uvztekanej a tvrdohlavej, že neumí poslouchat atd...... ale co když se opravdu chová jen tak jak to po něm chceme a jak se chováme my??? a to být důsledný!!!!!!!!
Ale je to ze strany dítěte opravdu důslednost nebo jen ta tvrdohlavost????
Uff snad jsem se do toho moc nazamotala. Asi jsem ti moc nepomohla, ale aspon vidíš že v tom nejsi sama a snad nám pomůže někdo další
Anni a dáblík Adámek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 11:24
Holky, díky moc za ohlasy.
Maxiku, Jířa každopádně není hyperaktivní, mám to potvrzeno jak od dětského psychologa, tak je mi to jasné - znám nějaké hyperaktivní děti. On je velmi klidný, dokáže se dobře soustředit atd. Je i poměrně tichý - na první pohled dítě/anděl. Taky si právě myslím, že jakmile já povolím, okamžitě on přitlačí na pilu. Má zvyk ze všeho okamžitě dělat rituál a pak na něm důsledně trvá… Uvedu příklad - byť blbý - Chce večer napít. Já mu dám napít, ale musím počítat, že druhý den bude v tu samou chvíli chtít napít, byť by před chvílí pil, a je schopen udělat hodinový hysterický řev, že mu třeba to pití nedám. Nebo že mu dám místo džusu čaj, když včera to byl džus. Atd atd. Připadám si kolikrát jak herodes, ale nemůžu dělat nic jinýho, on se okamžitě všeho chytá a drží se.
MILU1 - právě že tady je „problém“ to, že Jířa má vztekací období už od 1 roku a teď mu je víc jak 3!! a stále jede ve stejném, ne - li horším výkonu.
Já už teď snad ani nehledám řešení, protože mi je jasný, že se najde samo, časem… jen jsem si trošku povzdechla a hlavně mě zajímá, jestli má někdo podobnou zkušenost. Co se týče literatury, tak jsem přečetla snad všechno, co na tohle téma existuje. I ten psycholog mi poradil důslednost, důslednost… jenomže jediný výsledek, co za ní vidím, je ten, že to dělá i Jířa. Ještě jsem si nevšimla, že by někdy pochopil, že si nic nevyřve, stále a dokola a dokola se o to snaží a bojuje a bojuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 12:45
Super diskuze,,,,máme zatim 15.měsíců,ale o důslednost se také snažim.Poslední dobou mi Fili zlobí se spáánkem v poledne prostě usne až po cca 30minutách dřív sem ho položila lehnul a do 10min spal.No,ale má smůlu z postýlky ho nevyndám.Mám sama tak nějak představu co bude tak a co jinak pokud nevim jak na to radim se s kámoškou či na emiminu,apod…Hyperaktivní také budeme chvili neposedí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 12:58
Ahoj,
můj kluk naštěstí není tak úporný, ale má také „chvilky“, kdybych ho zabila. Řeším to tak, že se přestanu bavit s ním a začnu stejně jako na něj mluvit třeba na hračku (nebo jakoukoli věc popř. osobu).
Nechce si umýt ruce před jídlem (nebo uklízet hračky…)? = Řeknu mu krátce, že mne zlobí a že „ho nechci“, vezmu první hračku, která mi přijde pod ruku a mluvím na ni jako před tím na něho. Mile tu hračku požádám, aby si šla umýt ruce (…atd.), vezmu ji k umyvadlu, „umeju“, utřu, pochválím, po:,–(ím do židličky (nebo na stůl), popřeju dobrou chuť - a obědváme spolu. Nebo s „pomocí“ hračky uklidím tu rozházenou stavebnici, pak si vezmu onu „hodnou hračku, která mamce pomáhá“ na klín a čtu jí z knížky pohádky.
Já jsem děsný nervák a nevydržím mluvit s člověkem (nebo dítětem), který se vzteká nebo je na mne nevrlý. Pokud bych se v téhle situaci bavila dál se synem, tak ho určitě zbiju - a tomu se bráním zuby nechty. Tak to takhle „obcházím“ - můžu říct: funguje to bezvadně.
Už jsi určitě zkusila všechno; já jen nedám dopustit na systém odměn. Bude po mém: odměním dítě. Není po mém: odměnu dostane někdo jiný (pochvalu, čtení, lízátko…).
A ještě jedno: pokud mi tohle kluk začne dělat, okamžitě mu navýším „povinnosti“. Tj. zaměstnám ho, aby mi něco nosil, uklízel, při vaření míchal těsta, válel placky, při úklidu zametal nebo luxoval, přinesl mi hrnek čaje …atd. Ještě, že to na něj funguje! 
Přeju silné nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:09
Aprilmouse,
u nás taky začíná přituhovat ve vzdorovitosti. Díky za pohled z trochu jiné strany - tedy, že dítě může chtít být taky důsledné, to považuju za docela možné. Náš syn tomu někdy plně odpovídá No a knovým rituálům má taky tendenci, i když ne tak silnou jako Jirka.
I já se snažím o důslednost, byť dočasný ústupek svádí svou jednoduchostí, většinou se mi i daří důslednost dodržet )samozřejme ne vždy, člověk není robot, aby měl pořád všechno napaměti). Věřím, že se to každopádně vyplatí, možná se to ukáže víc později. Říkám si, že (aniž bych byla nějaký despota) dítko potřebuje ukázat, kdo je pánem situace( a že si tak leckdy nepřipadám 
). Mám pocit, že dokonce takové situace vyvolává, aby mu byly připomenuty hranice.
Veru
P.S. Stejne mi dneska ve vyhrocené situaci „kdo s koho“přišel vhod nečekaný telefonát, po němž jakoby kouzelným proutkem tvrdohlavé dítě začalo uklízet před obědem hračky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:10
Elindo, ano, zkusila jsem všechno. To s tou hračkou je dobrý nápad, to zkusím!!!
Jinak systém odměn se mi moc nezdá. Samozřejmě za něco určitě, ale přece mu nebudu dávat lízátko za to, že se nechá připnout do autosedačky nebo si nandat boty, už teď váží 22 kg
Zrovna se rozhodl, že bude hrát na počítači a já mu to nedovolila, takže už 10 minut vší silou do mě tlačí rukama a snaží se mě shodit ze židle a utoho mi roztírá nudle po zádech. Už 15× jsem ho odvedla pryč a vysvětlila mu to, ale vždy se okamžitě vrátí a pokračuje v shazování mě ze židle. Vím, že ho můžu odvíst pryč klidně 2500 a stejně se vždycky vrátí, nevzdá to.
I kdybych mu dala na zadek, nebo mu řekla, ať toho nechá, že mu dám na zadek, nebo mu domluvila, on se rozhodl, že tu bude sedět, tak na tom bude důsledně trvat. Takže teď to tu zamknu a on bude tak hodinu kopat do stolu a řvát, že chce hrát. Ničím ho neodlákám, nic jiného ho nezajímá. Možná kdybych mu nabídla místo toho bonbony, tak přestane. Ted se opět vrátil z pokoje a klečí a tlačí mě řvouc do nohy a maže nudli pro změnu na koleno. Už se ani nenervuju, po těch 2 letech mám nervy jak špagáty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:14
Jakobych videla naseho kluka:)Urcite tvuj Jira neni jinej!Proste prochazi obdobim vzdoru,ale urcite si stuj za svou duslednosti,protoze kdyz neco nepovolis a on si to bude vynucovat rvanim a vztekanim,tak by byla velka chyba ustoupit.Timto obdobim si musi projit kazde dite..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:18
A požádat ho, aby si přinesl např. stavebnici k tobě (nebo kreslení), že si doděláš práci a PAK ho dáš hrát? - Lépe řečeno: ano, pustím tě ke hraní, ale musím si tu něco dodělat, tady máš papír a tužku a chvilku maluj. Když budeš takhle otravovat dál, tak hrát na PC nebudeš vůbec.
Podnikám při mateřské, takže tohle znám. Chce to zkusit se domluvit a u domluveného vydržet. Abys měla také nějaké povinnosti ty vůči němu (to máš pořáda, ale on to tak nevnímá), tj. slíbilas mu, že po pustíš za chvíli, tak aby to tak bylo. Jo, u nás si občas kreslila a pak hrála na PC panenka. Už to není potřeba 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:20
ELindo, tohle nezabírá, on se upne k tý jedný věci a vůbec většinou ani nevnímá, co mu říkám. Teď jsem to tu zamkla, protože počítač spinká, a vystřihuju s ním z Médi Pusíka kočičku.
Akorá se oba musíme převlíct, protože jsme oba samá nudle
Ale fakt dík za ten tip s tou hračkou, to hned použiju, jak bude vhodná příležitost!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:23
Jo, a vždycky mu vysvětlím, že ho mám ráda. Asi takhle:
„Jsi můj miláček, vím, že si chceš hrát na PC, ale maminka má teď práci, abychom měli penízky a mohli nakupovat v obchůdku hamku. Ráda bych tě pustila hrát, je mi líto, že to nejde. Jakmile to dodělám, tak tě pustím. Přines si prosím kostky, postav letadlo, já to rychle udělám a pudeš si hrát. Mám tě ráda, hlavně když mi nelezeš po zádech.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:35
Ahojky!
Taky mam „dusledneho“ chlapecka:-)(konecne vim, jak to pojmenovat, a taky vidim, ze v tom nejsme sami)
Je mu 3,75 roku a obcas je to na masli- jenze…co jsme chteli , to mame- v za:,–(nich vecech poslechne- byli jsme asi dostatecne dusledni:-)))) a v nesmyslech poslouchame my jeho:-))) takze vi, ze se po jidle cisti zoubky, pri prechazeni cesty se musi rozhlednout, umi poprosit a podekovat, kdyz nekam prijde, pozdravi…
…a taky chce pred spanim napit mlika a beda, kdyz ho nedostane, kazde teplacky ma pro jinou prilezitost- a opovaz se to , mamko, splest:-))), tenhle tyden nosi sandalky , i kdyby trakare padaly a tak:-)))
Neda se rict, ze bychom mu ustupovali- jen respektujem jeho nazor- kdyz to neni vyslovene zivot nebo zdravi ohrozujici:-)))
Jen okoli si mysli, ze je rozmazleny, tvrdohlavy a vztekly…Treba je, ale vim, ze uz mi v nem roste „partak“, se ktery se bude dat domluvit…Aspon doufam:-)
Tak vsem podobne „postizenym“ preju pevne nervy…
Zuzka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.06 13:58
Ahoj,
myslim, ze mam doma podobne detatko. Jen je trochu mene dusledna, je to totiz holcicka. Taky mam pocit, ze obdobi vzdoru zacalo hned po prvnim roce(ale ani do te doby to spolu s jeji nespavosti nebyl zadny med) a trva. Je pravda, ze ted uz nemusim aplikovat studenou sprchu na nekoncici hysteraky(to mi nedelalo vubec dobre, ale uz jsem nevidela jine reseni), ale je hrozne tvrdohlava a dusledne trva na svem. Na nocnik chodila krasne, pak se jednoho dne rozhodla, ze to uz staci a od te doby si na nej ani nesedne(proste rekne ne a kdybych se na hlavu stavela, neudrzim ji na nem, zachod funguje stejne). Podobne je to se zeleninou a ovocem, do roka krasne papala vsechno, ted se nedotkne ovoce ani zeleniny v zadnem stavu a forme, kdyz je do neceho nenapadne zapracuju, je s jidlem konec a uz do ni nedostanu nic, ani neco jineho. Kdy z se rozhodne, ze neco nebude delat, vim, ze mi nezbyde nez se prizpusobit, nebo odvest pozornost, po zlem to u nas nejde vubec, je to jeste horsi a niceho tim nakonec nedosahnu. Atd… Je to boj, nekdy se mi podari ji presvedcit v pohode, ale vetsinou je zarputila. Jinak je hodna ,ale svou trvdohlavosti a duslednosti me nici. Driv jsem chtela dve deti rychle za sebou, ted si rikam, ze jedno takove ditko asi staci. I kdyz ji miluju, nedovedu si predstavit, ze bych pecovala o dve takove osobnosti. No uvidime, mozna casem. Tak drzim palce do dalsiho boje,
Mroe
PS: Moje mama rika, ze takove byvaji chytre deti(ale to pak treba na manzela nejak nefunguje, byl pohodove ditko:-) A pak vysvetlujte tchyni, ze to neni vase chyba.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
