Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Mám tři kluky a jsou to super banda…
Ano, chápu ten pocit, když čekáš třetí a řikáš si, že prostě teď už určitě a nakonec ne…, ale věř mi, že ten pocit Tě přejde… Já jsem z kluků nadšená a oni jsou super tým ![]()
Jednou se budeš snažit být mila, hodna, bezkonkurencni tchyne. A partacky si udelas ze snach, jakoby by to byly vlastní dcery ![]()
Tak gratulace
..ale to tak přece být nemusí
..budeš mít tři, co by jiné za to daly..to samé já si můžu říct, že mi tu mojí princeznu mi jednou veme nějakej frajer.. ![]()
Nic, pokud si chtěla 3., měla si být smířená s tím, že to zase může být kluk. Chápu tě s pocitem osamění, mám 2 kluky mega zlobidla a už teď cítím, že jsem „sama“, víc pochopitelně tíhnou k tátovi, rebelují, vzdorují…Kvůli tomu a spoustě dalších důvodu už 3. nechci…To, jaké můžu mít snachy megery, o tom radši nepřemýšlím, co se tu někdy dočtu, nezbývá nic jiného než se modlit, aby aspoň slušná a soudná byla
.
Ce neřešit picoviny jestli je to kluk nebo holka a být vděčná za to že je to dítě zdravé… Naprosto tě nechápu polemizovat o hovadinach zkus to říct někomu kdo má postižené dítě ![]()
AspoŃ se budou mít kluci dobře… nemusí rodit, dělat donekonečna uklízečku a ženy je obskakují,… být mužem je fajn…
(jsem žena a jsem ráda žena )
Jsme dvě ségry a já bydlim 800 km od mamky a ségra 200 km
není to záruka, fakt ![]()
Všem moc děkuji za podporu.
Třetí miminko se povedlo náhodou, nechala jsem si ho a počítala jsem s tím, že to můze být zase kluk, ale v duchu se modlila, aby tomu tak nebylo. Už měsíc vím, že je to zase kluk a od té doby jsem velmi zklamaná. Brečela jsem snad týden v kuse. Teď už nebrečím, ale netěším se a lituji, že jsem si miminko nechala..S tchýní mám vztah příšerný, proto se toho tak bojím.
@hanyny píše:
A co s tím? S tím nic. Kamoška nedávno porodila čtvrtého kluka. No a co? Co by za to jiní dali? Třeba vyvdáš skvělé snachy
to je pravda s těma snachama. Tři snachy, to by bylo, aby aspoň jedna nebyla v pohodě a vztah by potom byl dobrý.
Ale jinak to tak taky vidím, že když má kluk moc dobrý vztah s matkou, tak je mamánek, nebo se odstěhuje a stýkají se málo. Tam je ta rovnováha taková složitější, podle mě, než vztah dcera-matka. Ale těch možností je tolik, že je blbost se bát dopředu. Jestli mimčo pindíka má, tak se s tím musí zakladatelka srovnat.
Nakonec se kluka budeš radovat
já si strašně přála kluka..a podívej mám cácoru ![]()
Ještě jsem to ani nikomu v rodině neřekla. Pořád od všech poslouchám, že snad se nám to do třetice konečně povedeDoufám, že ty pocity radosti se dostaví. Nechci se rouhat, ale bohužel zatím to tak necítím. Zatím mám pocit, že to bude děsný stereotip a že ani ta rodina z toho už nebude mít radost,.Hmmm zase kluk
.
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji za podporu.![]()
![]()
Třetí miminko se povedlo náhodou, nechala jsem si ho a počítala jsem s tím, že to můze být zase kluk, ale v duchu se modlila, aby tomu tak nebylo. Už měsíc vím, že je to zase kluk a od té doby jsem velmi zklamaná. Brečela jsem snad týden v kuse. Teď už nebrečím, ale netěším se a lituji, že jsem si miminko nechala..S tchýní mám vztah příšerný, proto se toho tak bojím.
já mám syna - dceru - syna…a cholerika manžela…nejstarší syn trochu problémový (už dospělý)… takže mě taky moc nepotěšila informace, že čekám třetí dítě syna… 14dní jsem se s tím nemohla vyrovnat a také litovala… narodil se velmi předčasně a při uvědoměněí, že mohl být postižený, jsem vděčná - raději zdravý kluk než nemocná holka… já vím, že to všechno víš a stejně s tím pocitem v sobě nic nenaděláš… ale neboj, ono se to časem vstřebá… co naděláš jiného… ale určitě ho budeš milovat ![]()
Vyrostla jsem bez otce s mamkou, ségrou, babičkou a tetami a jejich dcerami - setřenicemi… chlapům moc nerozumím…
Příspěvek zakladatelky je plný předsudků a touhy přivázat si dítě na do smrti k noze, protože má zakladatelka hrůzu ze samoty a neumí si život zařídit tak, aby její děti mohly svobodně dýchat. Místo radosti z nového přírustku v rodině je naštvaná, že se jí zase nezdařilo zajistit si společnici a pečovatelku do svého stáří. No, chudák kluk.
@Anonymní píše:
Ještě jsem to ani nikomu v rodině neřekla. Pořád od všech poslouchám, že snad se nám to do třetice konečně povedeDoufám, že ty pocity radosti se dostaví. Nechci se rouhat, ale bohužel zatím to tak necítím. Zatím mám pocit, že to bude děsný stereotip a že ani ta rodina z toho už nebude mít radost,.Hmmm zase kluk.
no, je fakt, že te´d se kamarádce také narodil třetí kluk a bylo tak podobně, jak píšeš - hmm, zase kluk… ![]()
ale neboj, jednou jsi maminka - a ta láska v tobě je… bude to fajn, uvidíš… ![]()
Já jsem třeba odešla z domova v 19 letech a vždy jsem měla s mámou špatné vztahy. Nerozumime si, jsme jak dva kohouti. Táta je od malička ten koho miluju, ten se kterým jsem probírala kluky. Za tátu bych dýchala, máma je pro mě jen oslovení pro ženu, která mě porodila… Brachovi je 20 a rozhodně se z domova nechystá.