Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Čerpáte ze vztahu s rodiči při výchově dětí?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
25.5.18 10:25
Já tě chápu. Jestli to pomůže, tak podle mě i špatný příklad může být hodně důležitý. Třeba já vím, že bych se k dětem nikdy nechovala tak, jako ke mně moji rodiče. Občas mě zamrzí, že mi úplně chybí ten základ, co zmiňuješ, ale řekla bych, že i ta špatná zkušenost z tebe může udělat lepší mámu. Ty teď třeba víš, že vykašlat se na děti a nechat je růst jak dříví v lese, není zrovna OK. A ten základ můžeš brát od manžela 
- Citovat
- Upravit
25.5.18 10:25
O výchovu se o " základy s dětství" asi dost opírám. Ale jako u všeho je to pro mě spíše inspirace. Nevím jak ve starším věku, dcera je ještě malá, ale v tomto věku se také inspirují tím jak se to " dělalo u nás". Je to o inspiraci z mé a manželovi rodiny. Vždy se nějak domluvíme co si kdo představuje atd… Hodně i tom mluvíme, jak chceme vést výchovu a co si kdo představuje, jak to fungovalo doma a jestli to chceme/ nechceme pro naši dceru / děti 
doufám že jsem to napsala srozumitelně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 10:32
@Anonymní píše:
Já tě chápu. Jestli to pomůže, tak podle mě i špatný příklad může být hodně důležitý. Třeba já vím, že bych se k dětem nikdy nechovala tak, jako ke mně moji rodiče. Občas mě zamrzí, že mi úplně chybí ten základ, co zmiňuješ, ale řekla bych, že i ta špatná zkušenost z tebe může udělat lepší mámu. Ty teď třeba víš, že vykašlat se na děti a nechat je růst jak dříví v lese, není zrovna OK. A ten základ můžeš brát od manžela
S tímto plňe souhlasím. Já musím říct že mám úžasnou rodinu, a každý den jsme za to neskutečně ráda. Ale pokud máte někdo špatnou zkušenost, mám možnost to brát jako hranici / to co nechceš / a společně s manželem to dát dohromady ???? a najít ten váš styl a dát dětem základ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.18 10:38
Já měla hodně direktivní východu s typickým rozdělením rolí muž x žena.
Věty: Budeš tu sedět dokud to nesníš. Bude to tak jak jsem řekla. Nakup, přines, ukliď. On nemusí, on je kluk, toto nikdy nebude potřebovat.
Neužívám a užívat nebudu. Snažím se s holkama na většině věcí domluvit.
Takže ne, ve výchově holek nečerpám z toho jak jsem byla vychovávaná já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.18 11:07
@bublinek píše:
Já měla hodně direktivní východu s typickým rozdělením rolí muž x žena.
Věty: Budeš tu sedět dokud to nesníš. Bude to tak jak jsem řekla. Nakup, přines, ukliď. On nemusí, on je kluk, toto nikdy nebude potřebovat.Neužívám a užívat nebudu. Snažím se s holkama na většině věcí domluvit.
Takže ne, ve výchově holek nečerpám z toho jak jsem byla vychovávaná já.
Ale i tohle je to, o čem píšu. Vaši dělali něco, ty chceš něco jiného.
Naši nedělali nic. Samozřejmě materiální zajištění v rámci možností atd., to ano…
I.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Nějak se nepodařilo, abych měla dobré vztahy s rodiči - resp. v současnosti by se asi jako „dobré“ daly nazvat, nic moc intenzivního, ale ani žádné konflikty.
Ovšem v době mého dospívání měl taťka vztah spíše s alkoholem, mamka toho měla plné brejle. Mám dva mladší sourozence, kteří té péče potřebovali asi více, já byla celkem samostatná. Mamka dokonce několikrát řekla - Já jsem tvou výchovu vzdala, stejně sis dělala, co jsi chtěla.
Jenže teď moje starší dítě bude mít 10 let a už to není jen „nesahej do zásuvky, rozhlídni se, než přejdeš silnici, neubližuj zvířatům…“, prostě takové ty jednoduché jasné věci. Řeší se vztahy s kamarádkama, první zamilování, třeba i finanční gramotnost, příprava do školy… věci, kde není ta jedna zřetelně správná cesta.
Připadá mi, že se v tom hrozně plácám. Můj muž třeba kolikrát řekne „my jsme nemohli to a to, myslím, že to bylo správné“, „mě hrozně štvalo, že jsem nemohl to a to, nepřijde mi to zásadní, dětem to dovolím“. Jako by mi tohle chybělo, nějaký základ, opora z dětství/puberty. Protože já si fakt dělala, co jsem chtěla. A to asi taky není úplně dobře. Nevím, jak to lépe popsat. Chyběly mi hranice a teď mám problém je nastavit svým dětem, protože si myslím, že jsou potřeba.
Ani nechci nějak poradit, protože to stejně budu muset vyřešit já a můj muž. Myslím, že to zvládneme… Jen nad tím tak přemýšlím a zajímají mě názory a zkušenosti jiných lidí.
I.