Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Chápu že máš strach z porodu po takové zkušenosti. Druhý porod může být úplně v pohodě. Já jsem taky měla otřesný porod, ale byl to porod císařem a s hojením a bolestma potom jsem si taky užila. Malá byla ještě k tomu po porodu na JIP. Taky skvělý zážitek. Takže opravdu tvůj strach plně chápu. Ale opravdu ti ani ten císař nezaručí „klidný“ porod a následné zotavení
Já rodila 2× císařem (bohužel-neznam přirozený porod) ale jak čtu problémy některých po přirozeném porodu, no jsem za to i trošku ráda. Po 10 hodinách první prochajda po sprše. Druhý den už úplná pohoda (až na neschopnost si odkašlat) mléko jsem měla u obou hned, až se mi obě děti topily!! A první intimnosti byly ani neuplynulo šestinedělí. Nic nebolelo, očistky za tři týdny fuč. Také u obou. Doufám, že toto přání vyslyší a vy v klidu porodite dítě. A vy se budete moci v klidu starat o vaše dítě a né o hráz v intimních partií.
Tak když sis „vydupala transfuzi“ a „vydupala umělý mlíko“, tak co by sis nevydupala i sekci
Myslím, že s tím nebude nikdo dělat problémy.
Ahoj, nechci Tě strašit, ale mám za sebou dva císaře první ve finále - tíseň plodu, druhý plánovaný pro hrozící rupturu dělohy v jizvě a řeknu Ti, že to rozhodně nebyla žádná hitparáda. Rekonvalescence je u každého jiná, znám maminy co po normálním porodu byly za pár hodin v pohodě, znám i maminy druhý den po císaři v pohodě, ale když si trochu počteš a zjistíš co císař obnáší, včetně možných komplikací a pořád budeš mít hrůzu rodit normálně, myslím, že když potom v porodnici svoje obavy a průběh prvního porodu řekneš, nebude s tím problém. V 9tém týdnu si myslím, že je ještě brzy plánovat porod. Pokud Tě to nějak psychicky trápí, klidně vyhledej odborníka na poporodní problémy nebo psychologa, popřípadě by Ti mohl i gynekolog někoho doporučit, to není žádná ostuda, naopak miminko Tě potřebuje psychicky v pohodě, ale finální rozhodnutí o plánovaném císaři dělá ošetřující lékař při kontrolách v porodnici, ostatní dávají jen doporučení.
@Anonymní píše:
Ahoj. Jsem opět těhotná, 9tt a od minulého porodu před skoro 2 roky mě neopustil přímo panický strach z něj. Tedy ne z bolesti a porodu jako takového, ale toho, co následovalo potom. Měla jsem hodně velký nástřih, protože hrozil porod vexem a z toho velkou ztrátu krve. 2 dny jsem nebyla schopná pořádně vstát z postele, než jsem si vydupala transfuzi. Dostala jsem 2 konzervy krve. Kvůli tomu jsem ani nebyla schopná se pořádně umývat a do rány se mi dostala infekce, díky které se mi komplet celý šití rozjelo a následovalo přešívání. Viděla jsem všechny svatý a doktorova poznámka „To ji nemůže bolet“ mi otevřela doslova kudlu v kapse… Ze zatínání pěstí jsem si nehty prořízla dlaň… Následovala moje první alergická reakce na ATB, které mi po 2 dnech vysadili, že už tedy nejsou potřeba. Přišla další infekce, přešívání odmítli (však si pak můžete nechat udělat plastiku) a pro mě bylo šestinedělí peklo. Nutno zmínit, že díky tomu všemu se mi ani neudělalo mlíko, takže prcek první dny totálně uřvaný, protože měl hlad (což jsem netušila, protože „dítě má po porodu plný žaludek a vydrží několik dní“). Znovu jsem nastoupila a vydupala si umělý mlíko a malej byl nejspokojenější miminko, co spalo celou noc.
Ode dne porodu je mi fyzicky špatně jen co pomyslím na to, že mě to čeká ještě jednou. Říkala jsem si, že to časem přejde. Nepřešlo. A od doby, co se objevily 2 čárky nejsem schopná myslet na nic jinýho… Prostě to nechci zažít znovu. Je nějaká šance, že by mi udělali císaře? I když na něj vlastně „nemám nárok“?
Anonym, přece jenom tu je dost osobních informací…
Nechci strašit, ale ještě o něco otřesnějí zážitky mám z císaře… ono si to nevybereš. Čím víc lékařských zásahů, tím větší průšvih a záběr na psychiku.
Já si zase šla za přirozeným porodem a na potřetí to klaplo.
Strašně záleží na porodnici, na lidech okolo, na tom, jak moc se do toho montujou…
Já mám za sebou dva císaře, pro první bylo doporučení a pro druhý jsem se rozhodla. Po prvním jsem se hned druhý den rozkojila, ještě v den operace jsem vstala z postele. A to byl syn prvních pár hodin v inkubátoru. U druhého jsem u sebe měla malou hned, jak mě vezli ze sálu a už mi ji nikdo nesebral. První den jsem péči zvládla z postele a za pomoci manžela, v noci jsem přebalovala na posteli a druhý den jsem ráno vstala. U obou jsem po týdnu nevěděla, že mě operovali. A to jsem po prvním měla velké srůsty v jizvě, prý možný zánět. No, ani bolesti ani horečky nebyly
jinak z okolí vnímám, že nejhorší zážitky mají převážně ženy, které měly císaře akutního.
Za zkousku nic nedáš, zkus je ukecat. Ale já si zase říkám jestli přirozený porod není lepší. Já musela ze zdravotních důvodu na císaře, po týdnu mi vevnitr praskl steh, 2 měsíce mi drenovali pistele v břichu doteď vidím jak do mě zaziva strkají pean dírkou v jizvě, zaplul celý do břicha. Silná ATB takže jsem přestala kojit. Každý druhý den jezdit na prevazy. Naštěstí asi po 3 měsících jsem měla klid akorát jsem furt krvácela takže mi nasadili pro změnu prášky. Takže ono si asi nevyberes záleží na velikosti miminka atd. Každopádně přeju, aby porod probíhal rychle a vše bylo v pořádku.
Stejne jako prirozeny porod muze byt pohoda nebo nocni mura, tak stejne i cisar.. Jistoty a zaruky nejsou v nicem
První dite jsem rodila vyvolavane tri dny a nakonec ho tahali klestema. Sita jsem byla jak cednik. Cekam druhy a chci rozhodně rodit zase normalne. K zrasovanemu spodku jeste taky jizvu na brise? Ne, diky, nechci. I po tezkem porodu jsem byla schopna se starat za par hodin o dite, mezitim co moje spolubydlící na pokoji po cisari se jeste treti den plouzila jak stin a dite videla sotva na kojeni..
Jen varování, císař fakt bolí. Vstávání hned po je očistec, jizva bolí ještě 3 měsíce, jít na záchod utrpení. Měla jsem akutní i indikovaný a když nemůžeš zvednout dítě z postýlky…
@Anonymní píše:
@Pidulka1991 sekce byla zlatá. Druhý den jsem chodila a starala se o mimino. Po vaginálním jsem byla 3 měsíce nepoužitelná.
Taky jsem druhý den chodila a starala se o mimčo. Taky se mi udělal hematon v jizve. Bolí to jak prase a 2 týdny kdyby tu semnou nebyl manžel, tak nevím co bych dělala. Jen si musí uvědomit, že stejně jako prirozeny porod může mít císař problémy, ale taky stejně přirozený může být úplně v pohodě. (problémy mi dělala 2. Sekce, 1. Sekce byla v pohodě)
Hele já rodila vexem, siti jsem měla brutální… já měla rupturu třetího stupně. Můj gynekolog mi řekl, ze je to indikace k císaři. Ale já dělám vše proto, abych na nej nesla, ona to taky není žádná výhra. Kamoska měla infekci v jizve na břiše a 4M po porodu byla ještě úplně hotova a chodila na čištění te rány. Hlavně se z toho nepo předem. Jak říkala moje mati: boj se až to přijde.
Hele neschopnost mluvit o svém těle a trápit se bolestí a panikou dva roky ukazuje to, že tě tovje úzkost má fakt pod kontrolou a krade ti tvůj život, znemožǔje ti dělat co ccheš, prostě se jí přizůsobíš a řekneš „já jsem taková“. Nejsi - jen ti úzkost bární prosadit si to co potřebuješ ty.
Více než vřele doporučuju se začít uči přiznávat si svoje potřeby a říkat je tak, aby to okolí slyšelo a zároveň to nebralo jako útok.
Stejně tak je ale postřeba naučit se sdílet se svými blízkými i svoje slabosti a obavy, aby tě mohli podpořit a mohli ti pomoci - aby si v té panice, co si tvoříš ve své hlavě nebyla sama a nemusela to řešit s internetem.
Nejjednodušší cesta ven z pekla vlastné úzskoti je psychoterapie, ne proto že bys byla blázen, ale protože to prostě funguje.
Nebo alespoň mrkni na tuhle knížku
https://www.kosmas.cz/…-jeji-smysl/
A nenásilná komunikace, která právě řeší jak sdělovat vlastní potřeby a při hledání cest k jejich naplnění respektovat potřeby druhých se tady dost hodí.
Mela jsem akutni prvni sekci pro nepostupujici porod a podruhe jsem uz mezi dvermi hlasila, ze jedine sekce a o normalnim jsem neuvazovala ani minutu. Koukali na me jak na blazna, komentare taky byly, ale ja se nedala. Muzes na to jit bud pres ruzne duvody nebo se proste seknout, ve finale te nikdo nevyhodi a nejake reci se daji vydrzet. Me dokonce vyhrozovala primarka, ze mi napise do papiru, ze jsem chtela sekci na prani, tak to jsem se tedy lekla jako:-) Jo a naplanovala me presne na termin, asi doufala, ze se rozrodim sama…
Císař, jak už tady zaznělo, taky není žádná hitparáda. U tebe byl problém s necitlivou péčí po porodu. To je podle mě to, co tě sráží. Možná je to impuls pro tebe-třeba zajít do jiné porodnice, pracovat se svým strachem a úzkostí. Sekci ti můžou udělat vždy. Ale já mam za sebou oba druhy porodu a sekce byla stokrát horší-nemohla jsem po ní bolestí ani chodit, nemohla jsem 12 hodin nic jist, přitom jsem mela hrozný hlad, dítě jsem na jipu neviděla, jen mi ji nosili..po přirozeném porodu jsem se zvedla, jak kdyby se nechumelilo a mohla dělat vše. A to jsem byla taky šitá.
Myslím, že jak vaginální porody, tak porody sekcí mají každé to svoje.
Můj první šílený, 2 dny, ale téměř bez poranění, další dva dny zvracení po epidurálu, alergie na atb. Druhý rychlý, zato následky „dole“ dodnes, protože měl být správně sekcí-, ale jinak jsem se starala od první minuty, kojení hned. ![]()
Poprvé kamarádka, které jsem záviděla, že má jizvu „jen“ na břiše, byla fit víc než já. Podruhé paní se mnou na pokoji, co po císaři 3 dny byla jak mrtvola, jedla jen vývar, nekojila, brečela v noci bolestí, bylo mi jí líto. Ani miminko u sebe neměla
Teď bych už musela CS, ale bála bych se spíš víc než vaginálního. ![]()