Chci dát dítě k adopci

4
9.2.21 13:18

Chci dát dítě k adopci

Zdravím slečny a dámy, tohle bude delší. :think:

Prosím, než mě hned odsoudíte, tak chci pro začátek dodat, že těhotenství přišlo opravdu neplánovaně. Na dítě nejsem připravená, nemám vztah k dětem a sama mám tolik psychických problémů z minulého vztahu, že toto by mi ještě víc ublížilo a dítěti taky. Nechci, aby bylo vychováváno v nenávisti tím stylem, že by se dítě ptalo na otce, a já bych se rozčilovala, že je pro nás mrtvý člověk a mamince moc ubližoval. Sama jsem takto vyrůstala - u nás bylo slovo otec sprosté slovo a nesměli jsme se o něm bavit.
Nebyla bych zkrátka schopná mu poskytnout to, co by mu dal jiný milující a zabezpečený pár.

Zkusím trochu nastínit situaci. Bude mi 28 let, přes 10 let beru hormonální antikoncepci a stalo se, že jsem otěhotněla. Nechci tady svoji situaci omlouvat, ale opravdu nejsem žádná blbka, které ujely nohy a chová se nezodpovědně. V životě jsem měla 3 dlouholeté partnery (s posledním jsem byla 2 roky, s ním jsem i počala dítě). Antikoncepci jsem vždy užívala vzorně a nepamatuji si, že bych někdy vynechala. Že jsem těhotná, jsem zjistila až skoro v 5. měsíci… po počůrání testu jsem šla se sebevědomím na interupci, kterou jsem předběžně podepsala, ale z ultrazvuku mi zjistili už 22. týden, asi si umíte představit ten šok. Vážila jsem stejně, bříško jsem také ještě neměla, do té doby jsem skoro denně sportovala… až jednoho dne mě překvapil nadměrně nafouknutý podbříšek. Do 4. měsíce jsem ještě i špinila, myslela jsem, že je to klasická menstruace (od doby, co jsem brala HA, jsem měla menstruaci opravdu slabou, maximálně dvoudenní), takže tomu jsem také nepřikládala význam.

Kdybyste se chtěli ptát na otce dítěte, tak s tím jsme se před půl rokem rozešli opravdu ve zlém. Bylo tam psychické násilí, ke konci i fyzické, manipulace z jeho strany, nevěra, o které jsem netušila. Nebýt mé rodiny, tak se z jeho bytu asi jen tak nedostanu, tudíž jeho už opravdu nikdy nechci vidět, nedejbože ho přiznávat jako otce. Ano, byla jsem hloupá, že jsem se k němu stále vracela a věřila jeho pláči a doprošování se, jak navštíví psychologa… Bůh mi tím těhotenstvím asi dal nějaké znamení a ponaučení, že jsem se k takovému hajzlovi neměla nikdy vracet. Nerouhám se, to malé za to nemůže, je mi ho moc líto a přes to všechno se snažím, aby se narodilo v pořádku a dostalo se do dobrých rukou. :?

Ted jsem v 6. měsíci, miminko v břiše prospívá i přes hormony, které jsem brala (to si hrozně vyčítám, netušila jsem to), ale vše je v pořádku a dítě je zdravé. Všechna důležitá vyšetření mám skoro za sebou, dojíždím do Prahy na Bulovku, kde se opravdu starají.

Příští týden mám schůzku s paní na OSPOD. Celé dny jen pročítám diskuze na toto téma a už nevím, co je pravda a co není. Četla jsem i o utajeném porodu, zmínila jsem se o tom po telefonu i sociální pracovnici a moc se na to netvářila. Prý o tom něco slyšela, ale ještě s tím nemá žádnou osobní zkušenost (přitom ze zákona by to měla prý umožnit každá nemocnice).
Nebo myslíte, že je lepší varianta přímá adopce? Je to hodně papírování? Příští týden se to vše dozvím, ale chtěla bych jen zatím pročíst vaše zkušenosti a na co zhruba se připravit.

Nebo kdyby se ozval nějaký pár, také by mě to potěšilo. Pro potencionální rodiče mohu ještě dodat, že jsem abstinent a nekuřák, jím zdravě a „otec“ byl také sportovec. Oba bílí.

Díky a jsem ráda, že jsem se z toho alespoň mohla vypsat. K :roll: romě mé rodiny to zatím nikdo neví. :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2001
9.2.21 13:25

Ahoj, netusim, jaky druh adopce by byl nejlepsi, ale pokud to opravdu takhle citis, tak ti preju pevne nervy, a at to dopadne pro tebe i dite co nejlepe. Urcite se najdou lide, kteri budou za miminko velmi stastny.
Jen se trochu obavam reakci tady, aby ti tu damy nedaly couda, coz je skoro jisty.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
63534
9.2.21 13:28

@SmallLady máš 2 možnosti. Buď chlapa 6 cizího páru uvést jako otce a pak se dítěte vzdát, nebo je rozumnější asi anonymní porod, pak jde mrne hned k adopci.. A ty nemusíš rodit doma a řešit případné komplikace a baby box :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1097
9.2.21 13:29

Dneska tu ta adopce nějak frčí. :think: Nebudu ti nic vymlouvat, jen na mě z popisu působíš hodně zodpovědně a prakticky, určitě, když zvládneš oběhat úřady a zjišťovat plno věcí o adopci, bys zvládla zprvu být i s miminkem sama a časem by se třeba fajn partner našel, nepřemýšlela jsi takhle? Nebudeš za pár let stále myslet na to, žes už mohla dítě mít a teď třeba nemůžeš nebo není s kým? Nejsi poblázněná šestnáctka, co by o životě nic nevěděla. Na dítě je „připravený“ málokdo, to stejně není o tom, že koupíš kočár, na to se pořádně nejde dopředu připravit. :nevim: Držím palce, ať to dopadne co nejlépe, ať už se rozhodneš jakkoliv. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21785
9.2.21 13:34

@prejeta_zaba a proč by příště nemohla mít dítě? ono to všechno jsou líbivé řečičky, ale s dítětem se nový partner fakt nehledá lehce. Ne že by nebyli chlapi do toho ochotni jít, ale …. opravdu už jsou „přebraní“, a no prostě není to jednoduché

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1097
9.2.21 13:36
@stinga píše:
@prejeta_zaba a proč by příště nemohla mít dítě? ono to všechno jsou líbivé řečičky, ale s dítětem se nový partner fakt nehledá lehce. Ne že by nebyli chlapi do toho ochotni jít, ale …. opravdu už jsou „přebraní“, a no prostě není to jednoduché

Já věřím, že to není jednoduché. Na druhou stranu, bere kolik let HA a tady se to jen hemží příběhy, kdy už teda konečně ženská najde všechno, co hledá a dítě nejde. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1594
9.2.21 13:40

Ty jo, ja ti nevim, je ti 28, sportujes, zjevne i pracujes a nekde bydlis. Nechces si to heste rozmyslet? Mas kazdopadne par mesicu jeste cas :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
588
9.2.21 13:45

Napsala jsem Vám zprávu :kytka: držte se…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21785
9.2.21 13:51
@prejeta_zaba píše:
Já věřím, že to není jednoduché. Na druhou stranu, bere kolik let HA a tady se to jen hemží příběhy, kdy už teda konečně ženská najde všechno, co hledá a dítě nejde. :nevim:

no ale jí dítě šlo i když nechtěla, porodí ho, protože jí nic jiného nezbývá, většinou se hrozí neplodností po potratu, ne po porodu

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18433
9.2.21 13:57

Za přímou adopci si můžeš říct tajně páru třeba o půl milionu. Přihlásí se otec dítěte a dítě půjde k němu. Anonymním porod je bez papíru komplikací, ale zdarma. Okolí řekneš co?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
elibro
9.2.21 14:00

Přijde mi, že jsi v tom nějak hrozně sama. Na tvém místě bych si ASAP našla psychoterapeuta. Bez ohledu na to, zda tě bude provázet k adopci (navzdory všemu tě to dítě zjevně zajímá, chceš, aby bylo v bezpečí - kolem porodu bude stát tvoje vůle proti hormonální smršti, která má jediný účel: zajistit, aby matka mládě neopustila,) anebo ke změně rozhodnutí. Docela určitě by sis zasloužila i místo k tomu, kde by šlo zpracovat minulost, dávnou i aktuálně traumatickou.

Nezůstaň na to sama. Ať tě to úplně nesemele..

Jinak věřím, že tady takové páry najdeš.

  • Citovat
  • Nahlásit
6279
9.2.21 14:09

Biologický otec o těhotenství ví? Tady v tom bodě mohou být problémy. Tedy čtu že ví jen rodina.

Teoreticky pokud by sis dítě nechala mohl by se domáhat práv a přes soud to vyřešit. A pokud je to sociopat tak by zakladatelka měla na zbytek života o zábavu přes dítě postaráno.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4
9.2.21 14:13

Děkuji za příspěvky

Ne, otec by se urcitě nepřihlásil. Za 1. o tom neví, už nejsme v kontaktu (a chtěla bych, aby to tak zůstalo), za 2., je mu 45 a o dětech se nikdy nevyjadřoval pěkně. Sám žádné nemá a podle jeho osloveních „harant“, nebo „vetřelec“ jsem poznala, že děti nemá rád, ale on se tím ani nikdy netajil. :nevim:

Opravdu si to nechci rozmyslet, jsem pevně rozhodnutá a ani chvilku jsem nepochybovala, že bych dělala špatné rozhodnutí. Spíš jsem se bála reakce rodiny, že na mě budou koukat jako na hyenu, ale k mému překvapení mě pochopili a podporují mě, protože znají moji povahu i moji labilní psychiku. :? Ale jinak jsem už na tom lépe, nehroutím se z toho jako prvních 14 dnů, kdy jsem si to chtěla hodit. Prostě jsem tu skutečnost přijala… teď to jen všechno zařídit a odrodit.
Určitě si nenalhávám, že můj život bude stejný jako dřív, určitě mě to nějakým způsobem poznamená, ale říkám si - lepší se ve sra. kách topit sama, než s chudák dítětem.
Až jednou přijde vhodná chvíle, tak budu čekat druhé dítě, a konečně to bude radostné těhotenství se vším všudy i s partnerem. :?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
392
9.2.21 14:19

Miluji tyhle kecy. Žena je rozhodnutá, že dítě nechce, protože se necítí být matkou a… Hned je smršť, aby si to ještě rozmyslela, že to zvládne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6279
9.2.21 14:19

Přeju ti hodně štěstí a ať to tedy zvládneš ať už se rozhodneš jakkoliv jen myslím že si nedokážeš představit jaké to bude až dítě porodíš a jak se budeš cítit. Ono to není jako houska na krámě teď se to nehodí dáme jinam a počkám 3 roky a pak se to hodit bude.

Tím neříkám že ses rozhodla špatně jen pokud jsi labilní tak o to hůř ti pak asi bude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat