Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Máme adoptované děti, někomu dáš doživotní štěstí
![]()
ale sama bych to nedokázala, asi bych vyhledala nějakou pomoc, nebyla bys jediná samoživitelka.. navíc máš evidentně všech pět pohromadě…
pokud nechceš rodit tajně doma a dát dítě do baby-boxu (bála bych se komplikací při porodu, je to dle mne obrovský risk), tak zbývá buď přímá adopcee (dohledáš na netu) nebo oficiální cesta, kdy se dítka vzdáš a úřad obratem najde adoptivní rodiče, kteří se nemohou dočkat, mají doma pokojík a vše a dítě zahrnou láskou..
jsi odvážná, smekám ![]()
Zrovna je tu vedle tahle diskuze, kde hledají miminko k adopci
odkaz
Já zkušenosti nemám, ale držím palce. Máš podle mého víc rozumu, než spousta žen, které si dítě pořídí a nebo udělají za každou cenu a pak se hroutí, jak existenčně, tak psychicky.
Musím říct, že máš můj obdiv. Já jsem stejně stará, dítě zatím nemám, ale vím, že bych tohle nezvládla. Ale chápu tvoje důvody. Pro to dítě bude nejlepší, když bude vyrůstat v milující rodině, která mu dá všechno.
Držím palce ![]()
PS: divím se, že tu jsou zatím samé normální komentáře
![]()
@kalie píše:
Ty jo, ja ti nevim, je ti 28, sportujes, zjevne i pracujes a nekde bydlis. Nechces si to heste rozmyslet? Mas kazdopadne par mesicu jeste cas
Myslím, že zakladatelka to dítě nechce kvůli tomu, s kým ho čeká. Ale to nabízení, a poptavaní, děti na netu nechápu.
Promiňte, nechtěla jsem to tady brát jako inzertní fórum… asi to opravdu působí blbě, když si to teď po sobě čtu. ![]()
Jen jsem si chtěla zvýšit šance tím, že jsem se v těhotenství chovala zodpovědně a nijak neubližovala plodu. ![]()
Všem, co mi drží palce, moc děkuji. Hned mi to zlepšilo den. ![]()
@Popeladym To přeci není nabízení dětí… Založila diskuzi na téma, které ji trápí… Z druhé strany jsou lidé, kteří děti mít nemůžou a dali by za něj všechno…
Má rozum, ví co chce, jak už tu bylo zmíněno, lepší než ty, co dítě nakonec odkopnou kdo ví kde…
@Jani1982 píše:
@Popeladym To přeci není nabízení dětí… Založila diskuzi na téma, které ji trápí… Z druhé strany jsou lidé, kteří děti mít nemůžou a dali by za něj všechno…
Má rozum, ví co chce, jak už tu bylo zmíněno, lepší než ty, co dítě nakonec odkopnou kdo ví kde…
To ano. Všechno je lepší než ty otřesné konce.
Někomu dáš nejkrásnější dar a dítěti šanci na krásný život
.
@SmallLady píše:
Zdravím slečny a dámy, tohle bude delší.![]()
Prosím, než mě hned odsoudíte, tak chci pro začátek dodat, že těhotenství přišlo opravdu neplánovaně. Na dítě nejsem připravená, nemám vztah k dětem a sama mám tolik psychických problémů z minulého vztahu, že toto by mi ještě víc ublížilo a dítěti taky. Nechci, aby bylo vychováváno v nenávisti tím stylem, že by se dítě ptalo na otce, a já bych se rozčilovala, že je pro nás mrtvý člověk a mamince moc ubližoval. Sama jsem takto vyrůstala - u nás bylo slovo otec sprosté slovo a nesměli jsme se o něm bavit.
Nebyla bych zkrátka schopná mu poskytnout to, co by mu dal jiný milující a zabezpečený pár.Zkusím trochu nastínit situaci. Bude mi 28 let, přes 10 let beru hormonální antikoncepci a stalo se, že jsem otěhotněla. Nechci tady svoji situaci omlouvat, ale opravdu nejsem žádná blbka, které ujely nohy a chová se nezodpovědně. V životě jsem měla 3 dlouholeté partnery (s posledním jsem byla 2 roky, s ním jsem i počala dítě). Antikoncepci jsem vždy užívala vzorně a nepamatuji si, že bych někdy vynechala. Že jsem těhotná, jsem zjistila až skoro v 5. měsíci… po počůrání testu jsem šla se sebevědomím na interupci, kterou jsem předběžně podepsala, ale z ultrazvuku mi zjistili už 22. týden, asi si umíte představit ten šok. Vážila jsem stejně, bříško jsem také ještě neměla, do té doby jsem skoro denně sportovala… až jednoho dne mě překvapil nadměrně nafouknutý podbříšek. Do 4. měsíce jsem ještě i špinila, myslela jsem, že je to klasická menstruace (od doby, co jsem brala HA, jsem měla menstruaci opravdu slabou, maximálně dvoudenní), takže tomu jsem také nepřikládala význam.
Kdybyste se chtěli ptát na otce dítěte, tak s tím jsme se před půl rokem rozešli opravdu ve zlém. Bylo tam psychické násilí, ke konci i fyzické, manipulace z jeho strany, nevěra, o které jsem netušila. Nebýt mé rodiny, tak se z jeho bytu asi jen tak nedostanu, tudíž jeho už opravdu nikdy nechci vidět, nedejbože ho přiznávat jako otce. Ano, byla jsem hloupá, že jsem se k němu stále vracela a věřila jeho pláči a doprošování se, jak navštíví psychologa… Bůh mi tím těhotenstvím asi dal nějaké znamení a ponaučení, že jsem se k takovému hajzlovi neměla nikdy vracet. Nerouhám se, to malé za to nemůže, je mi ho moc líto a přes to všechno se snažím, aby se narodilo v pořádku a dostalo se do dobrých rukou.
Ted jsem v 6. měsíci, miminko v břiše prospívá i přes hormony, které jsem brala (to si hrozně vyčítám, netušila jsem to), ale vše je v pořádku a dítě je zdravé. Všechna důležitá vyšetření mám skoro za sebou, dojíždím do Prahy na Bulovku, kde se opravdu starají.
Příští týden mám schůzku s paní na OSPOD. Celé dny jen pročítám diskuze na toto téma a už nevím, co je pravda a co není. Četla jsem i o utajeném porodu, zmínila jsem se o tom po telefonu i sociální pracovnici a moc se na to netvářila. Prý o tom něco slyšela, ale ještě s tím nemá žádnou osobní zkušenost (přitom ze zákona by to měla prý umožnit každá nemocnice).
Nebo myslíte, že je lepší varianta přímá adopce? Je to hodně papírování? Příští týden se to vše dozvím, ale chtěla bych jen zatím pročíst vaše zkušenosti a na co zhruba se připravit.Nebo kdyby se ozval nějaký pár, také by mě to potěšilo. Pro potencionální rodiče mohu ještě dodat, že jsem abstinent a nekuřák, jím zdravě a „otec“ byl také sportovec. Oba bílí.
Díky a jsem ráda, že jsem se z toho alespoň mohla vypsat. Kromě mé rodiny to zatím nikdo neví.
Můžete mi napsat na ***.
edit admin: odstraněn e-mail - napište do SZ
@Vp petra píše:
Můžete mi napsat na ***.
edit admin: odstraněn e-mail - napište do SZ
Pomuzu vám
@Lucie008 pisnete mi na *** prosim
edit admin: odstraněn e-mail - napište do SZ
@SmallLady píše:
Děkuji za příspěvkyNe, otec by se urcitě nepřihlásil. Za 1. o tom neví, už nejsme v kontaktu (a chtěla bych, aby to tak zůstalo), za 2., je mu 45 a o dětech se nikdy nevyjadřoval pěkně. Sám žádné nemá a podle jeho osloveních „harant“, nebo „vetřelec“ jsem poznala, že děti nemá rád, ale on se tím ani nikdy netajil.
Opravdu si to nechci rozmyslet, jsem pevně rozhodnutá a ani chvilku jsem nepochybovala, že bych dělala špatné rozhodnutí. Spíš jsem se bála reakce rodiny, že na mě budou koukat jako na hyenu, ale k mému překvapení mě pochopili a podporují mě, protože znají moji povahu i moji labilní psychiku.Ale jinak jsem už na tom lépe, nehroutím se z toho jako prvních 14 dnů, kdy jsem si to chtěla hodit. Prostě jsem tu skutečnost přijala… teď to jen všechno zařídit a odrodit.
Určitě si nenalhávám, že můj život bude stejný jako dřív, určitě mě to nějakým způsobem poznamená, ale říkám si - lepší se ve sra. kách topit sama, než s chudák dítětem.
Až jednou přijde vhodná chvíle, tak budu čekat druhé dítě, a konečně to bude radostné těhotenství se vším všudy i s partnerem.
Je pravda, že uděláš svým rozhodnutím někoho štastným… ![]()
Ale uvidíš, za dva měsíce můžeš mít jiné pocity a ještě jiné to může být po porodu.
Proto bych nešla do přímé adopce, nikomu nic neslibovala.
Uvidíš, jak to bude a jak se Ty budeš cítit, ty hormony pak mohou být mazec..