Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Znám rodinu, která měla postiženého syna, ležící, nemluvící…pak čekali druhé, zdravé dítě. To postižené dali někam do ústavu. Jezdili za ním, jejich mladší dítě se nikdy nedovědělo, že mělo staršího sourozence. Ten postižený chlapeček se dožil asi 14 let. Nevím, co přesně mu bylo, dověděla jsme se to, až když jim zemřel.
Rozhodnutí je jen na tobě. Potrat jsi propásla, teď nezbývá nic jiného než dítě přivést na svět. Spíš než tady, ptala bych se právníka co se týče adopce. Bála bych se ovšem psychiky - co udělá, když se narodí naprosto zdravé dítě a ty budeš doma se svými postiženými dětmi? Nepřijde vztek? Výčitky? Ten adoptivní pár znáš přes kamarádku? Je to dobrý nápad? Nemyslím tím, že jsou homosexuální, ale že s nimi můžeš mít nějaký kontakt přes kamarádku a to by ti nemuselo dělat dobře.
Já vím určitě, že bych se v tvé situaci zbláznila.
Homosexuálnové jako pár si dítě adoptovat nemohou, může jen jeden.
Pokud víš, že ho chce, je nejjednodušší s ním sepsat prohlášení o určení otcovství, a pak soudně dojednat, že bude v jeho výhradní péči. To by tedy šlo, pokud nejsi vdaná.
@mackA159 píše:
Myslím že jsi troll. Adopce u homosexuálních paru je teď dost probirane téma. Buď jsi troll nebo úplně blba. Máš dvě děti postižené, na potrat nechceš, ale třetího se bojíš že bude taky postižený? A ještě se ho chceš zbavit podle tebe lidsky?
Přímá adopce je u těchto párů běžná. Jen jako rodič zle uvést pouze jeden z nich.
Tady je každá varianta blba. Já bych to psychicky nedala. Ani potrat, ani adopci. Proste bych si dítě nechala, zvládnout jde všechno když se chce. Vím, mne se to mluví, mám ty děti zdravý (tedy jedno ne, ale žádné těžké nebo kombinované postižení). Nicméně pokud by to dítě bylo zdravé, dost možná budeš mít velké psychické potíže z toho, ze ses vzdala jediného svého zdravého dítěte. Když zdravé nebude, tak nevím, co. Moje dítě je prostě moje dítě. Ale je jasný, že 3 nemocný děti jsou velký záhul. Pokud si o adopci presvedcena, res to na ospodu, s právníky, ne na netu.
Hlavně se nech sterilizovat, když už další děti nezvládneš. Jinak hodně štěstí.
Na ospodu a úřadech bych určitě nezmiňovala žádné adopce a homosexuální pár. To je nelegální, aby ses ještě nezapletla do nějakých kontrol ze sociálky… Prostě uvést jako otce toho jednoho gaye a ať si požádá o plné svěření do péče.
Taky je varianta, že se narodí zdravé dítě a jak bys to pak měla dělat, abys obstarala postižené, autistu a zdravé a každému se věnovat plně, nestrádá pak nejvíc to zdravé?.
To jen tak k zamyšlení, nesoudím, ani nesoucítím, je to váš boj. ![]()
@Anonymní píše:
@mackA159 Tímto jen oznamují že se s tebou dále nebudu vůbec bavit. Klidně čti dizkusi dál, ale na tvoje názory tady já nejsem zvědavá, jednou seš vyjádřila a to myslím stačí. Nemusíš mi tady desetkrát psát jak jsem hrozná a co bych měla dělat, když si to stejné nevezmu k srdci. Prosím, aby si to respektovala, pokud to respektovat nebudeš, myslím že tím akurat ukážeš na svůj charakter, o kterém se vyjadřovat teda nebudu.
No nevím kdo z nás dvou má horší charakter. Máš dvě děti, a dokážeš se vzdát třetího? Proč sis ho nechala když ho chceš dát pryč? Vždyť ani nevíš jestli bude zdravé nebo nemocné. Očividně lekar zatim zadnou vadu nenasel, takze nadeje tu je. Dle sebe porodis a vzdas se potencionálně nemocného - postizeneho dítěte. Moc bych nedoufala že si ho někdo adoptuje pokud bude postižené, takové děti konci samy opustene v ústavech. Opravdu nerozumím tomu že tohle někdo dokáže dopustit, a nestopne to uz v zacatku. Tak ti preju klidny zivot, snad se ti se svym svedomim bude spát lepe.
@Kazimíra Olejovka Syna bych do ústavu nikdy dát nedokázala, miluju ho a jsem na něho už zvyklá i když je to s nim těžký. Nedokážu si představit, že bych ho vidala třeba jen jednou týdně. Vím že vztek a ani výčitky nepřijdou, pro ostatní to asi bude znít divně, ale ty dvě děti které mám mi jsou přednější před tím třetím dítětem. Znám je přes kamarádku, respektive to ona mě s nimi nedávno seznámila, před tim jsem je v životě neviděla. Řekli mi že pokud bychom měli zájem mohli by jsme se navštěvovat, já bych sice dítko občas ráda viděla, ale nechci mu tim nějak ublížit. Byla bych pro něho teta a pokud by se jednou dozvědělo pravdu, tak by mu to asi vážně ublížilo, což nechci. Ale pokud by bylo postižené stejně jako první syn, ráda bych ho vidala…
@Semtex Vdaná nejsem, asi bude nejlepší když to udělám takhle, moc se mi nelíbí že budu muset jít na soud, ale co už nic jiného mi taky nezbývá.
@Midaku Pokud bude dítě zdravě, budu jen ráda, ale na mém rozhodnutí to nic nemění. Kdybychom si ho nechali odnesl by to buď on nebo nejstarší syn a to nechci.
@Anonymní píše:
@Semtex Vdaná nejsem, asi bude nejlepší když to udělám takhle, moc se mi nelíbí že budu muset jít na soud, ale co už nic jiného mi taky nezbývá.
No, soud by byl ale jen o typu péče a ne o „předání“ dítěte, což mi přijde lepší. No ale počkej, kdybybyl napsán v rodném listě, tak si to dítě prostě může vzít a nikdo mu neřekne ani popel. Soudit se tak není vyloženě nutné, jako pokud by chtěl do péče dítě cizí. Vlastně jen, pokud bys to chtěla mít na papíru a oficiálně ošetřeno.
@Anonymní píše:
@xkoup21 @Venetia Holky na potrat už je pozdě. Mluvila jsem o tom s těmi kluky a řekli že by si dítě vzali i kdyby bylo postižené, jeden z těch kluků má podobné postiženého bratra
jako mám já syna, pomáhá svému otci se o něho starát.
Pak jednoho z nich zapsat jako otce.. Pokud nemáš manžela, tak to jde.. Stačí dojít na matriku. Pak se nechá udělat svěření do jeho péče, ale budeš asi platit aliky, pokud se neodhodnete jinak.. Ostatně nemusíte mít ani rozsudek, pokud se domluvíte a sepíšete to na papír
@martina.se píše:
Pak jednoho z nich zapsat jako otce.. Pokud nemáš manžela, tak to jde.. Stačí dojít na matriku. Pak se nechá udělat svěření do jeho péče, ale budeš asi platit aliky, pokud se neodhodnete jinak.. Ostatně nemusíte mít ani rozsudek, pokud se domluvíte a sepíšete to na papír
Jenže ona bude jako matka zapsaná v rodném listu a dítě dříve nebo později zjistí, kdo je jeho matka. Musí k soudu, aby se ho úplně zřekla, ale to ji bude muset v rodném listu někdo nahradit. Opravdu to není tak jednoduchý..
@Anonymní píše:
@Kazimíra Olejovka Syna bych do ústavu nikdy dát nedokázala, miluju ho a jsem na něho už zvyklá i když je to s nim těžký. Nedokážu si představit, že bych ho vidala třeba jen jednou týdně. Vím že vztek a ani výčitky nepřijdou, pro ostatní to asi bude znít divně, ale ty dvě děti které mám mi jsou přednější před tím třetím dítětem. Znám je přes kamarádku, respektive to ona mě s nimi nedávno seznámila, před tim jsem je v životě neviděla. Řekli mi že pokud bychom měli zájem mohli by jsme se navštěvovat, já bych sice dítko občas ráda viděla, ale nechci mu tim nějak ublížit. Byla bych pro něho teta a pokud by se jednou dozvědělo pravdu, tak by mu to asi vážně ublížilo, což nechci. Ale pokud by bylo postižené stejně jako první syn, ráda bych ho vidala…
Věřím, že teď to máš v hlavě srovnané. Jenže naše duševní pochody jsou nevyzpytatelné a nemůže nikdo s určitostí říct, že to takhle bude i po porodu a učiněné adopci. Proto bych se přikláněla k adopci, kdy nebudeš vědět… Může se taky stát, že pokud bude postižené, může v tom ústavu nakonec skončit, protože to kluci nezvládnou. A proto (pro matku hnusné), ale lepší nevědět a představovat si, jaký sladký život dítě má. ![]()